Alexandr Popov
Nahlédl jsem do análů webu Jiří Vacek – Satguru a namátkou se začetl do „mistrova“ textu „O autorských právech“ z 15.5.2007 (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-ii/o-autorskych-pravech). Jedná se o reakci „mistra“ Vacka na opakované internetové výzvy Martina Paříka, aby vysvětlil své podle našeho názoru nezákonné nakládání s autorskými právy. Čtenář se v této Vackově hrubě insinuační kombinaci dozví, že kdosi (Avatar) je osočován z všemožné nekalosti a kdosi druhý (J.Vacek) sám sebe označuje za liliově čistou oběť zlých úkladů. Kde je pravda, nezasvěcený čtenář neví. Proto se ještě jednou k této obludné insinuaci vrátím.
Začnu s dovolením od konce. Pan Vacek, pyšný na svůj výtvor, píše (o M. Paříkovi): „... Má přesně, co chtěl. Já jsem nezačal.“
Jaképak nezačal! Začal! A není žádný problém vrátit se několik let zpátky a porovnat si časový sled událostí – data vydání jeho (Vackových) insinuačních pamětí a data otištění onoho jím a jeho nohsledy legendarizovaného článku Martina Paříka v Doteku. Soudnému čtenáři ostatně docela postačuje přečíst si obsah onoho článku – je očividnou reakcí na Vackovy texty, odpovědí na jeho pomluvy a denunciace, kritikou. Neboli (pro méně chápavé Vackovy čély): když někdo na něco reaguje, muselo tu nezbytně už před tím něco být! Takže si to zopakujme: J. Vacek začal a nemíní v tom ustat – lži, pomluvy a překrucování, utilitární logika, donekonečna omílané nepravdy, z nich tvořené vylhané premisy a z těchto premis pomocí „bulvární“ dedukce znovu konstruované nepravdy a tak stále dokola. Úmyslné zkreslování faktů, nepřesné citace a namísto odpovědi na zásadní otázku útok založený na pomluvě. Vydávání subjektivních pocitů za objektivní důkazy. Zapojení několika příznivců do akce na podporu „ohroženého“ mistra a vytváření mýtu o „masové podpoře“. Mediální (knihy, internet) lynčování „odpadlíků“ (tj. těch, kteří si šli svou cestou), verbální napadání odpůrců za vykonstruovaná a často rovnou smyšlená obvinění...
Vezměme ale konkrétní odstavce inkriminovaného článku:
„Ze současných projevů pana Paříka a spol je cítit jen nepřátelství, nenávist a závist spolu se záměrem co nejvíc nám uškodit a nic víc. Opustily již i tu slabou přetvářku duchovnosti, a zabývají se jen penězi a ziskem neboli pustý materialismus. O nic jiného nejde než urvat co nejvíc pro sebe na úkor druhých a ty zničit. To je jejich cíl a nikoliv šířit hodnotnou duchovní literaturu.
Za tímto účelem se naši nepřátelé neváhají spojovat i s těmi, kteří jógu a mystiku potírají, jako je evangelický farář Vojtíšek se svou Společností na potírání sekt i s představiteli katolicismu. Využívají proti nám i komunistické lži. Členy strany oslavují včetně jejich „vznešených ideálů“ a pro oběti komunistického útlaku mají jen nadávky zbabělců, protože se nenechali zavřít. Nevadí jim ani sprostota Aura ani vyhrožování „kolegy z ministerstva vnitra“ pana Dostála. To vše a mnohé další podle nich světí jejich účel: zničit konkurenci. Jediné čeho dosáhnou je, že zničí sami sebe. Spáchané zlo se obrátí proti nim.“
Dovolil jsem si zvýraznit některé z insinuací, jimiž (kromě pomluvy samé) se autor Jiří Vacek snaží čtenáři implicite podstrčit názor (insinuovat), že on (JV) je permanentně ohrožován a tedy je obětí. Z výroků samotných lze poměrně snadno indukovat, čeho se ohrožení týká – majetku, majetku, majetku. Tedy samých „duchovních“ hodnot. Nakolik jsem kdy četl duchovní autory, neznám žádného jiného, který by permanentně takový prostor věnoval materiálním statkům a újmě sebe samého z jejich (domnělé) ztráty.
To je samozřejmě pouze jeden aspekt uvedených odstavců, dalším jsou popisované reálie a jejich věrohodnost. Avatar podle něj hodnotnou duchovní literaturu nešíří, protože o to mu nejde, jde mu o co největší osobní prospěch a likvidaci jakýchsi druhých. To je nesrozumitelné tvrzení, protože Avatar (až na jednu či dvě výjimky, např. Ovidiovy Proměny) výhradně vydává ryze duchovní literaturu a lze vcelku bez problémů dokázat, že literaturu hodnotnou (Maharši, manželé Tomášovi, Púndža, Larsen aj.). Takovou, které pan Vacek zřejmě vůbec nerozumí, protože nepozná, že to duchovní literatura je (viz jeho tvrzení výše). Dále by bylo zajímavé podrobit nezávislému zkoumání ony domnělé aktivity Avataru, jimiž „ničí“ ty druhé – protože kromě literárních přestřelek s panem Vackem a jeho příznivci nikdo nijaké ohrožení ze strany Avataru nezaznamenal a přitom na knižním trhu existují subjekty, jež by mohly být zaměřením a rozsahem produkce snáze považovány za jeho konkurenci (např. DharmaGaia). Zde však žádný problém nevzniká, ba naopak, vztahy jsou často velmi přátelské. Pokud jde o pana Vojtíška, onoho údajného potírače mystiky a jógy, smyslem jeho práce (viz název společnosti) je kromě dalšího odhalování sektářských tendencí v české společnosti. Mystiku a jógu by mohl považovat za sektu dost těžko z toho prostého důvodu, že mystika je filozofickou kategorií (příp. proudem či kvalitou) a jóga zase obecným systémem (který aplikuje jedinec), tedy ani v jednom případě to není skupina lidí s určitými pravidly chování a konstituovanou či spontánní hierarchií. To samozřejmě Dr.Vojtíšek ví, není padlý na hlavu, a pokud je mi známo, obou kategorií, resp. směrů, si váží. Vzhledem k opakovaným prohlášením pana Vacka, že se duchovní prací zabývá přes šedesát let, měl by i on mít přinejmenším slovníkové tušení, o co se jedná, takže za jeho tvrzeními lze hledat buď snahu své oponenty očerňovat (špatný charakter) anebo opravdu není schopen chápat obsah pojmů a vzájemnou souvislost mezi jevy (nedostatek intelektu). Vyberte si, mně je to jedno, protože výsledek je stejný – Jiří Vacek lže.
Vraťme se však ještě k textu „mistra“ Vacka. V dalších jeho částech se snaží hrubě pomluvit nakladatelství Avatar a pomáhá si dle svého založení – světe div se! – pomluvami. Odpověděli na ně tehdy Miloš Tomáš a Martin Pařík v článku Domeček z falešných karet Jiřího Vacka (http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html). Odpovědi jsou to více než průkazné a nemá smysl je opakovat. Budu se raději věnovat ještě dvěma motivům z „mistrova“ textu – jednomu výslovnému a jednomu skrytému, o to však pro lidi Vackova „formátu“ charakterističtějšímu.
„Urážky, kterých se pan Pařík v této souvislosti dopustil, jsou přesným obrazem jeho charakteru. Posoudí je právníci.“
Posoudí je právníci... Od publikování textu uplynul rok a půl, právníci tedy žádné urážky podle všeho nenalezli, protože každý erudovaný právník je schopen posoudit jednoduchý zhruba jednostránkový text z hlediska ochrany práv občana za několik minut, v případě silné slabomyslnosti za půl hodiny. A jestliže „urážky“, kterých se pan Pařík měl dopustit, se nekonaly, jeho charakter je dle černobílé logiky Jiřího Vacka bez poskvrny. Takže pan Pařík si může oddechnout, na dobrý charakter má nepřímé potvrzení od samotného „mistra“, a může tedy směle namočit pero do kalamáře pravdy a reagovat na pomluvy a nepravdy, ať už jsou od kohokoliv. Zato pan Vacek by se měl omluvit, protože nařkl pana Paříka z úkonů směřujících proti právům druhého občana, aniž by je tento konal. Jinak řečeno: pan Pařík byl panem Vackem pomluven.
Tím skrytým motivem, který se stálým opakováním (v některých Vackových textech výslovným) stává jedním z leitmotivů myšlení „satgurua“, je ohrožení jeho samého (jeho osoby a majetku) a „mučednický“ rozměr Vackovy osobnosti. Zde ale platí: když se někdo přirovnává k někomu opravdu velkému a vnitřně silnému, svobodnému (v případě J.Vacka k Ježíšovi a jeho utrpení na kříži) a když tak činí opakovaně, má vždycky – zdůrazňuji vždycky! – deficit téhož – zde tedy (vnitřní) velikosti a schopnosti (vnitřní i vnější) oběti. Ano, historický Ježíš byl kromě jiného nepochybně velmi statečný člověk právě proto, že se choval přesně opačně nežli Jiří Vacek - Boží vůle mu byla vůlí jedinou, takže se nedovolával ochrany věrných před údajnými nebezpečími, nenaříkal, nezveličoval své zásluhy. Proč? Protože v něm nebyla jediná myšlenka, jediná potřeba cítit se být jedincem odtrženým od kontinua, který se bláhově snaží přivlastnit si Boží úradek. O Vackově velikášské obsesi svědčí ostatně i jeho sny, které si tak rád vykládá jako potvrzení jeho údajné (vysněné) duchovní mimořádnosti. Kdyby opravdu byl tím duchovním velikánem, za kterého se má (viz jeho paměti), uměl by „číst“ ve znameních, jež se každému dostávají – a nevykládal je jako narcis, zamilovaný do sebe sama a omezující realitu na její zevní (duální) rozměr!
Ovšem všechna ta bláznovství a ubohou sebestřednost Vackovi (ani komukoliv jinému) nikdo nevytýká jen proto, že existují; kdyby si je nechal tak říkajíc pro sebe, byla by to jeho věc, jeho právo. Zazlíváno je mu to, že celým svým životem, každou větou (ať má zdánlivě duchovní formu) „hodnoty“, které vyznává, učí zájemce o duchovní cestu, a že je (ony „hodnoty“) cíleně vydává za duchovní skvosty – vydělení se z řádu jednoty pro osobní prospěch. Pojmy jako užitek, prospěch, co bych z toho měl apod. jsou základními kameny jeho pokroucené nauky, sice plné duchovních výrazů, avšak prázdné v obsahu. Pan Vacek a jeho věrní prostě kloužou po povrchu. On, „mistr“, káže (v Čechách se tomu říká mlácení prázdné slámy), oni, žáci, mu za to servilně podkuřují. Ale kde je Pán Bůh? Nezbyl mu ani kousek místa.
středa 17. září 2008
Poděkování za podporu:
Vážení přátelé,
rád bych touto cestou poděkoval všem přátelům za vyjádření podpory a všem těm, kteří si mých rodičů, Míly a Eduarda Tomášových, skutečně vážili a doposud váží a nesouhlasí s jejich hanobením, pomlouváním a dalšími dehonestacemi z úst a pera Jiřího Vacka a jeho bližních. V neposlední řadě si též dovoluji poděkovat redakci a zřizovateli těchto stránek za trpělivost a odhodlání dostát úkolu, který si vytýčili. Všech těchto opravdových přátel si velice vážím.
V úctě Váš
Miloš Tomáš
Stanovisko redakce:
V těchto dnech k nám dochází maily vyjadřující podporu Milošovi Tomášovi a jeho kolegům z nakladatelství Avatar při jejich obraně manželů Míly a Eduarda Tomášových před lživými, pomlouvačnými a nactiutrhačskými útoky Jiřího Vacka a členů jeho sekty. Tyto dopisy budeme postupně, se svolením jejich pisatele, uveřejňovat jako důkaz prolhanosti a podlé amorálnosti Jiřího Vacka a jeho bližních. Je prokazatelné, a tudíž evidentní, že spor mezi nakladatelstvím Avatar a jeho jednotlivými členy na jedné straně a Jiřím Vackem a fanatickými členy jeho sekty na straně druhé započal svými dehonestacemi a štvaním svých oddaných čélů Jiří Vacek. Naše redakce se plně staví za dehonestované Mílu, Eduarda a Miloše Tomášovy, Františka Drtikola, Prof. ThDr. Tomáše Halíka, Dr. Zdeňka Vojtíška, Martina Paříka, Alexandra Popova, Miloše Dostála a další. Také připomínáme, že i naše redakce byla Jiřím Vackem a jeho fanatickými čély v minulosti nejednou zle napadána a obviňována ze lži.
Níže publikovaný dopis na podporu Miloše Tomáše je zároveň dalším důkazem o prolhanosti Jiřího Vacka, který opakovaně ve svých knihách i na webu nestydatě šíří tvrzení, že pořady s manžely Tomášovými jsou duchovně neúčinné, že se při nich nemeditovalo a podobné zlovolné výmysly.
"Dobrý den pane Ing. Miloši Tomáši,
moc mi pomohly návštěvy seminářů v Lucerně i jinde na sklonku 90. let i později. Vaši rodiče (a jejich knižní produkce) mi moc pomáhají i dnes a Vy taky (O milosti, O rozpouštění ega) - nejen v osobě a myšlenkách. Vše je v Bohu a je to tak dobře. Vásan je dost a je na každém a nejen jeho karmě, ale i na jeho vůli zamakat na sobě.
Nevím, jak moc je aféra a kauza Jiří Vacek pro Vás náročná, ale stejně bych i já bránil své rodiče a pravdu, kterou cítím a ve kterou věřím.
Děkuji, nebudu víc kritizovat skupinu Jiřího Vacka, ale Vaše rodiče mám rád, byli a jsou fajn.
Mějte se a pozdravuji všechny příznivce dobrejch duší.
Ing. Michal Pachovský
P. S. Klidně to uveřejněte na Kauze JV, ale vůbec není podmínkou. Ahoj Michal
rád bych touto cestou poděkoval všem přátelům za vyjádření podpory a všem těm, kteří si mých rodičů, Míly a Eduarda Tomášových, skutečně vážili a doposud váží a nesouhlasí s jejich hanobením, pomlouváním a dalšími dehonestacemi z úst a pera Jiřího Vacka a jeho bližních. V neposlední řadě si též dovoluji poděkovat redakci a zřizovateli těchto stránek za trpělivost a odhodlání dostát úkolu, který si vytýčili. Všech těchto opravdových přátel si velice vážím.
V úctě Váš
Miloš Tomáš
Stanovisko redakce:
V těchto dnech k nám dochází maily vyjadřující podporu Milošovi Tomášovi a jeho kolegům z nakladatelství Avatar při jejich obraně manželů Míly a Eduarda Tomášových před lživými, pomlouvačnými a nactiutrhačskými útoky Jiřího Vacka a členů jeho sekty. Tyto dopisy budeme postupně, se svolením jejich pisatele, uveřejňovat jako důkaz prolhanosti a podlé amorálnosti Jiřího Vacka a jeho bližních. Je prokazatelné, a tudíž evidentní, že spor mezi nakladatelstvím Avatar a jeho jednotlivými členy na jedné straně a Jiřím Vackem a fanatickými členy jeho sekty na straně druhé započal svými dehonestacemi a štvaním svých oddaných čélů Jiří Vacek. Naše redakce se plně staví za dehonestované Mílu, Eduarda a Miloše Tomášovy, Františka Drtikola, Prof. ThDr. Tomáše Halíka, Dr. Zdeňka Vojtíška, Martina Paříka, Alexandra Popova, Miloše Dostála a další. Také připomínáme, že i naše redakce byla Jiřím Vackem a jeho fanatickými čély v minulosti nejednou zle napadána a obviňována ze lži.
Níže publikovaný dopis na podporu Miloše Tomáše je zároveň dalším důkazem o prolhanosti Jiřího Vacka, který opakovaně ve svých knihách i na webu nestydatě šíří tvrzení, že pořady s manžely Tomášovými jsou duchovně neúčinné, že se při nich nemeditovalo a podobné zlovolné výmysly.
"Dobrý den pane Ing. Miloši Tomáši,
moc mi pomohly návštěvy seminářů v Lucerně i jinde na sklonku 90. let i později. Vaši rodiče (a jejich knižní produkce) mi moc pomáhají i dnes a Vy taky (O milosti, O rozpouštění ega) - nejen v osobě a myšlenkách. Vše je v Bohu a je to tak dobře. Vásan je dost a je na každém a nejen jeho karmě, ale i na jeho vůli zamakat na sobě.
Nevím, jak moc je aféra a kauza Jiří Vacek pro Vás náročná, ale stejně bych i já bránil své rodiče a pravdu, kterou cítím a ve kterou věřím.
Děkuji, nebudu víc kritizovat skupinu Jiřího Vacka, ale Vaše rodiče mám rád, byli a jsou fajn.
Mějte se a pozdravuji všechny příznivce dobrejch duší.
Ing. Michal Pachovský
P. S. Klidně to uveřejněte na Kauze JV, ale vůbec není podmínkou. Ahoj Michal
středa 10. září 2008
Milošovi Tomášovi
Dobrý den,
po náhodném přečtení několika stránek blogspotu kauza Jiří Vacek bych vám chtěl vyjádřit podporu k tomu, jak neúnavně ochraňujete jméno vašich rodičů. Měl jsem to štěstí setkat se před dvanácti lety s vašimi rodiči na chatě v Jílovém, kam jsem se jako náctiletý vševěd, hnán vnitřní touhou a smutkem ze ztráty, neohlášeně ohlásil. Byl jsem i přes tuto skutečnost vřele přijat a s dojetím vzpomínám na vynikající buvolí polévku a nepopsatelnou vůni mlčení... marně jsem bláhový hledal otázky... děkuji... to má podpora vám i vaší práci.
Se srdečným pozdravem
Ladislav Vladyka
po náhodném přečtení několika stránek blogspotu kauza Jiří Vacek bych vám chtěl vyjádřit podporu k tomu, jak neúnavně ochraňujete jméno vašich rodičů. Měl jsem to štěstí setkat se před dvanácti lety s vašimi rodiči na chatě v Jílovém, kam jsem se jako náctiletý vševěd, hnán vnitřní touhou a smutkem ze ztráty, neohlášeně ohlásil. Byl jsem i přes tuto skutečnost vřele přijat a s dojetím vzpomínám na vynikající buvolí polévku a nepopsatelnou vůni mlčení... marně jsem bláhový hledal otázky... děkuji... to má podpora vám i vaší práci.
Se srdečným pozdravem
Ladislav Vladyka
čtvrtek 4. září 2008
CO JE ČLOVĚKU JASNÉ
(aneb nade vší pochybnost)
Miloš Tomáš
Proč stále pan Vacek a spol. napadají, urážejí atd.?
Dnes je již každému – normálnímu (!) - člověku, který je do tohoto sporu zasvěcen, jasné, že pan Vacek je zbabělý a drzý člověk, který ve své chorobně žárlivé nenávisti a naduté samolibosti stůj co stůj musí sprostě urážet. Chorobná zášť, chorobná žárlivost atd. Nějak přebujelé ego. Na důkaz tohoto tvrzení si stačí přečíst jakýkoli text tohoto člověka týkající se lidí, s nimiž je v nějakém sporu. Urážek je schopno Vackovo ego vyplodit za bezmála desetiletí téměř celé knihy. Každý – normální – člověk zasvěcený do tohoto sporu ví, že na jeho prvopočátku bylo Vackovo urážení Míly a Eduarda Tomášových, jejich posluchačů v Lucerně, Františka Drtikola, Martina Paříka a dalších.
Já mohu tato svá tvrzení doložit, pan Vacek nikoliv. Jen lže. Ať podá důkazy on. Lhal, že něco vyvrátil. Že podal důkazy... Co čím vyvrátil, o čem podal jaké důkazy? Samé prázdné lži. Pane Vacku: Každému člověku? Skutečně každému? Vy si koledujete o to, aby skutečně každému člověku bylo cosi jasné (i Vašim nevědomým čélům). O Vás. A to, co podle Vás je jasné každému člověku, je pravda? Dokažte to. Dokažte, že nikdy o žádnou obranu Tomášových nešlo. Klidně to, Jiří Vacku, dokažte a prázdně nežvaňte (že pane Riesi, my také prý „stále žvaníme o jednotě“). Tentokrát bez lhaní, podlého podsouvání, podlého nabádání druhých ke své „obraně“. Bez zbabělosti (jestli to kdy Jiří Vacek svedl) a urážení ať Jiří Vacek něco z toho svého sprostého, lživého tvrzení dokáže.
Jiří Vacek nejen sprostě lže a uráží, ale i zcizuje. Na to byl podán nejeden důkaz
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
a pravdu mu nepomůže zastřít či umlčet ani čím dál více prořídlý zástup jeho ke všemu odhodlaných fanatických uctívačů. Militantními asociálními excesy a zastrašováním, jako jsou např. trestné výpravy psychicky narušených čélů za účelem inzultovat některou z osob panu Vackovi nepříjemných (pod jeho zneužívanými hesly: „Braňte svého mistra...“, „Zaměřte se na ně, nebo dokonce na něj“, pozn. M. T.) či výhrůžné, sprosté telefonáty anonymů) pravdu nezakryjete.
Je to smutné, jak dopadl starý pán a jeho „skupina vnitřního náboženství“. Toto je nějaké vnitřní náboženství? Jistě je lépe takové náboženství praktikovat jinde než v psychiatrické léčebně nebo v kriminále, kam svým neustálým štvaním své oddané „satguru“ tlačí. A oni se přesto za mistrovo silně pošramocené renomé obětují. Myslí si, že je to správné. Mistrem by ale neměla být asociální a amorální osoba, ale Pán Bůh. Kdy to kdo vezme na vědomí? Na nevědomost (někdy silnou) takoví samozvaní „satguruové“ právě hrají.
Jednoznačně a prokazatelně – byť to bude pan Vacek chtít přelhávat a nenávist jeho a jemu oddaných bližních dosáhne v jejich asociálním a militantním jednání vrcholu – tento celý spor začal Jiří Vacek svým nehorázným urážením a amorálním jednáním. Namísto přiznání vlastní chyby, že přeci prohrál (sám píše o prohrávání) již dávno a dávno. Z toho by se měli probudit aspoň jeho bližní.
O pánech typu Krutiny či Indráka (viz Indrákovy husákovsko-normalizační stupidity - za každou cenu chce sprostě urážet, jako by byl za to placený, nebo jde vskutku o tak fanaticky silné hulvátství?) lze říci podobně. Zbabělí, drzí a namyšlení lidé, kteří, jak jsou namyšlení, tak jsou nevědomí. Kteří tak jak jednají, jednají ze své namyšlenosti a nevědomosti. Odpusťme jim, neboť nevědí, co činí.
Miloš Tomáš
Proč stále pan Vacek a spol. napadají, urážejí atd.?
Dnes je již každému – normálnímu (!) - člověku, který je do tohoto sporu zasvěcen, jasné, že pan Vacek je zbabělý a drzý člověk, který ve své chorobně žárlivé nenávisti a naduté samolibosti stůj co stůj musí sprostě urážet. Chorobná zášť, chorobná žárlivost atd. Nějak přebujelé ego. Na důkaz tohoto tvrzení si stačí přečíst jakýkoli text tohoto člověka týkající se lidí, s nimiž je v nějakém sporu. Urážek je schopno Vackovo ego vyplodit za bezmála desetiletí téměř celé knihy. Každý – normální – člověk zasvěcený do tohoto sporu ví, že na jeho prvopočátku bylo Vackovo urážení Míly a Eduarda Tomášových, jejich posluchačů v Lucerně, Františka Drtikola, Martina Paříka a dalších.
Já mohu tato svá tvrzení doložit, pan Vacek nikoliv. Jen lže. Ať podá důkazy on. Lhal, že něco vyvrátil. Že podal důkazy... Co čím vyvrátil, o čem podal jaké důkazy? Samé prázdné lži. Pane Vacku: Každému člověku? Skutečně každému? Vy si koledujete o to, aby skutečně každému člověku bylo cosi jasné (i Vašim nevědomým čélům). O Vás. A to, co podle Vás je jasné každému člověku, je pravda? Dokažte to. Dokažte, že nikdy o žádnou obranu Tomášových nešlo. Klidně to, Jiří Vacku, dokažte a prázdně nežvaňte (že pane Riesi, my také prý „stále žvaníme o jednotě“). Tentokrát bez lhaní, podlého podsouvání, podlého nabádání druhých ke své „obraně“. Bez zbabělosti (jestli to kdy Jiří Vacek svedl) a urážení ať Jiří Vacek něco z toho svého sprostého, lživého tvrzení dokáže.
Jiří Vacek nejen sprostě lže a uráží, ale i zcizuje. Na to byl podán nejeden důkaz
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
a pravdu mu nepomůže zastřít či umlčet ani čím dál více prořídlý zástup jeho ke všemu odhodlaných fanatických uctívačů. Militantními asociálními excesy a zastrašováním, jako jsou např. trestné výpravy psychicky narušených čélů za účelem inzultovat některou z osob panu Vackovi nepříjemných (pod jeho zneužívanými hesly: „Braňte svého mistra...“, „Zaměřte se na ně, nebo dokonce na něj“, pozn. M. T.) či výhrůžné, sprosté telefonáty anonymů) pravdu nezakryjete.
Je to smutné, jak dopadl starý pán a jeho „skupina vnitřního náboženství“. Toto je nějaké vnitřní náboženství? Jistě je lépe takové náboženství praktikovat jinde než v psychiatrické léčebně nebo v kriminále, kam svým neustálým štvaním své oddané „satguru“ tlačí. A oni se přesto za mistrovo silně pošramocené renomé obětují. Myslí si, že je to správné. Mistrem by ale neměla být asociální a amorální osoba, ale Pán Bůh. Kdy to kdo vezme na vědomí? Na nevědomost (někdy silnou) takoví samozvaní „satguruové“ právě hrají.
Jednoznačně a prokazatelně – byť to bude pan Vacek chtít přelhávat a nenávist jeho a jemu oddaných bližních dosáhne v jejich asociálním a militantním jednání vrcholu – tento celý spor začal Jiří Vacek svým nehorázným urážením a amorálním jednáním. Namísto přiznání vlastní chyby, že přeci prohrál (sám píše o prohrávání) již dávno a dávno. Z toho by se měli probudit aspoň jeho bližní.
O pánech typu Krutiny či Indráka (viz Indrákovy husákovsko-normalizační stupidity - za každou cenu chce sprostě urážet, jako by byl za to placený, nebo jde vskutku o tak fanaticky silné hulvátství?) lze říci podobně. Zbabělí, drzí a namyšlení lidé, kteří, jak jsou namyšlení, tak jsou nevědomí. Kteří tak jak jednají, jednají ze své namyšlenosti a nevědomosti. Odpusťme jim, neboť nevědí, co činí.
úterý 2. září 2008
Jak pan Vacek surově klame čtenářstvo...i sám sebe
Martin Pařík
Jiří Vacek si ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jak-kv-prohrava odskočil do světa sportovní terminologie, aby se, jak je jeho zvykem, dopustil nesportovního chování: podpásových úderů a záludných faulů, za což mu byla v minulosti vícekrát udělena žlutá karta a následné vyloučení se zdá být nevyhnutelným. Červenou kartu mu již vystavili Ti, kteří neakceptovali Vackovy prohřešky vůči běžné mezilidské (pomluvy a urážky Tomášových, Františka Drtikola, Tomáše Halíka a mnoha dalších včetně vlastních žáků), ale i obchodní etice (flagrantní porušování autorských práv Ramanášramu, Avataru či dědiců Fr. Drtikola). Zbytek zainteresovaných tvoří Vackovi skalní stoupenci, kterým nečistá mistrova hra vyhovuje.
Chcete důkazy?
Vacek např. tvrdí:
„Dnes je již každému zřejmé, že nikdy nešlo o obranu Tomášových. Ta byla jen záminkou, která měla zastřít skutečný cíl nepřátelských útoků: zničit nás jako konkurenci.“
Jasná a prokazatelná lež a demagogie. Každému to rozhodně zřejmé není. Důkazem budiž autor tohoto článku – v nadsázce řečeno, jde přirozeně o množinu osob mnohem početnější.
Interpretujme tedy toto Vackovo prohlášení správněji: Pan Vacek doufá, že členové jeho sekty přijali tuto jeho tezi tak, jak ji on vykonstruoval.
Dále Vacek prohlašuje:
„Autoři z KV tak dosahují přesně opačného výsledku, než zamýšleli. Jejich pomluvy se obracejí proti nim a jsou podle nich posuzováni. Karma, její zákonitost, působí i zde. Sklízí, co sejí.“
Tím autor patrně hodlá naznačit, že členové tvrdého jádra sekty si osvojili jeho nestydatý, neférový styl boje a ve snaze zalíbit se mu - svému kapitánovi, resp. trenérovi - předhánějí se v psaní pomluv a lží na adresu oponentů. Měl by raději tento žlučovitý lžiguru ponechat na zcela nestranném rozhodčím, milém Panu Bohu, kdo s jakou karmou se potáže a zaujatě nepředjímat Jeho svatou a spravedlivou vůli.
Oprávněnost svých slov se pan Vacek pokouší doložit uvedením tří pohříchu arogantních a bezduchých článků, již dříve publikovaných na témž webu, což může přirozeně vést k závěru, že jiné k dispozici nemá.
Jiří Vacek nejen tímto svým příspěvkem sám sobě udělil červenou kartu za špatnost.
Jiří Vacek si ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jak-kv-prohrava odskočil do světa sportovní terminologie, aby se, jak je jeho zvykem, dopustil nesportovního chování: podpásových úderů a záludných faulů, za což mu byla v minulosti vícekrát udělena žlutá karta a následné vyloučení se zdá být nevyhnutelným. Červenou kartu mu již vystavili Ti, kteří neakceptovali Vackovy prohřešky vůči běžné mezilidské (pomluvy a urážky Tomášových, Františka Drtikola, Tomáše Halíka a mnoha dalších včetně vlastních žáků), ale i obchodní etice (flagrantní porušování autorských práv Ramanášramu, Avataru či dědiců Fr. Drtikola). Zbytek zainteresovaných tvoří Vackovi skalní stoupenci, kterým nečistá mistrova hra vyhovuje.
Chcete důkazy?
Vacek např. tvrdí:
„Dnes je již každému zřejmé, že nikdy nešlo o obranu Tomášových. Ta byla jen záminkou, která měla zastřít skutečný cíl nepřátelských útoků: zničit nás jako konkurenci.“
Jasná a prokazatelná lež a demagogie. Každému to rozhodně zřejmé není. Důkazem budiž autor tohoto článku – v nadsázce řečeno, jde přirozeně o množinu osob mnohem početnější.
Interpretujme tedy toto Vackovo prohlášení správněji: Pan Vacek doufá, že členové jeho sekty přijali tuto jeho tezi tak, jak ji on vykonstruoval.
Dále Vacek prohlašuje:
„Autoři z KV tak dosahují přesně opačného výsledku, než zamýšleli. Jejich pomluvy se obracejí proti nim a jsou podle nich posuzováni. Karma, její zákonitost, působí i zde. Sklízí, co sejí.“
Tím autor patrně hodlá naznačit, že členové tvrdého jádra sekty si osvojili jeho nestydatý, neférový styl boje a ve snaze zalíbit se mu - svému kapitánovi, resp. trenérovi - předhánějí se v psaní pomluv a lží na adresu oponentů. Měl by raději tento žlučovitý lžiguru ponechat na zcela nestranném rozhodčím, milém Panu Bohu, kdo s jakou karmou se potáže a zaujatě nepředjímat Jeho svatou a spravedlivou vůli.
Oprávněnost svých slov se pan Vacek pokouší doložit uvedením tří pohříchu arogantních a bezduchých článků, již dříve publikovaných na témž webu, což může přirozeně vést k závěru, že jiné k dispozici nemá.
Jiří Vacek nejen tímto svým příspěvkem sám sobě udělil červenou kartu za špatnost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)