Kdo si počká...

Pan Dočkal zaslal poněkud provokativní výzvu pánům Tomášovi a Paříkovi a naši radakci žádal o její vystavení. http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/odpovedi-na-clanky-m_-parika-a-m_-tomase_-z-18_-6_-a-21_-6_-vystavene-na-temnem-webu-www_kauza-vacek_blogspot_com

Od obou jmenovaných obdržel odpovědi, což mu zřejmě nestačilo, a tak potřebu svého zviditelnění na zdejším blogu opřel o "autoritu" svého gurua viz:

http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/vytacky

Pro možnost srovnání publikujeme odpovědi panů Tomáše i Paříka.



Vážený pane Dočkale,
svým dopisem oslovujete též mne, a tak si dovoluji Vám za sebe odpovědět. Vězte, že se o duchovní vývoj náš ani nikoho jiného nemusíte obávat. Pan Pařík i já máme svou duchovní cestu, a pokud by Vás upřímně a opravdově zajímalo jakou, tak si můžete přijít někdy k nám zameditovat. Žádné přihlášky, žádné dotazníky, žádná selekce tu na Vás ovšem čekat nebudou. Ani žádné ikony či obrazy mistrů. Ani žádné fotografie "k naladění". Žádné adorace. Je zde jen taková nevelká místnost, ve které zájemci meditují. Žádné adorace nikdo neprojevuje, o žádné zde nikdo nestojí! Pokud svůj zájem myslíte opravdově, tak jste srdečně zván. Tak jako všichni, kdo to myslí vážně. Klidně přijďte. Předpokládám, že svou mysl dokážete aspoň trochu ztišit, když ne zkrotit. Společné meditace u nás probíhají pravidelně. Meditační klubovny a prostory pro pořádání společných meditací a satsangů jsou nepochybně potřebné a žádoucí (jistě v nich jsou příznivjší vlivy než v restauračních zařízeních, ale pro toho, kdo trochu víc poctivě praktikuje, by to neměl být až takový problém), a to bezesporu včetně té vaší klubovny. Meditace jsou jistojistě moc prospěšné a dobré, snad pro každého. Zvláště začíná-li (musí se naučit však meditovat správně) někdo s duchovní praxí, ale i pro duchovně pokročilé. Třeba na setkání s Tomášovými v Lucerně, kde se podle pana Vacka konzumuje a jde o restaurační zařízení (restaurace v Lucerně je však v jiných prostorách než ve Velkém sále, tam funguje pouze bar), meditovalo dvakrát do roka až dva a půl tisíce lidí. V Jadlových Kostolanoch či na Morávce při seminářích s panem Vackem (nebyl jsem tam) se také, věřím, meditovalo a patrně někdy jedlo. My např. odjakživa meditujeme před jídlem, v místnosti, kde jíme. Moje máma meditovala téměř stále (pan Vacek ve svých pamětech napsal, že nemeditovala - ach, jak se ubohý pan "mistr" mýlí). Nemusíte mít obavy o pana Paříka a o mne, že bychom nemeditovali, či se jinak nevěnovali duchovní praxi. Jistě se dá mluvit u nás i o jiných cestách, způsobech a částech duchovní cesty - jak pan Vacek říkává "stezky".
Ale dále k Vašim otázkám. Vážený a milý pane Michale Dočkale, nemáme žádné "naše" či "svoje" učení. Víte, pane Dočkale, my si žádné učení nepřisvojujeme, nevydáváme za své, nikomu nic nevnucujeme, ani se jiným názorům - nejsou-li očividně scestné a sektářské - nebráníme. Nebereme nikomu jeho svobodu. My např. máme několikaletý spor s panem Vackem - pouze s ním. A do sporu s námi jdou bezhlavě někteří jeho čélové (to není hanlivý výraz - to znamená oddaného žáka svému mistru - přesně tak, jak si to pan Vacek vůči své osobě přeje; pan Blažek, ač knihkupec mající po ruce různé slovníky včetně toho s východními termíny, to asi nepochopil a název čéla jej asi popudil). Nepřisvojujeme si nic a ani si nic nepřivlastňujeme. Nevytváříme žádné pouto nikoho na nikom, např. zastrašováním, vyhrožováním, výčitkami, podsouváním, vylháváním, ponižováním atd.
Představte si, že by někdo, kdo chodí do Avataru, projevil zájem jet na nějaký třeba šaktipad... Myslíte, že bychom mu bránili či že bychom mu to snad vyčítali ? Že bychom si snad stýskali (Vyčítali ve svých pamětech, že nám nedal ony peníze? Ach, jo...) a vydávali své ukňourané výlevy za součást vlastních pamětí? Směšné, že? Snažíme se poznat absolutní, čistou Pravdu a Lásku nebo chcete-li Boha, jenž je všudypřítomný. Zažít Jej, Být co možno intenzivně, co nejintenzivněji s Ním a v Něm. To je řečeno velmi stručně. Ptáte-li se po nějakém návodu, některé (avšak je jich opravdu velmi, velmi málo) praxí starých mudrců osvědčené metody užívané panem Vackem jsou dobré (tak jak pan Vacek plno věcí nezná, tak ne všem mohou "sedět"), ovšem tak jak cíle cesty (atmávičáry) pan Vacek nedosáhl a přizpůsobuje si učení Maháršiho a dalších své potřebě vedoucího sekty (a svými postoji a názory i způsobem jednání, provádí neustále lókavičáru), tak jsou ony jím interpretované postupy velmi zle zkreslovány.
Nečiníme si, a nikdo z Tomášových ani jejich přátel (včetně pana Paříka) si nikdy nedělal, patent na rozum, nepovyšuje se nikdo na nikoho. Nikdo nikoho neponižuje, nezastrašuje... přejeme všem naprostou svobodu. Právě poznání a žití naprosté svobody, absolutní svobody, přejeme každému. Nikdo z Tomášových nikdy neřekl, že ego je neškodné, že usilovat se nemá a další lži, které nám (a Míle Tomášové) podsouvá pan Vacek. To je zkreslené. Ne já, ale to on zneužívá Mílu Tomášovou, její názory a postoje. Nikdo z nás nikdy nebyl spojen s komunisty, neudával a nepomlouval. Nikdo z nás nikdy nechtěl a nechce zničit či poškodit nějakou "konkurenci". To jsou naprosto urážlivé (a ze stihomamu plynoucí) lži a pomluvy. Kde mají pan Vacek a pan Blažek pro taková tvrzení důkazy? Například proti komunistům jsme my a naši přátelé dokonce aktivně vystupovali.
Pane Dočkale, návodů a metod na duchovní sebezlepšení je mnoho. Nejlepší je začít hned u sebe. Být upřímný, opravdový při hledání Toho, co hledáte. Sám k sobě upřímný, hlídat se, bdít. Pak své ego, sebe, já, eliminovat. Tak když odevzdáte sebe - své ego, naleznete sebe. "Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej" je psáno. To, co hledáme a nacházíme a jsme v Tom, je Ono. Jak To nacházíme, zde nebudu šířit. Já Tomu říkám obyčejně Pán Bůh, jsem tak naučený a zvyklý z domova. Vy třeba hledáte Něco a říkáte tomu jinak, ale věřím, že hledáme oba to samé. A nebojte se o nás, jsme na dobré cestě.
Ano, na blogu Kauza Vacek nic takového nenajdete... ten není k tomu určen. Ten je určen zcela k jiným věcem. Především k možnosti obrany před lživými pomluvami a sprostými urážkami pana Vacka a jemu podobných (podobných ve lživých pomluvách, nactiutrhání a sprostých, drzých útocích). Vy všichni v rámci obrany pana Vacka užíváte také zcela neduchovní způsoby a postupy, že? Když už jste tam na tom blogu něco duchovního hledal (a nenašel), povšiml jste si možná, že v celé řadě případů jde přímo o citace výroků pana Vacka s přesnými odkazy, a pokud nejde o citace, tak jde o myšlenky, které pan Vacek uvedl - jdou snadno vyhledat. Proč tedy pan Vacek (ve svém článečku o milosti, mimochodem zavádějícím) píše, že nestačí vyvracet lži, které jsou tam uvedené? Vy jste si všiml nějakého snad vyvracení něčeho? Ano, vylhávání, to ano. Ale vyvracení? Ledaže by pan Vacek popíral - vyvracel, co sám napsal atd. Ale pokud vím, nic nevyvrátil. Nemohl ani. Tak co si vymýšlí? Je tou myšlenkou posedlý, že vyvrací neexistující lži? A považte, jen toho času a energie (Které se mu nedostává ani při meditacích... Proč? Jednak proto, že není žádným duchovním mistrem, ale amorálně se chovajícím člověkem, který navíc z důvodu svého prospěchu a udržení si vůdcovství v sektě, ale i ze zbablosti zneužívá sobě oddaných "maličkých" pomocí zastrašování a hlavně pomocí překrucování duchovní nauky, ba on není ani vyspělejší duchovní osobou, a za druhé, protože jí před meditací právě ty nešťastné uzeniny či jaké šmejdy). Proč to asi dělá, co myslíte?
Pokud Vy se upřímně (a nyní bych již tomu rád věřil) zajímáte o naše (o mé) názory na duchovní věci (a upustil jste od výsměchu a drzého provokování - snad jste naveden či nainfikován panem Vackem a dovoluji si pochybovat, jestli tvrdíte že ne, protože se mne dost sprostým, drzým způsobem na totéž ptá v posledním díle svých "pamětí"), dovoluji si Vás odkázat na Vašeho kamaráda Pavla Dymanuse, který se mne před časem na mé názory vyptal (byly to dotazy jakoby z přijímacího testu pro duchovní školu), ale pak už je se mnou neměl zájem konzultovat. Napsal jsem mu tehdy úvodem, že jsem za jeho dotazy rád, jelikož mi to přijde daleko smysluplnější než nějaké hašteření s nezasvěcenými obdivovateli pana Vacka. Pan Dymanus nám však poslal opakovaně nějaký svůj podivný vyzývající leták.
Vážený pane Michale Dočkale, pokud jste svůj dopis a otázky myslel upřímně a nikoliv jako provokaci a nejapný výsměch (bohužel o upřímnosti se dalo na základě některých Vašich řádek pochybovat), je to velmi dobré. Je vždy dobré, když má hledající upřímný zájem a myslí to opravdově. Ovšem pokud smyslem Vašeho dopisu bylo drzé urážení a nejapný výsměch - i pan Vacek píše starou známou pravdu, že hlupák se směje tomu, čemu nerozumí; tragické je to u nejednoho člena páně Vackovy sekty, skupiny vnitřního náboženství, nebo jak se to nazývá, když se vysmívá, je "nebetyčně" přesvědčen o své absolutní dokonalosti a nevidí na sebe (to je tragické, moc tragické) - tak si Vás dovoluji upozornit, že to nikam nevede, nemá to smysl. Přesvědčil jsem se o tom právě u některých členů vaší sekty (protože jsou nebetyčně přesvědčeni o své dokonalosti, chytrosti i duchovní vyspělosti, a přitom tomu tak není, protože na sebe nevidí - z důvodu vlastní pošetilosti, duchovní nezralosti, často způsobené a živené scestnými interpretacemi pana Vacka a jeho štvaním, a pak také z důvodu zfanatizování v páně Vacka prospěch a k jeho potřebám) a bohužel se někdy takto vysmívá, čemu nedokáže rozumět, i sám pan Vacek. A k Vašemu duchovnímu pokroku to rovněž nevede. Nikam to nevede. Věřím však ve Vaši vůli obrátit svou mysl k mnohem ušlechtilejšímu cíli. Upřímně Vám přeji, ať se Vám na duchovní cest daří.

Miloš Tomáš

***

Pane Dočkale,

jedním ze stěžejních předpokladů úspěchu na duchovní cestě je pravdivost. Vy jste se ovšem ve svém dopise dopustil hned několika lží.
Píšete "Přistupuji na vaše učení", to jste nemohl myslet ani hypoteticky, když nás zároveň šmahem odsuzujete a prezentujete jako zvrácené. Navíc nám není známo, že by zde bylo nějaké "naše" učení. V knihách a nahrávkách Avataru byste však jistě dostatek teoretických i praktických návodů nalezl. Kdybyste měl opravdu vážný zájem a nešlo by Vám pouze o provokaci, rádi Vás odkážeme např. na příslušné knižní tituly. Blog Kauza Jiří Vacek, jak jste se mohl dočíst v záhlaví, slouží jinému účelu. K další lži se uchylujete, když tvrdíte, že "na webu www.jirivacek-satguru.cz nalezneme pouze články, které se zabývají problematikou duchovní praxe a podávají konkrétní návody, jak těmto problémům čelit a je řešit". Kolikrát jenom se v tamějších článcích vyskutují naše jména a v jakém kontextu. Vaše slova slepého obdivu k panu Vackovi jenom potvrzují oprávněnost článku "Strašiti zlem". Vzhledem k tomu, kolika lží jste se na tak malém prostoru dopustil, lze vyvodit, že Vackovy články i vyzařování jsou zcela neúčinné a pokud někam stahují, tak spíše do lži a nevědomosti, ve Vašem případě se to tak rozhodně jeví.

S pozdravem

Martin Pařík



mailto:kauza.vacek@gmail.com

Ještě k problému pana Dočkala

Redakce obdržela příspěvek od "Ctitele pravého učení Ramany Maharšiho", v němž replikuje na poněkud neupřímnou výzvu pana Dočkala:



Pane Paříku a pane Tomáši, dobře tedy - přistupuji na vaše učení. Nyní mě, prosím, veďte. Nemám síly vést se sám. Potřebuji vaše rady. Prosím napište mi, jak mám správně postupovat na stezce? Jaká má být náplň mé denní formální praxe meditace? Co mám přesně v meditaci dělat či nedělat? Co mám cvičit? Jak mám meditovat v činnosti? Jak si mám poradit s myslí, abych jí uklidnil a spojil s Já? Jak poznám svoji pravou podstatu? Jak mám ovládnout sexuální pud? Jak stále spočívat v Já, v sahadža samádhi? Doporučte mi prosím konkrétní články, ve kterých o těchto problematikách pojednáváte a metodicky vše vysvětlujete, abych dle těchto pokynů mohl kráčet. Jsem technik, proto potřebuji know-how - návody k praxi. Existují vůbec? Kde jej naleznu? Na webu www.kauza-vacek.blogspot.com jsem žádný článek pojednávající o duchovní praxi vedoucí k Bohu nenalezl. Je tam jen jakási špína. Předem děkuji za odpověď založenou na vašich vlastních vnitřních zkušenostech a dosažení.

Michal Dočkal







Pane Dočkale,
ani po přečtení Vašeho dopisu není zcela jasné, co vlastně chcete. Chcete vedení anebo Poznání? Píšete, že přistupujete na nějaké učení, avšak žádné učení samo – bez Vaší opravdovosti a upřímnosti - vámi požadované Poznání nepřináší, a naopak, opravdovost a upřímnost přirozeně naplňující Váš život i vše, co za života děláte, Poznání přináší bez nutnosti sledovat nějaké „učení“. Píšete, že nemáte sílu vést se sám a žádáte o pomoc. Pokusím se Vám takovou pomoc zprostředkovat, bez nároku na nějakou vaši reakci.

Z Vašeho textu nelze jednoznačně určit, za koho sám sebe považujete, a tedy ani nelze určit to, co by Vám pomohlo nejvíce, takže, po krátkém úvodu pro „naladění“ Vaší mysli, si dovolím reagovat na Vaše otázky.

Úplně nejjednodušší „stezku“ k Poznání podstaty Skutečnosti a Bytí byste měl, kdybyste nebyl ještě ani začátečník – Vaše mysl by nebyla obtížena představami jak To má vypadat a jak ne. Když byste byl v pozici začátečníka, který má sice nějaké ty představy o Skutečnosti a Bytí, ale tyto představy by byly jen útržkovité a nesystematické, takže stejně většinu životních situací byste musel řešit svou intuicí - ponořením se do hlubin svého Já (o kterém zatím asi ani nevíte, že to „To Já“ vlastně je). Pokud byste byl v pozici pokročilého, měl byste již svou mysl plnu představ o tom, jaké by ta Skutečnost a Bytí měly být, představ o tom, že je lze „dobýt“ či jinak „získat“ (dosáhnout). Tyto Vaše představy by vám vyplnily celý Váš život a vy byste vlastně svůj život od těchto představ odvíjel...

Ano, dá se říci, že čím více člověk sám sebe (tedy přesněji: představu o sobě samém) považuje za „pokročilejší“, tím více je ztotožněn s odleskem Skutečného bytí, který mylně nazývá „sám sebou“...

Prosím napište mi, jak mám správně postupovat na stezce?

Máte-li potřebu někam po nějaké stezce „postupovat“, a hlavně to přece musí být jen „správně“, je možné, že Vaším cílem je překročení povrchní hmotné existence tady a teď, například (odhaduji) pomocí metody Sebedotazování (Atmavičary). Avšak ve smé mysli stále dělíte vše na já a zbytek. Kde však je místo pro nějaké rozdíly mezi „já“ a „ty“, které se vztahují jen a pouze k tělu? Když tedy obrátíte mysl do nitra a hledáte zdroj myšlenek, kde je „já“ a kde je „ty“? Zkuste tedy hledat a být ono „Já“, které zahrnuje vše. A pokud se shodneme, že ono „Já“ zahrnuje vše, nic jiného již nepotřebujete a nikdy již potřebovat ani nebudete – ani někam postupovat, ani něco hodnotit.

Jaká má být náplň mé denní formální praxe meditace?

Pokud ještě udržujete představu, že meditaci je potřeba něčím naplňovat zkuste to, například, následovným způsobem:
Musíte se zbavit myšlenky, že jste bez Poznání, neosvícený, a že jste „Já“ dosud nerealizoval. Vy jste „Já“. Byla snad někdy doba, kdy jste si nebyl vědom tohoto „Já“? Je zde snad někdo, kdo si není vědom „Já“? Ať použijete jakékoli prostředky, vždy se musíte nakonec vrátit k onomu „Já“ - proč tedy nezůstávat v „Já“ hned tady a teď? K nazírání na svět, i k přemýšlení o něm je nezbytné ono „Já“. Proto svět není od tohoto „Já“ odlišný. A tak i zcela nevědomý člověk, když vidí předměty a objekty, ve skutečnosti vidí pouze „Já“.

Co mám přesně v meditaci dělat či nedělat?

Zcela nejpodstatnější je se neztotožňovat s předměty a jevy mysli. Pokud ale přijmete můj pohled na meditaci, která je vlastně hlavně jen formálním pojmenováním stavu klidu mysli, můžete ve vnitřním tichu mlčet, Mlčení je stav meditace bez duševní činnosti. Podmanění mysli je meditace; hluboká meditace je věčnou řečí. Ticho je neustále promlouvající, věčná řeč. Je to věčný proud řeči. Ano, je přerušován mluvením, protože slova překáží této němé řeči. Člověk se může přednáškami bavit po dlouhé hodiny, avšak sám se nezmění. Mluvená nauka není tak výmluvná jako mlčení. Mlčení je tou nejlepší meditací.

Co mám cvičit?


Z výše napsaného by to již mohlo být zcela jasné, ale pro jistotu to tedy zopakujme.
Hlavní a nejzákladnější je vnitřní neztotožnění se s nějakým vztahem k dějům a činnostem. V takto – zpočátku i uměle – vytvářeném odstupu jsou najednou zřetelné všechny ty nitky, které by bez oné odtažitosti nebyly vůbec postřehnuty a jejichž neznalost vede na mylnou představu, že „to přece činím a konám já“, s troškou znalosti mystiky spíše ve formě „to přece konám Já“.
Dalším neobejitelným pravidlem by mohlo být pravidlo hledání neutrálního bodu, jógově by se toto pravidlo mohlo nazvat Asparsa – nadhled nad protiklady. Jde o to, nenechat se unést vlastní myslí k jednoznačnému závěru je to tak a tak, ale pokusit se nalézt také i protipól k tomuto závěru a teprve poté zaujmout anebo nezaujmout nějaké konkrétní stanovisko.
Pokud je pro vás vše výše napsané velmi složité, zkuste velice prostou a jednoduchou formu opakování jména Božího, takzvanou džapu. I když je to metoda velice prostá, je-li prováděna správně, funguje naprosto dokonale, obdobně jako metody mnohem složitější. Opakujte neustále jméno Boží, kdykoli a kdekoli. Důležité je, abyste to činil s plným odevzdáním se, bez nároku na nějakou „odměnu“. Po nějaké době zjistíte, že opakování jména Božího probíhá zcela automaticky, bez vašeho přičinění. Dnešní vaše pochyby jsou vytvářeny na podkladě mylného ztotožnění se s myslí, například i v tom „konání“ džapy. Ustavení automatického opakování by vám mohlo objasnit vztah vás a vaší mysli. Džapa totiž znamená podržení jedné jediné myšlenky s vyloučením všech ostatních myšlenek. To je její účel. Taková situace vede okamžitě k hlubokému pohroužení, které končí realizací Já.

Jak mám meditovat v činnosti?

Ta otázka vede na otázku, co je to meditace. Meditace rozhodně není sezení v nějakém sedu. Naopak, meditace je stav vědomí, v ideálním případě je tento stav zcela nezávislý na nějaké pozici těla. Na druhou stranu, hlavně v situaci, kdy není možné navodit samovolně meditativní stav mysli, může být nějaká forma stabilizace těla nápomocna navození meditativního stavu vědomí jako celku. Velice dobrou formou stabilizace těla jsou asány z hathajógy (opravdu všechny!), které vždy mají svou stabilní část. Stejně dobře může zafungovat pomalá a vědomá chůze, stejně dobře může zafungovat i zcela přirozená denní činnost těla.
Vaše otázka má ale podtext, který ukazuje, že existují jakési nedostatky v pochopení. Hlavně asi jde o ten fakt, že si stále spojujete činnost těla s činností vědomí. Jsou to naprosto rozdílné „činnosti“, takže bych spíše z počátku doporučil věnovat se přednostně tomuto bodu a teprve po jeho vyřešení se zabývat nějakou meditací. Pokud totiž neexistuje jasná hranice mezi vědomím a tělem, není možné navodit ani klid mysli, který je zcela podstatnou součástí každé meditace, protože spojování vědomí s tělem vede na neustálé vnímání rušení onoho klidu právě existencí těla, například už jeho dýcháním, prouděním krve atd. Pokuste se udržet myšlenku, že vše se jen děje, že nevystupujete jako činitel ani konatel. Nejprve je potřeba úsilí, abyste si to stále pamatoval, po chvíli ale tato potřeba úsilí zmizí. Stane se to přirozenou a spojitou praxí. Činnost bude pokračovat sama od sebe a váš klid nebude rušen. Meditace je naší pravou podstatou. Nyní to nazýváme meditací, protože vás vaše myšlenky ruší. Když jsou tyto myšlenky rozptýleny, zůstanete pouze vy, prost všech myšlenek, a to je vaše pravá přirozenost, kterou se nyní snažíte ulovit odmítáním jiných myšlenek. Když se ale v praxi ne-konajícího utvrdíte, pravá podstata se objeví jako opravdová meditace zcela sama.

Jak si mám poradit s myslí, abych jí uklidnil a spojil s Já?

Zde je patrna jakási zeď ve vašem myšlení. Pokud chcete svou mysl spojovat s Já, pravděpodobně se dostáváte na rovinu, která není ani přirozená a není ani opravdová. Ve skutečnosti nic mimo ono Já neexistuje, takže už jen představa nějakého nuceného spojování se musí zákonitě zakládat na neskutečné představě oddělenosti od Já. Ten klíčový bod je totiž v tom, že nepoužíváte své vědomí, ale naopak preferujete mysl k tomu, aby poznávala sama sebe. To je ale velice častý problém, který není až tak jednoduché rozseknout. Základem je uvědomění si, že mysl je pouze jedna z forem projevu vědomí a tedy – jako každá forma – je ve své podstatě zcela neskutečná. Chcete-li zklidnit mysl, je potřeba abyste ji přestal dodávat energii k její existenci. Tato energie je zjednodušeně popsána jako zaměření pozornosti na předměty mysli, respektive i na mysl samu. Jakýkoli pokus o slovní popis je takovým zaměřením pozornosti, jakékoli ztotožnění se s předmětem mysli vede k zaměření pozornosti také. To je ta nejtěžší cesta.
Existuje však zkratka, která nevede jen ke zklidnění mysli, ale k uvědomění si mysli jako formy projevu vědomí a následně i k jejímu neprojevování. Tato cesta je velmi prostá, jeden starý pán ji vysvětloval slovy „přejít cestu dlouhou třicet centimetrů“.
Stačí, abyste těžiště své existence vědomě začal přemisťovat ze středu čela do středu hrudníku. Není až tak důležité „kam“ přesně. Zkusíte-li to, to „správné“ místo se projeví zcela samo. Ve své prapůvodní podstatě totiž mysl neexistuje. Je-li uvědoměno Já, pak neexistuje mysl, která by měla být ovládnuta. Já září stále, i když mysl pomine. Ať mysl osoby, která uskutečnila Já, je činná anebo je v klidu, existuje pouze Já. Mysl, tělo, svět, nejsou mimo toto Já. Mohou snad být něčím jiným, než Já? Když jsme si vědomi Já, proč se trápit ještě nějakými stíny?

Jak poznám svoji pravou podstatu?

Pravděpodobně nijak. Pokud ji neznáte teď, a myslíte si, že musíte něco vykonat, abyste ji poznal, tak pravděpodobně nijak. Bez své pravé podstaty nemůžete existovat, avšak vaše pravá podstata není jen „vaše“. Položte si tu otázku jinak: Jak poznám pravou podstatu? A hned bude jasné to, co jsem napsal na začátku odstavce. Pravá podstata je zde, a pokud existuje tento svět není možné, aby nebyla. Pravou podstatu nemůžete „poznat“ - jako oddělená entita – pravou podstatu můžete pouze přijmout – jako její vlastní projev. A přijmout ji musíte takovou jaká je, bez pokusů o její změnu či opravu. Tak to prostě je a jinak to nikdy nebude. Největší překážkou je představa, že nejste spojen s Já, se svou pravou podstatou. Prostě jen představa, že jste nerealizoval. Musíte se této myšlenky zbavit. Vy jste Já – byla snad někdy doba, kdy jste si nebyl vědom toho Já?

Jak mám ovládnout sexuální pud?

Na to je mnoho technik, žádná však nebude fungovat, dokud si neodpovíte na otázku „proč vlastně chci ovládat sexuální pud?“
Sexuální pud je vlastností těla, práce s energiemi těla vede ke ztotožnění se s tělem, se vznikem zvyku tělo používat a odvozovat od něj svou vlastní existenci. Otázka „proč to vlastně chci“ je tedy velmi podstatná.
Se sexuálním pudem, jakožto i s jakýmkoli pudem, je to stejné, jako se zklidňováním mysli. Čím více se jím zabýváme, tím je silnější. Sílí z energie naším vědomím mu věnované...
Sexuální pud není však nic jiného, než jinak formovaná touha po blaženosti zkušenosti Já. Cítíme se šťastni, je-li mysl ve styku s příjemnými věcmi. Je to blaženost vlastní Já a kromě ní jiné není. Není ani cizí ani vzdálená. Automaticky se noříte do Já ve chvílích, které považujete za příjemné – toto ponoření vrcholí v Já samojediném. Avšak myšlenkovou asociací ztotožňujeme tuto blaženost s věcmi či událostmi. Ve skutečností je v nás, je naší podstatou, protože jsme v těchto chvílích nevědomky v Já pohrouženi. Stane-li se tak vědomě a s přesvědčením, které pramení ze zkušenosti, že jste vlastně Já, které je zdrojem veškeré blaženosti. Já se pak stane onou jedinou zkušeností, a tento stav nazýváme uskutečnění. Mnoho učitelů i Mistrů chce jen jediné – aby se jejich žáci vědomě ponořili do svého Já, do svého srdce. Takto ponořeni nebudou se již více zabývat nějakými problémy se sebeovládáním, zmatkem z různých informačních zdrojů – jsou totiž přímo u pramene...

Jak stále spočívat v Já, v sahadža samádhi?

Vaše podstata je neustále ve stavu, který pojmenováváte jako „samadhi“. Pouze vaše zaměření se na jevy v mysli vyvolává pocit odloučenosti od své vlastní podstaty a tedy i neuvědomění si onoho spočívání v tomto samadhi.
Člověka nejvíce vytrhává s pohroužení jeho připoutanost k projevu, k činnosti, o které se domnívá, že ji provádí on sám, respektive, že ji provádí svým tělem. Již pocit „činím“ je zábranou. Tažte se neustále sama sebe „Kdo činí?“. Neustále pamatujte, kdo ve své podstatě jste. Pak vás činnost nebude poutat, bude pokračovat zcela samočinně. Neusilujte ani o činnost ale zároveň ani o zřeknutí se činnosti. Vaše úsilí je totiž otroctvím. Co je určeno, aby se stalo, to se také stane. Ponechte vše Vyšší moci.

Ctitel pravého učení Ramany Maharšiho


mailto:kauza.vacek@gmail.com

FAKTA NEJHOLEJŠÍ

Dan Moravec


Upozornění: vyjadřuji se pouze k výrokům J.Vacka, nikoli k jeho osobě či působení.

Viz „Holá fakta“, Jiří Vacek, 23.7.07.

JV: Kauza-Vacek uvedla 14.3. „Rozhovor s Danem Moravcem“. Ten končí (Nekončí, končil – pozn. DM), cituji doslova:„KV: No vidíš (Dane), dokonce jsi mu (Vackovi) množil zdarma kazety. Kdo mu to teď bude dělat? I proto se na tebe zřejmě zlobí. Dane děkuji za rozhovor.“
Dan mlčí a necítí potřebu uvedené vyvracet.

Ano, necítí, protože právě tento dovětek byl den po vydání rozhovoru stažen jako nepřesný. Viz „Mýty a fakta“. Proč vyvracet něco, co bylo okamžitě zlikvidováno? Cituješ z něčeho, co na internetu už 4 měsíce není. Není (a kromě jediného dne nebylo) to tam, protože to prostě není pravda.

JV: Až 17.7.07 po 4 měsících najednou ve výše uvedeném článku píše: „Čestně prohlašuji: kazety jsem nevyráběl ani nemnožil“. Jinými slovy Dan usvědčuje KV ze lži. Vzhledem k jeho přátelství s KV mu lze věřit. Dále se jen vykrucuje ze své zodpovědnosti: „A ani to nikde netvrdím“.

Ano, nikde to netvrdím. Jediná zmínka byla v dovětku rozhovoru, který byl jako nepřesný stažen den po vydání rozhovoru. Proč po čtyřech měsících ? Protože jsi to ty, kdo celé 4 měsíce tvrdí, že to tvrdím. Netvrdím to.

JV: A co uvedený rozhovor? Je přece jeho a on jako autor je zodpovědný za to, co v něm stojí. Proč připustil otištění takové lži?

Právě proto, že je jako autor za rozhovor odpovědný, nechal onen nepřesný dovětek okamžitě stáhnout. Proto nepřipustil „otištění“ takové lži. (pozn. - na internetu se netiskne, Jiří, to jenom v knihách, novinách…)

Mimochodem, ty jako autor jsi zodpovědný za to, co stojí ve tvých knihách a článcích o šaktipatu a například počtu nahraných kazet. A to, co tam stojí, není pravdivé. Proč jsi připustil otištění takové lži? Co otištění, vznik takové lži ve své mysli?

JV: Navíc jí brání jako „nepřesnost“.

Protože to nepřesnost byla. A jako taková okamžitě zmizela. Nemám co bránit.

A co tvoje „nepřesnosti“ se šaktipatem, Jiří? Že jsme se neptali, že nám matky (byla jedna) předaly zlou energii (pár oddaných Anandi Ma se dost divilo, kde J.Vacek k takovým nepodloženým závěrům o zlé energii došel, když už si říká džňánin – bez jakýchkoli důkazů jsi pohanil jejich guru), že to byly dvě ženy v oranžovém rouchu a další hrubé nepřesnosti, které jsi asi někde slyšel a bez ověření zveřejnil.

O šaktipatu od tebe opět ani slovo, viď? Pořád voláš po věcných důkazech. Tak jsi je dostal. A …nic. Jak příznačné.

JV: Takových „nepřesností“ používají moji nepřátele stále. Je zajímavé, že vždy tak, abych byl co nejvíc pošpiněn. Prostě se vymyslí ta nejhorší lež a nechá se působit, dokud není vyvrácena. Pak se potichu, aby nikdo nevěděl, stáhne nebo se prohlásí za „nepřesnost“ a obratem se vymyslí nová. Na nějaké omluvy a vysvětlení, jak jsou takové „nepřesnosti“ možné, se nehraje. To se prostě nenosí.

Jiří, ty ses omluvil za „nepřesnosti“ o šaktipatu? Nestáhls je ani potichu ani nahlas. A nikdo z těch, kteří pravdu znají, se neozvali. Na nějaké omluvy a vysvětlení, jak jsou takové „nepřesnosti“ možné, se nehraje. To se prostě u satgurua nenosí, že?

JV: Co bylo cílem této „nepřesnosti“? Navodit v lidech dojem, že Dan nám zdarma dodával stovky kazet a my je draze prodávali, a tak vzbudit v pošetilých důvěřivcích závist a rozhořčení nad hamižným Vackem.

Ne, nebylo, žádný cíl nebyl, jednalo se jen o popis skutečných událostí. („Cikán podle sebe hádá“, píšeš ve svém životopise. Podle čeho hádáš ty, že tě napadají takové věci?).
Dovětek byl jako nepřesný stažen, aby nedošlo ke lži.
Také budeš měnit obsahy kapitol z knih, kde jsou lži o šaktipatu?

JV: Jeho hrátky se slovy „vyráběl“ a „množil“ jsou jen pokusy o mlžení. Je to totéž, jako kdyby vrah tvrdil, že nevraždil, ale pouze zabíjel. Každý ví, že v této souvislosti je množit kazety totéž jako je vyrábět. Jsou to synonyma.

Toto „každý ví“, a podobné obraty, když použije novinář v textu, dostane výtku, že manipuluje se čtenářem či posluchačem.
Nemám proč a co mlžit. Ani nevyráběl, ani nemnožil, nepřesný dovětek o tomto byl stažen den po vydání rozhovoru = 15.3.2007

JV: Dan se zařadil mezi stoupence KV, kteří stále jen lžou. Jednou o množení kazet zadarmo Danem, jindy o mé spolupráci s StB. Jelikož mu takoví lidé nevadí, je stejný jako oni, včetně důvěryhodnosti. Nechal jejich lži o množení kazet zdarma 4 měsíce působit, aniž by řekl pravdu. To o něm dostatečně vypovídá. Pravdu v lásce rozhodně nemá.
Nějaká omluva, že se nechal propůjčit jako zástěrka lhaní KV o kazetách, jej ani nenapadne. Lži mu nevadí.

Žádné lži jsem působit nenechal. Žádné 4 měsíce. Dovětek byl stažen jako nepřesný den po vydání rozvorou. Opravdu to nejsi schopný (spíše ochotný) pochopit? Máš doma zřejmě článek vytištěný na papíru. Chápu. Možná se podívej na internet než zase rozpoutáš skandál. Jenže ty asi potřebuješ z Dana udělat nedůvěryhodnou osobu. Zloděj křičí, chyťte zloděje J

Lidé, kteří znají pravdu o šaktipatu a neuvedli lež J.Vacka na pravou míru, jsou stejní jako on, včetně důvěryhodnosti, jelikož jim taková lež nevadí. J.Vacek nechává lži o šaktipatu působit 5 let, aniž by řekl pravdu. To o něm dostatečně vypovídá. Pravdu v lásce rozhodně nemá. Nějaká omluva jej ani nenapadne. Lži mu nevadí.

Toto jsou tvoje praktiky, které se obrátily proti tobě. Máš, co jsi zasel. Nazývej to zlem, nazývej to jak chceš, popiš tuny papíru a vymýšlej si další a další fantasmagorické konspirace, ale to nic nezmění na tom, že jsi o šaktipatu lhal.
Vytrvale a záludně. A ti, co mlčí a vědí, jak to bylo, lžou s tebou.

Buď s Bohem, Jiří. Věřím, že se ti někdy konečně uleví.

mailto:kauza.vacek@gmail.com

MÝTY A FAKTA

Dan Moravec

Ve svém článku „O mé spolupráci s StB“ z 15.07.2007 J.Vacek píše:

„Neustále také tvrdí, že jsem ještě žádné jejich pomluvy nevyvrátil. Zcela věcně jsem je vyvrátil jednu po druhé. Drtikol o své účasti na komunistickém puči píše sám, kazety nevyráběl zadarmo Dan Moravec, ale Č. Potoček a za peníze. Hned rekord: dvakrát lžou v jedné větě. „

V rozhovoru s DM, kde se o kazetách píše ze 14.3.2007, je:

„DM: ….Navíc naše podpora tehdy byla, jak jen to šlo, maximální. Dobrovolně a rádi, bez jakéhokoli nucení nebo vyžadování, jsme přepisovali z rukopisu knihy na počítači, kopírovali xeroxová vydání knih, nahrával jsem kazety, množil nabídky apod. Opakuji, dělal jsem to rád a ze své vlastní vůle, tím chladnější byl políček, který vyzněl – nevděčníci, nepodporovali mě apod. Nepotřebuji uznání za to, že jsem to dělal, ale tvrdit, že jsem to nedělal, je opět ten samý vzorec interpretací skutečnosti podle p. Vacka.“

Za rozhovorem následoval dovětek KV, kde stálo, že teď nebude mít panu Vackovi kdo kazety množit. Dovětek byl den po vydání stáhnut jako nepřesný, protože žádné kazety jsem samozřejmě nemnožil ani nevyráběl. Čestně prohlašuji: kazety jsem ani nevyráběl ani nemnožil. A ani to nikde netvrdím.

Slovo „vyrábět“ nebylo v žádné souvislosti s nahráváním kazet vůbec nijak použito.

Proč jsi takové slovo použil, Jiří? Proč opakuješ, že lžu, že jsem vyráběl kazety, když přece každý, kdo v té době k tobě chodil ví, že jsem je nahrával, ale nevyráběl? (Ani netuším, kde a jak bych to dělal) Proč to děláš? Nikdy jsem nikde neuvedl, že jsem je vyráběl a ty to pořád tvrdíš. Proč? Proč celé nahrávání degraduješ na mačkání knoflíku, když ve své knize (Jak jsem…) píšeš o oddaném Danovi, který je velký pomocník a nahrál asi osm (ne dvě, jak uvádíš jinde) kazet?
Lhal jsi tehdy nebo teď? Ono jich opravdu bylo sedm až osm, tak proč teď píšeš, že jsme nahráli „asi dvě“? Vzpomínáš na nahrávání Ribhugíty? Napsals o tom i kapitolu. To rozhodně nebyla „asi druhá“ kazeta. Proč mi tedy nyní podsunuješ, že jsem vyráběl kazety, když o tom nikde nepíšu, nemluvím ani to nikde netvrdím? Vytváříš mýtus. Proč?

Ve své reakci píšeš (březen 2007): „A jak takový záznam s Danem probíhal? Byl zaměstnancem Budějovického rozhlasu. Jednou přišel s tím, že potřebuje vánoční pořad pro svůj rozhlas. Tak jsem vymyslel text a přednesl jej do mikrofonu. Danova práce spočívala v tom, že pouštěl magnetofon. Dodatečně přimixoval hudbu a měl pořad pro svůj rozhlas. Zadarmo, honorář nebyl. Takže jsem pracoval já zdarma pro Dana. Asi se dvěma záznamy kazet to bylo obdobné. Text byl můj, přednesl jsem jej sám a Dan pouštěl magnetofon. Samozřejmě nakonec vymazal přeřeky a podobné rušivé prvky. Taková je pravda.“

Taková není pravda, Jiří. Dvě kazety byly na velikonoční a vánoční duchovní téma. Ty jsem použil. Ostatní se do rozhlasu pro své speciální duchovní téma opravdu nehodily, nebo máš dojem, že pouštět v rozhlase kazetu č.5 – pranájámu nebo č.6 – meditaci na poznání Já, je vhodné? Že jsi je natáčel pro rozhlas? To snad ne.

A kde jsou ti zastánci pravdy a Ducha, kteří dobře vědí, že jsem žádné kazety nevyráběl a teď mlčí? A stejně tak se šaktipatem. Vědí, jak to bylo a mlčí.

Dan s Maruškou se na šaktipat neptali. To je další mýtus. Jaká jsou fakta?

Pavel Janda v emailu z 22.11. 2005 uvádí, cituji:
„ad šaktipat: Den před tím jsem byl s Ivetou, která mi o tom nadšeně vyprávěla a zmínila také, že o tom Jirka (Vacek – pozn.DM) věděl. (Jak to s tím „věděl“ opravdu bylo, mi teprve nedávno popsala Eva, které jsem říkal, jak jsem se s Tebou potkal.)“

Pavel Janda v emailu z 23.11.2005, cituji:
„ad Eva: nepamatuji si to doslova takže to tak ber (info z druhé ruky): při odchodu z medi (možná už u dveří či mezi nimi) jsi zmínil Jirkovi šaktipat s tím jestli ho to zajímá příp. zda by tam také chtěl jet. Jirka odpověděl, že důležité teď je volit (byly zrovna volby) (přesně, jak jsem to popisoval – pozn.DM). Eva říká, že už tehdy to vnímala jako volit mezi šaktipatem a jím nikoliv jako volby takové.“

Když pominu Evin „typický postřeh“, tak stejně jako si to pamatuji (bylo to venku, před meditací – po procházce), tak i tyto emaily dokazují, že jsi o šaktipatu věděl. A ty pořád budeš tvrdit, že ne, že jsme se neptali. Proč to děláš? Nikdy jsi na to nereagoval a neodpověděl. Stačilo říct, zapomněl jsem, nebo něco podobného, to je přece pochopitelné, ale ty sis dál vedl svou, že jsme se neptali, udělal jsi z toho exemplární příklad, třikrát uvedený jako duchovní poučení v knihách a přitom to byla a je lež.
Takže: na šaktipat jsme se ptal. Ty píšeš, že neptal. PROČ TO DĚLÁŠ?

Člověk, který v té době byl tak říkající u toho, mi pak píše, že jsem neunesl napomenutí. Co je to za nesmysl? Napomenutí za co? Za to, že jsem se neptal, když jsem se ptal? Mám tedy lhát a tvrdit, že jsem se neptal, když minimálně Pavel Janda a tvoje dcera vědí (ale i další mlčící), že jsem se ptal?
To by byl absurdistán, Jiří. Nebo jsi něco takového opravdu chtěl? Lhát o lži?


mailto:kauza.vacek@gmail.com

"ON"

Martin Pařík

Zajímavým námětem pro lecjakého otrlejšího psychologa či sektologa by bylo pořízení frekvenčního slovníku pana Vacka. Možná by se divil i sám původce. Jako drobná "ochutnávka" nechť poslouží následující výběr výraziva z jeho posledního nepříliš rozsáhlého příspěvku na webu Jiří Vacek-Satguru nesoucího název "Jde o náš osud, ne o druhé" z 12. 7. 2007:


"odpůrců, hitlerismus, hitlerismus, drzý, lží, zlí lidé, náš prospěch, demagogických triků, oběti zla, totalitní praktiky, nenávist, totalitní praktiky, strom zla, komunisté, peklem, zavraždit, vraždí, komunistickém puči, komunistický "blahobyt", komunistických vůdců, Hitler, smrtí, špatnými úmysly, ti zlí, komunisté či nacisté, zlo, zlo, zlé myšlenky, zlým násilím, potírat Vacka, lháři a pomlouvači, rozstřikovat svou žumpu, nenávistné útoky, zničit konkurenci, prospěch? žádný, nepřátelská tvrzení, zlo, nepřátelství, zlé, totalitní mysli, jejich zlo, totalitní organizace od komunistů přes nacisty až ke katolické církvi, zatracuji, nenávistí, lží, nejhorší zlo totality, lžou, demagogický trik"


Píšete "Jde o náš osud, ne o druhé", ale kam se Vám, pane Vacku, vytratil "ON"?


mailto:kauza.vacek@gmail.com

ODPOVĚĎ PANU MARTINU ČAPKOVI A OSTATNÍM PŘÁTELŮM VNITŘNÍHO NÁBOŽENSTVÍ

Vážený pane Čapku,
pokud vím, tak jsme si již dávno potykali (při Tvé někdejší návštěvě mých rodičů na jejich chatě), považovali se (alespoň jsem to tak vždy chápal) za přátele, i když jsme každý jinde – ale to snad přece nevadí, mně tedy rozhodně ne, protože má-li někdo jiný názor a chodí-li do nějaké jiné skupiny, tak mi to nevadí, přeji mu to (přeji mu ze srdce svobodu a štěstí, aby se měl dobře), i když má jakéhokoli jiného mistra (byť jsem s oním mistrem v nějaké rozepři) a tomuto mistrovi a všem, co toho mistra navštěvují a vůbec všem bytostem vesmíru přeji svobodu, štěstí, lásku, dobro... Když takto něco napíšu, i k Vánocům panu Vackovi např., a myslím to zcela upřímně, ozve se odněkud nějaký omezený (záští a zlem a od svých komplexů) hlupák, který to zpochybňuje a obviní ze schizofrenie – a vidíte pane Čapku, on má právo spekulovat o mé schizofrenii??? To shledáváte být O.K.? Je onen Vackův obdivovatel lékař. Jaké on má právo usuzovat? Ani mne nezná, natož aby mne prohlédl, zda opravdu schizofrenii nemám…No tomu se přinejmenším říká nedbalost a může to snadno přivodit určení chybné diagnózy. Ne, nezlobím se – znám váš styl. Ale rozdíl mezi námi je už jenom v tom přání štěstí pochopitelně a svobody (a to svobody na všech stupních – ne pouze svobody pohybu, např. u jiných mistrů, ale především svobody vnitřní, od které se to vše ostatní odvíjí). Ten, kdo je uzavřen v okovech vlastního egoizmu, pýchy a z toho pramenící amorálnosti, a navíc činí druhé na sobě závislými, čímž je znesvobodňuje, nepřeje svobodu a štěstí všem ostatním, tomu se jeho vlastní svobody a štěstí nedostane. Je to škoda a činí to, Martine a ostatní z Tvé skupiny, velký rozdíl a propast mezi námi. Mezi Vámi a mezi ostatními lidmi. Moc je mi to líto, ale vím, že se to dá spravit, nikdy není pozdě. Ano, pýcha nejenže přivozuje vzdalování se Bohu, ale jak známo, předchází pád. Mí přátelé a já, i mí rodiče takoví byli, že přejeme přece každému svobodu (no, pan Vacek ne, a Vy asi také ne, že?). Ať si chodí kdokoli, kam chce, a dělá, co chce. Jeden z velkých církevních otců, sv. Augustin zásadně tvrdil: „Miluj, a dělej co chceš“ (rozuměj miluj Boha, miluj, tzn.buď do Něj zamilován, do Boha, měj Boha v lásce, v maximální nejčistší lásce…měj k Bohu lásku a v této maximální, nejupřímnější lásce – v Bohu, se Bohu odevzdej; nikoliv dvounohému nějakému pánovi!!) – nikoliv jak pan Vacek ve svých „pamětech“ účelově lže o sv. Augustinovi, že prý prohlašoval: „Miluj, a dělej si, co chceš“ – to je vidět, že to pan Vacek nepochopil a překroutil po svém; spálí li se člověk v Bohu láskou k Němu, čili jak později jednoduše vyjádří Eckhart, zaniká někdo, „kdo by si dělal, co chce“. Vidíte všichni, jak „pan Vacek učí pravdy pravých mistrů“!!? Abychom mohli rozebrat x Maháršiho myšlenek a viděli byste, jak účelově pan Vacek (i v duchovní nauce) lže. Už jenom jeden z reklamních citátů Ježíše na titulní straně vašich webových stránek je zcela účelově a nanejvýš trapně přelhán. Pokud někdo projeví zájem o např. jiný filozofický směr, jiné akce než naše v Avataru, a před tím navštěvoval mne, nás, mé rodiče…naše akce v Avataru, považuji to za jeho věc a rozhodně to není důvod, abych se na toho člověka zlobil. Nejsem blázen či snad nějaký nepřejícný egoista. Kdyby např. Avatar pořádal seminář na Morávce (hypoteticky) – a někdo, kdo nás pravidelně navštěvuje, jel v tu dobu (třeba se svými dětmi) k moři, anebo na nějaký šaktipad (a uniklo by mi třeba i těch 108 dolarů- ale vem je čert, i kdyby neuteklo) – myslíte, že bychom se na toho člověka do krve zlobili, štvali proti němu, měl bych téma do svých pamětí…(???). Víte, kdo se zlobí (každý přece se může rozzlobit, jak správně píšete, že)? I pan Vacek (za těch třináct let u něj jste byl patrně toho svědkem, proč ne). Ano, proč ne, že? A kdo se to zlobí? No přece ego. Stačí sebe, sám sebe, pozorovat. Nezávislé pozorování, to je ono (divím se pak, že po rozlišovacích cvičeních – nepochybně velmi prospěšných – je člověk svědkem tak silných eg). Jedno ego se zlobí na jiné ego, a tak se zlobí na sebe dvě ega a vměšují se do toho další ega…Zlá ega. Víte, v tom přání svobody, štěstí, dobra všem, včetně těch, kteří jsou s námi v nějakém sporu, to je velký, ale zdaleka ne ten hlavní rozdíl mezi námi. Proto pan Vacek není schopen být nad věcí, neustále musí sledovat, jestli o něm (všimněte si prosím zájmu o vlastní osobu!) něco někdo…a kdo…Ano, je chudý důchodce. Avšak ne chudý co se příjmů týče – to byla jedna z jeho opakovaných lží, která mu byla vyvrácena.
Vy, po vzoru svého mistra pana Vacka nemůžete ani vystát, aby měl někdo jiný názor, natož když se rozhodne opustit (byť dočasně, zvláště utečou-li vašemu mistrovi nějaké peníze – viz situaci, kdy Jiří Vacek neunesl Danovu a Maruščinu návštěvu šaktipadu) pana Vacka (prý svého satgurua, v jehož přítomnosti, z jehož osoby, mohli Dan s Maruškou prý čerpat šakti) a jeho (vaši) skupinu. Na pana Vacka se nezlobím proto, že by měl jiné názory na duchovní nauku či pro něco takového. Je pravda, že ve značném rozsahu dezinterpretuje a mnohdy zásadním způsobem zkresluje myšlenky a výroky Šrí Ramany Maháršiho, ale i jiných mistrů (pokud je ovšem zná, viz např. zkreslené výroky Ježíše, sv. Pavla, sv. Augustina, Mistra Eckharta) a hustí do vás lži, že tyto myšlenky prý zkreslujeme my (zatímco sebenepatrnější důkazy o páně Vacka lživé účelové interpretaci najdeme v jeho knihách a dokonce i na jeho internetových stránkách). Ale jde spor, který je sporem pana Jiřího Vacka na jedné straně a Milošem Tomášem a Martinem Paříkem (a případně dalšími lidmi kteří měli rádi a v úctě Mílu a Eduarda Tomášovi). Nikoliv sporem nějakých neznámých lidí (nějakého pana Bešorny, Blažka, Riese, Cepka, Šťastného, paní Sobalové či já nevím koho z Vackových obdivovatelů). Je to konflikt Jiřího Vacka s námi, resp. nás s ním, jenom s ním, a to již několik let – a on si to neumí s námi vypořádat sám!! A nikdo z jeho obdivovatelů nemá nijakou povinnost za něj nést kůži na trh a on nemá právo to po nich chtít! Prosím Vás, co je to za mistra, když není schopen a ani nechce (proč asi?) si své problémy s druhými (když už je má) vyřídit sám? Jsem se svými přáteli od počátku plně na straně křivě a drze dehonestovaných. Je Jiřího Vacka (a jemu podobných) pošetilou a zcestnou myšlenkou, že mne nějakým způsobem (jak jinak než zákeřně a sprostě, jak je mu vlastní) od nich odtrhne. Může si vztekle dupat a urážet, jak chce, mne nerozhodí žádný rozzlobený (byť, jak správně píšete, se může rozzlobit někdy každý) a vzteklý pan Vacek.
Míla s Eduardem Tomášovi jsou právě ty osoby, které pan Vacek začal dehonestovat (pomlouvat, urážet a napadat) nejdříve (pokud to náhodou Martine nevíš - důkazem jsou knihy pana Vacka), ve stejné době ponižoval a jizlivě a povýšeně urážel pana Martina Paříka. Ten si kvůli dobrým vztahům zpupné, arogantní a urážející chování pana Vacka nechával líbit. To bylo ještě za života mých rodičů (také jsi za nimi byl na jejich chatě, byl vřele přijat a chodíval jsi na jejich přednášky v Lucerně (Mimochodem jsi tam meditoval spolu s dva a půl tisíci lidmi a zajímalo by mne, zda jsi svému mistrovi řekl, že opakovaně lhal, když tvrdil že se tam nemeditovalo?) a v předchozím dopise jsi zavzpomínal na to, že vždy, když jsem Tě tam viděl, pozdravil jsem Tě: „Ahoj, Martine“. Ano, cítil jsem přátelství, a bylo vřelé. Pro mne bylo milé vidět se s Tebou. Pak mí rodiče s odstupem roku odešli a pan Vacek přidal na intenzitě pomlouvání a sprostot (kapitola lží o mne, jak prý jsem měl přednášku „o padlém guruovi“ (?), jen na základě pochybných informací jakéhosi pana Kouby, nesmyslné zcestné a sprosté bláboly o zádušní mši za mého tátu a další. Přišel článek Martina Paříka v Doteku, kde lehce autor odkryl, kým pan Vacek skutečně je (lehce mu nastavil zrcadlo), jak dehonestuje Tomášovi, Drtikola aj (ano, Jiří Vacek je dehonestoval, a to sprostě, již před oním článkem v Doteku (tento článek byl jen odezvou na zpupné a sprosté chování Jiřího Vacka a týkal se jen a jen pana Vacka, on však ze zbabělosti proti Martinovo Paříkovi cyklicky hnal celou svou kohortu). Ó běda…nastalo mohutné organizované štvaní proti Martinovi Paříkovi a následně proti Avataru a vůbec všem kritikům pana Vacka, kterých pochopitelně přibývalo (ale přibývalo dočasně i těch důvěřivců po Vackově lživé blamáži) a pro něž trapně vymyslel termín „tomášovci“. Štvaní svých oddaných uctívačů pan Vacek proti osobě Martina Paříka (už jen to by si měl pan Vacek zodpovědět) se odehrávalo cyklicky v různých vlnách a využíval k tomu své blízké i své náhodné obdivovatele. Dovolím si nyní spekulovat - kdyby měl Jiří Vacek faktickou moc, kterou by uplatňoval prostřednictvím svých nesoucitných nadutých, avšak oddaných fanatických uctívačů, skončili by patrně všichni tzv. tomášovci ve vyhlazovacích táborech; pana Paříka, který prý vraždí maličké, spolu se mnou, panem Dostálem, Terezou Vackovou a další by ve vykonstruovaném procesu, ve kterém by jim byla dávána – bez faktických důkazů - vina za snahu „zlikvidovat Vacka za každou cenu, i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“, „likvidace pomocí tajné policie“, „spojení s komunisty“, „spojení s StB“, podsunuté tvrzení, že „žádné samizdaty neexistují“, „vydávání knih - sprostá krádež“, „kniha vydaná na základě pomluv“, „zneužívání vlastní matky“, „matčino někdejší učení krádeže brambor“ aj. Vackovy sprosté lži. Sloužilo by to pro poučení „maličkých“ (kdepak, zásadně prý ne s cílem někomu ublížit – to by někdo jako ministr propagandy mohl bezostyšně hlásat, goebbelsovština by se svalila na tzv. tomášovce…), které by po disciplinovaných nástupech v továrních halách a na školních hřištích sváželi k monstrprocesu.
Po článku Martina Paříka v Doteku nastala na mého kolegu skutečně štvanice cyklicky iniciovaná panem Vackem (sám o tom dost píše). Poštvávání věrných čélů. Ano, čélů, tzn. věrných a oddaných žáků svému mistrovi. Panu Filipu Blažkovi, kterého nikdo z nás donedávna vůbec ale vůbec, neznal, onen termín vadí. Není urážlivý a je pravdivý. Navíc vystihuje nejslušnějším způsobem vztah oddaných žáků ke svému mistrovi. Nikdo pana Blažka neznal, ale on vztáhl na sebe zle (alespoň mne to do očí v tom smyslu sdělil), že byl nazván čélou. Jinak mu osobně nikdo nic neudělal. Jistě ho nikoho nechce nijak a ničím urážet. Jak pan Vacek píše: „…jsou nebetyčně přesvědčeni, že si mohou dovolit všechno“. To je přesně případ pana Blažka, ale i samotného pana Vacka. Opakuji, nikdo pana Blažka neznal, nikdo mu nic neudělal. A samozřejmě neměl nijaký úmysl mu cokoliv udělat. Aspoň co se nás týká. To mu nebránilo ve sprostých útocích a nadávání, nazvání vydání knihy E. Tomáše „sprostá krádež“, následným vyhrožováním panu Paříkovi, že „si to s ním přijde osobně vyřídit“ a v jeho prý tzv. omluvě (zač se měl omluvit se neomluvil, a navíc vychrlil další snůšku drzostí), že naše nová „kniha vznikla na základě pomluv“. Proto, že byl čélou (jistě by si v ¨pracovním shonu v knihkupectví, které jej zaměstnává, mohl najít pravý význam tohoto termínu), a vidí to jako důvod nás nazývat „Avateřisté“, „Klub Vyvolených“ či „Internetoví vejlupci“) .
Pan Vacek má svůj osobní spor, je to spor jeho s námi, avšak převádí to zbaběle na své žáky („maličké“), abyste za něj bojovali (s argumentací o výroku Rámakrišny se pan Vacek může jít tak akorát vycpat – jeho argumentace je nanejvýš účelová a směšná, a vás nemá právo zavlékáním do svých sporů ještě více činit na sobě závislými, znesvobodňovat a vystavovat Vás riziku možného právního postihu). Martine, my dva, pokud vím, jsme žádný mezi sebou nikdy spor neměli, vždy jsme se přátelsky pozdravili, nebo snad ne? Nějakého pana Blažka jsem ani já, ani nikdo z mých přátel donedávna neznal (a přesto najednou začal se svými sprostými útoky, v nichž urážel „Avateřisté“, „vejlupci“ a já ani nechci vědět, s jakými nehoráznostmi ještě – jedná podle Tebe pan Blažek s dobrým úmyslem, pro poučení, s vyloučením „cíle někomu ublížit“?); pány Koubu, Riese, Rýznara, Bešornu, Dymanuse a jim podobné, či nějakou paní či slečnu Sobalovou či jak se všichni jmenují, jakbysmet. Nikdo z nás je bohudík n e z n á , a nestojí o to – nikdo z nás jim nikdy nezkřivil ani vlas, a oni si dovolují neslýchané drzosti (přitom někteří z těch jmenovaných, které neznáme, nám píší: „Dejte nám pokoj a neotravujte“…což je hezké, ale my neoslovujeme, toho, kdo nám, nebo – jak často čteme – o nás nenapíše; a jak také když ty lidi neznáme.). Různými způsoby, tak jak si „mistr“ zrovna zamane. Od iniciování dopisové kampaně a štvaní všech, kdo přijdou „mistrovi“ do cesty, přes kárnou výpravu do Avataru (jejíž mluvčí, či „vedoucí“ pan Šťastný namísto pozdravu zahučel: „Co měl znamenat ten článek v Doteku!“) a trapné vysílání čélů vybavených čtyřicetistránkovou Vackovou hnusnou pomlouvačnou nestydatostí secvaklou sešívačkou po knihkupcích – podobně jako jste viděli publikované, mnohem však kratší- zato petice se sprostým lživým obsahem autorů Hipšových, Bešorny ………a dalších, pomlouvající nakladatelství Avatar, směrované do Ramanášramu – až po tyto petice samé. Ještě se tím odporným (pro své nehorázné lži a urážky) elaborátem pan Vacek na svém webu pochlubil. Je to přece, podle něj samého, jeho styl. Vyvřelé zlo. Styl pana Blažka (je prý stylem pana Vacka) vidíme zřetelně: podle jeho vlastních slov se omluvil za „ten tón“, který zvolil. V žádném případě za cokoliv jiného; a přitom na svém „tónu“ nic nevylepšil. Vyhrožování, že si to přijde s panem Paříkem osobně vyřídit“ svědčí spíš o opaku. Projevená neochota po dialogu. Jestli je toto styl pana ing. Jiřího Vacka?
Stěží lze uvěřit, že žák nějakého duchovního mistra (pokud by tento byl skutečně mistr ), dokonce mystika a satgurua, za kterého se tento mistr považuje, by byl schopen uchýlit se k násilí nebo něčemu takovému, jak naznačuje panu Paříkovi pan Blažek. Jedno je jisté, každopádně si tímto pan „satguru“ nechal „nadělat do vlastního hnízda“. Co dodat? Bylo by na čase přiznat, že role pravého (opravdového) duchovního „mistra“ (zdaleka ne proto, že je pro něj dřina meditovat) mu nejde. Proč? Protože jím není a nikdy nebyl. Výhružky a zastrašování jsou tomuto „mistrovi“ normálním projevem. Jaký mistr, takový žák. Styl žáků je stylem „mistra“ (nenapsal to snad proto, že by sám už nebyl ve svém stylu originální?). Skutečně jde o spojité nádoby. Bohužel však čím jsou tyto nádoby naplněny? Hulvátstvím, darebáctvím, možnou agresivitou…? Láskou, dobrem, moudrostí, snášenlivostí, tolerancí, respektem, slušností….? Bohužel, v žádném případě.
Bez pardonu, pane Čapku, uznáte, že právě onen popsaný styl je stylem hulvátů a darebáků. Pan Vacek ve svých článcích - prý „zásadně nekritizuje“ (smějete se tomu, nebo kroutíte hlavou; či snad pláčete nad svým „mistrem“?) - píše jednu lež za druhou (že prý ho chceme „zlikvidovat za každou cenu, i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“, že jsme „spojeni s komunisty“ atd., atd.), prý po poučení svých žáků, tj. vás, „maličkých“. Pro jaké poučení? Abyste se vyvarovali snad jeho likvidace, snad toho spojení s komunisty, jako prý jsou „páni z Avatára“???. Víte, pan Vacek – když už má takovou velkou potřebu psát (vydává přeci vlastním nákladem a prý není podnikatel!!?) o druhých lidech (s počtem napsaného a vydaného, byť vlastním nákladem (tím spíš!!) vzrůstá zisk a opakovanou dehonestací druhých upevňuje svůj statut jediného „mistra, satgugua“– samozřejmě zejm. o těch, co mu nějak vadí – kdyby psal pravdu, tak to by snad mohlo sloužit k tomu, aby se jeho žáci vyvarovali, poučili. Ale on v tom, jako v jiných věcech, lže!!! Poučit se můžete z pravdivých informací, ne z vylhaných! No schválně, ověřujte si ony informace, které pan Vacek píše.
Sprostější, odpornější (svou podlostí) a urážlivější a hanebnější lži než na „satguruově“ webu (a ještě také na „Večerním nebi“) jsem vskutku v životě nečetl. Podle Vás je to „konstruktivní kritika“ s cílem pomoci, nikoliv uškodit (Co kdyby takové „konstruktivní kritice“, ve skutečnosti zákeřným a podlým sprostotám, byl vystaven pan „satguru“ - a bylo by to prý v zájmu poučení druhých…? To by se Vám líbilo? Poučil byste se tím? No, mohl byste jen krotit své ego, což byste ve vaší skupině (když už provádíte prý tu atmávičáru) mohli cvičit téměř neustále (či co rozumíte pod tím „přemáhání vlků v rouše beránčím“, nevím?). Co myslíte, kam na ty sprostoty a urážky pan Vacek chodí? Vezměte si jenom, jak se pan Vacek vysmívá v posledním díle svých pamětí (ale i jinde); pro orientaci mohu doporučit vlastní rozbor publikovaný na stránkách Kauza Jiří Vacek. Není to snad urážející? Co kdyby někdo s panem Vackem takto mluvil, tak jak on píše ke druhým (ke svým nevyznavačům) a hlavně o druhých? Jak jen „má“ jeho ješitné, samolibé ego, neochotné a neschopné se jenom málo zpokornit, umenšit, zkrotit, „obrovskou radost“, když mu někdo sebeméně nastaví zrcadlo. Po drzém otírání se pana Vacka o druhé lidi (nic mu po nich nebylo a není – a ti také mohli křičet: „pane Vacku dejte nám pokoj a neotravujte“, a byli by v právu) to tehdy učinil právě pan Pařík v časopise Dotek. A pan Vacek inicioval na něj štvanici všech lidí, se kterými přišel do styku. To je pane ego, co? Ego prý „satgurua“!
„A jemu podobní“, kteří píší v jeho stylu (už jsem to rozebral výše). Pan Vacek se skutečně stále chová, jak to zrovna prospívá jemu – a jednou tak, podruhé onak (to není styl mistrů, ale znak oportunních křivých zbabělců, co stále uhýbají před pravdou) a zásadně měří dvojím, hodně rozdílným metrem (což je zase stylem sobců a darebáků). Např. nemá rád u lidí pseudonymy. Člověk píšící pod pseudonymem je prý totéž co anonym. Ovšem zásadní výjimku činí v případě, když nějaký ten pseudonym dehonestuje někoho, kdo mu vadí. To využije rád. Pana Dostála s poukazem, že je to prý anonym, a to je v zásadě „pomlouvač“ (termín si ještě pan Vacek pamatoval zřejmě z doby kdy psal samizdaty) zdehonestoval jen za to, že neuvedl na sebe adresu a telefon. Dříve na „Stránkách našich přátel“ přispívala Zuzana Takáczová pod pseudonymem „maríči“ (prý „paní maríči“). Její pseudonym panu Vackovi najednou nevadil – Proč? Protože psala urážky na Tomášovy. Panu Vackovi v jejím případě vadilo zveřejnění jejího pravého jména. Např. v případě otevřeného dopisu tzv. ctitele Maháršiho pracovala celá sekta na zjištění jména pravého autora (snaživí čélové se předháněli v senzačních odhaleních a spát to nepochybně nedalo ani samotnému panu Vackovi). Podobně kvůli svému prospěchu, tj. peněžnímu zisku, někdejší distribuování knihy Lva Tygra. Proč? Toto „proč“ užívané též v páně Vacka „vysvětlovacích“ textech pomluv i pseudonauky je panem Vackem převzaté z promluv Míly Tomášové, kdy objasňuje duchovní nauku. Protože autor urážel a pomlouval Tomášovy. Voda na mlýn…Musí pan Vacek používat ve svém zápase o své „mistrovství“ druhé lidi, ty kteří jsou mu oddáni a slepě a bezmezně mu důvěřují…? Jak zbabělé, že? Ano musí. Jinak to neumí. K upevnění svého „satguruovství“ musí své ovečky řádně ideově připravit, proškolit, je-li třeba i zastrašit a vychrlit dostatečné množství programového materiálu (podepřeného nehoráznými lživými pomluvami a sprostotami na adresu svých protivníků. A tito páně Vacka oddaní uctívači, aspoň ti, které jsem viděl, jsou ve věku, že by mohli být moji, či kohokoli z mých kolegů, synové (navíc se s nikým z nich neznáme, mezi nimi a námi konflikt žádný nebyl)!! Vylévání drzostí a sprostot jim samozřejmě nevadí a jde dobře.
Nestoudné, sprosté a účelové lži Jiřího Vacka, že znevažuji či zneužívám svou matku, další otírání se o můj vztah k rodičům, dříve o tom, jak prý vytvořila u pana Paříka předpoklady k nepochopení duchovní nauky, že prý jsme spojeni s komunisty, kteří poslali mého otce do tunelu či nejapné absurdní otázky typu, kdo má pravdu - pan Pařík, nebo Míla Tomášová?, mají za cíl oddělit nás od mých rodičů, vyvolat u čtenářů přesvědčení, že jsme (představitelé firmy Avatar) se dostali svým počínáním do rozporu s mými rodiči, především s Mílou Tomášovou. Pan Vacek si snad hodlá Mílu Tomášovou přisvojit (její odkaz snad), především patent na její „obhajování“, ve skutečnosti na dehonestace (viz Vackovy pomluvy o jejím nerozpuštění vásan směrem k posluchačům, o učení krást, že byla mnou zneužívána aj.). Proč? Aby po „likvidaci konkurence“ (Tomášovi, Avatar) mohl být sám velkým „satguruem“.
Pane Čapku, podle Vás to jistě pan Vacek nemyslí se zlým úmyslem někomu ublížit, uškodit, nýbrž s cílem pomoci, že? Pomoci komu a jak? Pomoci sobě, že. Uškodit, být plný zášti (navíc jsou po ruce k dispozici oddaní zfanatizovaní uctívači) a přitom tvrdit, že mým cílem není uškodit, nýbrž pomoci - že to dělám pro poučení. Takto se chovali nacisti v Německu. To je pravý styl Jiřího Vacka a každého velkého ega, zajímal-li Vás snad můj názor na jeho styl. Je typické, že Jiří Vacek něco napíše – na adresu svých odpůrců samozřejmě - nic jiného z většiny případů již neumí a jiná témata ho už ani tolik nebaví, snad nějaké povídání, jak mu kde chutnalo, např. u paní Alžběty (mimochodem už jsme dlouho nečetli o jejích výborných ptáčcích), či něco z účelově překroucené nauky, a ať jde o jakoukoli nehoráznost, sprostotu, pomluvu, lživé podsouvání, všichni z vaší skupiny to po něm opakují. Mnozí (ti nejsnaživější, ovšem ne nejchytřejší) se snaží „svému mistru“ (mnozí ho titulují devótně mistře s velkým „M“) co nejvíce zavděčit a vymýšlí obměny jeho sprostot (např. pana Blažka nadávka „Avateřisté“, ale pana Vacka „Páni z Avatára“, „Avatáři“, „Avátár“, „Avater“ apod.). To je také, pane Čapku, Váš styl? Asi ano. Mnozí (ne všichni stejně) se předháníte v papouškování lží (samozřejmě důkazy nepodává a nemůže podat ani pan Vacek) a sprostých pomluv; skutečně přejímáte kdejakou pomluvu. Mnozí si po Morávce hledí splnit svůj úkol, závazek vůči „satguruovi“ hned, a mají vystaráno. Pak je to třeba mnohé mrzí; zvláště když jsou vlastně dotlačeni se zajímat o pravdu a skutečnou pravdu zjistí. A samozřejmě nejsou uhranutí „obrázkem k naladění“ samolibého mistra. Avšak Ti, co patří k „tvrdému jádru“ (jako zřejmě pan Blažek), opakují a stupňují své nehoráznosti dál a dál. Chtějí být, a v tomto nepochybně jsou vynikající, věrni přání (a bojovnému odkazu) svého gurua (doufejme, že termín „guru“ se panu Blažkovi zamlouvá). Mnohým se na Morávce líbilo, tak přijedou příště zas (a pan Vacek je spokojen, že nejeli jinam, s dětmi třeba k moři, kde by utratili jistojistě daleko víc peněz), navíc mu přivezou nějaký ten uherák (od Balatonu ovšem asi ne) či bonboniéru a jsou ochotni napsat špinavost na toho, kdo se panu Vackovi příčí. Vždyť se to vyplatí. Za to vše se jim dostane spásného ozáření (po kterém zažijí nirvikalpa, savikalpa,…stavů, o kterých nikdy předtím neslyšeli, nejlépe vše najednou, jako mladá paní, a již se nebudou muset zrozovat jako její manžel), přímo z osoby mistra!!!
Vážený Martine Čapku, byl jsi přijat mými rodiči na jejich chatě (co jsi tam přišel hledat, je Tvoje věc), chodil jsi na setkání s nimi do pražské Lucerny, meditoval jsi tam spolu s přinejmenším dva a půl tisíci lidmi….zdravil jsem Tě „Ahoj, Martine“….cítil jsem přátelství, vážil si Tě. Hned v chatě rodičů jsme si potykali, a ještě docela nedávno jsi mne ve svých dopisech tykal. Nyní mi píšeš (věřím, že jsi ten dopis podepsaný svým jménem psal Ty sám)„Vážený pane Tomáši…“ Nejsem žádný „vážený pan“, nikdy jsem nebyl a nepovažoval se za něj; za nic výjmečného, a to nikdo s Tomášových, jak stále tvrdila páně Vacka přítelkyně (podle webových stránek pro její nestoudnosti zvláště zřízených) „maríči“. Pravda, ze zdvořilosti (a upřímné úcty)se tak lidé titulují, „vážený pane, vážená paní“, ale nevím, o jakou jde zdvořilost, podle toho, co mi ve svém dopise podsouváš. Ale i tak Ti, milý Martine, za onu (i když jasně formální) zdvořilost děkuji. Vykáš mi, a já Ti tedy též budu (převážně, jelikož nějak cítím a dle toho píšu) vykat už proto, že Tvůj problém je problémem Vás všech, co je Vás v té Vaší skupině. Tvůj problém, nebo tedy už Váš problém, milý Martine a všichni z jeho skupiny, panem Vackem počínaje (i když u něj onen problém je nanejvýš specifický, jelikož je jeho vědomým původcem), je ten, že popadnete nějakou informaci a vůbec (tak jak jste přesvědčeni o své výlučnosti, neomylnosti a neohrozitelnosti, prostě tak jak vám vaše pýcha a z ní pramenící namyšlenost, u některých z vás dokonce až nadutá zpupnost, velí) se neobtěžujete z důkazy. Aby pan Vacek vyloučil náhodné pochyby, ihned začne na adresu protivníků hlásat, že to jsou oni, kdo se s důkazy neobtěžují; nemá jen jednoho oponenta, proto též píše v množném čísle a zbaběle se zaštiťuje skupinou, v konkrétním případě celou sektou svých uctívačů (podotýkám, že já neuctívám žádného člověka, ani sám bych se nechtěl nechat uctívat), a úspěšně - právě proto, že jde o sektu. A aby tomu dodal váhu, zopakuje poučku o stokrát opakované lži či o křičícím zloději. Opakuji, vůbec se neobtěžujete z důkazy. Ať pan Vacek na adresu druhých napíše cokoliv, jakoukoliv lež či informaci (bez předložení důkazů), vy, jeho uctívatelé (střídavě panem Vackem vyzývaní či z vlastní iniciativy), to předkládáte onomu kritizovanému jako hotovou věc. Bez předložení důkazů (samozřejmě pro to měl pan Vacek a jemu podobní formulku „věcné důkazy“, pomocí kterých prý vyvracel moji a páně Paříkovy lži – jak podlá sprostota). A jaké že to lži na „Kauza Jiří Vacek“ ani nestačí vyvracet? Zeptejte se jej prosím, co konkrétně vyvrací a čím?
Bez předložení důkazů, jen když bojujete v páně Vacka prospěch, že? A zřejmě tomu všemu i věříte…viďte? No, jste tím panu Vackovi zřejmě povinován - každou nehoráznost, kterou on vypustí opapouškovat onomu dehonestovanému. Tolik drzých dopisů s tolika pomluvami, tolik nehorázností! Tolik zla! Proč to zlo má tolik pan Vacek v hlavě? Pro vaše poučení? Lži a pomluvy? Proč nás, vás, všechny kolem sebe tím zasypává, krmí? To též, Martine, patří k vašemu společnému stylu? Nebo snad máte nějaké důkazy o tom, že moje máma kradla brambory nebo že bych ji zneužíval? Vždyť jste tam byl, viděl nás spolu pohromadě? Proč šíříte nějakou pomluvu dál? A jak jste se z tolika pomluv poučil, když to pan Vacek píše prý pro Vaše poučení? Už ztrácíte též smysl pro realitu, soudnost? Co jsem se přesvědčil u všech členů vaší skupiny, zásadně absentuje smysl pro respektování a toleranci člověka nepatřícího k vaší skupině, snaha po přátelství, normálním kamarádství a nefalšované upřímné výměně názorů, jakýkoliv normální lidský cit chovaný k čemukoliv odlišnému, nevackovskému. Prostor pro utváření si svého názoru. Panuje zde jakási povinnost přejímat (a přijímat) názory pana Vacka, ať jsou jakékoliv, jakkoli zcestné, účelově vylhané či někoho dehonestující, ale co víc, bránit tyto názory (byť neověřené, vylhané), neboť jejich původcem je přece „mistr“, že. Panuje zde zásadní neochota a pěstovaná neschopnost vést dialog s kritiky pana Vacka nebo jím dehonestovanými (pokud takový pokus nastane, „mistr“ to rázně zatrhne“). Zrovna tak, chce-li někdo navštěvovat jinou skupinu. Namísto toho pěstované sebevědomí, drzost, zpupnost, povýšenost, arogance vůči jiným, kteří nepatří k obdivovatelům Jiřího Vacka, k jakýmkoli „nevackovcům“. Programové odmítání čehokoliv nevackovského. Povýšenost, namyšlenost (myslíte že oprávněná?). To jsou asi podle vás pomluvy (nebo rovnou „prskání jedu“), že…Ale je to bohužel prokazatelná a prokazovaná pravda. Je to bohužel neblahá pravda. Nebo shledáváte u sebe a u ostatních z vaší skupiny lásku k odpůrcům pana Vacka…? Sotva. Tak vidíte, co se vás jenom trochu dotkne, co se vám jen trochu nelíbí – a u Jiřího Vacka to není jinak (u něj především), je to podle vás lež, pomluva, urážlivé, atd. Ale to, co napíše pan Vacek (už odedávna jste mohli postřehnout, že měří dvojím metrem, a to až příliš ve svůj prospěch) – a můžete začít ona obvinění, co jsou směrována proti němu, začít vyvracet – to vše, co on napíše, to je podle vás samozřejmě v pořádku. No, co dodat, je mi to hodně moc a moc líto. Za všechny. Už též pan Pařík v Doteku vyslovil nad panem Vackem lítost – a upřímnou. Toto vše není zdaleka určeno jen pro Vás, Martine, ale i pro ostatní (snad též pro poučení, i když právě podle oné své nátury, již jsem právě popsal, se někteří vysmějí, mnozí se urazí, napíší své „reakce“, jak mohu čekat - drzé a sprosté. Píši to ale hlavně pro pochopení.)
Cítil jsem k Vám přátelství, kamarádství, nic z toho nevidím jako ztracené (i když mne bude mít potřebu někdo na vašem webu zkritizovat – Jiří Vacek: „Zásadně nekritizuji“). Věřím ve všudypřítomného spravedlivého Boha, absolutní nejčistší Lásku a Pravdu, v Jeho spravedlnost, věřím v rozumný bezelstný dialog s Vámi - i když po zkušenostech mohu počítat s tím, že význam mých myšlenek bude panem Vackem zkreslen a obrácen, případně se jim vysměje, přidá možná výhružku či jinak mne napadne, a Vás Martine, náležitě „poučí“. A patrně se k němu přidají pánové jeho uctívači, aniž by u sebe našli ochotu podívat se na sebe. Ano o nich, o vás je právě teď řeč.
A nyní Martine k Vašemu dopisu:
1) Začínáte jej, jako byste byl již uprostřed dialogu: „Vážený pane Tomáši, pojďme si společně probrat…“ O vykání a zdvořilostním tónu jsem napsal výše, nyní se jen drobně mohu pozastavit nad Vaším rychlým a elegantním vtažením do Vaší analýzy – ale je to milé.
2) Navazujete: „Již v první větě příspěvku zásadně chybujete a uváděním nepravdivé skutečnosti pomlouváte.“ Vážený Martine, to co mi píšete, platí plně na Vás. Zásadně chybujete Vy, Martine, že jste si asi ani pořádně nepřečetl onen příspěvek pana Vacka obsahující ony drzé lži (a že neumíte zjevně posuzovat nestranně, nezaujatě, když už musíte posuzovat)…„ a uváděním nepravdivé skutečnosti pomlouváte“.
Když Vás moji rodiče přijali jako svého hosta a viděl jste naproti sobě mou mámu a mne, všiml jste si něčeho, jako že bych ji zneužíval či znevažoval? Nebo v Lucerně jste něco takového pozoroval? I kdyby po její smrti, čím ji a jak znevažuji? Dokažte to a vyvraťte tuto svou a páně Vacka sprostou pomluvu. Je však nesporně prokazatelné, že tím, co o ní pan Vacek (ve svých „pamětech“) píše, že ji drze znevažuje on. Podle něj byla něčí „žačkou“, ačkoliv prohlásila, že ne, prý „nerozpustila vásany směrem k posluchačům“, prý „táhla za dva“, prý „učila o neškodnosti ega“, prý „vytvořila u pana Paříka předpoklady k nepochopení nauky“, prý „učila“ pana Vacka krást, prý „běžela hned do vesnice…“, atd., atd. Vy jste ono, jak ji pan Vacek znevažuje, dehonestuje, z Vackova textu nečetl? To tedy zásadně chybujete. Chybujete zásadně v tom (ale budiž Vám chabou i když neudržitelnou, přesto však omluvou, že je to problém všech žáků pana Vacka), že to znevažování, ony dehonestace, nevidíte – prostě pro jakousi zaslepenost nemůžete a ani nechcete vidět. Jen jak dcera pana Vacka, Eva, si Míly Tomášové prý velice vážila (moje máma spolu s manželem si v té době Evy vážila také), a jak dopustila a dopouští její nehorázné dehonestování svým otcem. Zvláštní měřítka ženy, jež vede meditace, že? Ještě za svého života panu Vackovi napsala Míla Tomášová několik vzkazů. Proč? Protože se o ní a jejího manžela nepěkně otíral. A to panu Vackovi Míla Tomášová po panu Paříkovi posílala na pořady Tomášových, pořádané dvakrát za rok, v Lucerně volné vstupenky! Meditoval jste tam, i když Váš guru lhal, že se tam nemeditovalo a že se to konalo třikrát do roka, aby mohl lhát o našem údajném zisku! Dávno před nějakým Paříkovým článkem v Doteku.
Dobře, že jste si našel ve slovníku definici toho, co znamená pomluva. Měl byste to panu Vackovi předkládat aspoň každým druhým dnem. Píšete dále: „Vzhledem k šíření nepravdivých údajů je pomluv na Kauza–Vacek skutečně plno!“ To, milý pane Čapku, tvrdí kdo? Pan Vacek, že? A také že lži tam uvedené nestačí ani vyvracet, že? Už jste tedy, když věříte na pomluvy na Kauza-Vacek (ono se to jmenuje pokud vím, Kauza-Jiří Vacek, ale to je asi jedno, že), dokonce na „skutečně plno!“pomluv, viděl pana Vacka, že by něco z toho vyvrátil?? Ani odpovědět na nepříjemné otázky není schopen! Natož něco vyvracet! Měl by spíš doložit svá tvrzení, nesčetné pomluvy, kterých se dopustil a dopouští. Pokud není schopen mluvit pravdu, či snad dokonce nemá elementární slušnost se omluvit. Pokračujete: „Jsem si jist, že pro dobrého právníka by nebyl problém jeho autory dovést k soudu a vysoudit na nich značný finanční obnos.“ To je, Martine, výhrůžka, anebo dobře míněná rada? Jedno, nebo druhé? Rozmysli (-ete) si, co odpovíš (-ete). A víš Ty co, udělej (te) to. Ano, ať to stojí za to…, že? Značný finanční obnos se může hodit, a kdyby pan Vacek uznal, že je v právu (a že by u toho soudu uspěl), tak by to udělal. Tak se do toho, milý Martine, klidně pusťte. Určitě jděte do toho (a o co se vlastně Ty chceš soudit). Ale soudní náklady, milý Martine, pokud vím, platí ten, kdo ten spor prohraje. I tady Tvoje, nebo někdejší výhružky pana Vacka, jsou naprosto liché. Třeba by Vám dovedl poradit někdo od vás – pan Vacek jednou na nás zase zahřměl zastrašováním – „Nemylte se, právo na svou obranu známe“, jindy zas vyhrožoval „plnými důsledky“. Jaké to právo zná na svou (jejich?) obranu, dává najevo dost přesvědčivě (např. výhružkami pana Blažka). Kdo ví. Zvaž to. Zkus ještě pana Vacka přesvědčit o této své iniciativě. Ať tato Tvá výhružka – pokud si to sám nerozmyslíš - trapně nezapadne; a schválně, kdo se dopustil více pomluv – nechejte to laskavě na nezávislých soudních znalcích, ano?
3) Dále píšete o tom, na co že prý Jiří Vacek poukazuje…prý na chyby druhých (no už tím jde o ony „duchovní klenoty“, že?) – proč raději nepoukazuje na chyby svoje – to by měl pane dílů skutečných pamětí!! Tak podle Vás píše „konstruktivní kritiku“? No tak přeci jen podle Vás kritizuje? A to si dovolujete o svém mistrovi tvrdit, že kritizuje, když on opakovaně a výslovně napsal – cituji: „Zásadně nekritizuji“?? No Martine, opět zásadně chybujete. Cílem konstruktivní kritiky (jakou píše pan Vacek) není podle Vás ublížit, ale pomoci. A proč tedy svými sprostotami (podle Vás „konstruktivní kritikou“, podle mne však zcela nekonstruktivními účelovými pomluvami a urážkami) ubližuje? No to pan Vacek pořádně a zásadně minul cíl, nemyslíte? Píšete, že: „Onen „alespoň trochu myslící čtenář“ toto dobře vidí a dokonce srdcem jako intuitivně správně cítí! Jednak, podle mé zkušenosti (už jsem psal v úvodu), obdivovatel pana Vacka srdcem necítí – prostě to neumí, je vychován ke slepému, bezpodmínečnému obdivu a oddanosti k panu Vackovi. Pokud však onen čtenář není pana Vacka slepým obdivovatelem, tak z mnoha jeho textů vidí, co je ten pan Vacek zač. A právě, je-li alespoň trochu myslící a není-li fanatickým obdivovatelem pana Vacka, tak by to měl nepochybně vidět.
4) Prý podsouvám panu Vackovi nějakou chorobu. Co se on všechno napodsouval - že prý ho chceme zlikvidovat, prý že můj táta vyslal jakýsi signál a zřekl se prý všeho, co celý život učil, že jsem o něm prý řekl, že je lhář a podvodník, prý že to říkám jasně - bráním své rodiče, že jsem prý řekl, že nebyly žádné jeho samizdaty, prý že se v Lucerně na setkání s Tomášovými nemeditovalo, že se prý toto konalo třikrát do roka, že jsem měl prý „přednášku o padlém guruovi“, že prý moje máma jej „učila krást“, prý že porušujeme autorská práva, prý že „takoví lidé jako pan Pařík vraždí, upalují“, prý že jsme spojeni s komunisty, prý že zneužívám svou matku….atd., atd. Co kdybyste se s panem Vackem pozastavil nad tímto. Vždyť z toho věčného podsouvání a pomlouvání už musí být úplně upodsouvaný a upomlouvaný. Všechno to shora uvedené jsou lži a pomluvy. To Vás, milý Martine, nezajímá? Kdepak, že jo. A pak se naskýtá otázka, proč Vás to tehdy vedlo k Tomášovým? Nelitujete toho? Když jistě věříte, že moje máma učila pana Vacka krást, že běžela hned do vesnice nechat si zaříznout kuře, že se nechala ode mne zneužívat…apod? Nějakou chorobu mu dost možná, pane Čapku, netřeba podsouvat. Nevšiml jste si, jak ve svých letech, při svém dlouholetém duchovním vývoji, chorobně žárlí, jak má chorobnou závist a potřebu srážet druhé? Jak se nechá (též možná chorobně) oslavovat? Sám o sobě přiznává, že je pro něj meditace dřina, bývá po ní unaven a někdy i nemocen (!). Zcela nezdravě, vzhledem ke svému zdraví a věku konzumuje uzeniny (Vy si snad dokážete představit nějakého osvíceného mistra , jak si v ášramu jde před meditací se svoji bandaskou např. pro prejt a do podpaždí mu strčí uctívači šišku uheráku? A když před satsangem dávají ptáčky, dá si přidat? Nebo Ježíše jak si dává někde klobásu nebo před kázáním pozře tlačenku?). Ale to víte, že už asi tehdy nějaké uzeniny byly. Třeba ze skopového. Ale jejich jedením před meditací ze svého těla a následně ze své duše neduhy a zlo (vásany) člověk nevypudí. Pak nenávistně (chorobně) takový člověk píše o druhých.
Právě - máte-li pravdu a není-li cílem psaní pana Vacka ublížit, ale naopak pomoci lidem (jak rád bych Vám tenhle cynismus spolkl), má-li to sloužit pro poučení jeho žáků, a přitom ale tito žáci útočí na protivníky pana Vacka ve snaze jim uškodit, prostě se diametrálně pan Vacek míjí (!!!) cílem, zřejmě čím dál víc, svědčí to o nějaké disharmonii, možná i o nějaké chorobě. No a navíc považte, když neustále se někdo má za mistra a posléze za satgurua a chce uctívat sebe a pak i to, co z jeho osoby tryská, chce si to od druhých stále nechat potvrzovat…není to snad choroba? A to víte, že nejsem lékař. Jinak bych panu Vackovi rád pomohl, pokud by byl nemocný a o mou pomoc stál. Jsme tu od toho abychom pomáhali (nebo vy možná ne, nevím?). Ale to vše vidí každý. A nemyslím, že by bylo panu Vackovi ku prospěchu něco tajit. To se konec konců ukazuje při jeho úpěnlivé snaze obracet vlastní amorální jednání. Nemusím nic posuzovat, nemusíte se kvůli tomu rozčilovat. Nemám podle Vás „nejmenší kompetenci se vyjadřovat….“. Správně. Tu má asi podle Vás pouze pan Vacek, že? Jeho výrazy o „zatmění mysli“ atd. konkrétních osob svědčí patrně o tom, že „zásadně nekritizuje“, že to nemyslí zle a že je k tomu kompetentní, že. Ptám se tedy, jakou má pan Vacek kompetenci urážet a pomlouvat neustále druhé? Lhát stále o druhých? Snaha vylhávat se neustále z prokázaných amorálností – to je, pane Čapku, v jeho věku opravdu chorobné!. A přitom dopouštět se amorálností dalších…! K čemu je vlastně kompetentní pan Vacek? Kompetentní lhát, o čem se mu zamane, urážet koho a jak se mu zamane, zcizovat autorská práva komu a kdy se mu zamane? Tomu se říká chorobné darebáctví. Na posouzení této choroby netřeba lékaře. Spíš metody.
A z předchozího jasně tedy vyplývá, že kompetentní ve skutečnosti není, rozhodně ne dělat nějakého duchovního mistra. To vše je vaše společná iluze vzniklá na základě jakési skupinové psychózy. Víte, jak vás všechny své žáky již poškodil? Nevíte. Ale kompetenci máte být drzý, šířit pomluvy, a tak, jak umíte za něj bojovat (protože on sám je zbabělý). Je to ale pane Čapku Vaše nedokonalá slupka, kterou můžete, budete-li chtít, ze sebe smýt. A mimochodem, dovolím se zeptat, jakpak se daří jeho dceři? Nečekají další miminko? Že ona děti sice odmítá, ale manžel se odmítá dále převtělovat; tak to jen kvůli potomstvu. Naznačování o chorobách druhých je právně podle Vás postižitelné. Dost možná, že ona domnělá choroba darebáctví (včetně závislosti na lhaní, urážení druhých či na svém povyšování se atd., když mu něco člověk vyvrátí, několikrát to opakuje znovu…), není chorobou ale vědomou, záměrně prováděnou činností. Tím spíš v takových případech se dobře uplatní ona metoda.
5) Píšete, že na Kauza – Vacek je plno článků degradující duchovní stezku a Maháršiho učení. Aspoň jeden takový jmenujte. Myslíte to vážně, anebo jste byl už při psaní unaven? Myslím však, že jste si tentokrát spletl stránky Kauza – Jiří Vacek se stránkami Jiří Vacek-Satguru. Jinak jde z Vaší strany o pomluvu.
6) Dementujete obecnou charakteristiku Jiřího Vacka, ale za těch třináct let jste asi neviděl, jaký opravdu je. Nechtěl jste to ani vidět, a potom – jaký je Jiří Vacek, takový jste bohužel i Vy. Proto to nevidíte. To byste nejprve musel vidět na sebe, a bohužel toho prostě žák pana Vacka slepý od obdivu k němu, není schopen.
Už jen ta Vaše „tečka“ je výmluvná. Víte, nikdo by se o pana Vacka býval ani neotřel, kdyby se on nechutně a drze neotíral o druhé…
7) Je moc chvályhodné, že „lidé, kteří se nacházejí kolem pana Vacka, stojí o kvalitní a dostupná duchovní díla – např. o Maháršim“. To je velmi chvályhodné. A mohu Vám prozradit, že nejenom lidé nacházející se kolem pana Vacka, ale i mnozí jiní stojí o kvalitní a dostupné překlady. My to také jako Vy všem moc a moc přejeme. Přejeme, aby se ke všem zájemcům o kvalitní a dostupná duchovní díla dostala, včetně děl o Maháršim, ale též především jeho původní myšlenky (proto i Vy můžete jen uvítat, že vycházejí – regulérním způsobem a bez jakéhokoliv našeho pomlouvání - překlady Jiřího Navrátila). Účelové podlé lži pana Vacka a jemu podobných (např. pana Blažka), že naším zájmem je prý zlikvidovat „konkurenci“ (za žádnou „konkurenci“ pana Vacka ani nikoho jiného nepovažujeme a nikdy jsme nepovažovali, už tuto jeho trapnou lež nejednou opakuji!), a prý dosažení zisku, jsou pro nás urážející a podlou lží. Jsou to opravdu hanebné účelové pomluvy. Navíc tvrzení pana Blažka o naší nové knize „Maháršiho evangelium“, že vznikla v důsledku pomluv je lež a sprostota. Krom toho před tím nazval vydání jedné naší knihy (od Eduarda Tomáše) „sprostou krádeží“. Jako pracovník knihkupectví by si pan Blažek neměl dovolovat takto lživě pomlouvat a dehonestovat cizí knihy. Nebo myslíte, že to stejně tak jako pan Vacek (přeci jen se prý jedná o stejný styl) rovněž myslí dobře, nikoliv s cílem někomu ublížit? Vážně si to myslíte? A co výhružka pana Blažka panu Paříkovi, že si to s ním přijde osobně vyřídit? To jistě nebylo myšleno s cílem ublížit, ale pomoci, poučit (o takové poučení ale nikdo přece nestojí)? A ony pomluvy zasílané do Ramanášramu? Ty neměly za cíl ublížit? Ty snad byly pro vaše poučení…? Jaké? Abyste se nebáli si také takto počínat? Tážete se, proč se divím těm peticím do Ramanášramu? Nedivil jsem se, znám pana Vacka a jemu podobné. Jeho styl známe. Mohl jsem čekat takové nehorázné sprosté pomluvy. A měly se mne snad líbit? Když jde o sprosté útoky na mne a mé přátele, na moji firmu atd.? Vy jste možná zběhlý v těch právních záležitostech, tak co tomu říkáte?
Nemám se podle Vás divit „těm peticím do Ramanášramu“. Je chvályhodné, že Vy ono pomlouvačné udávání přiznáváte (Nakonec proč ne, když se jím pan Vacek na svém webu pochlubil, že ano? Ovšem pan Blažek šíří pomluvu, že jsme to byli my, kdo pomlouval do Ramanášramu. Ten pravdu nemá a lživě pomlouvá. Řekněte mu to, řekněte mu, co o těch pomluvách víte.) Píšete, že z nějakého důvodu, nehodláte však o něm (kvůli panu Vackovi?) spekulovat (i když svůj názor – věřme, že správný – jste si vytvořil ), Ramanášram neobnovil autorská práva Jiřímu Vackovi, a tudíž ztížil dostupnost těchto děl v češtině.“ Chápu, že ve skupině pana Vacka to nejde jinak než o této věci spekulovat. Je také jasné, že excesy, kterých se pan Vacek dopouští jsou nutně tabu. Sám si může třeba za to, že si nezajistil autorská práva pro obrázek komunisty (podle pana Vacka též pučisty a spoluvraha) Drtikola, který mu visí doma. Je ovšem už známým a prokázaným faktem, že účelově překrucuje Maháršiho učení. Překlad Jiřího Vacka si zcela normálně v Ramanášramu přečetli a uviděli, že učení Bhagavána pan Vacek účelově dezinterpretuje. Nač by mu tedy dále prodlužovali autorská práva? Nemám se podle Vás divit. No, chápu Váš postoj; ony petice (i když to byla proti nám podlá a zákeřná sprostota a jaksepatří špína) byly zcela v zájmu pana Vacka, že? Nedivil jsem se. Divil bych se v případě jejich diametrálně odlišného obsahu.
Tím že Ramanášram neobnovil Jiřímu Vackovi autorská práva (proto je ještě nemusí Jiří Vacek zcizovat a okrádat tak Ramanášram i Avatar), tím podle Vás „ztížil dostupnost těchto děl v češtině“? Myslím, že naše knihy (a mohu Vás ujistit, že jsou v krásné češtině, a to Jiří Navrátil má pro češtinu prý větší smysl než Jiří Vacek, ale hlavně (!!) účelově Bhagávanovo učení interpretuje správně) jsou celkem dostupné a byly by snad dostupnější, kdyby je Vám známý pan Blažek nepomlouval. Ujišťujete mne o čemsi, napadáte, ale ani nevíte, že pan Vacek autorská práva skutečně porušuje. Musíte prý konstatovat, že prý účelově lžu, a tudíž pomlouvám. A ověřil jste si to někde jinde než v onom článku pana Vacka? Tam totiž on účelově lže. Tak pozor, abyste i Vy, tak jako Váš guru účelově nelhal. On s tím začal zhruba, kam sahají ony jeho „paměti“. A na Jiří Vacek-Satguru se samozřejmě nelže, nepomlouvá a nikdy nelhalo a nepomlouvalo, že? Tam zejména platí ono „mistrovo“ „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ – na to si dejte raději pozor. Ale prý „musíte…“, jste zavázán snad panu Vackovi nějakou přísahou věrnosti? O tom nevím. Jinak vím, je to Vaše povinnost k němu.
8) Pane Čapku, nezlobte se, nemohu říci, že by se mi to pojednáníčko (než pojednání, bylo toho nemnoho) o milosti od pana Vacka líbilo (i když o to tolik nešlo, šlo o ty domnělé lži na Kauza-Jiří Vacek, které prý pan Vacek „nestačí vyvracet“. Co se týká toho jeho „pojednáníčka“ o milosti: V zásadě: pan Jiří Vacek psal o něčem, co mu není vlastní, co nežije a patrně nikdy nežil – a to se tam nutně zobrazilo. Copak jemu je vlastní nějaká milost (a tudíž, jak shora uvádím, ani jeho nejbližším uctívačům není vlastní milost). Jen ve stručnosti, to zaprvé, a jako hlavní. A za další, co se mi nelíbilo, že si onu „milost“ poněkud hodlá přivlastňovat, píše o ní na mnoha místech naprosto účelově a zkresleně. Tečka. Vy vyjadřujete svůj pocit, ta jak to chápete a cítíte: „Milost = Bůh = Vědomí Já jsem.….Bože můj, to je krása!“ Pane Čapku, moc Vám to přeji, je to pěkné, v něčem s Vámi souhlasím…děkuji i za ten Váš emotivně vyjádřený pocit. Podívejte se laskavě, kdo je to, to „vědomí Já jsem“. Kdo nebo co je to. Bez toho vědomí, jenom „Já jsem“ by to nestačilo? Bůh, Absolutno, přece žádné vědomí nepotřebuje, existuje samo o sobě. Vědomí, uvědomování vzniká až s projevem. Ano, i při tom zrodu je to nádhera, to ano.
9) Píšete, že se za nás (to znamená, že i za mne, za pány Paříka, Dostála, Popova...“maríči“, Terezu Vackovou aj.?) pan Vacek „obětuje svým Duchem“ a dále, že „se za nás obětuje celým svým životem“ (to by skutečně neměl před meditací jíst bůčky, tlačenku, uheráky či já nevím co ještě – jistě, nic mne do toho není; ale jak konkrétně Vám svým životem se pan Vacek obětoval?). Copak on má nějakého Ducha (s velkým D)? Jen věřme, že čím větší M „mistr“ má, a čím větší D má jeho duch, tím úměrně nevzrůstá i jeho ego. To že Vám pan Vacek nezištně pomáhá ve Vašem životě, to je moc dobré a upřímně Vám to přeji. Opravdu.
10) Prý se panu Vackovi posmívám, že meditace je pro něj dřina. Pane Čapku neposmívám, sám pan Vacek to o sobě píše. Vy jste to možná nečetl. Když tak se jej na to klidně zeptejte. Za posměšek, vážený pane Čapku, můžete považovat cokoliv. Toto posměšek nebyl. Jen co skutečných posměšků musel strpět pan Pařík např. od pana Vacka. Myslíte, že pan Vacek nikdy posměšně nejednal? On se dokonce vysmívá věcem, které nezná, kterým nerozumí. Ó, jak typické, že? Za těch třináct let jste nezaznamenal nic?
11) Píšete, že pan Vacek popisoval, jak si s Mílou vyhrabali pár brambor na oběd, bylo Vám to sympatické…To by opravdu, milý pane Čapku, bylo. Už ta představa…proč ne. A co by bylo na tom, že…? Ale já jsem četl od pana Vacka černé na bílém, že jej učila krást brambory. A to už je dehonestace, pomluva…Co Ježíš a ostatní mistři jedli…? Spekulace? Podsouvání a pomluvy pana Vacka jsou též přinejmenším spekulace – a urážlivé. Já spekuluji o tom, že Ježíš či nějaký svámí nejedli před meditací tlačenku, bůčky ani uherák…To je pro Vás urážlivé, že se proto hněváte? Uráží to ve Vašich očích počínání Vašeho „mistra“ před meditací, že? Je to spekulace, ano, a jaký je Váš názor na věc, jedli mistři před meditací uzeniny, nebo nejedli? („Odpovězte ano, nebo ne“, takovýmto totalitním způsobem komunikuje např. pan Blažek, „Kdo má pravdu: pan Pařík, nebo Míla Tomášová“, takto zas pan Vacek.). No, díky, že mi píšete: „Ale máte částečně pravdu – uherák to ve většině případů nebyl, protože salámy jsou moderními výrobky.“ To je fakt. Podle mne to uherák nebyl vůbec, nejen ve většině případů. Ježíš nejedl uherák před meditací, protože je to moderní výrobek…ano. Správně. Ale bůček či tlačenku, píšete, že mít oni mistři mohli. Vidíte, také spekulujete. A nikoho to neuráží a je to legrace. Ale jako opravdoví mistři by si stěží před meditací dali bůček, nebo tlačenku, zač by ta meditace potom stála, a co by to bylo za mistry, že? Jako třeba pan „mistr“ Vacek?
12) Vidíte, mohli jsme skončit u legrace a na závěr se hezky a srdečně zasmát, ale…kladete mi otázky: „Meditoval jste vůbec někdy?“ Nevím, kam míříte svou otázkou a co chcete slyšet? Že jím uheráky, bůčky, tlačenky, ptáčky…? A že pravidelně před pátou odpoledne si dám bůček nebo tlačenku? Ptáte se, jestli jsem vegetarián? Nevím opět, proč se ptáte a co chcete slyšet? Byl jsem, několik let. Tolik na mých odpovědích záleží…? Asi ne, že.
Prý jsem Vám všem (Kdo je to Vy všichni? Vy všichni jste to četli? No ne, to má tedy nečekaný ohlas!) demonstroval svůj styl (nedemonstroval jsem už ani nepamatuji, a že bych měl svůj styl, o tom ani nevím). Ptáte se: „Jak se Vám líbí (myšleno můj styl)? Jak se mi můj styl líbí? Opět otázka pro mne trochu podivná. Víte, nevzhlížím se ve svém, ba ani v žádném jiném stylu; nemohu říci, jestli se mi líbí nebo ne. Pokud by oním stylem nebylo ovšem hledání Pána Boha. To se mne líbí; nejen u mne. Nejsem však zahleděn ani do stylu, ani do žádné osoby. Možná někdy do nějaké ženy, jako každý. Ale to časem přejde. Jsem zahleděn pokud možno pouze do Boha, abych se Mu odevzdal a splynul s Ním. Kdepak do nějaké osoby „mistra“. To v žádném případě. A ještě ke všemu, když by si to ten mistr přál…? To není pro mne, to není můj styl. Ve svém stylu (se kterým jste se, jak píšete, obeznámil a ptáte se, jak se mi líbí) nevylhávám (jak o mne pan Vacek sprostě šíří), nepomlouvám (jak mne křivě obviňujete), …čelím lžím, urážkám, pomluvám, drzým výpadům a zákeřnému a zbabělému jednání Jiřího Vacka a jemu podobných. Komu by se to líbilo?
S pozdravem Miloš Tomáš

mailto:kauza.vacek@gmail.com