Milí čtenáři, milí přátelé!
Konec roku je za dveřmi, a tak je vhodná chvíle popřát Vám a vůbec všem bytostem štěstí – štěstí vnitřního života, sebepoznání, hlubokého odevzdání se do vůle Boží, štěstí tichého porozumění, jak to nazýval Chuang-Po.
Novoroční přání mělo být výlučným obsahem posledního článku, vzhledem k vytrvalým útokům – advent neadvent, svátky nesvátky - z pera hlavního protagonisty stránek Jiří Vacek-SatGuru a jeho zaslepených vyznavačů nezbývá, než několika řádky přece jenom zareagovat a poopravit alespoň jednu z mnoha zlovolných mystifikací. K článku Pane Paříku, http://www.satguru.estranky.cz/clanky/aktuality/pane-pariku.html, ze dne 28.12.t.r. od autorky MUDr. Hany Frýzkové (jedná se o přetištěný dopis, zaslaný na mailovou adresu redakce, napadající článek redakce Satguru trpící duševní poruchou, nebo falešný Jiří Vacek?, http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/11/satguru-trpici-dusevni-poruchou-nebo.html, ze dne 22.11.10; na naši žádost na dopis odpovídal pan Martin Pařík) připojil dovětek pan Jiří Vacek. A protože jde o dovětek snažící se před čtenářem hrubě dehonestovat pana Paříka (obsah samotného dopisu paní Frýzkové pro obsahovou obtuzi pomíjíme, ostatně každý si ho může přečíst sám), pokusíme se stručně ozřejmit fakta, nezkreslená účelovým výběrem ze vzájemné korespondence výše uvedených.
Sled událostí:
1. Na mailovou adresu redakce přišel dopis paní Frýzkové, v němž napadla redakci za článek Satguru trpící... (viz výše), zejména za neodbornost diagnózy (?) „arogantní obscese“.
2. Pan Pařík odpověděl v tom smyslu, že by se měla naučit číst, protože jí napadané slovní spojení „arogantní obscese“ (slovo obscese použila i v dalším textu jako svůj termín; pozn. redakce: správně obsese) nebylo v inkriminovaném článku použito, nýbrž sousloví „agresivní obsese“.
3. Paní Frýzková odpověděla dopisem Pane Paříku (viz výše), aniž by jakkoli korigovala svá tvrzení a chyby (dopis přišel pro jistotu dvakrát).
4. Pan Pařík odpověděl (poctivě na každý z dvou stejných dopisů, tedy také dvakrát) ono Jiřím Vackem přetištěné „bzzzzzzzzzzzzz...“
5. Poté následovalo ještě několik vzájemných dopisů obsahujících slova.
Proč ono „bzzzzzzzzzzzzz...“? Článek, na který paní Frýzková podrážděně reagovala, byla pouhá causerie, hraní si s nápadem. Běžně vybavenému čtenáři to bylo bez potíží jasné. Ne tak paní doktorce Frýzkové a na tak panu Vackovi. Jich se to dotýká. Namísto aby vrátili stejnou mincí, popuzeně útočí. Co je to asi v člověku (údajně bez ega, neboť jest dle svého mínění satguruem) dotčeno? No co asi?! Ego! A pěkně veliké, protože je popuzené, zlomyslné, vzteklé a neuvěřitelně nechápavé. Píše, že namísto bzzzzzzz mělo být bůůůůů. Inu, proč ne? Pan Pařík adresoval bzzzzzz paní Frýzkové, její do nebe volající omezenosti. Bůůůůů by možná bylo opravdu vhodnější. Děkujeme za dobrou radu, pane Vacku.
Už si nekažme poslední chvíle roku ve společnosti „satgurua“ a jeho následovníků a popřejme i jim štěstí a život v Pravdě. A ještě něco (speciálně paní Frýzkové a panu Vackovi): Naučte se číst! Protože to, kolem čeho rozpoutala paní Frýzková celý ten tyátr a k čemu pan Vacek tak rád přiložil své polínko, tam prostě není.
Hezký, požehnaný rok 2011.
Redakce
čtvrtek 30. prosince 2010
středa 1. prosince 2010
„Satguruův“ svět
dr. Kamil John
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek autor Jiří Vacek reaguje na článek M. Paříka. Pro získání obrazu o obsahu tohoto „satguruova“ příspěvku uveďme z něho některé obraty:
Cituji:
„vymýšlí pomluvy, navíc lžou, Paříkovy lži, Pařík nestydatě lže hned dvakrát, zalže a na základě své lži mě obviní, lže, aby mě mohl pomlouvat, prolhanosti pana Paříka, na mne se snesla skutečná smršť lží, lež pravdě neodpouští, pravdu se snaží zakrýt svým lhaním, chytil jsem vás při lži, nechají obelhávat, hloupě lžete, co provedl svým lhaním, vy i celé KV lžete, nelže nám opět, stejně jako lžete, tak lžete, vy lžete tak neobratně, nutkavé lhaní, bájnou lhavost, odhalování Paříkových lží, Paříka usvědčuje ze lhaní, Mílu postavil do role lhářky, pak by Míla lhala, M. Pařík a celý KV vědí, že lžou, lžou neustále, stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“
Opomineme-li, že se jedná o demagogie, desinterpretace, polopravdy a nelogičnosti, o čem tyto „satguruovy“ výroky asi svědčí? Že by o vyrovnanosti?
Z téhož „satguruova“ příspěvku dále citujeme:
„mára nemá rád, ďábel, mára, tj. bytosti ovládané zlem a nepřátelské Bohu, neodpouštějí, odhalují zlo, ďábel, mára jsou upíry, vysávají život a udržují je ve své moci, tento svět je světem bytostí odpadlých od Boha, ztratili s Bohem spojení, zlé bytosti parazitují a připravují o sílu, přitakání zlu a světlu je konec, shltnou je jako pochoutku, tento svět bez Boha, ego je největším zlem“.
A ještě citujeme:
„Jejich způsob myšlení je jako fašistů, nacistů a komunistů, jsou jako islámští teroristé: jsi nevěřící, kritizuješ, tak ti podřízneme krk nebo alespoň tě budeme neustále pomlouvat, stojí v pozadí všech zel světa: fašistického, nacistického, komunistického i náboženských. Dokud se jej lidstvo úplně nezbaví, bude zlo stále ovládat lidstvo, je ovládán zlem totality, spojenectví proti nám u představitelů církví“.
O čem tato fascinace lží, egem, komunizmem, fašizmem, církvemi a zlem světa může svědčit? Může být tato vyjádřením svobodného, se světem a sebou vyrovnaného člověka? Nepřipomíná to výroky některých vůdců sekt či vyšinutých jedinců? Odpověď si nezaujatý čtenář může dát sám.
Například otázka ega či úsilí, kterou neustále na svém webu oprašují, je velice jednoduchá. Uveďme např. jedno z mnoha vysvětlení, které přejímám z knihy M. Tomáše: Odevzdanost, str. 160:
„Tak jako nikdo z Tomášových nebo z Avataru nevyřkl ani nenapsal, že se vůbec usilovat nemá, právě tak nikdo z nás nevyřkl, že je ego neškodné a že se nemá krotit. Právě naopak. Bylo pouze řečeno, že je božské podstaty. Jako všechno. Bůh je přece všudypřítomný. Je vším a vše je On.“
Jak jiná slova ve srovnání s předešlými citacemi! Je spodivem, že tyto jednoduché pravdy jsou pro „satgurua“ a jeho příznivce nepochopitelné. Spíše se zdá, že jejich nepochopení, posouvání jinam a omílání je jen zástupné, uměle vyvolané, že jimi „satguru“ jen kolem sebe zoufale šermuje, aby odvrátil pozornost od toho, že císař je nahý. Ostatně toto bylo na KV již konstatováno.
Zdá se, že jeho ego již samo pracuje na svém odsouzení a zničení. Neboť asi dobře ví, že kdyby přestal s osočováním a dehonestací domnělých nepřátel a zaujal pokorně své skromné učitelské místo, ani pes by po něm neštěkl.
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek autor Jiří Vacek reaguje na článek M. Paříka. Pro získání obrazu o obsahu tohoto „satguruova“ příspěvku uveďme z něho některé obraty:
Cituji:
„vymýšlí pomluvy, navíc lžou, Paříkovy lži, Pařík nestydatě lže hned dvakrát, zalže a na základě své lži mě obviní, lže, aby mě mohl pomlouvat, prolhanosti pana Paříka, na mne se snesla skutečná smršť lží, lež pravdě neodpouští, pravdu se snaží zakrýt svým lhaním, chytil jsem vás při lži, nechají obelhávat, hloupě lžete, co provedl svým lhaním, vy i celé KV lžete, nelže nám opět, stejně jako lžete, tak lžete, vy lžete tak neobratně, nutkavé lhaní, bájnou lhavost, odhalování Paříkových lží, Paříka usvědčuje ze lhaní, Mílu postavil do role lhářky, pak by Míla lhala, M. Pařík a celý KV vědí, že lžou, lžou neustále, stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“
Opomineme-li, že se jedná o demagogie, desinterpretace, polopravdy a nelogičnosti, o čem tyto „satguruovy“ výroky asi svědčí? Že by o vyrovnanosti?
Z téhož „satguruova“ příspěvku dále citujeme:
„mára nemá rád, ďábel, mára, tj. bytosti ovládané zlem a nepřátelské Bohu, neodpouštějí, odhalují zlo, ďábel, mára jsou upíry, vysávají život a udržují je ve své moci, tento svět je světem bytostí odpadlých od Boha, ztratili s Bohem spojení, zlé bytosti parazitují a připravují o sílu, přitakání zlu a světlu je konec, shltnou je jako pochoutku, tento svět bez Boha, ego je největším zlem“.
A ještě citujeme:
„Jejich způsob myšlení je jako fašistů, nacistů a komunistů, jsou jako islámští teroristé: jsi nevěřící, kritizuješ, tak ti podřízneme krk nebo alespoň tě budeme neustále pomlouvat, stojí v pozadí všech zel světa: fašistického, nacistického, komunistického i náboženských. Dokud se jej lidstvo úplně nezbaví, bude zlo stále ovládat lidstvo, je ovládán zlem totality, spojenectví proti nám u představitelů církví“.
O čem tato fascinace lží, egem, komunizmem, fašizmem, církvemi a zlem světa může svědčit? Může být tato vyjádřením svobodného, se světem a sebou vyrovnaného člověka? Nepřipomíná to výroky některých vůdců sekt či vyšinutých jedinců? Odpověď si nezaujatý čtenář může dát sám.
Například otázka ega či úsilí, kterou neustále na svém webu oprašují, je velice jednoduchá. Uveďme např. jedno z mnoha vysvětlení, které přejímám z knihy M. Tomáše: Odevzdanost, str. 160:
„Tak jako nikdo z Tomášových nebo z Avataru nevyřkl ani nenapsal, že se vůbec usilovat nemá, právě tak nikdo z nás nevyřkl, že je ego neškodné a že se nemá krotit. Právě naopak. Bylo pouze řečeno, že je božské podstaty. Jako všechno. Bůh je přece všudypřítomný. Je vším a vše je On.“
Jak jiná slova ve srovnání s předešlými citacemi! Je spodivem, že tyto jednoduché pravdy jsou pro „satgurua“ a jeho příznivce nepochopitelné. Spíše se zdá, že jejich nepochopení, posouvání jinam a omílání je jen zástupné, uměle vyvolané, že jimi „satguru“ jen kolem sebe zoufale šermuje, aby odvrátil pozornost od toho, že císař je nahý. Ostatně toto bylo na KV již konstatováno.
Zdá se, že jeho ego již samo pracuje na svém odsouzení a zničení. Neboť asi dobře ví, že kdyby přestal s osočováním a dehonestací domnělých nepřátel a zaujal pokorně své skromné učitelské místo, ani pes by po něm neštěkl.
pondělí 22. listopadu 2010
Satguru trpící duševní poruchou, nebo falešný Jiří Vacek?
Na stránkách Jiří Vacek - Satguru již delší dobu uveřejňuje články pod jménem Jiří Vacek nepochybně nějaký blázen. Stále má potřebu někoho napadat, nejčastěji pány Paříka a Popova. Sprostě a nehorázně se o ně otírá a pomlouvá je. A nejenom sprostě, ale také naprosto nesmyslně. Právě tak – nesmyslně a nelogicky - píše o druhých.
Bezpochyby jde o psychicky narušenou osobu, projevující se zcela abnormálně, o blázna, který má potřebu napadat druhé lidi v zájmu Jiřího Vacka (není to nic nového, takových se na stejných stránkách projevilo již dost a dost). Je s podivem, že pan Pettinger tuto osobu, trpící zřejmě agresivní obsesí, vydávající se za Jiřího Vacka, dávno neprohlédl. Protože Jiří Vacek, pro mnohé mistr, by se jistě k tak nenormálním, hloupým, nesmyslným a sprostým výpadům nesnížil.
Je sice známo a bylo nesčetněkrát prokázáno, že to byl on, Jiří Vacek, kdo zapříčinil spor mezi sebou a svými kritiky, pány Paříkem, Popovem a M. Tomášem, a že se i k mnoha jiným choval jako podlý darebák, ale že by již pozbyl rozumu úplně, tomu se nechce věřit, ostatně nikdo z jeho blízkých to zatím nepotvrdil. A tak by - minimálně do doby, než by někdo z blízkých Jiřího Vacka přece jenom vydal svědectví o případné politováníhodné deviaci svého mistra - měl administrátor stránek Satguru – Jiří Vacek svou práci vykonávat mnohem svědomitěji: samotnému Jiřímu Vackovi sdělit (zřejmě to dosud vůbec neví!), jak je jeho jméno zneužíváno neznámým zřejmě psychopatem, a příspěvky podepsané zlomyslným nickem „Jiří Vacek“ pak pro jistotu např. označovat předponou pseudo (tj. Pseudo-Jiří Vacek), nebo za nick připojit otazník v závorce (takto: Jiří Vacek (?)), anebo zvolit jiný vhodný způsob, aby bylo i pro nepoučeného čtenáře zřejmé, že texty podepsané jménem Jiří Vacek nejsou nic jiného než sprostý podvod.
Došlo do redakce
Bezpochyby jde o psychicky narušenou osobu, projevující se zcela abnormálně, o blázna, který má potřebu napadat druhé lidi v zájmu Jiřího Vacka (není to nic nového, takových se na stejných stránkách projevilo již dost a dost). Je s podivem, že pan Pettinger tuto osobu, trpící zřejmě agresivní obsesí, vydávající se za Jiřího Vacka, dávno neprohlédl. Protože Jiří Vacek, pro mnohé mistr, by se jistě k tak nenormálním, hloupým, nesmyslným a sprostým výpadům nesnížil.
Je sice známo a bylo nesčetněkrát prokázáno, že to byl on, Jiří Vacek, kdo zapříčinil spor mezi sebou a svými kritiky, pány Paříkem, Popovem a M. Tomášem, a že se i k mnoha jiným choval jako podlý darebák, ale že by již pozbyl rozumu úplně, tomu se nechce věřit, ostatně nikdo z jeho blízkých to zatím nepotvrdil. A tak by - minimálně do doby, než by někdo z blízkých Jiřího Vacka přece jenom vydal svědectví o případné politováníhodné deviaci svého mistra - měl administrátor stránek Satguru – Jiří Vacek svou práci vykonávat mnohem svědomitěji: samotnému Jiřímu Vackovi sdělit (zřejmě to dosud vůbec neví!), jak je jeho jméno zneužíváno neznámým zřejmě psychopatem, a příspěvky podepsané zlomyslným nickem „Jiří Vacek“ pak pro jistotu např. označovat předponou pseudo (tj. Pseudo-Jiří Vacek), nebo za nick připojit otazník v závorce (takto: Jiří Vacek (?)), anebo zvolit jiný vhodný způsob, aby bylo i pro nepoučeného čtenáře zřejmé, že texty podepsané jménem Jiří Vacek nejsou nic jiného než sprostý podvod.
Došlo do redakce
sobota 20. listopadu 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 10. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské dehonestace 4. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Nikoliv přestat s úsilím před dosažením poznání, jak radí Eda (Tomáš, pozn. red) v Nebeské stezce, ale úsilí je dokonce nutné i po jeho dosažení a jeho těžiště spočívá v rozpouštění vásan za současného uvědomování se v ryzím vědomí Já jsem. To je také něco zcela jiného než „vzdání se átman“, jak radí Míla ve Vnitřním prameni. Taková tvrzení vážně ohrožují pokrok hledajících na stezce, a proto s nimi v souladu s učením Ramana Mahárišiho důrazně nesouhlasím. Jak by asi dopadl Vláďa, kdyby neusiloval dále? Podobně jako Drtikol a mnozí další, kteří usoudili, že jsou již dokonalí a nemusí se o nic snažit. Právě tento postoj cítím z reakcí všech tří Tomášových. Jsou tak přesvědčeni o své neomylné dokonalosti, že jakýkoliv nesouhlas se svými názory považují za předem naprosto nesprávný a nepřípustný. Jsou slepí ke svým vásanám, vůbec si ani neuvědomují, že je mají a jak je ovládají a pod jejich vlivem reagují vzbouřenými city místo rozumovými důvody.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 266)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Výrok: „Vzdát se Boha pro Boha“ je přesně vzato duchovní bonmot.“ … Od ega, které pevně věří, že vše zná a ví nejlépe, správné pochopení očekávat nelze. Prostě usoudí, jako pan Pařík, že Bůh je něco nepotřebného, s čím se nemáme zatěžovat. Jeho ego Bůh nezajímá, s radostí se jej vzdá, zvláště, když mu to Eckhart „doporučí“. Tím se dostáváme k otázce vzniku fanatismu a fundamentalismu, duchovní nemoci, která je široce rozšířena. Jeho základem je nepochopení ducha a absolutizace litery. Ta nejprve zabíjí ducha a nakonec svou nenávistí i ty, kteří myslí a věří jinak. Pan Pařík je přesně ten typ lidí, kteří, když mají moc, se stávají censory, autoritami, které rozhodují, co smíme říkat a co nikoliv a inkvizitory, kteří v neochvějné víře, že plní vůli boží, mučí a zabíjejí druhé.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 196-197)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Číslo 12/2003 Doteku, kde je článek pana Paříka, je celé záměrně věnované rozlišování a bylo plánováno předem. Pan Mazánek si prostě objednal u pana Paříka „kádrový posudek“ na Vacka…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 212)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Mohou být i další důvody, pro které zastánci soudruha Drtikola tak brání: tajené sympatie ke komunistům nebo dokonce vlastní zapletení s nimi. Třeba v Drtikolovi obhajují sebe, své „nevinné“členství v zločinecké organizaci.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 225)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Jaký smysl má sloužená zádušní mše za význačného jogína (Rozuměj Eduarda Tomáše, pozn. red.) pravověrným katolíkem, který je přesvědčen, že mimo jeho církev není spásy a která neuznává za pravý jiný způsob přiblížení se Bohu než ten svůj? Věren svému přesvědčení slouženou mši páter Halík zachraňoval hříšného kacíře pana Tomáše před věčným zatracením.“
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Nikoliv přestat s úsilím před dosažením poznání, jak radí Eda (Tomáš, pozn. red) v Nebeské stezce, ale úsilí je dokonce nutné i po jeho dosažení a jeho těžiště spočívá v rozpouštění vásan za současného uvědomování se v ryzím vědomí Já jsem. To je také něco zcela jiného než „vzdání se átman“, jak radí Míla ve Vnitřním prameni. Taková tvrzení vážně ohrožují pokrok hledajících na stezce, a proto s nimi v souladu s učením Ramana Mahárišiho důrazně nesouhlasím. Jak by asi dopadl Vláďa, kdyby neusiloval dále? Podobně jako Drtikol a mnozí další, kteří usoudili, že jsou již dokonalí a nemusí se o nic snažit. Právě tento postoj cítím z reakcí všech tří Tomášových. Jsou tak přesvědčeni o své neomylné dokonalosti, že jakýkoliv nesouhlas se svými názory považují za předem naprosto nesprávný a nepřípustný. Jsou slepí ke svým vásanám, vůbec si ani neuvědomují, že je mají a jak je ovládají a pod jejich vlivem reagují vzbouřenými city místo rozumovými důvody.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 266)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Výrok: „Vzdát se Boha pro Boha“ je přesně vzato duchovní bonmot.“ … Od ega, které pevně věří, že vše zná a ví nejlépe, správné pochopení očekávat nelze. Prostě usoudí, jako pan Pařík, že Bůh je něco nepotřebného, s čím se nemáme zatěžovat. Jeho ego Bůh nezajímá, s radostí se jej vzdá, zvláště, když mu to Eckhart „doporučí“. Tím se dostáváme k otázce vzniku fanatismu a fundamentalismu, duchovní nemoci, která je široce rozšířena. Jeho základem je nepochopení ducha a absolutizace litery. Ta nejprve zabíjí ducha a nakonec svou nenávistí i ty, kteří myslí a věří jinak. Pan Pařík je přesně ten typ lidí, kteří, když mají moc, se stávají censory, autoritami, které rozhodují, co smíme říkat a co nikoliv a inkvizitory, kteří v neochvějné víře, že plní vůli boží, mučí a zabíjejí druhé.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 196-197)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Číslo 12/2003 Doteku, kde je článek pana Paříka, je celé záměrně věnované rozlišování a bylo plánováno předem. Pan Mazánek si prostě objednal u pana Paříka „kádrový posudek“ na Vacka…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 212)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Mohou být i další důvody, pro které zastánci soudruha Drtikola tak brání: tajené sympatie ke komunistům nebo dokonce vlastní zapletení s nimi. Třeba v Drtikolovi obhajují sebe, své „nevinné“členství v zločinecké organizaci.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 225)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Jaký smysl má sloužená zádušní mše za význačného jogína (Rozuměj Eduarda Tomáše, pozn. red.) pravověrným katolíkem, který je přesvědčen, že mimo jeho církev není spásy a která neuznává za pravý jiný způsob přiblížení se Bohu než ten svůj? Věren svému přesvědčení slouženou mši páter Halík zachraňoval hříšného kacíře pana Tomáše před věčným zatracením.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 234)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Takže pan Pařík nás šikovně přesvědčuje, že je mistrem, protože umí totéž, co mistr.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)
„Článek pana Paříka i chování Miloše Tomáše tak plně dávají za pravdu výroku Ramana Mahárišiho, který se jim tolik nelíbí: „Lidé přicházejí na duchovní přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli“.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)
„Ve svém článku mě pan Pařík obviňuje, že jen lžu.“
(Kdo četl článek v Doteku, dobře ví, že žádný takový výrok, že Vacek jen lže, se tam nevyskytuje, pozn. red., Jak jsem hledal... 9, str. 235)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Takže pan Pařík nás šikovně přesvědčuje, že je mistrem, protože umí totéž, co mistr.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)
„Článek pana Paříka i chování Miloše Tomáše tak plně dávají za pravdu výroku Ramana Mahárišiho, který se jim tolik nelíbí: „Lidé přicházejí na duchovní přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli“.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 235)
„Ve svém článku mě pan Pařík obviňuje, že jen lžu.“
(Kdo četl článek v Doteku, dobře ví, že žádný takový výrok, že Vacek jen lže, se tam nevyskytuje, pozn. red., Jak jsem hledal... 9, str. 235)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
čtvrtek 11. listopadu 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 9. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské dehonestace 3. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)
„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243 -247)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
Mistrovské dehonestace 3. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)
„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243 -247)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
středa 3. listopadu 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 8. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské dehonestace 2. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Co mě však nejvíc zarazilo, je tvrzení uvedené na str. 132 (Setkání s Mílou 2), cituji: „Ego vlastně znamená latinsky já, takže ego není nic škodlivého. Je to jenom Já zahalené nevědomostí.“ Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři a zejména Ramana Maháriši. Ego je největší zlo, jaké existuje…
Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho, jak může prohlašovat přesný opak toho, co Maháriši učí, opravdu nevím. Jde o chybu tisku? Není opravdu lepší učit hledající mlčením v meditaci než odpovídat takto na dotazy hledajících?“
(Jak jsem hledal... 6 str. 22)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Jeden velmi zasvěcený účastník mně vyprávěl , že na rozdíl od předchozích přednášek, atmosféra v sále (Lucerny, kde kvůli nemoci nebyl osobně přítomen E. Tomáš, pozn. red.) velmi poklesla a blížila se, jak doslova řekl „hospodské“. Jelikož nepatří k „nám“, ale k Tomášovcům, jeho svědectví je věrohodné.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 73)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Právě pro tento tlumočený názor (Maharšiho výrok o neúčinnosti přednášek – pozn. red.) jsem upadl do nemilosti, nebyl zván na další přednášky (manž. Tomášových v Lucerně, pozn. red.), což opět při nepřítomnosti naší skupiny, která na přednáškách meditovala, přispělo ke snížení duchovní atmosféry na „hospodskou“ úroveň . …Samozřejmě, ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 74)
„Jinak však hodnotil duchovní úroveň ovzduší na Edových přednáškách velmi kriticky. Byla velmi nízká. Nebyl sám kdo tento názor vyjádřil. Naopak byl překvapen vysokou úrovní meditace na našich dvouhodinovkách…“ (Vacek tlumočí názor svého příznivce – pozn. red.) (Jak jsem hledal... 6, str. 75)
„Společná meditace je také zápřah, zvlášť když tělo touží ležet. Na meditaci bylo 90 lidí. Asi třicet jich odčerpala Edova přednáška, která se současně konala v Lucerně. Někdo vtipně poznamenal: „Dnes se poznalo, kdo má raději meditaci a kdo povídání.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 27)
***
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
úterý 26. října 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 7. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské dehonestace 1. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.
(Jak jsem hledal... 11, str. 64 )
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )
„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.
(Jak jsem hledal... 11, str. 64 )
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )
„Přátelé Drtikolovi byli i vrazi dr. Horákové, generála Píky a dalších.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 65 )
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 173)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 238)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 246 )
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak. Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 250 dole a 251)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 262)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi.“
(Jak jsem hledal... 11, str.264)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“
(O podstatě stezky, str. 119)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Míla (Tomášová) byla a je mistrem, měla vysoké dosažení, ale myslím, že jako mnozí je přecenila a zanedbávala ovládání mysli a rozpouštění vásan. Opakovaně tvrdila: Já patřím sama sobě. Když se projevila síla jejích vásan a karmy, najednou sama sobě nepatřila a podléhala těmto vlivům. Myslím, že si dokonce tuto pravdu nedokázala ani plně přiznat. Tehdy mně jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nemohl. Nebyla ničemu přístupná.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 173)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„To je něco zcela jiného než namyšlené přesvědčení „Nemusím nic číst“ či knihy jako zbytečné vyhodit viz příklad a učení jednoho z mistrů „neúsilí“ Púndži.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 238)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Takových lidí, kteří sdílejí přesvědčení pana doktora (Miloše Dostála), že jedině oni vědí, co se smí a co se podle nich nesmí, co se má zakázat, je vždy dost. Z jejich řad pocházejí ochotní cenzoři i inkvizitoři všeho druhu… Jim nejde o pravdu ani o svobodu, ale výhradně o prosazování toho, co považují oni za správné a to jakýmkoliv způsobem včetně násilí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 246 )
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Přesto se na mne pan Pařík hrubě obořil a zdůraznil, že Míla Tomášová nikdy nebyla jeho (Maharšiho) žákem, ač sama tvrdí opak. Naopak dal si velmi záležet, aby rozšířil názor, že byla ve velmi úzkém vztahu ke komunistovi z přesvědčení, jakým byl Fráňa Drtikol… Takže být žákem Mahárišiho podle pana Paříka není čest, ale zcela nežádoucí, sympatie pro komunistu Drtikola žádoucí jsou.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 250 dole a 251)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 262)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi.“
(Jak jsem hledal... 11, str.264)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající, velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“
(O podstatě stezky, str. 119)
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221)
x
„ Nakonec výlevy slepé nenávisti proti mně na Jitřní zemi nebo od Avatárů také o něčem svědčí. Ve všech uvedených případech jde o jediné: o zlo, které chová lidská mysl: nenávist, závist, pýchu, sobectví atd., které se projevuje zevně vražděním, útlakem, vykořisťováním…“
(Rady na cestu, str. 235)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
čtvrtek 21. října 2010
Odpověď J. Vackovi na článek A. Popov: Jóga je blud
Alexandr Popov
Jóga je nijaká (kdyby nebyl nikdo, kdo by ji dělal, nebyla by vůbec), a tak aby nějakou byla, musí ji někdo dělat – a pak je přesně taková, jak (a jaký) člověk ji dělá. Je mnoho jóg, není jen jedna, je jich tolik, kolik je zájemců – navenek identickou metodu každý chtě nechtě praktikuje dle svých možností, schopností, chápání, dle (svého) vidění sebe a světa. Proč tedy myslíte, že jóga je nějaká konkrétní a že já tvrdím, že je blud? To je přece trapná, směšná lež. Jóga je bludem tehdy, když ji dělá někdo jako jste vy – notorický pomlouvač a lhář, člověk zahleděný do své domnělé důležitosti, nedotknutelný, nekritizovatelný, sebou opojený omezenec. Ano, omezenec. Konáte jeden špatný skutek za druhým, kdekomu vyhrožujete karmou – a na sebe nevidíte, sebe máte za vyloučeného (tj. nedotknutelného) z Božího řádu. Nebyl z něho vyřazen ani Gautama Buddha, i on – bez účasti – dožil svůj osud, aby se naplnila (vyrovnala) karma. Jak byste z něj mohl být vyčleněn vy, člověk plný negací, agresivity, plný aktivních lidských tužeb a sklonů?
U nekonečně propírané a vámi uměle vyvolané otázky zádušní mše za E. Tomáše pak rovnou napíšete (zalžete!), že jsem přiznal, že jsem ji objednal já, A. Popov. Nic jsem neobjednával a neorganizoval, ani nikdo další z Avataru, nebyl to ani náš nápad, bylo nám to (tak jak by to bylo zcela svobodnému E. Tomášovi) v podstatě jedno. Samozřejmě vím, koho to napadlo a proč ji celebroval (mimochodem zcela nekatolicky, s velikou úctou k zemřelému) T. Halík. Byla to docela nevinná, tichá akce, lidé přicházeli, pohrouženi, někdo položil kytičku, někdo chvíli poseděl, celebrující kněz řekl pár neformálních slov – byla to spontánní meditace, příležitost, aby se E. Tomášovi poklonili i ti, kteří nemohli být na jeho pohřbu. Jak to souvisí s vaším militantním, arogantním přístupem k E. Tomášovi a katolické církvi? A tohle nebyla akce katolické církve, bylo to setkání lidí na tradičním místě, pocta velikému člověku, který si nikdy neosoboval myšlení, že je mistr, který vždy uhnul ostatním, aby mohl být posledním. Chvála Bohu, že tam nikdo jako vy nebyl.
K ostatním pomluvám a lžím – ani se mi nechce psát a vyjmenovávat odstavec za odstavcem a upozorňovat: lež, překroucené tvrzení atd. atd. Když vašim příznivcům to, co děláte a tvrdíte, vyhovuje, když jim to dělá dobře, je to jejich věc, věc jejich prohloubenosti, charakteru. Boží svět je dokonalý, tak jako je dokonalý sám Tvůrce – vždyť je to On sám! Nic na tom nezmění vaše nechápání hlubiny jsoucnosti, odvracení se od ní k zevnímu – třebaže to označujete za duchovní. Kategorie, techniky, osobní vztahy, přirovnávání se ke komusi, odvolávání se na kohosi, antagonismy, sebeobhajoby a pomluvy, tedy vše, na čem je založeno vaše „učení“, jsou jen zevní projevy a okolnosti. Připomínáte lodivoda, který vytáhl svou loď na souš a veslaře (své přívržence) nechá usilovně veslovat v blátě; někteří občas pootočí hlavu k řece (důsledek jejich opravdovosti) a z dálky zahlédnou její vody – víc nic, dál je nepustíte. Přinutíte je děkovat vám za tuto zkušenost a tedy obrazně řečeno odvrátit hlavu od tiché řeky nekonečna.
A přece je Boží svět dokonalý. Vaše arogance, omezenost a zlá mysl, Buddhova nauka, spěchající lidé, bolest (i když se nám v tu chvíli nelíbí) a radost, vše je na svém místě, vše je On. Že to odmítáte chápat, je pouhá zpupnost. I ona je (v řádu věcí) dokonalá. Je mi vás líto.
P. S. Většina zkušeností vašich příznivců jsou jen (jak říkal jeden velký učitel) takové rachomejtle, soustředěná mysl prskne, aby překryla hlubší možnost – a odrazí se to do různé úrovně představ s trochou blaženosti. Vy ovšem nemáte ani to: „vyzdvihujete“ cosi, co zpupně označujete za Já, nad hlavu (jako by to byla nějaká věc, již může jedinec ovládat!) a obracíte se k tomu – přesně tak, jak to činí začátečníci nebo zkrachovanci hledající pomoc. Kdepak by notorický pomlouvač vzal duchovní zkušenosti!
Jóga je nijaká (kdyby nebyl nikdo, kdo by ji dělal, nebyla by vůbec), a tak aby nějakou byla, musí ji někdo dělat – a pak je přesně taková, jak (a jaký) člověk ji dělá. Je mnoho jóg, není jen jedna, je jich tolik, kolik je zájemců – navenek identickou metodu každý chtě nechtě praktikuje dle svých možností, schopností, chápání, dle (svého) vidění sebe a světa. Proč tedy myslíte, že jóga je nějaká konkrétní a že já tvrdím, že je blud? To je přece trapná, směšná lež. Jóga je bludem tehdy, když ji dělá někdo jako jste vy – notorický pomlouvač a lhář, člověk zahleděný do své domnělé důležitosti, nedotknutelný, nekritizovatelný, sebou opojený omezenec. Ano, omezenec. Konáte jeden špatný skutek za druhým, kdekomu vyhrožujete karmou – a na sebe nevidíte, sebe máte za vyloučeného (tj. nedotknutelného) z Božího řádu. Nebyl z něho vyřazen ani Gautama Buddha, i on – bez účasti – dožil svůj osud, aby se naplnila (vyrovnala) karma. Jak byste z něj mohl být vyčleněn vy, člověk plný negací, agresivity, plný aktivních lidských tužeb a sklonů?
U nekonečně propírané a vámi uměle vyvolané otázky zádušní mše za E. Tomáše pak rovnou napíšete (zalžete!), že jsem přiznal, že jsem ji objednal já, A. Popov. Nic jsem neobjednával a neorganizoval, ani nikdo další z Avataru, nebyl to ani náš nápad, bylo nám to (tak jak by to bylo zcela svobodnému E. Tomášovi) v podstatě jedno. Samozřejmě vím, koho to napadlo a proč ji celebroval (mimochodem zcela nekatolicky, s velikou úctou k zemřelému) T. Halík. Byla to docela nevinná, tichá akce, lidé přicházeli, pohrouženi, někdo položil kytičku, někdo chvíli poseděl, celebrující kněz řekl pár neformálních slov – byla to spontánní meditace, příležitost, aby se E. Tomášovi poklonili i ti, kteří nemohli být na jeho pohřbu. Jak to souvisí s vaším militantním, arogantním přístupem k E. Tomášovi a katolické církvi? A tohle nebyla akce katolické církve, bylo to setkání lidí na tradičním místě, pocta velikému člověku, který si nikdy neosoboval myšlení, že je mistr, který vždy uhnul ostatním, aby mohl být posledním. Chvála Bohu, že tam nikdo jako vy nebyl.
K ostatním pomluvám a lžím – ani se mi nechce psát a vyjmenovávat odstavec za odstavcem a upozorňovat: lež, překroucené tvrzení atd. atd. Když vašim příznivcům to, co děláte a tvrdíte, vyhovuje, když jim to dělá dobře, je to jejich věc, věc jejich prohloubenosti, charakteru. Boží svět je dokonalý, tak jako je dokonalý sám Tvůrce – vždyť je to On sám! Nic na tom nezmění vaše nechápání hlubiny jsoucnosti, odvracení se od ní k zevnímu – třebaže to označujete za duchovní. Kategorie, techniky, osobní vztahy, přirovnávání se ke komusi, odvolávání se na kohosi, antagonismy, sebeobhajoby a pomluvy, tedy vše, na čem je založeno vaše „učení“, jsou jen zevní projevy a okolnosti. Připomínáte lodivoda, který vytáhl svou loď na souš a veslaře (své přívržence) nechá usilovně veslovat v blátě; někteří občas pootočí hlavu k řece (důsledek jejich opravdovosti) a z dálky zahlédnou její vody – víc nic, dál je nepustíte. Přinutíte je děkovat vám za tuto zkušenost a tedy obrazně řečeno odvrátit hlavu od tiché řeky nekonečna.
A přece je Boží svět dokonalý. Vaše arogance, omezenost a zlá mysl, Buddhova nauka, spěchající lidé, bolest (i když se nám v tu chvíli nelíbí) a radost, vše je na svém místě, vše je On. Že to odmítáte chápat, je pouhá zpupnost. I ona je (v řádu věcí) dokonalá. Je mi vás líto.
P. S. Většina zkušeností vašich příznivců jsou jen (jak říkal jeden velký učitel) takové rachomejtle, soustředěná mysl prskne, aby překryla hlubší možnost – a odrazí se to do různé úrovně představ s trochou blaženosti. Vy ovšem nemáte ani to: „vyzdvihujete“ cosi, co zpupně označujete za Já, nad hlavu (jako by to byla nějaká věc, již může jedinec ovládat!) a obracíte se k tomu – přesně tak, jak to činí začátečníci nebo zkrachovanci hledající pomoc. Kdepak by notorický pomlouvač vzal duchovní zkušenosti!
úterý 19. října 2010
Podvody a lhaní podle Jiřího Vacka
Martin Pařík
Tak jako pan Vacek vyžaduje, aby byla v záhlaví pozvánek na meditace vedené jeho pověřenci vždy uvedena know how formulka „meditace podle Jiřího Vacka“, tak kvůli spravedlivosti by také měla být v úvodu jeho knih a článků uvedena formulka „dezinterpretace nauky mistrů, podvody, lhaní, spekulace, dehonestace, dogmatizmus, vydírání, falešné mistrovství - kult osobnosti, psychická manipulace, sektářství apod. podle Jiřího Vacka“.
Dodnes totiž pan Vacek například nevysvětlil, proč v rozporu s autorským zákonem za účelem vylepšení hospodářského výsledku použil na obálkách 16 svých knih obraz Františka Drtikola a připravil tak majitele autorských práv o honorář. A proč vůbec tento obraz použil, když v mnoha svých textech Drtikola zcela odsuzuje.
Dále proč nelegálně vydával xeroxové samizdaty maharšiovských děl, k jejichž vydání poskytuje licenci výhradně Ramanášram, a když už je pokoutně vydával, proč za ně Ramanášramu neplatil licenční poplatky.
Rovněž nevyjasnil, proč o Eduardovi Tomášovi ve svých pamětech nepravdivě napsal, že si za sebe nechal sloužit zádušní mši, ačkoli Eduard Tomáš tuto otázku nikdy neřešil. Proč z toho vyvozoval naprosto scestný, stupidní a absurdní závěr, že se E. Tomáš „vrátil do lůna katolické církve a nevěřil tomu, co učil“.
Proč o Milošovi Tomášovi publikoval sprostou dehonestaci, že zneužíval svoji matku a pak se to snažil zakamuflovat článkem jakéhosi svého patolízala, který tvrdil, že nešlo o slovo „zneužíval“, ale „znevažoval“, třebaže bylo dokázáno, že ve Vackově knize jsou uvedena slova obě.
Proč o Milošovi Dostálovi stále šíří dezinformaci, že tento považuje Maharšiho pojetí odevzdanosti za hitlerismus, ačkoli pan Dostál označil za hitlerismus naopak Vackovo pojetí odevzdanosti – ve smyslu bezbřehého kultu jeho osobnosti.
Proč o Martinovi Paříkovi neustále rozšiřuje, že prý napsal o komunismu, že je to ušlechtilá nebo vznešená idea, a když byl donucen, aby toto údajné Paříkovo tvrzení (ve skutečnosti Vackovo) doložil, zametl to pod koberec bezskrupulózním, bagatelizujícím vyjádřením, jímž navíc nařkl z autorství výroku Miloše Tomáše:
„Všimněme si dobře, jak se pan Pařík zdráhá vyslovit svůj názor na komunismus. Místo toho se točí na tom, ať ukážu, „kde to řekl“. To nakonec není podstatné; možná, že to neřekl skutečně on, ale Miloš Tomáš.“ (Ale ono to podstatné je a velmi, pane Vacku, je to pomluva, kterou multiplikujete ve vašem stylu, aby se stokrát opakovaná lež stala pravdou.)
Takže Jiří Vacku a Jiří Krutino: Kdy a kde řekl či napsal Miloš Tomáš, že komunismus je vznešená idea?
Usnadním vám práci: Nikdy a nikde.
Je to zase jen „SPROSTÁ LEŽ A POMLUVA PODLE JIŘÍHO VACKA.“
Tak jako pan Vacek vyžaduje, aby byla v záhlaví pozvánek na meditace vedené jeho pověřenci vždy uvedena know how formulka „meditace podle Jiřího Vacka“, tak kvůli spravedlivosti by také měla být v úvodu jeho knih a článků uvedena formulka „dezinterpretace nauky mistrů, podvody, lhaní, spekulace, dehonestace, dogmatizmus, vydírání, falešné mistrovství - kult osobnosti, psychická manipulace, sektářství apod. podle Jiřího Vacka“.
Dodnes totiž pan Vacek například nevysvětlil, proč v rozporu s autorským zákonem za účelem vylepšení hospodářského výsledku použil na obálkách 16 svých knih obraz Františka Drtikola a připravil tak majitele autorských práv o honorář. A proč vůbec tento obraz použil, když v mnoha svých textech Drtikola zcela odsuzuje.
Dále proč nelegálně vydával xeroxové samizdaty maharšiovských děl, k jejichž vydání poskytuje licenci výhradně Ramanášram, a když už je pokoutně vydával, proč za ně Ramanášramu neplatil licenční poplatky.
Rovněž nevyjasnil, proč o Eduardovi Tomášovi ve svých pamětech nepravdivě napsal, že si za sebe nechal sloužit zádušní mši, ačkoli Eduard Tomáš tuto otázku nikdy neřešil. Proč z toho vyvozoval naprosto scestný, stupidní a absurdní závěr, že se E. Tomáš „vrátil do lůna katolické církve a nevěřil tomu, co učil“.
Proč o Milošovi Tomášovi publikoval sprostou dehonestaci, že zneužíval svoji matku a pak se to snažil zakamuflovat článkem jakéhosi svého patolízala, který tvrdil, že nešlo o slovo „zneužíval“, ale „znevažoval“, třebaže bylo dokázáno, že ve Vackově knize jsou uvedena slova obě.
Proč o Milošovi Dostálovi stále šíří dezinformaci, že tento považuje Maharšiho pojetí odevzdanosti za hitlerismus, ačkoli pan Dostál označil za hitlerismus naopak Vackovo pojetí odevzdanosti – ve smyslu bezbřehého kultu jeho osobnosti.
Proč o Martinovi Paříkovi neustále rozšiřuje, že prý napsal o komunismu, že je to ušlechtilá nebo vznešená idea, a když byl donucen, aby toto údajné Paříkovo tvrzení (ve skutečnosti Vackovo) doložil, zametl to pod koberec bezskrupulózním, bagatelizujícím vyjádřením, jímž navíc nařkl z autorství výroku Miloše Tomáše:
„Všimněme si dobře, jak se pan Pařík zdráhá vyslovit svůj názor na komunismus. Místo toho se točí na tom, ať ukážu, „kde to řekl“. To nakonec není podstatné; možná, že to neřekl skutečně on, ale Miloš Tomáš.“ (Ale ono to podstatné je a velmi, pane Vacku, je to pomluva, kterou multiplikujete ve vašem stylu, aby se stokrát opakovaná lež stala pravdou.)
Takže Jiří Vacku a Jiří Krutino: Kdy a kde řekl či napsal Miloš Tomáš, že komunismus je vznešená idea?
Usnadním vám práci: Nikdy a nikde.
Je to zase jen „SPROSTÁ LEŽ A POMLUVA PODLE JIŘÍHO VACKA.“
pondělí 18. října 2010
Jak Jiří Vacek překrucuje a dezinterpretuje
Martin Pařík
Ve snaze odvrátit provalení totální nekompetentnosti k úloze satgurua, již si sám přisoudil, chrlí Jiří Vacek různé štvavé články, předstíraje, že obsahují pravdivou, věcnou a slušnou argumentaci.
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek, který je reakcí na článek M. Paříka http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/zaskodnik-aneb-komu-skodi-jiri-vacek.html tvrdí Jiří Vacek následující:
„KV ve svém úvodním prohlášení slibuje, že „bude bránit čtenáře proti mé desinterpretaci učení duchovních mistrů a lžím“.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Jen si vymýšlí pomluvy mé osoby a věcnou diskusi bez urážek o nauce nezveřejnili ještě ani jednu. Například tvrdí (rozuměj M. Pařík), že jsem se bál kritizovat Tomášovy, dokud žili. To je podle nich obrana učení duchovních mistrů. Navíc lžou, neboť jak si může snadno každý ověřit, své rozdílné názory na některé výroky Tomášových, jsem zveřejnil vícekrát ještě v průběhu jejich života..“
M. Pařík ovšem napsal něco principiálně jiného:
„Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý.“
Jestliže v některých knihách vydaných za života Tomášových Jiří Vacek publikoval své některé kritické výhrady vůči názorům Tomášových, jednalo se sice o nejapné a diletantské názory, ale měly formálně charakter spíše kritiky. V dílech šestém, který vyšel v roce 2002, kdy E. Tomáš odešel (Míla již rok nebyla na světě) a hlavně v díle sedmém a dalších se jednalo o zcela otevřené dehonestace čili o urážky, pomluvy a zneuctění, což jsou významy slova dehonestace, viz. kupř. že údajně Eduard Tomáš zradil jógu a nevěřil tomu, co učil. Že v Lucerně bez účasti E. Tomáše vládla prý „hospodská atmosféra“ – tuto pomluvu přejal od svého donašeče, protože Vacek sám v Lucerně tehdy nebyl, jelikož přestal od Míly Tomášové dostávat zdarma vstupenky. Další dehonestace jsou zachyceny ve výborech z Vackových citátů otištěných na KV.
Ve stejném článku ještě Vacek píše:
„Pan Pařík pomlouvá i Edu Tomáše, když mu podsouvá, cituji „že by si to šels Vackem vyřídit osobně a rázně“. Podsouvá nám Edu jako násilníka, který si to s oponenty svých názorů vyřizuje „ručně“. Pevně věřím, že Eda nebyl nesnášenlivým násilníkem, jak jej Pařík líčí, ale snášenlivým, slušným člověkem. To, že Eda ani Míla nepřišli si to se mnou „vyřídit“, což Paříka opět usvědčuje ze lhaní!“
Zde Vacek rovněž překrucuje skutečnost. Z „osobně a rázně“ udělá „ručně“ a je dost pravděpodobné, že v příštím článku napíše rovnou jen „ručně“ a když se ohradím, že jsem toto nenapsal, řekne, že to čtenář najde někde ve Vackových pamětech (jako např. domnělé Paříkovo tvrzení, že „komunismus je ušlechtilá idea“), a když se to nenajde, napíše, že se Pařík točí na tom, ať Vacek ukáže, „kde to řekl“, ale že to nakonec není podstatné, koneckonců je možné, že to napsal kdosi jiný.
Toto jsou další dva příklady demagogie a zkreslování faktů v podání pana Vacka, které vyúsťují do zcela regulérních pomluv a dehonestací.
Ve snaze odvrátit provalení totální nekompetentnosti k úloze satgurua, již si sám přisoudil, chrlí Jiří Vacek různé štvavé články, předstíraje, že obsahují pravdivou, věcnou a slušnou argumentaci.
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek, který je reakcí na článek M. Paříka http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/zaskodnik-aneb-komu-skodi-jiri-vacek.html tvrdí Jiří Vacek následující:
„KV ve svém úvodním prohlášení slibuje, že „bude bránit čtenáře proti mé desinterpretaci učení duchovních mistrů a lžím“.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Jen si vymýšlí pomluvy mé osoby a věcnou diskusi bez urážek o nauce nezveřejnili ještě ani jednu. Například tvrdí (rozuměj M. Pařík), že jsem se bál kritizovat Tomášovy, dokud žili. To je podle nich obrana učení duchovních mistrů. Navíc lžou, neboť jak si může snadno každý ověřit, své rozdílné názory na některé výroky Tomášových, jsem zveřejnil vícekrát ještě v průběhu jejich života..“
M. Pařík ovšem napsal něco principiálně jiného:
„Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý.“
Jestliže v některých knihách vydaných za života Tomášových Jiří Vacek publikoval své některé kritické výhrady vůči názorům Tomášových, jednalo se sice o nejapné a diletantské názory, ale měly formálně charakter spíše kritiky. V dílech šestém, který vyšel v roce 2002, kdy E. Tomáš odešel (Míla již rok nebyla na světě) a hlavně v díle sedmém a dalších se jednalo o zcela otevřené dehonestace čili o urážky, pomluvy a zneuctění, což jsou významy slova dehonestace, viz. kupř. že údajně Eduard Tomáš zradil jógu a nevěřil tomu, co učil. Že v Lucerně bez účasti E. Tomáše vládla prý „hospodská atmosféra“ – tuto pomluvu přejal od svého donašeče, protože Vacek sám v Lucerně tehdy nebyl, jelikož přestal od Míly Tomášové dostávat zdarma vstupenky. Další dehonestace jsou zachyceny ve výborech z Vackových citátů otištěných na KV.
Ve stejném článku ještě Vacek píše:
„Pan Pařík pomlouvá i Edu Tomáše, když mu podsouvá, cituji „že by si to šels Vackem vyřídit osobně a rázně“. Podsouvá nám Edu jako násilníka, který si to s oponenty svých názorů vyřizuje „ručně“. Pevně věřím, že Eda nebyl nesnášenlivým násilníkem, jak jej Pařík líčí, ale snášenlivým, slušným člověkem. To, že Eda ani Míla nepřišli si to se mnou „vyřídit“, což Paříka opět usvědčuje ze lhaní!“
Zde Vacek rovněž překrucuje skutečnost. Z „osobně a rázně“ udělá „ručně“ a je dost pravděpodobné, že v příštím článku napíše rovnou jen „ručně“ a když se ohradím, že jsem toto nenapsal, řekne, že to čtenář najde někde ve Vackových pamětech (jako např. domnělé Paříkovo tvrzení, že „komunismus je ušlechtilá idea“), a když se to nenajde, napíše, že se Pařík točí na tom, ať Vacek ukáže, „kde to řekl“, ale že to nakonec není podstatné, koneckonců je možné, že to napsal kdosi jiný.
Toto jsou další dva příklady demagogie a zkreslování faktů v podání pana Vacka, které vyúsťují do zcela regulérních pomluv a dehonestací.
úterý 12. října 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 6. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti
„ Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)
„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 193)
„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“
(Jak jsem hledal... 7, str. 205)
„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 256)
„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)
„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 210)
„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“
(Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)
„Jak jsem byl udělán mistrem .(název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)
„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“
(Logicky tedy alespoň část adorativních a obranných dopisů přichází z popudu Jiřího Vacka – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
(A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“, pozn. red.)
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
pondělí 11. října 2010
Jak "satguru" meditoval, až vymeditoval
Martin Pařík
Jiří Vacek usilovně na Morávce meditoval a meditoval, až 4 stupidní otázky na M. Paříka vymeditoval a na svých webových stránkách v článku "Kdo koho manipuluje" uveřejnil. V rámci své "svobodomyslnosti" si vymínil, že když nebudou zodpovězeny, bude vyvozovat závěry, jaké uzná jen on sám za vhodné a bude je, jak má ve zvyku, vkládat do úst mlčícímu respondentovi. Kdyby našinec nevěděl, že má tu čest s demagogickým a dogmatickým vůdcem sekty, mohl by si myslet, že jde o pacienta z ústavu pro choromyslné.
Udělám mu tu radost a na všechny otázky se pokusím pregnantně odpovědět, ale mám jednu podmínku - aby on odpověděl na pouhou jednu otázku:
PROČ JIŘÍ VACEK OTISKL V ROZPORU S AUTORSKÝM ZÁKONEM NA OBÁLKY 16 SVÝCH KNIH OBRAZ FRANTIŠKA DRTIKOLA, NA NĚJŽ NEUSTÁLE SOČÍ, ŽE BYL ČLENEM ZLOČINNÉ KSČ?
Pokud Jiří Vacek na tuto otázku neodpoví, neodpovím ani já na jeho otázky a navíc v duchu vackovské logiky navrhnu interpretovat jeho mlčení jako Vackovu výzvu všem lidem, aby se neřídili platnými zákony, obohacovali se na úkor druhých a ze všech sil podporovali zločineckou stranu komunistů.
Jiří Vacek usilovně na Morávce meditoval a meditoval, až 4 stupidní otázky na M. Paříka vymeditoval a na svých webových stránkách v článku "Kdo koho manipuluje" uveřejnil. V rámci své "svobodomyslnosti" si vymínil, že když nebudou zodpovězeny, bude vyvozovat závěry, jaké uzná jen on sám za vhodné a bude je, jak má ve zvyku, vkládat do úst mlčícímu respondentovi. Kdyby našinec nevěděl, že má tu čest s demagogickým a dogmatickým vůdcem sekty, mohl by si myslet, že jde o pacienta z ústavu pro choromyslné.
Udělám mu tu radost a na všechny otázky se pokusím pregnantně odpovědět, ale mám jednu podmínku - aby on odpověděl na pouhou jednu otázku:
PROČ JIŘÍ VACEK OTISKL V ROZPORU S AUTORSKÝM ZÁKONEM NA OBÁLKY 16 SVÝCH KNIH OBRAZ FRANTIŠKA DRTIKOLA, NA NĚJŽ NEUSTÁLE SOČÍ, ŽE BYL ČLENEM ZLOČINNÉ KSČ?
Pokud Jiří Vacek na tuto otázku neodpoví, neodpovím ani já na jeho otázky a navíc v duchu vackovské logiky navrhnu interpretovat jeho mlčení jako Vackovu výzvu všem lidem, aby se neřídili platnými zákony, obohacovali se na úkor druhých a ze všech sil podporovali zločineckou stranu komunistů.
K článku Jiřího Vacka: Kdo koho manipuluje
Alexandr Popov
Pro p.Vacka: Dovoluji si předběhnout pana Paříka, od kterého s drzostí sobě vlastní požadujete odpověď na níže uvedené otázky s despotickým dodatkem, že „pokud se jasně a srozumitelně nevyjádříte, na základě vašeho dosavadního jednání oprávněně budeme předpokládat váš souhlas s učením katolické církve i dalších církví o józe, a že pedofilie vám nevadí“.
Otázka č.1 Souhlasíte s katolíky, že jóga je blud a škodí duši nebo ne?
Odpověď: Co si kdo plácá o józe, není důležité, právě tak jako není důležité, co vy plácáte o katolících či čemkoliv jiném. Protože jestli něco škodí duši, tedy je to sobectví, jóga sama o sobě není ani taková, ani maková – když ji dělá dobrý člověk, je to požehnání, když ji dělá někdo jako vy, je to blud.
Otázka č.2 Jaký je váš názor na pedofilii v katolické církvi. Je jevem, který ohrožuje společnost? Pokud s tím, že jóga je blud nesouhlasíte a považujete pedofilii za zločin, vysvětlete, proč se s církví, která toto učí a dlouhodobě ve svých řadách trpí, spojujete proti nám, kteří provádíme džňána jógu, jak ji učí Ramana Maháriši.
Odpověď: Co je to za stupidně položenou otázku? Souhlasit s pedofilií přece může zase jen pedofil! Takže: s pedofilií nesouhlasím v žádné podobě, ani tehdy ne, když si jakýsi starý muž posadí na holá kolena dvě nahé malé holčičky a dává si takový obrázek na obálku své knihy! – Nesrozumitelná je druhá část otázky (spojování pana Paříka s církví atd.). Máte zřejmě na mysli otištění článku pana Dojčiara na tzv.KV. Zde jste ovšem na omylu, s panem Dojčiarem se nikdo jiný nežli vy sám nikdy nespojil – a jste to jen a jen vy, kdo má problém s tím, že jste se přátelili a pak najednou nepřátelili (za což je, jako každý takový u vás, trestán záplavou odsuzujících dopisů a vyjádření). Takže se naopak ptám vás: proč vy se spojujete s církví, která tak zuřivě potírá jógu? No odpovězte: ano či ne? Když neodpovíte, budu oprávněně předpokládat, že souhlasíte s učením katolické církve…. Atd. atd.
Otázka č.3 Vyjádřete také jasně své stanovisko k obrovskému rozšíření pedofilie v katolické církvi.
Odpověď: Viz odpověď č.2.
Otázka č.4 Vyjádřete se také jednoznačně k učení církve o rozvodech, antikoncepci a k dalším bodům, viz můj článek.
Odpověď: Proč by se měl pan Pařík vyjadřovat? Lidé, kteří se nějakému dogmatu podvolí, činí tak svobodně – ať už je to dogma katolické či Vackovo. Mají přece (dogma-nedogma) možnost tak nečinit – jsou pak ovšem svými netolerantními, demagogickými vůdci pranýřováni a dehonestováni (přesně tak, jak se to stalo některým vašim bývalým ovečkám).
Máte ještě nějakou otázku, pane Vacku? Rád ji zodpovím.
Pro p.Vacka: Dovoluji si předběhnout pana Paříka, od kterého s drzostí sobě vlastní požadujete odpověď na níže uvedené otázky s despotickým dodatkem, že „pokud se jasně a srozumitelně nevyjádříte, na základě vašeho dosavadního jednání oprávněně budeme předpokládat váš souhlas s učením katolické církve i dalších církví o józe, a že pedofilie vám nevadí“.
Otázka č.1 Souhlasíte s katolíky, že jóga je blud a škodí duši nebo ne?
Odpověď: Co si kdo plácá o józe, není důležité, právě tak jako není důležité, co vy plácáte o katolících či čemkoliv jiném. Protože jestli něco škodí duši, tedy je to sobectví, jóga sama o sobě není ani taková, ani maková – když ji dělá dobrý člověk, je to požehnání, když ji dělá někdo jako vy, je to blud.
Otázka č.2 Jaký je váš názor na pedofilii v katolické církvi. Je jevem, který ohrožuje společnost? Pokud s tím, že jóga je blud nesouhlasíte a považujete pedofilii za zločin, vysvětlete, proč se s církví, která toto učí a dlouhodobě ve svých řadách trpí, spojujete proti nám, kteří provádíme džňána jógu, jak ji učí Ramana Maháriši.
Odpověď: Co je to za stupidně položenou otázku? Souhlasit s pedofilií přece může zase jen pedofil! Takže: s pedofilií nesouhlasím v žádné podobě, ani tehdy ne, když si jakýsi starý muž posadí na holá kolena dvě nahé malé holčičky a dává si takový obrázek na obálku své knihy! – Nesrozumitelná je druhá část otázky (spojování pana Paříka s církví atd.). Máte zřejmě na mysli otištění článku pana Dojčiara na tzv.KV. Zde jste ovšem na omylu, s panem Dojčiarem se nikdo jiný nežli vy sám nikdy nespojil – a jste to jen a jen vy, kdo má problém s tím, že jste se přátelili a pak najednou nepřátelili (za což je, jako každý takový u vás, trestán záplavou odsuzujících dopisů a vyjádření). Takže se naopak ptám vás: proč vy se spojujete s církví, která tak zuřivě potírá jógu? No odpovězte: ano či ne? Když neodpovíte, budu oprávněně předpokládat, že souhlasíte s učením katolické církve…. Atd. atd.
Otázka č.3 Vyjádřete také jasně své stanovisko k obrovskému rozšíření pedofilie v katolické církvi.
Odpověď: Viz odpověď č.2.
Otázka č.4 Vyjádřete se také jednoznačně k učení církve o rozvodech, antikoncepci a k dalším bodům, viz můj článek.
Odpověď: Proč by se měl pan Pařík vyjadřovat? Lidé, kteří se nějakému dogmatu podvolí, činí tak svobodně – ať už je to dogma katolické či Vackovo. Mají přece (dogma-nedogma) možnost tak nečinit – jsou pak ovšem svými netolerantními, demagogickými vůdci pranýřováni a dehonestováni (přesně tak, jak se to stalo některým vašim bývalým ovečkám).
Máte ještě nějakou otázku, pane Vacku? Rád ji zodpovím.
čtvrtek 7. října 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 5. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
O meditaci a duchovní praxi vůbec
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )
„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)
„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )
„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )
„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)
„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)
x
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )
„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)
„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )
„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )
„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)
„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)
x
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
úterý 5. října 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 4. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Ekonomické myšlenky
„Každý má u mne [tj. u Jiřího Vacka] naprostou svobodu.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82)
x
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“
(Rady na cestu, str. 190-191)
***
„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“
(Jak jsem hledal… 6, str. 114)
x
„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal … 6, str. 74)
***
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal… 10, str. 125 , pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“, a to ve zcela jiné souvislosti.)
***
„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já.
(Jak jsem hledal… 11, str. 111)
***
„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ [Když už si pan Vacek musí stěžovat, co všechno jej jeho žáci stojí, měl by pro vyváženost dodat, že mnozí z jeho návštěvníků u něj v bytě nakupují knihy a nahrávky, zdarma mu pomáhají s růzými pracemi – vymalování bytu, stěhování knih z auta, práce na jeho chatě atd. To snad za těch pár toaleťáků stojí. Pozn. red.]
(Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)
***
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
(Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala, a aby byla zařazena na seznam automatických odběratelů. Jak jsem hledal... 10, str. 203 )
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému:)
„…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
středa 29. září 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 3. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské paradoxy 3. část
„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
x
„Ač se držím v Já, přece hrozně trpím. Za těchto okolností Já neposkytuje blaženost, o které se tolik mluví.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 140 nahoře)
(Jak jsem hledal... 11, str. 140 nahoře)
„Poznání Já, které je v bdělém stavu mou dovedností, ve snu zcela chybělo…Co jsem vlastně prožíval? Co to bylo? Kde zůstalo vědomí Já, aby mě chránilo? Kdo a proč mě takto mučí? Jaký smysl toto utrpení má, tím spíše, že takové sny mám často? Nemám proti nim obranu…Jaký protiklad: jiným pomáhám k uvědomění Já, vstupuji do jejich snů a vizí…a sám si pomoci nemohu… Trpím a nevím proč...
[srovnej: „Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)]
"…a toto utrpení je často skutečnější nebo chceme-li silnější než moc prožívaného Já."
[ srovnej: „ Jen poslední a nemilosrdný učitel, jímž je utrpení, které si sami takto působíme, nás dokáže přesvědčit o sebeklamu, kterému jsme propadli. Takové poznání vlastní nedostatečnosti a zla, které nás ovládá, je draze, nesmírně draze zaplacené a často přichází pozdě, když již jsme si sami zabouchli svou zlou pýchou dveře ke spáse.“
(z článku J. Vacka „Bhagavan Nityananda of Ganeshpuri by Swami Muktananda Paramahansa“ ze dne 16. 1. 2007 na http://www.jirivacek-satguru.cz/)]
"… Obstojí mé poznání po smrti, když neodolá snu?"
(Jak jsem hledal... 11, str. 194 dole a 195 nahoře)
[srovnej: „Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)]
"…a toto utrpení je často skutečnější nebo chceme-li silnější než moc prožívaného Já."
[ srovnej: „ Jen poslední a nemilosrdný učitel, jímž je utrpení, které si sami takto působíme, nás dokáže přesvědčit o sebeklamu, kterému jsme propadli. Takové poznání vlastní nedostatečnosti a zla, které nás ovládá, je draze, nesmírně draze zaplacené a často přichází pozdě, když již jsme si sami zabouchli svou zlou pýchou dveře ke spáse.“
(z článku J. Vacka „Bhagavan Nityananda of Ganeshpuri by Swami Muktananda Paramahansa“ ze dne 16. 1. 2007 na http://www.jirivacek-satguru.cz/)]
"… Obstojí mé poznání po smrti, když neodolá snu?"
(Jak jsem hledal... 11, str. 194 dole a 195 nahoře)
„Tyto zkušenosti utrpení…mě stále jen víc a víc utvrzují v názoru o nesmyslnosti představ, které se nás snaží přesvědčit, že svět je jen iluze… Utrpení není iluze ani „jako“ a netrpí jen tělo, kterým nejsme, ale trpí i vědomí.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)
„ V průběhu našeho života ve světě odpadlém od Boha nelze ani doufat v trvalou blaženost Já. Kdo ji čeká, bude nutně zklamán. Taková je moje zkušenost i přes to, že se opakovaně dočítám, že poznání Já přináší nepřetržitou blaženost. Rád bych to potvrdil, ale nemohu.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)
(Jak jsem hledal... 11, str. 195)
„Svět není iluzí.“
(O podstatě stezky , str. 83)
(O podstatě stezky , str. 83)
x
„ Buď pozdraven osvobozený mistře…“
(dopis Jiřímu Vackovi, Jak jsem hledal... 10, str. 146)
(dopis Jiřímu Vackovi, Jak jsem hledal... 10, str. 146)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
čtvrtek 23. září 2010
K záhadě Drtikolova partajnictví – úplné znění
Martin Pařík
Jiří Vacek mne ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/uslechtily-komunismus otevřeně vyzývá:
„Takže pane Pařík neuhýbejte, odložte svou vychytralost, za kterou skrýváte svou zbabělost a zachovejte se jednou jako chlap a napište zcela jasně a bez vytáček svůj názor na komunismus a komunisty. Pokud nebude příliš dlouhý a samé vytáčky, ale jasný a srozumitelný, slibuji, že jej otisknu. Zatím jste své názory jen zbaběle zakrýval a vytáčel se říci, co si opravdu myslíte. Pokud jste nešířil rovnou komunistickou propagandu.“
a zároveň předjímá a napovídá:
„Kdo chce znát Paříkovy politické názory, ať si přečte jeho článek na Jitřní zemi z 16. 2. 2006: „K záhadě Drtikolova partajnictví“ a bude mít jasno. Jsou typickým komunistickým postojem.“
Mezitím J. Vacek nelenil a v rámci své dlouholeté pomlouvačné kampaně článek přetiskl na svých satguruovských stránkách ve své nové nestoudné difamaci http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/komunisticke-nazory-m_-parika a opatřil jej naprosto demagogickým komentářem, jejž snad ani nemá cenu glosovat. Diskutovat s Vackem je bezpředmětné, tento člověk není ochoten ani o píď slevit ze sebe. Vždy si myslí, že má pravdu, a to bez ohledu na předkládané důkazy, jež jej usvědčují ze lží.
Je podivuhodné, že satgurua tolik zajímají politické názory lidí. Člověk by předpokládal, že mu jde hlavně o věci duchovní. Sám přitom tvrdí, že se mistr nemá posuzovat podle vnějších faktorů a vlastností - a co jiného je politické přesvědčení?
Vzhledem k tomu, že na Jitřní zemi, kde byl můj příspěvek otištěn, se jednalo o diskusní fórum, následovala i debata k tématu; dovolil jsem si níže přetisknout jak článek, tak i mé příspěvky do diskuse, které precizují můj pohled na celý problém, ačkoli je to problém hlavně pro nevyrovnanou osobu Jiřího Vacka.
„Milí přátelé, předkládám k diskusi skrovný, dosti subjektivní příspěvek k objasnění záhady Drtikolova členství v KSČ. Jak asi víte, umělci a intelektuálové bývají obvykle levicověji orientovaní. Před válkou jich u komunistů byla celá řádka, Vančura, Olbracht aj. Někteří ne, byli konzervativnější, např. K. Čapek. Ona ta První republika - ne že bych byl až takový pamětník, ale stačí sledovat staré filmy - nebyla vůbec žádný med, sociální rozdíly byly ostřejší než dnes, byl to samý velkouzenář, vrchní rada, na druhou stranu služky, pacholci atd. Ponižování chudáků, servilnost vůči nadřízeným, patriarchální vztahy v rodinách. Umělec se sociálním cítěním a hlubším vnímáním typu Drtikola toto jasně viděl a bylo mu to z duše protivné, ačkoli kdyby chtěl a nevzdal se materiálního blahobytu, mohl být movitým a vysoce postaveným člověkem. Myšlenka sociální rovnosti a spravedlnosti jej natolik nadchla, že prostě do té partaje vlezl, a jako byl opravdovým mystikem, tak se snažil být i opravdovým komunistou. On byl spíše idealistou či utopistou a altruistou než reálným komunistou. Vedla jej idea lepšího řádu, a kdyby byli všichni mravně čistí jako on, jistě by našla konkrétní vyjádření v harmonické občanské pospolitosti. Měl právo takto smýšlet. Šel za myšlenkou a obstrahoval od trudné komunistické praxe. Nevěřím, že by jednotlivě někomu ublížil. Nevím, proč to pana Vacka tolik trápí, když sám chodil ke komunistickým volbám a házel do urny volební lístky s kandidátkou této zločinecké partaje. Aby bylo jasno, tento pokus o pochopení Drtikolova členství v KSČ neznamená, že s ním souhlasím. Motivy lidí k partajnictví byly rozličné - od zištných, fanatických až po utopistické důvody. Neuznávám princip kolektivní viny, toť vše.
...
Přiznám se, že atmosféru První republiky mám rád a levicový jsem nikdy nebyl. Znám tu dobu zprostředkovaně - existoval rozvinutý demokratický systém, hospodářství fungovalo dobře, kultura byla na výši, kolik skvělých literátů a jiných umělců působilo v té době, a přesto se tolik lidí mělo potřebu radikalizovat, nějak se vymezit vůči tehdejšímu pokrytectví, zištnosti, utilitarismu a nevím vůči čemu ještě. Je dobré umět nazírat vše v Božím řádu. Pokud je to v mých silách, pokoušet se ovlivnit, co se dá, pokud nikoli, přijmout běh věcí, smířit se s ním. Především změnit, zlepšit, produchovnit sám sebe, s pomocí Boží přirozeně. Nerad bych na tomto vlákně jitřil nějaké politické antagonismy, o to mi nešlo. Pouze jsem se pokusil vcítit do Drtikolova politického vidění. Možná blbě. Ona to popravdě není otázka k nějakému řešení. Podstatný je Fráňův duchovní odkaz, jeho opravdovost, zanícenost, věrohodnost, vnitřní čistota a prozřelost. To mu žádnej Vacek neodpáře, i kdyby spolykal tuny bůčku a langošů paní Čuňové. Hezký den.
...
Přátelé, přiznejme si, že žijeme ve věku železném, kde vládne chamtivost, zištnost a sobectví. A ideu vnější rovnosti nepřinesli mudrcové, neboť jim byl znám zákon karmy. Spíš to byli snílci nebo excentrici jako Marx, nebo fanatici jako Lenin, ale ten ideu jen "aplikoval" v praxi. Přece však čas od času lidé radikálněji zatouží po jakési vnější spravedlnosti. Nějak ten vývoj musí jít dopředu, proto ty revoluce a války, proto to utrpení, aby se ega umenšila a bylo více světla. Ono je to zakoušené dobro a zlo jaksi ambivalentní. Jak se lidé prozírají, hranice mezi těmito zprvu protichůdnými kategoriemi se stírají, vyhlazují. Vůbec jakékoliv protiklady a omezení, ježto jsou mentálního původu - jak jinak-, se rozpuštějí a světlo vědomí nabývá vrchu. Kde pak hledat nepřátele? Kde reálné zlo atd? Hezký podvečer. M.P.
Jestli někdo nadobude z uvedených příspěvků přesvědčení, že jejich autor má komunistické smýšlení, je buďto slabomyslný nebo jej chce užitím naprosto demagogických a scestných argumentů za každou cenu diskreditovat. Souběh obou alternativ nelze vyloučit.
Jiří Vacek mne ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/uslechtily-komunismus otevřeně vyzývá:
„Takže pane Pařík neuhýbejte, odložte svou vychytralost, za kterou skrýváte svou zbabělost a zachovejte se jednou jako chlap a napište zcela jasně a bez vytáček svůj názor na komunismus a komunisty. Pokud nebude příliš dlouhý a samé vytáčky, ale jasný a srozumitelný, slibuji, že jej otisknu. Zatím jste své názory jen zbaběle zakrýval a vytáčel se říci, co si opravdu myslíte. Pokud jste nešířil rovnou komunistickou propagandu.“
a zároveň předjímá a napovídá:
„Kdo chce znát Paříkovy politické názory, ať si přečte jeho článek na Jitřní zemi z 16. 2. 2006: „K záhadě Drtikolova partajnictví“ a bude mít jasno. Jsou typickým komunistickým postojem.“
Mezitím J. Vacek nelenil a v rámci své dlouholeté pomlouvačné kampaně článek přetiskl na svých satguruovských stránkách ve své nové nestoudné difamaci http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/komunisticke-nazory-m_-parika a opatřil jej naprosto demagogickým komentářem, jejž snad ani nemá cenu glosovat. Diskutovat s Vackem je bezpředmětné, tento člověk není ochoten ani o píď slevit ze sebe. Vždy si myslí, že má pravdu, a to bez ohledu na předkládané důkazy, jež jej usvědčují ze lží.
Je podivuhodné, že satgurua tolik zajímají politické názory lidí. Člověk by předpokládal, že mu jde hlavně o věci duchovní. Sám přitom tvrdí, že se mistr nemá posuzovat podle vnějších faktorů a vlastností - a co jiného je politické přesvědčení?
Vzhledem k tomu, že na Jitřní zemi, kde byl můj příspěvek otištěn, se jednalo o diskusní fórum, následovala i debata k tématu; dovolil jsem si níže přetisknout jak článek, tak i mé příspěvky do diskuse, které precizují můj pohled na celý problém, ačkoli je to problém hlavně pro nevyrovnanou osobu Jiřího Vacka.
„Milí přátelé, předkládám k diskusi skrovný, dosti subjektivní příspěvek k objasnění záhady Drtikolova členství v KSČ. Jak asi víte, umělci a intelektuálové bývají obvykle levicověji orientovaní. Před válkou jich u komunistů byla celá řádka, Vančura, Olbracht aj. Někteří ne, byli konzervativnější, např. K. Čapek. Ona ta První republika - ne že bych byl až takový pamětník, ale stačí sledovat staré filmy - nebyla vůbec žádný med, sociální rozdíly byly ostřejší než dnes, byl to samý velkouzenář, vrchní rada, na druhou stranu služky, pacholci atd. Ponižování chudáků, servilnost vůči nadřízeným, patriarchální vztahy v rodinách. Umělec se sociálním cítěním a hlubším vnímáním typu Drtikola toto jasně viděl a bylo mu to z duše protivné, ačkoli kdyby chtěl a nevzdal se materiálního blahobytu, mohl být movitým a vysoce postaveným člověkem. Myšlenka sociální rovnosti a spravedlnosti jej natolik nadchla, že prostě do té partaje vlezl, a jako byl opravdovým mystikem, tak se snažil být i opravdovým komunistou. On byl spíše idealistou či utopistou a altruistou než reálným komunistou. Vedla jej idea lepšího řádu, a kdyby byli všichni mravně čistí jako on, jistě by našla konkrétní vyjádření v harmonické občanské pospolitosti. Měl právo takto smýšlet. Šel za myšlenkou a obstrahoval od trudné komunistické praxe. Nevěřím, že by jednotlivě někomu ublížil. Nevím, proč to pana Vacka tolik trápí, když sám chodil ke komunistickým volbám a házel do urny volební lístky s kandidátkou této zločinecké partaje. Aby bylo jasno, tento pokus o pochopení Drtikolova členství v KSČ neznamená, že s ním souhlasím. Motivy lidí k partajnictví byly rozličné - od zištných, fanatických až po utopistické důvody. Neuznávám princip kolektivní viny, toť vše.
...
Přiznám se, že atmosféru První republiky mám rád a levicový jsem nikdy nebyl. Znám tu dobu zprostředkovaně - existoval rozvinutý demokratický systém, hospodářství fungovalo dobře, kultura byla na výši, kolik skvělých literátů a jiných umělců působilo v té době, a přesto se tolik lidí mělo potřebu radikalizovat, nějak se vymezit vůči tehdejšímu pokrytectví, zištnosti, utilitarismu a nevím vůči čemu ještě. Je dobré umět nazírat vše v Božím řádu. Pokud je to v mých silách, pokoušet se ovlivnit, co se dá, pokud nikoli, přijmout běh věcí, smířit se s ním. Především změnit, zlepšit, produchovnit sám sebe, s pomocí Boží přirozeně. Nerad bych na tomto vlákně jitřil nějaké politické antagonismy, o to mi nešlo. Pouze jsem se pokusil vcítit do Drtikolova politického vidění. Možná blbě. Ona to popravdě není otázka k nějakému řešení. Podstatný je Fráňův duchovní odkaz, jeho opravdovost, zanícenost, věrohodnost, vnitřní čistota a prozřelost. To mu žádnej Vacek neodpáře, i kdyby spolykal tuny bůčku a langošů paní Čuňové. Hezký den.
...
Přátelé, přiznejme si, že žijeme ve věku železném, kde vládne chamtivost, zištnost a sobectví. A ideu vnější rovnosti nepřinesli mudrcové, neboť jim byl znám zákon karmy. Spíš to byli snílci nebo excentrici jako Marx, nebo fanatici jako Lenin, ale ten ideu jen "aplikoval" v praxi. Přece však čas od času lidé radikálněji zatouží po jakési vnější spravedlnosti. Nějak ten vývoj musí jít dopředu, proto ty revoluce a války, proto to utrpení, aby se ega umenšila a bylo více světla. Ono je to zakoušené dobro a zlo jaksi ambivalentní. Jak se lidé prozírají, hranice mezi těmito zprvu protichůdnými kategoriemi se stírají, vyhlazují. Vůbec jakékoliv protiklady a omezení, ježto jsou mentálního původu - jak jinak-, se rozpuštějí a světlo vědomí nabývá vrchu. Kde pak hledat nepřátele? Kde reálné zlo atd? Hezký podvečer. M.P.
Jestli někdo nadobude z uvedených příspěvků přesvědčení, že jejich autor má komunistické smýšlení, je buďto slabomyslný nebo jej chce užitím naprosto demagogických a scestných argumentů za každou cenu diskreditovat. Souběh obou alternativ nelze vyloučit.
středa 22. září 2010
Pavel Erdös – nájemný lhář a darebák ve službách falešného gurua Vacka
Martin Pařík
Za možnost pobývat v blízkosti Jiřího Vacka se odvděčil jeho žák Pavel Erdös špinavou prací - sepsáním a publikováním nehorázného příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-kauza-vacek.
Jinak by totiž, jak opakovaně varovně zdůrazňuje J. Vacek, musil od svého mistra s hanbou odejít. Podle Vacka (přejal údajný Rámakrišnův výrok), kdo nebrání svého mistra, musí od něj s hanbou odejít. Lhostejno, zda se jedná o skutečného mistra či zda je tzv. mistr v právu. V případě Jiřího Vacka se nejedná ani o jedno, ani o druhé. To ovšem panu Erdösovi nebránilo k použití prokazatelně lživých tvrzení a obvinění na adresu nakladatelství Avatar, cituji:
„Za účelem slizkých obchodních zájmů se Avatar neštítí v Rámanašrámu pomlouvat člověka, který svým celoživotním úsilím dosáhl poznání sama sebe a stal se pro dnes už velmi početné hledající "SVĚTLEM" jejich cesty. Neštítí se pomlouvat člověka, který nejenže přeložil, ale i srozumitelně vyložil celoživotní dílo Ramány Mahárišiho, čímž je zpřístupnil všem, kteří chtějí upřímně a čistě směřovat k poznání sama sebe. Tyto pomluvy byly bohužel v Ramanašramu vyslyšeny a důsledkem je, že p.Vacek marně žádá o povolení k vydání děl, která přeložil, a která jsou již pro jejich nespornou kvalitu zcela vyprodána. Všichni z běžného života víme, jak obtížně se jednou vyřčené pomluvy vyvracejí. Tento zlomyslný a nízký akt AVATARU je obrazně srovnatelný s vyvrtáním díry do
Noemovy archy.“
Autor se ani náznakem nepokouší o doložení svého pomlouvačného obvinění – žádná citace, žádný dokument, nic. Na tomto a mnoha dalších případech se jasně ukazuje, čeho že jsou členové Vackovy nebezpečné sekty schopni v zájmu obhájení egoistických pohnutek Jiřího Vacka. Avatar nejenže Vacka v Ramanášramu nikdy nepomluvil, naopak to byli autoři z řad Vackových nekritických stoupenců, kteří se v zájmu obchodních aktivit J. Vacka pokoušeli zvrátit svobodné rozhodnutí Ramanášramu sepsáním udavačského pamfletu, v němž dehonestují nakladatelství Avatar. Tento pamflet je dostupný na Vackově webu a každý se jej může přečíst (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2006-iv/dalsi-dopis-do-ramanasramu).
Za zmínku dokládající ubohost nájemného lháře snad ještě stojí následující citace z jeho článku:
„Prodává (J. Vacek) i knihu AVATARU: Mlčení s Ramanou Maharšim (použitelná je především proto, že obsahuje hlavně obrázky). O zavádějící obsahové kvalitě knih Avataru již bylo napsáno mnoho, nebudu opakovat.“
Zde není jasné, proč Erdösovi vadí Maharšiho citáty, případně jejich překlad panem Dr. Rudolfem Skarnitzlem. Jaké má vůči nim konkrétní výhrady? To se neobtěžuje pochopitelně uvést, šlo mu jen o to, aby vrhl stín na tuto knihu.
Erdös lže i v následujícím tvrzení o údajné zavádějící kvalitě knih Avataru. Má v pravdu v tom, že „napsáno bylo mnoho“ - Vackem a jeho patolízaly, ale dokázáno či doloženo nic. Stále dokola opakují Vackovy floskule, které scestně interpretují obsah avatarských knih.
Pavel Erdös je typickým produktem Vackovy školy lhaní, pomlouvání, falše a podvodů. Mistr jej pochválí.
Za možnost pobývat v blízkosti Jiřího Vacka se odvděčil jeho žák Pavel Erdös špinavou prací - sepsáním a publikováním nehorázného příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-kauza-vacek.
Jinak by totiž, jak opakovaně varovně zdůrazňuje J. Vacek, musil od svého mistra s hanbou odejít. Podle Vacka (přejal údajný Rámakrišnův výrok), kdo nebrání svého mistra, musí od něj s hanbou odejít. Lhostejno, zda se jedná o skutečného mistra či zda je tzv. mistr v právu. V případě Jiřího Vacka se nejedná ani o jedno, ani o druhé. To ovšem panu Erdösovi nebránilo k použití prokazatelně lživých tvrzení a obvinění na adresu nakladatelství Avatar, cituji:
„Za účelem slizkých obchodních zájmů se Avatar neštítí v Rámanašrámu pomlouvat člověka, který svým celoživotním úsilím dosáhl poznání sama sebe a stal se pro dnes už velmi početné hledající "SVĚTLEM" jejich cesty. Neštítí se pomlouvat člověka, který nejenže přeložil, ale i srozumitelně vyložil celoživotní dílo Ramány Mahárišiho, čímž je zpřístupnil všem, kteří chtějí upřímně a čistě směřovat k poznání sama sebe. Tyto pomluvy byly bohužel v Ramanašramu vyslyšeny a důsledkem je, že p.Vacek marně žádá o povolení k vydání děl, která přeložil, a která jsou již pro jejich nespornou kvalitu zcela vyprodána. Všichni z běžného života víme, jak obtížně se jednou vyřčené pomluvy vyvracejí. Tento zlomyslný a nízký akt AVATARU je obrazně srovnatelný s vyvrtáním díry do
Noemovy archy.“
Autor se ani náznakem nepokouší o doložení svého pomlouvačného obvinění – žádná citace, žádný dokument, nic. Na tomto a mnoha dalších případech se jasně ukazuje, čeho že jsou členové Vackovy nebezpečné sekty schopni v zájmu obhájení egoistických pohnutek Jiřího Vacka. Avatar nejenže Vacka v Ramanášramu nikdy nepomluvil, naopak to byli autoři z řad Vackových nekritických stoupenců, kteří se v zájmu obchodních aktivit J. Vacka pokoušeli zvrátit svobodné rozhodnutí Ramanášramu sepsáním udavačského pamfletu, v němž dehonestují nakladatelství Avatar. Tento pamflet je dostupný na Vackově webu a každý se jej může přečíst (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2006-iv/dalsi-dopis-do-ramanasramu).
Za zmínku dokládající ubohost nájemného lháře snad ještě stojí následující citace z jeho článku:
„Prodává (J. Vacek) i knihu AVATARU: Mlčení s Ramanou Maharšim (použitelná je především proto, že obsahuje hlavně obrázky). O zavádějící obsahové kvalitě knih Avataru již bylo napsáno mnoho, nebudu opakovat.“
Zde není jasné, proč Erdösovi vadí Maharšiho citáty, případně jejich překlad panem Dr. Rudolfem Skarnitzlem. Jaké má vůči nim konkrétní výhrady? To se neobtěžuje pochopitelně uvést, šlo mu jen o to, aby vrhl stín na tuto knihu.
Erdös lže i v následujícím tvrzení o údajné zavádějící kvalitě knih Avataru. Má v pravdu v tom, že „napsáno bylo mnoho“ - Vackem a jeho patolízaly, ale dokázáno či doloženo nic. Stále dokola opakují Vackovy floskule, které scestně interpretují obsah avatarských knih.
Pavel Erdös je typickým produktem Vackovy školy lhaní, pomlouvání, falše a podvodů. Mistr jej pochválí.
úterý 14. září 2010
Veřejné prohlášení pana dr. Martina Dojčára
2010/9/14
Vazeny pan M. Tomas, vazeny pan M. Parik,
obraciam sa na Vas s ponukou o uverejnenie nasledujucej spravy na blogu Kauza JV, ktorou sa distancujem od od osoby a cinnosti Jiriho Vacka.
Za Vase porozumenie Vam vopred dakujem a zostavam s pozdravom.
Martin Dojcar
Verejné vyhlásenie
Ing. J. Vacek zverejnil dňa 14. 9. 2010 na svojej stránke www.jirivacek.cz príspevok, ktorý má obsahovať informácie týkajúce sa mojej osoby. Urobil tak bez môjho vedomia, súhlasu a autorizácie. Informácie uvádzané Jiřím Vackom dementujem. Zároveň sa rozhodne dištancujem od osoby a aktivít Jiřího Vacka, osobitne od dehonestačnej kampane, ktorú vedie proti kresťanským cirkvám a viacerým osobnostiam verejného života.
Martin Dojčár
From the desk of PaedDr. Martin Dojčár, PhD. Assistant Professor of Philosophy of Religion Trnava University, Faculty of Education, Slovakia
Vazeni pani,
dovolte mi, prosim, este niekolko poznamok na vysvetlenie k mojmu vztahu s Jirim Vackom.
"S Jirim Vackom som sa zoznamil asi pred 15-timi (?) rokmi. Ako angazovany katolicky krestan som sa pokusal rozsirit svoj medzinabozensky horizont. Pocas nasledujucich rokov som J. Vacka sporadicky vyhladaval z profesionalnych dovodov, predovsetkym v zmysle prehlbenia mojho poznania advaita-vedanta-darsany, za protagonistu ktorej sa J.Vacek vyhlasoval. Casom som vsak spozoroval zmeny v jeho spravani, zmenil sa aj okruh jeho privrzencov. Hoci som sa medzi privrzencov J.Vacka nikdy neradil - ako krestan mam svoju nabozensku identitu danu krstom -, vazil som si ustretovost, s akou J.Vacek reagoval na moj zaujem o advaita-vedantu. Ked sa ma vsak pred nejakym casom snazil presvedcit, aby som sa zapojil do stvavej kampane, ktoru vedie proti svojej domnelej "konkurencii", nadobudol som podozrenie, ze jeho ustretovost je len predstierana. Moje podozrenie potvrdili udalosti poslednych tyzdnov. Najprv ma atakoval vyhraznym mailom, ktorym sa dozadoval lojality voci svojej osobe, napriek tomu, ze som sa nikdy nehlasil k jeho stupencom a svoju nabozensku identitu som vzdy jasne deklaroval. Neskor, ked vysli ciastocne najavo jeho spekulativne a dovodne podvodne podnikatelske aktivity spojene s organizaciou tzv. "meditacnych seminarov", voci ktorym som sa ohradil, uvedomil som si, ze som sa stal predmetom manipulacie a zneuzitia zo strany J.Vacka. Moja skusenost ukazuje, ze spravanie J.Vacka ma charakter psychickej manipulacie a nabozenska spolocnost organizovana okolo jeho osoby vykazuje znaky sekty. Skusenost s JirimVackem je pre mna vyzvou k obozretnosti a doslednejsej volbe partnerov pre moje "male medzinabozenske dialogy"."
Vazeni pani, mozno by stalo za uvahu publikovat aj tento prispevok...
Dakujem Vam za pochopenie.
S uctou,
Martin Dojcar
Vazeny pan M. Tomas, vazeny pan M. Parik,
obraciam sa na Vas s ponukou o uverejnenie nasledujucej spravy na blogu Kauza JV, ktorou sa distancujem od od osoby a cinnosti Jiriho Vacka.
Za Vase porozumenie Vam vopred dakujem a zostavam s pozdravom.
Martin Dojcar
Verejné vyhlásenie
Ing. J. Vacek zverejnil dňa 14. 9. 2010 na svojej stránke www.jirivacek.cz príspevok, ktorý má obsahovať informácie týkajúce sa mojej osoby. Urobil tak bez môjho vedomia, súhlasu a autorizácie. Informácie uvádzané Jiřím Vackom dementujem. Zároveň sa rozhodne dištancujem od osoby a aktivít Jiřího Vacka, osobitne od dehonestačnej kampane, ktorú vedie proti kresťanským cirkvám a viacerým osobnostiam verejného života.
Martin Dojčár
From the desk of PaedDr. Martin Dojčár, PhD. Assistant Professor of Philosophy of Religion Trnava University, Faculty of Education, Slovakia
Vazeni pani,
dovolte mi, prosim, este niekolko poznamok na vysvetlenie k mojmu vztahu s Jirim Vackom.
"S Jirim Vackom som sa zoznamil asi pred 15-timi (?) rokmi. Ako angazovany katolicky krestan som sa pokusal rozsirit svoj medzinabozensky horizont. Pocas nasledujucich rokov som J. Vacka sporadicky vyhladaval z profesionalnych dovodov, predovsetkym v zmysle prehlbenia mojho poznania advaita-vedanta-darsany, za protagonistu ktorej sa J.Vacek vyhlasoval. Casom som vsak spozoroval zmeny v jeho spravani, zmenil sa aj okruh jeho privrzencov. Hoci som sa medzi privrzencov J.Vacka nikdy neradil - ako krestan mam svoju nabozensku identitu danu krstom -, vazil som si ustretovost, s akou J.Vacek reagoval na moj zaujem o advaita-vedantu. Ked sa ma vsak pred nejakym casom snazil presvedcit, aby som sa zapojil do stvavej kampane, ktoru vedie proti svojej domnelej "konkurencii", nadobudol som podozrenie, ze jeho ustretovost je len predstierana. Moje podozrenie potvrdili udalosti poslednych tyzdnov. Najprv ma atakoval vyhraznym mailom, ktorym sa dozadoval lojality voci svojej osobe, napriek tomu, ze som sa nikdy nehlasil k jeho stupencom a svoju nabozensku identitu som vzdy jasne deklaroval. Neskor, ked vysli ciastocne najavo jeho spekulativne a dovodne podvodne podnikatelske aktivity spojene s organizaciou tzv. "meditacnych seminarov", voci ktorym som sa ohradil, uvedomil som si, ze som sa stal predmetom manipulacie a zneuzitia zo strany J.Vacka. Moja skusenost ukazuje, ze spravanie J.Vacka ma charakter psychickej manipulacie a nabozenska spolocnost organizovana okolo jeho osoby vykazuje znaky sekty. Skusenost s JirimVackem je pre mna vyzvou k obozretnosti a doslednejsej volbe partnerov pre moje "male medzinabozenske dialogy"."
Vazeni pani, mozno by stalo za uvahu publikovat aj tento prispevok...
Dakujem Vam za pochopenie.
S uctou,
Martin Dojcar
čtvrtek 9. září 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 2. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Mistrovské paradoxy 2. část
„Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 15)
x
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“
(Rady na cestu, str. 190-191)
(Rady na cestu, str. 190-191)
***
„Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 15)
(Jak jsem hledal... 6, str. 15)
x
„S lidmi, jako je Dan, vůbec nic nezískávám. Věnuji jim čas a sílu na svůj úkor a výsledky žádné.“
(Jak jsem hledal... 11, str. 199)
***
„ Nikomu nepřeji nic zlého.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 103)
(Jak jsem hledal... 6, str. 103)
x
Panu Uhlovi a jemu podobným přeji, aby mu vykradli 17 x za sebou byt, chatu či chalupu proto, aby pochopil, jak scestně myslí.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 103)
(Jak jsem hledal... 6, str. 103)
***
„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
x
„Stále jsem na pochybách, co je konečným cílem stezky.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 84)
(Jak jsem hledal... 7, str. 84)
***
„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
x
„Při pokračování v cestě mě přepadly hrubé sexuelní představy. Velmi jsem se divil, kde se vzaly. Pak jsem pochopil: odnesl jsem si je z té hospody.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 89)
(Jak jsem hledal... 7, str. 89)
***
„ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“ … „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
(Jak jsem hledal... 10, str. 177 a 180)
x
„A já, věčný naivka, jsem si myslel, že všichni hledají Boha…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 199)
***
„Pokud má být mistr pro žáky vzorem, nemůže být například členem ateistické a navíc zločinecké organizace.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 30)
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 30)
(Jiří Vacek sám byl aktivním členem zcela ateistických komunistických odborů a s železnou pravidelností poslušně volil zločinnou Komunistickopu stranu Československa, pozn. red.)
x
„Ramana Maháriši má plně pravdu, že jen mistr může opět poznat mistra, že mistr není osobnost a nelze jej proto posuzovat jako osobu, tj. její chování a podobně a z tohoto pohledu není proto možné rozhodovat, kdo mistr je a kdo nikoliv.“
x
„Ramana Maháriši má plně pravdu, že jen mistr může opět poznat mistra, že mistr není osobnost a nelze jej proto posuzovat jako osobu, tj. její chování a podobně a z tohoto pohledu není proto možné rozhodovat, kdo mistr je a kdo nikoliv.“
( Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
úterý 7. září 2010
Poučné opakování - Z díla Jiřího Vacka 1. část
Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
V zájmu spravedlivosti, věcnosti a korektnosti poskytla redakce hlas i druhé straně a připravila seriál citací (zatím má 14 částí) z knižního díla Jiřího Vacka. Protože jeho vlastní myšlenky i sentence „satguruových“ příznivců jsou dostatečně výmluvné, bylo zcela zbytečné, až na nepatrné výjimky, opatřovat tyto výroky komentáři. A tak nezbývá než popřát laskavému čtenáři pevné nervy při četbě hrubých dehonestací různých osobností duchovního života, urážek Vackových oponentů či pokřivených výkladů učení Ramany Maharšiho a jiných významných mystiků a duchovních nauk vůbec. Když obrněn trpělivostí ještě přečká pasáže páchnoucí sebechválou a servilní ódy čélů na velikost mistra, bude čtenář možná odměněn úsměvem vyvolaným místy komickou absurditou Vackových myšlenkových pochodů, podtrhujících jeho až fatální nekompetentnost pro úlohu satgurua, jímž sám sebe otevřeně pojmenoval.
Mistrovské paradoxy 1. část
"Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 6, str. 221)
x
„Nejhorší je, když nauku zapře osoba mistra. Pokud je přáním učitele jógy, jako byl například Eda Tomáš, který se celý život józe věnoval, aby jej zádušní mší zachraňoval kněz (páter Tomáš Halík) církve, která jógu považuje za kacířství, pak jde o jasný rozpor s jeho celoživotním úsilím i tím, co učil druhé. Zanechává nám tím poselství: nespoléhejte na jógu, ale na církev... selhání zde rozhodně bylo. Snad z nevíry ve vlastní dosažení... Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření.
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 64)
***
"Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 6, str. 221)
x
„Zamyslel se vůbec někdo z příznivců Edy Tomáše, jaký signál vyslal? „Vraťte se do lůna katolické církve. Jóga vám spásu nezajistí“. Prostě své cestě ani dosažení nevěřil, jinak by se neuchýlil o ochranu k církvi."
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str.264)
„ I sama Míla (Tomášová) měla zřejmě po smrti podle některých zážitků, které s ní měli někteří hledající (rozuměj Vackovi příznivci, pozn. red.), velké obtíže s vásanami, které zanedbala.“
(O podstatě stezky, str. 119)
***
"Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 6, str. 221)
x
„Představitelé Avataru a další obdivují samozřejmě soudruhy. Jsou pro ně spřízněné duše.“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 262)
***
„Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…"
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 10, str. 181)
x
„Zřejmě jsem ve svém přátelství k vám a nulovými požadavky na chování ke mně zašel tak daleko, že si myslíte, že jsme si rovni a že zde není žádný rozdíl. Podcenil jsem Ramdasovo varování, že přílišná blízkost mistra plodí neúctu. On však zde rozdíl je a podstatný: mistr a žák…Jestli si myslíte, že na pomoc, kterou vám poskytuji, máte nárok nebo, že je dokonce samozřejmostí, velmi se mýlíte. Nemáte nárok vůbec na nic, tím méně ji brát bez jakýchkoli podmínek a závazků z vaší strany. Je to opravdová božská milost, jejíž cenu nejste schopni a často ani ochotni pochopit. Dokonce si ji nemůžete ani zasloužit, protože je nedocenitelná…“
(Kritika vlastních žáků, Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 7, str. 170, 171)
***
„Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…"
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 10, str. 181)
x
„Netoužím být uctíván, ale po skutečném přátelství v duchu. Samozřejmě i v tomto přátelství by nikdo neměl uplatňovat mechanickou rovnost, ale každý by měl vědět ve svém vlastním zájmu, kdo je na cestě a kdo je mistr.“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 52)
„Guruovat není legrace.“
(Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 10, str. 182)
úterý 31. srpna 2010
Domácí úkol pro Jiřího Krutinu
Martin Pařík
Je zcela příznačné a typické, že všelijací Vackovi epigoni, patolízalové a obránci
(naposledy Jiří Krutina v článku http://www.jirivaceksatguru.cz/clanky/aktuality/dezinformace-a-jejich-zneuzivani-za-ucelem-diskreditace-jiriho-vacka ),
když vyplodí text na obhajobu svého mistra, zpravidla pomíjejí faktografickou linii článku, na nějž reagují, a vyhlédnou si řekněme nějaký zobecňující či expresivnější prvek a na něm vystaví svou argumentaci. Jednou je to třeba slovo „čvachtanice“, jindy, a to mám nyní na mysli, zobecňující douška na závěr článku http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/jak-soudruh-vacek-pohrda-usudkem-svych.html, v níž si dovoluji připustit alternativu, že za šířením lží, pomluv, různých bizarních dezinterpretací a scestností Jiřího Vacka stojí jeho experimentování s LSD, jež mohlo zanechat negativní stopy na jeho psychice. Zřetelně se to projevuje na neschopnosti rozlišovat pravdu od lži či mravné jednání od neetického a rovněž na absenci sebereflexe a zhusta i obyčejné soudnosti. Když Krutinovi vadí slovo „mozek“, nechť je nahradí slovem „rozum“. Ono když se slovíčkaří, snáze se odpoutá pozornost od merita věci, že?
Pan Krutina - místo aby vyvrátil logickou a věcnou argumentaci, jíž dokládám, že Vackovo tvrzení:
„…Vydatně lžou při tom všichni. Pan Pařík, když napsal o komunismu, jaká je to ušlechtilá idea. Kde a kdy to napsal, čtenář nalezne v mých pamětech. Dnes vlastní slova zapírá.“ viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/popov-siri-komunisticke-lzi
je programově a účelově vylhané, - nabízí čtenáři poměrně rozsáhlý exkurz do problematiky preparátů uměle vyvolávajících změny psychiky. Namísto aby doložil pravdivost uvedeného tvrzení svého tchána, obhajuje jeho psychedelickou minulost, ačkoli sám sotva může ze své vlastní zkušenosti potvrdit vhodnost aplikace LSD.
Mám tedy pro pana Krutinu, aby se mohl pokusit alespoň v tomto punktu napravit reputaci, meritorní otázku: Kdy a kde publikoval M. Pařík myšlenku, že „komunismus je ušlechtilá idea“? Prosím o relevantní bibliografický údaj. (Za takový nelze považovat tvrzení „někde ve Vackových pamětech“, ty jsem neautorizoval a navíc jsou to texty Vackovy, nikoli Paříkovy.)
Je zcela příznačné a typické, že všelijací Vackovi epigoni, patolízalové a obránci
(naposledy Jiří Krutina v článku http://www.jirivaceksatguru.cz/clanky/aktuality/dezinformace-a-jejich-zneuzivani-za-ucelem-diskreditace-jiriho-vacka ),
když vyplodí text na obhajobu svého mistra, zpravidla pomíjejí faktografickou linii článku, na nějž reagují, a vyhlédnou si řekněme nějaký zobecňující či expresivnější prvek a na něm vystaví svou argumentaci. Jednou je to třeba slovo „čvachtanice“, jindy, a to mám nyní na mysli, zobecňující douška na závěr článku http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/jak-soudruh-vacek-pohrda-usudkem-svych.html, v níž si dovoluji připustit alternativu, že za šířením lží, pomluv, různých bizarních dezinterpretací a scestností Jiřího Vacka stojí jeho experimentování s LSD, jež mohlo zanechat negativní stopy na jeho psychice. Zřetelně se to projevuje na neschopnosti rozlišovat pravdu od lži či mravné jednání od neetického a rovněž na absenci sebereflexe a zhusta i obyčejné soudnosti. Když Krutinovi vadí slovo „mozek“, nechť je nahradí slovem „rozum“. Ono když se slovíčkaří, snáze se odpoutá pozornost od merita věci, že?
Pan Krutina - místo aby vyvrátil logickou a věcnou argumentaci, jíž dokládám, že Vackovo tvrzení:
„…Vydatně lžou při tom všichni. Pan Pařík, když napsal o komunismu, jaká je to ušlechtilá idea. Kde a kdy to napsal, čtenář nalezne v mých pamětech. Dnes vlastní slova zapírá.“ viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/popov-siri-komunisticke-lzi
je programově a účelově vylhané, - nabízí čtenáři poměrně rozsáhlý exkurz do problematiky preparátů uměle vyvolávajících změny psychiky. Namísto aby doložil pravdivost uvedeného tvrzení svého tchána, obhajuje jeho psychedelickou minulost, ačkoli sám sotva může ze své vlastní zkušenosti potvrdit vhodnost aplikace LSD.
Mám tedy pro pana Krutinu, aby se mohl pokusit alespoň v tomto punktu napravit reputaci, meritorní otázku: Kdy a kde publikoval M. Pařík myšlenku, že „komunismus je ušlechtilá idea“? Prosím o relevantní bibliografický údaj. (Za takový nelze považovat tvrzení „někde ve Vackových pamětech“, ty jsem neautorizoval a navíc jsou to texty Vackovy, nikoli Paříkovy.)
pondělí 16. srpna 2010
Rozpory Vackova a Maharšiho učení - další důkazy
Martin Pařík
Třebaže Jiří Vacek přejal některá filozofická východiska a metodické postupy Ramany Maharšiho, v okamžiku kdy je interpretuje a doplňuje o vlastní názory, s Maharšim se zhusta rozchází.
Kupř. Vacek tvrdí: „Ego není od Boha stvořené, ale ego je výtvorem bytostí, které ze své svobodné vůle opustily Boha… Tvrzení, že vše stvořil Bůh, je zlá nevědomost.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zasadni-nepochopeni
Ramana Maharši k tomuto námětu:
„Vidět Boha znamená jím být. Není žádného od něho odděleného veškerenstva, jež by on musel pronikat, neboť jen on jest.“ (Učení, str. 81)
„Ego neexistuje; jinak byste byl dva místo jeden – vy ego a vy – nejvlastnější „Já“. Jste jedinou, nedílnou jednotou.“ (Učení, str. 80)
Jinde Vacek zase přiznává:
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl. 7., str. 259 )
Ramana Maharši:
„Vše, co je třeba učinit, je odevzdat sebe sama zdroji sebe sama.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 90)
„Vaše vůle musí úplně přestat existovat a vůle Pána musí zaujmout její místo.“ (Tamtéž, str. 123)
Do třetice Vacek:
„ Nikomu nepřeji nic zlého, ale panu Uhlovi a jemu podobným přeji, aby mu vykradli 17 x za sebou byt, chatu či chalupu proto, aby pochopil, jak scestně myslí.“ (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl 6., str. 103)
Maharši:
„Dokonalé odevzdání vyžaduje, abyste neměli žádné vlastní přání. Musíte být spokojeni s čímkoliv, co vám Bůh dává, což znamená nemít vlastní touhy.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 123)
Snad jen úplný ignorant či zaslepený fanatik nevidí principiální nesoulad v nazírání a mravní kvalitě autorů citovaných výroků.
Třebaže Jiří Vacek přejal některá filozofická východiska a metodické postupy Ramany Maharšiho, v okamžiku kdy je interpretuje a doplňuje o vlastní názory, s Maharšim se zhusta rozchází.
Kupř. Vacek tvrdí: „Ego není od Boha stvořené, ale ego je výtvorem bytostí, které ze své svobodné vůle opustily Boha… Tvrzení, že vše stvořil Bůh, je zlá nevědomost.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/zasadni-nepochopeni
Ramana Maharši k tomuto námětu:
„Vidět Boha znamená jím být. Není žádného od něho odděleného veškerenstva, jež by on musel pronikat, neboť jen on jest.“ (Učení, str. 81)
„Ego neexistuje; jinak byste byl dva místo jeden – vy ego a vy – nejvlastnější „Já“. Jste jedinou, nedílnou jednotou.“ (Učení, str. 80)
Jinde Vacek zase přiznává:
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl. 7., str. 259 )
Ramana Maharši:
„Vše, co je třeba učinit, je odevzdat sebe sama zdroji sebe sama.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 90)
„Vaše vůle musí úplně přestat existovat a vůle Pána musí zaujmout její místo.“ (Tamtéž, str. 123)
Do třetice Vacek:
„ Nikomu nepřeji nic zlého, ale panu Uhlovi a jemu podobným přeji, aby mu vykradli 17 x za sebou byt, chatu či chalupu proto, aby pochopil, jak scestně myslí.“ (Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl 6., str. 103)
Maharši:
„Dokonalé odevzdání vyžaduje, abyste neměli žádné vlastní přání. Musíte být spokojeni s čímkoliv, co vám Bůh dává, což znamená nemít vlastní touhy.“ (Šrí Ramana Maharši Život velikého mudrce v obrazech, str. 123)
Snad jen úplný ignorant či zaslepený fanatik nevidí principiální nesoulad v nazírání a mravní kvalitě autorů citovaných výroků.
čtvrtek 12. srpna 2010
Proč jsou příspěvky na obranu Jiřího Vacka vynucené a na objednávku
Martin Pařík
Jedním z nejfrekventovanějších účelových výroků používaných, resp. zneužívaných, Jiřím Vackem je údajný apel Šrí Rámakrišny: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ viz např.:
„Ve sporu s Tomášovci se zachoval Marcel v naprostém rozporu s duchovní etikou, kterou jasně vyjádřil Rámakrišna: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 14, str 57)
Dále v knize J. Vacka O jednotě a zlu ,str. 188, cituji: “Je příznačné, že někteří z těch, kteří rádi a horlivě čerpají duchovní pomoc (myslí se Vackovu), necítí potřebu, je-li napaden její zdroj, jej bránit pod záminkou povznešenosti a nezúčastněnosti. Odhalují tím jen svůj nepěkný charakter a nic víc.“
A tamtéž na str. 193: „ Navíc nebránit mistra je vážné duchovní provinění, před kterým varuje Ježíš, Rámakrišna i další.“
A ještě: „Nejen se neřídí Rámakrišnovým: ,Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň,‘ ale dokonce překáží jeho obraně. Má v řadách Tomášovců přátele, které si nechce rozházet... Nepopírám, že jsem mistrem ve smyslu, jak je výše uvedeno...“ (J. Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 13., str. 243)
To jen namátkou. Těmito výzvami masíruje své žáky Jiří Vacek permanentně. Buď jej budou bránit před kritiky a oponenty, nebo by od něj měli s hanbou odejít. Tak si to Jiří Vacek představuje.
Nehledě na různé ústní výzvy v soukromí a na seminářích, koneckonců se o tom sám „satguru“ ve svých pamětech zmiňuje. Co potom chudákům čélům zbývá než chránit a opečovávat samolibé ego svého mistra.
S dehonestacemi Tomášových začal Jiří Vacek ve svých knihách prokazatelně dřív, než došlo k veřejné oponentuře a kritice jeho postojů a morálky. Ostatně, kdyby byl pravdivý a důsledný, musil by připustit, že jeho kritikové měli právo vystoupit na obranu bytostí, jichž si hluboce váží, na obranu svých mistrů, kteří již nejsou fyzicky přítomni. Vždyť vystoupili dokonce na obranu Vackovy duchovní učitelky, která kdyby měla možnost a potřebu se sama hájit, tak by tak učinila a neočekávala by to od někoho jiného.
Spor začal Jiří Vacek a postupně do něj, když sklidil za své pomluvy kritiku, zatáhl svými výzvami a vydíráním oddané příznivce, ačkoli tito s Vackovými dehonestacemi neměli nic společného. Neměli a nemají, pokud nechtějí od svého učitele s „hanbou“ odejít, jinou volbu než psát ony ostudné hanopisy. Jsou to příspěvky vynucené a na objednávku! Lžou, když tvrdí opak.
Jedním z nejfrekventovanějších účelových výroků používaných, resp. zneužívaných, Jiřím Vackem je údajný apel Šrí Rámakrišny: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ viz např.:
„Ve sporu s Tomášovci se zachoval Marcel v naprostém rozporu s duchovní etikou, kterou jasně vyjádřil Rámakrišna: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 14, str 57)
Dále v knize J. Vacka O jednotě a zlu ,str. 188, cituji: “Je příznačné, že někteří z těch, kteří rádi a horlivě čerpají duchovní pomoc (myslí se Vackovu), necítí potřebu, je-li napaden její zdroj, jej bránit pod záminkou povznešenosti a nezúčastněnosti. Odhalují tím jen svůj nepěkný charakter a nic víc.“
A tamtéž na str. 193: „ Navíc nebránit mistra je vážné duchovní provinění, před kterým varuje Ježíš, Rámakrišna i další.“
A ještě: „Nejen se neřídí Rámakrišnovým: ,Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň,‘ ale dokonce překáží jeho obraně. Má v řadách Tomášovců přátele, které si nechce rozházet... Nepopírám, že jsem mistrem ve smyslu, jak je výše uvedeno...“ (J. Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 13., str. 243)
To jen namátkou. Těmito výzvami masíruje své žáky Jiří Vacek permanentně. Buď jej budou bránit před kritiky a oponenty, nebo by od něj měli s hanbou odejít. Tak si to Jiří Vacek představuje.
Nehledě na různé ústní výzvy v soukromí a na seminářích, koneckonců se o tom sám „satguru“ ve svých pamětech zmiňuje. Co potom chudákům čélům zbývá než chránit a opečovávat samolibé ego svého mistra.
S dehonestacemi Tomášových začal Jiří Vacek ve svých knihách prokazatelně dřív, než došlo k veřejné oponentuře a kritice jeho postojů a morálky. Ostatně, kdyby byl pravdivý a důsledný, musil by připustit, že jeho kritikové měli právo vystoupit na obranu bytostí, jichž si hluboce váží, na obranu svých mistrů, kteří již nejsou fyzicky přítomni. Vždyť vystoupili dokonce na obranu Vackovy duchovní učitelky, která kdyby měla možnost a potřebu se sama hájit, tak by tak učinila a neočekávala by to od někoho jiného.
Spor začal Jiří Vacek a postupně do něj, když sklidil za své pomluvy kritiku, zatáhl svými výzvami a vydíráním oddané příznivce, ačkoli tito s Vackovými dehonestacemi neměli nic společného. Neměli a nemají, pokud nechtějí od svého učitele s „hanbou“ odejít, jinou volbu než psát ony ostudné hanopisy. Jsou to příspěvky vynucené a na objednávku! Lžou, když tvrdí opak.
pondělí 9. srpna 2010
ZÁŠKODNÍK aneb komu škodí Jiří Vacek
Martin Pařík
Jiří Vacek se z posledních sil snaží, když už neprorazil jako autentický mystik, budovat mýtus o své záškodnické roli v komunistickém hnutí. Na to konto mj. napsal: „Pan Popov se opravdu na mne právem zlobí: škodím komunistům.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-komunisticke-zlociny88. Odhlížím nyní od nesmyslu, že by se pan Popov zlobil na Vacka pro jeho údajný antikomunismus. To je „mistrův“ obvyklý stupidní závěr z chybných premis. Jde mi o něco jiného.
Srovnám-li působení pana Vacka v tomto směru s působením Eduarda Tomáše, který naopak jako autentický mystik zcela uspěl, nemohu nevidět zásadní rozdíl. E. Tomáš obdržel již od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost v boji proti nacistům. Po válce se nebál postavit zpronevěrám nastoupivších komunistů, za což byl „odměněn“ profesní degradací na post pomocného dělníka při stavbě tunelů, ačkoli byl doktorem obojího práva. Jak vzpomíná ve svých pamětech, byl Pánu Bohu vděčen i za tento životní přemet, neboť jako opravdový duchovní člověk hleděl ve všem nazírat Boha a jeho řízení. Byl šťasten při nošení těžkých kbelíků s maltou, neboť byl smířený, pokorný a svůj nový osud využíval k cvičením vnitřní bdělosti a k rozpouštění karmy. Politikou se jako duchovní člověk příliš nezabýval, když ale psal své samizdaty, srdnatě je vždy podepisoval. Tak jako v případě výslechu na gestapu či za osvobozovacích bojů totiž pevně věřil v Boží ochranu.
Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý. Ostatně nedostatek osobní statečnosti zabránil Vackovi mj. podepisovat své „slavné“ samizdaty, bylo-li jich opravdu 100, ke komunistickým volbám poslušně chodil a komunisty de facto volil, aktivním členem komunistických odborů byl, zlepšovací návrhy na rozvíjení socialistické výroby iniciativně podával, protirežimních demonstrací do 17. listopadu 1989 se neúčastnil. Komunistům byl a je takovýto konformní, přestrašený občan naprosto lhostejný.
Komu tedy svými výplody škodil a škodí Jiří Vacek? Jednoduchá odpověď: SÁM SOBÉ A SVÝM ČÉLŮM.
Jiří Vacek se z posledních sil snaží, když už neprorazil jako autentický mystik, budovat mýtus o své záškodnické roli v komunistickém hnutí. Na to konto mj. napsal: „Pan Popov se opravdu na mne právem zlobí: škodím komunistům.“ Viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/dalsi-komunisticke-zlociny88. Odhlížím nyní od nesmyslu, že by se pan Popov zlobil na Vacka pro jeho údajný antikomunismus. To je „mistrův“ obvyklý stupidní závěr z chybných premis. Jde mi o něco jiného.
Srovnám-li působení pana Vacka v tomto směru s působením Eduarda Tomáše, který naopak jako autentický mystik zcela uspěl, nemohu nevidět zásadní rozdíl. E. Tomáš obdržel již od prezidenta Beneše medaili Za chrabrost v boji proti nacistům. Po válce se nebál postavit zpronevěrám nastoupivších komunistů, za což byl „odměněn“ profesní degradací na post pomocného dělníka při stavbě tunelů, ačkoli byl doktorem obojího práva. Jak vzpomíná ve svých pamětech, byl Pánu Bohu vděčen i za tento životní přemet, neboť jako opravdový duchovní člověk hleděl ve všem nazírat Boha a jeho řízení. Byl šťasten při nošení těžkých kbelíků s maltou, neboť byl smířený, pokorný a svůj nový osud využíval k cvičením vnitřní bdělosti a k rozpouštění karmy. Politikou se jako duchovní člověk příliš nezabýval, když ale psal své samizdaty, srdnatě je vždy podepisoval. Tak jako v případě výslechu na gestapu či za osvobozovacích bojů totiž pevně věřil v Boží ochranu.
Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý. Ostatně nedostatek osobní statečnosti zabránil Vackovi mj. podepisovat své „slavné“ samizdaty, bylo-li jich opravdu 100, ke komunistickým volbám poslušně chodil a komunisty de facto volil, aktivním členem komunistických odborů byl, zlepšovací návrhy na rozvíjení socialistické výroby iniciativně podával, protirežimních demonstrací do 17. listopadu 1989 se neúčastnil. Komunistům byl a je takovýto konformní, přestrašený občan naprosto lhostejný.
Komu tedy svými výplody škodil a škodí Jiří Vacek? Jednoduchá odpověď: SÁM SOBÉ A SVÝM ČÉLŮM.
neděle 8. srpna 2010
Markéta Jindráková a Mirka Pettingerová jsou mistryněmi duchovních nauk (?)
aneb jak to chodí v jedné sektě
Jiří Vacek své ovečky a případné další čtenáře soustavně masíruje tvrzením, že jen mistr může poznat mistra viz následující citát:
„Mistrovství samo, jeho dosažení, by však neměl posuzovat nikdo, kdo sám mistrem není, právě z toho důvodu, jak říká Maháriši: „Jen mistr může poznat mistra.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Zdá se, že kolem Jiřího Vacka a Krutiny se to mistry a mistryněmi jenom hemží, když uctívači těchto pánů je zhusta označují za mistry viz kupř. názory
Markéty Jindrákové:
„Nesouhlasím s „posláním“ Vašich internetových stránek Kauza JV, jejichž účelem je napadat Mistry pana Vacka a pana Krutinu. Váš web je snůškou lží nejhoršího kalibru, protože napadá ty nejvzácnější osoby, jaké v naší zemi žijí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pro-redakci-kauza-jiri-vacek
a Miroslavy Pettingerové
„Mistři - Jiří Vacek, Eva a Jiří Krutinovi, všechny moc dobře znám a jsou plně realizovaní, na velké duchovní úrovni.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/odpoved-redakci-k-clanku-z-kv_-ze-stredy-21_-cervence-2010
Z uvedených tří citátů lze vyvodit logický závěr: Markéta Jindráková a Miroslava Pettingerová poznaly mistry, a proto jsou na stejné, totiž mistrovské, úrovni jako J. Vacek a J. Krutina a potažmo jsou spolu s nimi nejvzácnějšími osobami žijícími v této zemi a plně realizovanými mistryněmi.
redakce
Jiří Vacek své ovečky a případné další čtenáře soustavně masíruje tvrzením, že jen mistr může poznat mistra viz následující citát:
„Mistrovství samo, jeho dosažení, by však neměl posuzovat nikdo, kdo sám mistrem není, právě z toho důvodu, jak říká Maháriši: „Jen mistr může poznat mistra.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pozor-na-vyroky-mistru
Zdá se, že kolem Jiřího Vacka a Krutiny se to mistry a mistryněmi jenom hemží, když uctívači těchto pánů je zhusta označují za mistry viz kupř. názory
Markéty Jindrákové:
„Nesouhlasím s „posláním“ Vašich internetových stránek Kauza JV, jejichž účelem je napadat Mistry pana Vacka a pana Krutinu. Váš web je snůškou lží nejhoršího kalibru, protože napadá ty nejvzácnější osoby, jaké v naší zemi žijí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/pro-redakci-kauza-jiri-vacek
a Miroslavy Pettingerové
„Mistři - Jiří Vacek, Eva a Jiří Krutinovi, všechny moc dobře znám a jsou plně realizovaní, na velké duchovní úrovni.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/odpoved-redakci-k-clanku-z-kv_-ze-stredy-21_-cervence-2010
Z uvedených tří citátů lze vyvodit logický závěr: Markéta Jindráková a Miroslava Pettingerová poznaly mistry, a proto jsou na stejné, totiž mistrovské, úrovni jako J. Vacek a J. Krutina a potažmo jsou spolu s nimi nejvzácnějšími osobami žijícími v této zemi a plně realizovanými mistryněmi.
redakce
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)