Martin Pařík
Mnozí obdivovatelé Jiřího Vacka stále prokazují elementární předpojatost a programovou slepotu, když čtou texty svého mistra i jeho odpůrců tak, jak je chtějí a priori vidět, nikoliv tak, jak jsou fakticky napsány. Typickým příkladem této "nevidomosti" je článek Martina Čapka "Kauza-Vacek: Styl Jiřího Vacka" na http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/kauza-vacek_-styl-jiriho-vacka , v němž rozebírá článek Miloše Tomáše na http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/06/styl-jiho-vacka.html.
Čapek píše:
"Již v první větě příspěvku zásadně chybujete a uváděním nepravdivé skutečnosti pomlouváte. Jiří Vacek nenapsal, že zneužíváte svou matku. On napsal, že svou mámu znevažujete! Což je rozdíl. Napsal toto s ohledem na publikované informace ve Vašem článku „Nové lži pana Vacka.“ Čili napsal čistě logický závěr na základě toho, co vy jste nám všem dal k dispozici.
Co je pomluva? Dle slovníku pojmů je to „trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.“ Vzhledem k šíření nepravdivých údajů je pomluv na Kauza-Vacek skutečně plno! Jsem si jist, že pro dobrého právníka by nebyl problém jeho autory dovést k soudu a vysoudit na nich značný finanční obnos. "
Jiří Vacek ovšem ve svém článku "Miloš Tomáš znevažuje vlastní matku" viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/milos-tomas-znevazuje-vlastni-matku píše doslova toto:
"Tak Miloš, ale i další jeho spojenci jen znevažují Mílu. Nejen ji nebrání, ale zneužívají ji pro své sobecké cíle jako zástěrku. (...) Ve skutečnosti ji jen znevažují a tvrdí pravý opak toho, co ona. Ti, kdo ji brání před skutečným znevažováním a zneužíváním v konkurenčním boji, jsou moji přátelé spolu se mnou. Jen zlem posedlí lidé nás mohou stavět proti sobě."
Už jenom tvrzení, že Miloš Tomáš znevažuje svoji matku je sprostá insinuace, na níž není ani zrnko pravdy a Vacek tuto lež účelově použil, aby vrhl stín na autentického pokračovatele duchovního směru, který u nás reprezentovali manželé Tomášovi, a zároveň zvýraznil sám sebe. Výrazem "zneužívání" Vacek už jenom prolomil další bariéru svého hulvátství a darebáctví. Pan Čapek pochopitelně "zneužívání" neviděl. Neviděl je ani nikdo další ze sekty Vackových uctívatelů, ba snad ani samotný "satguru", i když toto slovo prokazatelně dvakrát použil. Vacek jednou napsal, že styl jeho žáků je i jeho stylem. Lži jimi procházejí jako spojitými nádobami.
Čapek dále píše, že Vacek používá tzv. konstruktivní kritiku, tím myslí např. tvrzení, že Eduard Tomáš a František Drtikol zradili jógu, resp. buddhismus, že takoví jako M. Pařík vraždí a upaluje maličké, že pracovníci Avataru obdivují komunismus a další a další pomluvy nejhoršího kalibru viz seriál výňatků z díla J. Vacka na tomto blogu? Komu a jak chtěl těmito lžmi Vacek prospět? Degradací druhých chtěl sám sebe vyzdvihnout - taková je, Martine Čapku, skutečná pravda.
Dále Čapek uvádí:
"Každý má právo se oprávněně rozzlobit (např. na články degradující duchovní stezku a Mahárišiho učení, kterých je na Kauza-Vacek plno) ..."
Že by se pan Čapek obtěžoval nějakými důkazy, např. citacemi? Kdyby nějaké byly, jistě by je neopomněl uvést. Takhle jen trapně pomlouvá.
K otázce páně Vacka neznalosti autorského zákona i jeho vědomého obcházení bude publikován zásadní článek.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pátek 29. června 2007
čtvrtek 21. června 2007
Strašiti zlem aneb zrození sekty
Martin Pařík
Jak již bylo na těchto stránkách dříve uvedeno, jedním ze stěžejních ideologických východisek Jiřího Vacka je teze o reálné existenci zla, resp. od Boha odpadlých světů, pekla apod. Ponechme stranou zjevný dualismus tohoto pojetí, usvědčující Vacka z nepochopení nauky o Jednotě, nauky Maharšiho, Eckharta, Ježíše, Drtikola, Tomášových a celé řady dalších do Jednoty prozřelých duchovních veličin.
Povšimněme si jiného aspektu této Vackovy ideologie, totiž koho a proč pan Vacek oním „zlem“ straší.
Lidé, kteří uvěří jeho sugestivním výkladům o nebožských světech, zlém egu, nemilosrdné karmě atd., následně lehce podléhají (soudě podle mnoha dopisů adresovaných J. Vackovi) depresi a strachu, pocitům vlastní malosti, nezpůsobilosti a nedostatečnosti. Jsou snáze ovladatelní a manipulovatelní. Tehdy na scénu „nebožského světa“ sestupuje jako deus ex machina sám velký „satguru“, aby tíživou životní situaci deprimovaných a zastrašených hledajících vyřešil za ně. Předhodí jim ke koupi své ideologické kuchařky a hlavně jim za příslušný obnos nabídne ozáření, jež údajně sálá z jeho „mistrovské osoby“. Tyto seance nesou hrdý název meditace. Nově přišedší hledající se v kruhu zastrašených, podobně „zlem uhranutých“ nešťastníků poněkud uklidní, ubezpečeni přízní svého zachránce, odměněni přídělem jeho spasitelské emanace. Přestávají být pány svého života, neboť jej jako správní čélové svěřují do péče mistra. Za možnost pravidelného „ozařování“ jsou mu povinováni vděčností, obranou jeho „mistrovské osoby“ a všestrannou podporou. Navštěvování jiných učitelů není žádoucí, zejména má-li se za setkání s nimi platit. Vždyť přebytečné finance by měly plynout prioritně do kapsy „satgurua“ (viz „šaktipadový případ“ Marušky a Dana).
Obrana takzvané mistrovské osoby Jiřího Vacka pak spočívá v nevybíravých útocích proti jeho kritikům, ve štvavých kampaních vůči jednotlivcům, firmám a společnostem. V zastrašování, lhaní, urážení, pomlouvání, v nejrůznějších anonymních i podepsaných výhrůžkách - od karmické odplaty až po tzv. „vyřízení osobní“ (viz Filip Blažek). Prostředky na obranu mistra mohou být, jak je uvedeno v jedné petici na Vackově webu, jakékoliv.
Tak nějak se rodí sekta se zřetelnými rysy fundamentalizmu a fanatizmu.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Jak již bylo na těchto stránkách dříve uvedeno, jedním ze stěžejních ideologických východisek Jiřího Vacka je teze o reálné existenci zla, resp. od Boha odpadlých světů, pekla apod. Ponechme stranou zjevný dualismus tohoto pojetí, usvědčující Vacka z nepochopení nauky o Jednotě, nauky Maharšiho, Eckharta, Ježíše, Drtikola, Tomášových a celé řady dalších do Jednoty prozřelých duchovních veličin.
Povšimněme si jiného aspektu této Vackovy ideologie, totiž koho a proč pan Vacek oním „zlem“ straší.
Lidé, kteří uvěří jeho sugestivním výkladům o nebožských světech, zlém egu, nemilosrdné karmě atd., následně lehce podléhají (soudě podle mnoha dopisů adresovaných J. Vackovi) depresi a strachu, pocitům vlastní malosti, nezpůsobilosti a nedostatečnosti. Jsou snáze ovladatelní a manipulovatelní. Tehdy na scénu „nebožského světa“ sestupuje jako deus ex machina sám velký „satguru“, aby tíživou životní situaci deprimovaných a zastrašených hledajících vyřešil za ně. Předhodí jim ke koupi své ideologické kuchařky a hlavně jim za příslušný obnos nabídne ozáření, jež údajně sálá z jeho „mistrovské osoby“. Tyto seance nesou hrdý název meditace. Nově přišedší hledající se v kruhu zastrašených, podobně „zlem uhranutých“ nešťastníků poněkud uklidní, ubezpečeni přízní svého zachránce, odměněni přídělem jeho spasitelské emanace. Přestávají být pány svého života, neboť jej jako správní čélové svěřují do péče mistra. Za možnost pravidelného „ozařování“ jsou mu povinováni vděčností, obranou jeho „mistrovské osoby“ a všestrannou podporou. Navštěvování jiných učitelů není žádoucí, zejména má-li se za setkání s nimi platit. Vždyť přebytečné finance by měly plynout prioritně do kapsy „satgurua“ (viz „šaktipadový případ“ Marušky a Dana).
Obrana takzvané mistrovské osoby Jiřího Vacka pak spočívá v nevybíravých útocích proti jeho kritikům, ve štvavých kampaních vůči jednotlivcům, firmám a společnostem. V zastrašování, lhaní, urážení, pomlouvání, v nejrůznějších anonymních i podepsaných výhrůžkách - od karmické odplaty až po tzv. „vyřízení osobní“ (viz Filip Blažek). Prostředky na obranu mistra mohou být, jak je uvedeno v jedné petici na Vackově webu, jakékoliv.
Tak nějak se rodí sekta se zřetelnými rysy fundamentalizmu a fanatizmu.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
pondělí 18. června 2007
STYL JIŘÍHO VACKA
Miloš Tomáš
Jiří Vacek napsal, že zneužívám svou vlastní matku. Jinde ve svých pamětech na nejednom místě napsal: „Zásadně nepomlouvám“. Je tedy pan Vacek normální? A nebo ne? Trpí nějakou chorobou? Jistě laskavému čtenáři nedá mnoho práce usoudit, o jakou chorobu se jedná. Již jen trochu normálně myslící člověk z předchozího jasně zná odpověď. Potvrzením budiž též mj. neustálá snaha vylhávat se z vícekrát prokázaného darebáctví (pokud někdo namítne, že nejde o nemoc, jen tím potvrdí jinou možnost - že jde o darebáctví – ale považte, v jeho věku!?). To už se i nejoddanější a nekritickým obdivem nejzaslepenější Vackův čéla musí pozastavit nad počínáním svého „mistra“. Tento „mistr“, unesen svou „satguruovskou“ ješitností a zpupností a hlavně chorobnou žárlivostí na cokoli „nevackovsky“ duchovního a z toho pramenící pověstnou záští a vztekem, lže a pomlouvá klidně dál. A jak má v oblibě organizovat štvavé a pomlouvačné kampaně, klidně toleruje hrubé a drzé útoky některých svých obdivovatelů (viz např. výlevy pana Blažka). Proč? Přece, jak sami na adresu jiných hlásají: Po ovoci poznáme je. Jednání pana Blažka a jemu podobných je přeci ovocem jeho „mistra“, Jiřího Vacka. Ten sám napsal, že to, co píší jeho žáci, je jeho stylem. To, co píše a napsal pan Blažek, je tedy stylem pana Vacka. Podle jeho vlastních slov. A k tomu vezměme ona zjevně organizovaná, sprostá a přitom indolentní udávání včetně sprostých lží na adresu Avataru zasílaných jako petice do Ramanášramu od jakýchsi Šilhánových, Bešorny, Vomely, Tomeše a jiných. Zcizování autorských práv Ramanášramu, Drtikolovým dědicům i Avataru je panu Vackovi nejednou prokázáno. Jeho stylem (tak jako vždy v takovém případě) je obviňovat z téhož druhé (všichni jeho odpůrci a kritici jsou podle jeho podivných měřítek „tomášovci“), a dokonce svým čélou vydávání knih Dr. Tomáše v Avataru – což jsou bezesporu dle pana Vacka a jemu podobných –„sprostou krádeží“. Skutečně, to je styl pana Vacka. Určitě mne ovšem teď nařkne zas z goebbelsovštiny nebo jak tomu říká. Ano, potrefená husa nejvíc kejhá. Ne, že by se do ní (do chudáčka „satgurua“ Jiřího Vacka) někdo trefil. Proč by to dělal? Kdo by měl o ní zájem. To až zpětně. Ona je potrefená vážení jinak. To stále tvrdošíjně nikdo z páně Vacka příznivců nechce vidět.
Takovou drzou sprostotu, jako že zneužívám svou vlastní matku, by měl Jiří Vacek dokázat, a to přímo, bez okolků. Také by měl takovou závažnou věc, která se týká mojí mámy a mne, říci přímo do očí...Jaké to jsou lži, které prý píše kauza – vacek (pane Vacek nikoliv kauza-vacek, ale Kauza – Jiří Vacek, jako též Avatar a ne Avátár, či Avater), které nestačí vyvracet? To se má onen „Alespoň trochu myslící čtenář“ (termín z nového, nad očekávání opravdu „povedeného“, pojednáníčka pana Vacka o milosti), ke kterému se obrací, smát, nebo se na pana Vacka za takovou křivou sprostotu (která však je u pana Vacka celkem běžná a vážně ji berou všichni jemu oddaní) zlobit? Nejspíš si laskavý, nejen „Alespoň trochu myslící čtenář“ poklepe na čelo. Pan Vacek vskutku nejen že nestačí, to ostatně na mnoho věcí, ale vůbec není schopen do dneška odpovědět kloudně na jedinou pro něj nepříjemnou otázku z těch, které mu byly položeny. Samozřejmě není schopen obhájit své prokázané amorální jednání (Proč? Protože není ani schopen jednat slušně). A jeho věrní jsou mu natolik věrní, že to přehlížejí. Chtějí to přehlížet. Jsou ochotni se i obětovat, když by bylo třeba. Ale ne všichni; kteří ano a kteří ne (i když budou ochotni jako jeden muž halasně panu Vackovi i protistraně tvrdit, že ano), se snadno dá vyčíst. A jak by to bylo v případě opačném? Obětoval by se Jiří Vacek za ně, anebo by obětoval je?
Jaké že to pan Vacek lži vyvrací? O tom, že zcizuje autorská práva např.? Ale vždyť mu bylo prokázáno nejednou, že je zcizuje. Tak co plýtvá energií na nějaké nesmyslné vyvracení. Meditace je pro něj prý dřina, po které bývá unaven a někdy i nemocen. A zde plýtvá energií. Marně bojuje pomocí lží, sprostých útoků a pomluv za záchranu své přinejmenším pošramocené reputace. Ani já, ani nikdo z mých přátel Mílu Tomášovou nezneužívá (to může vidět leda od vlastního zla chorá mysl). To pan Vacek nyní vytrubuje do světa? Jestlipak ji nezneužil on, třeba aby jej učila, jak píše, kradení brambor. Jiří Vacek, když mu byla prokázána v nejednom případě krádež, organizoval lživé sprosté petice do Ramanášramu pomlouvající Avatar (Ze vzteku, že licence připadla „konkurenci“? Ještě se tou hanebností díky Robíkovi Pettingerovi chlubil) a navíc nezmohl na svou obhajobu nic lepšího, než že přišel s horkou novinkou, že jej Míla Tomášová prý učila krást brambory (jako by mu předchozí darebáctví nestačilo). Asi jeho sebelítostivé ego mělo pocit nedostatečné čélovské „obrany“, když i jeden z jemu oddaných čélů, a to prodavač knih pan Blažek se vytáhnul před „mistrem“, když nás bez okolků a hlavně bez důkazů obvinil, že vydávání knih u nás je „sprostá krádež“. Když jsme se ohradili u nadřízené onoho prodavače knih, vyhrožoval onen Vackův čéla – prodavač panu Paříkovi, že si to sním přijde osobně vyřídit (viz publikovaná korespondence pana Blažka s námi – ne aby se ji obtěžoval pan Vacek zas ve svém domnění, že to jsou lži, vyvracet – je publikována doslova a kdo nevěří, že existuje, ať tam běží). Jistě takováto sprostota nezůstala bez „mistrova“ požehnání. Nebo se snad mýlím? Přinejmenším jde o mistrův „styl.“
Jiří Vacek měl tedy raděj zůstat u kradení brambor (jistě by to zvládl hravě i bez Míly Tomášové), a ne se pouštět do jiného darebáctví, jako je mj. zcizování autorských práv. Brambory jsou sattvičtější pokrm než tlačenky, uheráky a bůčky, a tak by si aspoň vyspravil jídelníček (zdali to nebyl již tehdy záměr Míly Tomášové); před meditací brambory na loupačku (ó jaká je to někdy pochoutka!) jako Napoleon před bitvou u Slavkova. Mahárši, Ježíš a praví mistři, kterých prý pan Vacek, dle svých vlastních slov, pravdy učí (???), jistě nebaštili před meditací tlačenky, bůčky a uheráky (a ještě aby to zapíjeli kyškou.!? Brr...). Zcizování autorských práv a mnohé jiné darebáctví, jako vylhávání, organizování pomlouvačných kampaní, drzé urážející výpady, snaha oddělit své odpůrce od Míly Tomášové apod. Jiřímu Vackovi jaksi jen tak nevycházejí. To by měl vzít už jednou na vědomí. Nebo ať jde se svou chorobnou amorálností satguruovat mezi brambory.
S úsměvem a láskou M. Tomáš
P. S. Bramborům sláva (nikoliv kradení).
mailto:kauza.vacek@gmail.com
Jiří Vacek napsal, že zneužívám svou vlastní matku. Jinde ve svých pamětech na nejednom místě napsal: „Zásadně nepomlouvám“. Je tedy pan Vacek normální? A nebo ne? Trpí nějakou chorobou? Jistě laskavému čtenáři nedá mnoho práce usoudit, o jakou chorobu se jedná. Již jen trochu normálně myslící člověk z předchozího jasně zná odpověď. Potvrzením budiž též mj. neustálá snaha vylhávat se z vícekrát prokázaného darebáctví (pokud někdo namítne, že nejde o nemoc, jen tím potvrdí jinou možnost - že jde o darebáctví – ale považte, v jeho věku!?). To už se i nejoddanější a nekritickým obdivem nejzaslepenější Vackův čéla musí pozastavit nad počínáním svého „mistra“. Tento „mistr“, unesen svou „satguruovskou“ ješitností a zpupností a hlavně chorobnou žárlivostí na cokoli „nevackovsky“ duchovního a z toho pramenící pověstnou záští a vztekem, lže a pomlouvá klidně dál. A jak má v oblibě organizovat štvavé a pomlouvačné kampaně, klidně toleruje hrubé a drzé útoky některých svých obdivovatelů (viz např. výlevy pana Blažka). Proč? Přece, jak sami na adresu jiných hlásají: Po ovoci poznáme je. Jednání pana Blažka a jemu podobných je přeci ovocem jeho „mistra“, Jiřího Vacka. Ten sám napsal, že to, co píší jeho žáci, je jeho stylem. To, co píše a napsal pan Blažek, je tedy stylem pana Vacka. Podle jeho vlastních slov. A k tomu vezměme ona zjevně organizovaná, sprostá a přitom indolentní udávání včetně sprostých lží na adresu Avataru zasílaných jako petice do Ramanášramu od jakýchsi Šilhánových, Bešorny, Vomely, Tomeše a jiných. Zcizování autorských práv Ramanášramu, Drtikolovým dědicům i Avataru je panu Vackovi nejednou prokázáno. Jeho stylem (tak jako vždy v takovém případě) je obviňovat z téhož druhé (všichni jeho odpůrci a kritici jsou podle jeho podivných měřítek „tomášovci“), a dokonce svým čélou vydávání knih Dr. Tomáše v Avataru – což jsou bezesporu dle pana Vacka a jemu podobných –„sprostou krádeží“. Skutečně, to je styl pana Vacka. Určitě mne ovšem teď nařkne zas z goebbelsovštiny nebo jak tomu říká. Ano, potrefená husa nejvíc kejhá. Ne, že by se do ní (do chudáčka „satgurua“ Jiřího Vacka) někdo trefil. Proč by to dělal? Kdo by měl o ní zájem. To až zpětně. Ona je potrefená vážení jinak. To stále tvrdošíjně nikdo z páně Vacka příznivců nechce vidět.
Takovou drzou sprostotu, jako že zneužívám svou vlastní matku, by měl Jiří Vacek dokázat, a to přímo, bez okolků. Také by měl takovou závažnou věc, která se týká mojí mámy a mne, říci přímo do očí...Jaké to jsou lži, které prý píše kauza – vacek (pane Vacek nikoliv kauza-vacek, ale Kauza – Jiří Vacek, jako též Avatar a ne Avátár, či Avater), které nestačí vyvracet? To se má onen „Alespoň trochu myslící čtenář“ (termín z nového, nad očekávání opravdu „povedeného“, pojednáníčka pana Vacka o milosti), ke kterému se obrací, smát, nebo se na pana Vacka za takovou křivou sprostotu (která však je u pana Vacka celkem běžná a vážně ji berou všichni jemu oddaní) zlobit? Nejspíš si laskavý, nejen „Alespoň trochu myslící čtenář“ poklepe na čelo. Pan Vacek vskutku nejen že nestačí, to ostatně na mnoho věcí, ale vůbec není schopen do dneška odpovědět kloudně na jedinou pro něj nepříjemnou otázku z těch, které mu byly položeny. Samozřejmě není schopen obhájit své prokázané amorální jednání (Proč? Protože není ani schopen jednat slušně). A jeho věrní jsou mu natolik věrní, že to přehlížejí. Chtějí to přehlížet. Jsou ochotni se i obětovat, když by bylo třeba. Ale ne všichni; kteří ano a kteří ne (i když budou ochotni jako jeden muž halasně panu Vackovi i protistraně tvrdit, že ano), se snadno dá vyčíst. A jak by to bylo v případě opačném? Obětoval by se Jiří Vacek za ně, anebo by obětoval je?
Jaké že to pan Vacek lži vyvrací? O tom, že zcizuje autorská práva např.? Ale vždyť mu bylo prokázáno nejednou, že je zcizuje. Tak co plýtvá energií na nějaké nesmyslné vyvracení. Meditace je pro něj prý dřina, po které bývá unaven a někdy i nemocen. A zde plýtvá energií. Marně bojuje pomocí lží, sprostých útoků a pomluv za záchranu své přinejmenším pošramocené reputace. Ani já, ani nikdo z mých přátel Mílu Tomášovou nezneužívá (to může vidět leda od vlastního zla chorá mysl). To pan Vacek nyní vytrubuje do světa? Jestlipak ji nezneužil on, třeba aby jej učila, jak píše, kradení brambor. Jiří Vacek, když mu byla prokázána v nejednom případě krádež, organizoval lživé sprosté petice do Ramanášramu pomlouvající Avatar (Ze vzteku, že licence připadla „konkurenci“? Ještě se tou hanebností díky Robíkovi Pettingerovi chlubil) a navíc nezmohl na svou obhajobu nic lepšího, než že přišel s horkou novinkou, že jej Míla Tomášová prý učila krást brambory (jako by mu předchozí darebáctví nestačilo). Asi jeho sebelítostivé ego mělo pocit nedostatečné čélovské „obrany“, když i jeden z jemu oddaných čélů, a to prodavač knih pan Blažek se vytáhnul před „mistrem“, když nás bez okolků a hlavně bez důkazů obvinil, že vydávání knih u nás je „sprostá krádež“. Když jsme se ohradili u nadřízené onoho prodavače knih, vyhrožoval onen Vackův čéla – prodavač panu Paříkovi, že si to sním přijde osobně vyřídit (viz publikovaná korespondence pana Blažka s námi – ne aby se ji obtěžoval pan Vacek zas ve svém domnění, že to jsou lži, vyvracet – je publikována doslova a kdo nevěří, že existuje, ať tam běží). Jistě takováto sprostota nezůstala bez „mistrova“ požehnání. Nebo se snad mýlím? Přinejmenším jde o mistrův „styl.“
Jiří Vacek měl tedy raděj zůstat u kradení brambor (jistě by to zvládl hravě i bez Míly Tomášové), a ne se pouštět do jiného darebáctví, jako je mj. zcizování autorských práv. Brambory jsou sattvičtější pokrm než tlačenky, uheráky a bůčky, a tak by si aspoň vyspravil jídelníček (zdali to nebyl již tehdy záměr Míly Tomášové); před meditací brambory na loupačku (ó jaká je to někdy pochoutka!) jako Napoleon před bitvou u Slavkova. Mahárši, Ježíš a praví mistři, kterých prý pan Vacek, dle svých vlastních slov, pravdy učí (???), jistě nebaštili před meditací tlačenky, bůčky a uheráky (a ještě aby to zapíjeli kyškou.!? Brr...). Zcizování autorských práv a mnohé jiné darebáctví, jako vylhávání, organizování pomlouvačných kampaní, drzé urážející výpady, snaha oddělit své odpůrce od Míly Tomášové apod. Jiřímu Vackovi jaksi jen tak nevycházejí. To by měl vzít už jednou na vědomí. Nebo ať jde se svou chorobnou amorálností satguruovat mezi brambory.
S úsměvem a láskou M. Tomáš
P. S. Bramborům sláva (nikoliv kradení).
mailto:kauza.vacek@gmail.com
středa 13. června 2007
Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 6. část
(Téměř) bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 6. část
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 6. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Totalitní myšlení nevymizelo ani dnes. Nacismus a komunismus jsou jeho výplody. Pan Pařík například dodnes představuje komunismus jako vznešenou ideu [s důkazy se pan Vacek, jak je jeho zvykem, neobtěžuje] a jeho oběti za zbabělce. Také on, Miloš Tomáš a jejich věrní si myslí, že mohou své osobní zájmy hájit všemi způsoby a nevidí v tom nic špatného. Přesně jako inkvizitoři či estébáci.“
X
„Totalitní myšlení nevymizelo ani dnes. Nacismus a komunismus jsou jeho výplody. Pan Pařík například dodnes představuje komunismus jako vznešenou ideu [s důkazy se pan Vacek, jak je jeho zvykem, neobtěžuje] a jeho oběti za zbabělce. Také on, Miloš Tomáš a jejich věrní si myslí, že mohou své osobní zájmy hájit všemi způsoby a nevidí v tom nic špatného. Přesně jako inkvizitoři či estébáci.“
(http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze- Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)
***
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
Inkviziční, totalitní způsob myšlení převzali bohužel i mnozí pseudointelektuálové a pošetilí umělci a dokonce i F. Drtikol, mnohými považovaný za duchovní autoritu. Ve skutečnosti svou příslušností ke komunistické straně na základě vlastního přesvědčení se všichni zařadili mezi podporovatele novodobé komunistické inkvizice StB ... „Ďábel zakládá komunistické strany, aby nalákal duše do svých spárů pomocí vidiny ráje ve hmotném světě bez Boha“.
X
Inkviziční, totalitní způsob myšlení převzali bohužel i mnozí pseudointelektuálové a pošetilí umělci a dokonce i F. Drtikol, mnohými považovaný za duchovní autoritu. Ve skutečnosti svou příslušností ke komunistické straně na základě vlastního přesvědčení se všichni zařadili mezi podporovatele novodobé komunistické inkvizice StB ... „Ďábel zakládá komunistické strany, aby nalákal duše do svých spárů pomocí vidiny ráje ve hmotném světě bez Boha“.
Běda tomu, kdo uvěří.
(http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze- Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)
***
„ Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
***
„ Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Tažení mých odpůrců nese všechny stopy demagogie… když shrneme jejich snahy a požadavky, tak zjistíme, že právě oni se staví do pozice absolutní autority, kterou musím bezpodmínečně poslechnout:
- nesmím kritizovat, svobodně vyjadřovat své názory
- nesmím se bránit
- musím zanechat všech svých činností a zničit celé své dílo
- musím přiznat svou špatnost
… Zcela propadli totalitnímu, autoritářskému způsobu myšlení, jaký je typický pro všechny totalitní skupiny. Názorně nám jej předváděli i Němci, komunisté i církev… Myslí z přesvědčení, že cokoliv řekli a udělali jejich učitelé, je neochvějná pravda a správné a o ničem z toho se nesmí pochybovat. Kdo bezvýhradně nesouhlasí, je nepřítel, který musí být umlčen, třeba i tajnou policií nebo dohnán psychickým terorem k odvolání. Dlouho jsem přemýšlel, kde se vzala jejich opakovaná lživá tvrzení o urážkách, dehonestaci. Až za dlouho jsem pochopil: největší urážkou pro ně je mít jiný názor než mají jejich autority. To je něco, co není možno pominout. Prostě myšlení inkvizitorů, gestapáků a komunistických estébáků. Já jim jejich názory neberu… Dobře vědí, čeho se bojí: pravdy. Jen si dobře všimněte, jak nenávidí i učení Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů, ze kterého důsledně vycházím. .. Tereza Vacková pak nestydatě lže, že Mahárišiho učení překrucuji;… To, že celé týdny obelhávala druhé, že není žena, ale nějaký pochybný Jirka, jí nebo jemu a dalším nevadí. Těžko říci, zda jsou tak zlí, že nejsou schopni vidět pravdu nebo ji proto nemohou přijmout. Vrcholem pak jsou jejich vyjádření: „Členství v komunistické straně není v rozporu s duchovní stezkou“.
X
„Tažení mých odpůrců nese všechny stopy demagogie… když shrneme jejich snahy a požadavky, tak zjistíme, že právě oni se staví do pozice absolutní autority, kterou musím bezpodmínečně poslechnout:
- nesmím kritizovat, svobodně vyjadřovat své názory
- nesmím se bránit
- musím zanechat všech svých činností a zničit celé své dílo
- musím přiznat svou špatnost
… Zcela propadli totalitnímu, autoritářskému způsobu myšlení, jaký je typický pro všechny totalitní skupiny. Názorně nám jej předváděli i Němci, komunisté i církev… Myslí z přesvědčení, že cokoliv řekli a udělali jejich učitelé, je neochvějná pravda a správné a o ničem z toho se nesmí pochybovat. Kdo bezvýhradně nesouhlasí, je nepřítel, který musí být umlčen, třeba i tajnou policií nebo dohnán psychickým terorem k odvolání. Dlouho jsem přemýšlel, kde se vzala jejich opakovaná lživá tvrzení o urážkách, dehonestaci. Až za dlouho jsem pochopil: největší urážkou pro ně je mít jiný názor než mají jejich autority. To je něco, co není možno pominout. Prostě myšlení inkvizitorů, gestapáků a komunistických estébáků. Já jim jejich názory neberu… Dobře vědí, čeho se bojí: pravdy. Jen si dobře všimněte, jak nenávidí i učení Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů, ze kterého důsledně vycházím. .. Tereza Vacková pak nestydatě lže, že Mahárišiho učení překrucuji;… To, že celé týdny obelhávala druhé, že není žena, ale nějaký pochybný Jirka, jí nebo jemu a dalším nevadí. Těžko říci, zda jsou tak zlí, že nejsou schopni vidět pravdu nebo ji proto nemohou přijmout. Vrcholem pak jsou jejich vyjádření: „Členství v komunistické straně není v rozporu s duchovní stezkou“.
To se již hledající mohou rovnou dát k nacistům…
Nenechme se zmást těmito útoky zla a obraťme pozornost na ně samé. [Toto je dle pana Vacka átmavičára? – pozn. red.] Přemýšlejme o jeho nositelích, o tom, co způsob jejich vyjadřování prozrazuje, co vlastně chtějí. Jedno jediné: abychom jim věřili bez přemýšlení jako nezpochybnitelné autoritě a bezvýhradně ji poslouchali… poučme se z toho dobře a volme svůj skutečný prospěch a nikoliv jejich. Ti, co váhají, ať se zeptají sama sebe: „Opravdu chci volit stranu pana Aura?“ To není spor dvou skupin, ale spor dobra se zlem… Ať si nikdo nemyslí, že toto nepatří do pojednání o Bhagavanovi. Patří, protože jeho učení je jimi popíráno pod pláštíkem boje proti Vackovi. Zatím se přímo na Mahárišiho neodvážili, ale pouze nepřímo přes mou osobu. Zpochybňovat jeho pokračovatele v Ramanašramu již ano…. Jen se nesmíme nechat ohromit jejich nehorázností, nenechat se zmást a ZAMĚŘIT POZORNOST NA NĚ SAMÉ…[opět Vackovo pojetí átmavičáry - pozn. red.] (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 84)
„Zaslepenost Fráni Drtikola, který věřil, že ve spojení s nevěřícími v Boha s materialisty a zločinci, jakými komunisté byli, přinese šťastný život všem občanům Československa, je patrná každému rozumně myslícímu člověku. Jen jemu ne… Nevěřil snad Budhovi a v nirvánu, že ji vyměnil za komunisty slibovaný blahobyt ega v hmotném od Boha odpadlém světě…
Velmi si vážím Jarky Kočího, Míly Tomášové a dokonce i Fráni Drtikola a oceňuji to, co vnitřně dosáhli [Jinde, pane Vacku, píšete, že Drtikol prodělal pád. Jak je to tedy: Prodělal pád, nebo něčeho významného vnitřně dosáhl? - pozn. red.], ale nemohu současně nevidět, že více či méně propadli přesvědčení o svém plném a dokonalém dosažení, že nemusí již o nic usilovat a že vše, co si myslí, je plná pravda. Zejména přestali rozlišovat a ovládat svou mysl, vracet ji Já, vytvářet bodhi. Zůstali ve své osobnosti a pod jejím vlivem, i když měli poznání Já. Jen pouhý náznak, že by měli dále usilovat a že není vše tak, jak si myslí, vyvolávalo v nich bouři odporu až nepřátelství. …Jarkovi Kočímu…by Ribhugíta velmi prospěla, aby pochopil, že má ještě oč usilovat. Když jsem jej přátelsky upozornil, že ještě není na konci stezky, tak se urazil a „vydědil mě“. Upadl jsem u něho v nemilost… S Mílou Tomášovou jsem dopadl obdobně. Když jsem poukázal na pravdu, že ego není neškodné a na podobné nešťastné výroky, bylo hned zle. Místo věcné diskuse výlevy nepřátelství typu: „On se o nás otírá [tento výrok je prokazatelně vylhaný - Srovnej Míla Tomášová Vnitřní pramen, kap. "O meditaci"], potrefená husa nejvíc kejhá“ … Bodejť by nekejhala, když dostane kamenem.“
Nenechme se zmást těmito útoky zla a obraťme pozornost na ně samé. [Toto je dle pana Vacka átmavičára? – pozn. red.] Přemýšlejme o jeho nositelích, o tom, co způsob jejich vyjadřování prozrazuje, co vlastně chtějí. Jedno jediné: abychom jim věřili bez přemýšlení jako nezpochybnitelné autoritě a bezvýhradně ji poslouchali… poučme se z toho dobře a volme svůj skutečný prospěch a nikoliv jejich. Ti, co váhají, ať se zeptají sama sebe: „Opravdu chci volit stranu pana Aura?“ To není spor dvou skupin, ale spor dobra se zlem… Ať si nikdo nemyslí, že toto nepatří do pojednání o Bhagavanovi. Patří, protože jeho učení je jimi popíráno pod pláštíkem boje proti Vackovi. Zatím se přímo na Mahárišiho neodvážili, ale pouze nepřímo přes mou osobu. Zpochybňovat jeho pokračovatele v Ramanašramu již ano…. Jen se nesmíme nechat ohromit jejich nehorázností, nenechat se zmást a ZAMĚŘIT POZORNOST NA NĚ SAMÉ…[opět Vackovo pojetí átmavičáry - pozn. red.] (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 84)
„Zaslepenost Fráni Drtikola, který věřil, že ve spojení s nevěřícími v Boha s materialisty a zločinci, jakými komunisté byli, přinese šťastný život všem občanům Československa, je patrná každému rozumně myslícímu člověku. Jen jemu ne… Nevěřil snad Budhovi a v nirvánu, že ji vyměnil za komunisty slibovaný blahobyt ega v hmotném od Boha odpadlém světě…
Velmi si vážím Jarky Kočího, Míly Tomášové a dokonce i Fráni Drtikola a oceňuji to, co vnitřně dosáhli [Jinde, pane Vacku, píšete, že Drtikol prodělal pád. Jak je to tedy: Prodělal pád, nebo něčeho významného vnitřně dosáhl? - pozn. red.], ale nemohu současně nevidět, že více či méně propadli přesvědčení o svém plném a dokonalém dosažení, že nemusí již o nic usilovat a že vše, co si myslí, je plná pravda. Zejména přestali rozlišovat a ovládat svou mysl, vracet ji Já, vytvářet bodhi. Zůstali ve své osobnosti a pod jejím vlivem, i když měli poznání Já. Jen pouhý náznak, že by měli dále usilovat a že není vše tak, jak si myslí, vyvolávalo v nich bouři odporu až nepřátelství. …Jarkovi Kočímu…by Ribhugíta velmi prospěla, aby pochopil, že má ještě oč usilovat. Když jsem jej přátelsky upozornil, že ještě není na konci stezky, tak se urazil a „vydědil mě“. Upadl jsem u něho v nemilost… S Mílou Tomášovou jsem dopadl obdobně. Když jsem poukázal na pravdu, že ego není neškodné a na podobné nešťastné výroky, bylo hned zle. Místo věcné diskuse výlevy nepřátelství typu: „On se o nás otírá [tento výrok je prokazatelně vylhaný - Srovnej Míla Tomášová Vnitřní pramen, kap. "O meditaci"], potrefená husa nejvíc kejhá“ … Bodejť by nekejhala, když dostane kamenem.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98 uprostřed)
Kromě dvou citací na začátku jsou tyto výroky, věřte nevěřte, skutečně převzaty z knihy pana Vacka věnované Ramanovi Mahárišimu. Nelze se pak divit prezidentovi Ramanášramu, že s panem Vackem ukončil spolupráci.
Kromě dvou citací na začátku jsou tyto výroky, věřte nevěřte, skutečně převzaty z knihy pana Vacka věnované Ramanovi Mahárišimu. Nelze se pak divit prezidentovi Ramanášramu, že s panem Vackem ukončil spolupráci.
n
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)