aneb zachovej nám, Hospodine, vzácnou mistrovu osobu
Úkol pro statistiky: Kterýpak citát jiného autora v díle Jiřího Vacka patří k nejfrekventovanějším?
Že by to byl Maharšiho: „Není začátku cesty ani konce. Jste sami začátkem i koncem“? To asi ne, když současně platí slova téhož mudrce: „Átmavičára je cesta od začátku do konce“. Nebo snad jiná Maharšiho myšlenka: „Středu Samého se nedosahuje děláním něčeho. Zůstávejte pouze tichý a buďte, jak jste“? Ta určitě ne, je příliš slučitelná se „škodlivými a panu Vackovi nepřátelskými“ postoji tzv. "učitelů neúsilí" - Púndži, Krišnamurtiho či dokonce Nisargadatty Mahárádže. A což Eckhartova hluboká sentence o odevzdanosti: „Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět“? Který blázen by se vzdával ptáčků, langošů, uheráků, bonboniér, přívalu dopisů opěvujících velikost mistra, stovky samizdatů, hrdinných skutků minulých, nekompromisních stanovisek současných, který sebevrah by zhrdl vědomím, že je zde „vzácná“ osoba satgurua? Nebudu vás déle napínat.
Jednou z nejužívanějších citací v díle pana Vacka je výrok připisovaný Rámakrišnovi o tom, že žáci mají bránit svého mistra. Zamysleme se krátce, proč právě tento výrok a co je vlastně jeho obsahem. Je nezpochybnitelné, že se pan inženýr častým opakovaním této výzvy dovolává u svých žáků obrany sama sebe. Cítí se být zjevně ohrožen. Trochu si tuto jeho obavu rozeberme. Je v nebezpečí jeho fysis? Usiluje někdo z řad známých oponentů o jeho život? Chce mu snad nějaký avatárovec tělesně ublížit? No to si může myslet jenom těžký paranoik, duševně chorý člověk nebo jeho fanatický nohsled. Odnímá či upírá snad některý z oponentů panu Vackovi právo na jeho osobní svobodu, na šíření jeho názorů, na jeho postavení důchodce – podnikatele, vydávajícího vlastním nákladem vlastní knihy? Soudě podle neutuchajícího publikování čím dál drsnějších lží a dehonestací na Vackově webu i v jeho nových knihách, je tato alternativa rovněž vyloučena. Pokud je počínání Jiřího Vacka v souladu s platným právním řádem (což žel nebývá pravidlem viz jeho porušování autorských práv jiných osob a nelegální prodeje děl, na něž nevlastní licenci), nikdo jej nemůže omezovat, nikdo mu nemůže (pochopitelně ani nechce) uzmout nic z toho, co si za léta enormního úsilí vybudoval, co nashromáždil a získal. Tím spíše, když o sobě tvrdí, že nic nepožaduje a nepotřebuje.
Čím a hlavně kdo se tedy cítí být ohrožen? Jestliže je pan Vacek duchovním mistrem či satguruem, jak již tolikrát zdůraznil, pak zde přece není nikoho, kdo by mohl být v nebezpečí, protože mistr = Bůh, a může snad být Bůh, kterýžto je nedílnou jednotou všeho, odněkud atakován? Absurdní idea. Kdo se pak pořád bojí?
Vzácná osoba mistra čili ego. Záludný to přelud. Nechce se mu jaksi opustit tento svět. Chce ještě guruovat, má potřebu se projevovat jako „mistrovské“. Brání se svému zániku, je to jeho přirozenost. Udržet se při životě stůj co stůj. Použije k tomu „všechny prostředky“. Lži, pomluvy, výhrůžky, podvody. Jenže „mistrovské ego“ je protimluv. Osoba mistra vpravdě neexistuje. Je to jen sen. Sen, jenž se zdá žákům duchovních nauk, kteří ještě nepřekročili dvojnost. Ti zbývající žádnou osobu mistra nespatřují. Jen světlo vědomí. Uzavřeme toto zamyšlení osvětlujícím výrokem učitele z nejvzácnějších, skutečného mistra neosobnosti - Ramany Maharšiho:
„Vše, co se zrodilo, musí zemřít,
vše, co bylo získáno, musí být ztraceno.
Ale což jste se někdy narodil?
Existujete vždy.
Střed Sám nemůže být nikdy ztracen.“
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
