Ještě k problému pana Dočkala

Redakce obdržela příspěvek od "Ctitele pravého učení Ramany Maharšiho", v němž replikuje na poněkud neupřímnou výzvu pana Dočkala:



Pane Paříku a pane Tomáši, dobře tedy - přistupuji na vaše učení. Nyní mě, prosím, veďte. Nemám síly vést se sám. Potřebuji vaše rady. Prosím napište mi, jak mám správně postupovat na stezce? Jaká má být náplň mé denní formální praxe meditace? Co mám přesně v meditaci dělat či nedělat? Co mám cvičit? Jak mám meditovat v činnosti? Jak si mám poradit s myslí, abych jí uklidnil a spojil s Já? Jak poznám svoji pravou podstatu? Jak mám ovládnout sexuální pud? Jak stále spočívat v Já, v sahadža samádhi? Doporučte mi prosím konkrétní články, ve kterých o těchto problematikách pojednáváte a metodicky vše vysvětlujete, abych dle těchto pokynů mohl kráčet. Jsem technik, proto potřebuji know-how - návody k praxi. Existují vůbec? Kde jej naleznu? Na webu www.kauza-vacek.blogspot.com jsem žádný článek pojednávající o duchovní praxi vedoucí k Bohu nenalezl. Je tam jen jakási špína. Předem děkuji za odpověď založenou na vašich vlastních vnitřních zkušenostech a dosažení.

Michal Dočkal







Pane Dočkale,
ani po přečtení Vašeho dopisu není zcela jasné, co vlastně chcete. Chcete vedení anebo Poznání? Píšete, že přistupujete na nějaké učení, avšak žádné učení samo – bez Vaší opravdovosti a upřímnosti - vámi požadované Poznání nepřináší, a naopak, opravdovost a upřímnost přirozeně naplňující Váš život i vše, co za života děláte, Poznání přináší bez nutnosti sledovat nějaké „učení“. Píšete, že nemáte sílu vést se sám a žádáte o pomoc. Pokusím se Vám takovou pomoc zprostředkovat, bez nároku na nějakou vaši reakci.

Z Vašeho textu nelze jednoznačně určit, za koho sám sebe považujete, a tedy ani nelze určit to, co by Vám pomohlo nejvíce, takže, po krátkém úvodu pro „naladění“ Vaší mysli, si dovolím reagovat na Vaše otázky.

Úplně nejjednodušší „stezku“ k Poznání podstaty Skutečnosti a Bytí byste měl, kdybyste nebyl ještě ani začátečník – Vaše mysl by nebyla obtížena představami jak To má vypadat a jak ne. Když byste byl v pozici začátečníka, který má sice nějaké ty představy o Skutečnosti a Bytí, ale tyto představy by byly jen útržkovité a nesystematické, takže stejně většinu životních situací byste musel řešit svou intuicí - ponořením se do hlubin svého Já (o kterém zatím asi ani nevíte, že to „To Já“ vlastně je). Pokud byste byl v pozici pokročilého, měl byste již svou mysl plnu představ o tom, jaké by ta Skutečnost a Bytí měly být, představ o tom, že je lze „dobýt“ či jinak „získat“ (dosáhnout). Tyto Vaše představy by vám vyplnily celý Váš život a vy byste vlastně svůj život od těchto představ odvíjel...

Ano, dá se říci, že čím více člověk sám sebe (tedy přesněji: představu o sobě samém) považuje za „pokročilejší“, tím více je ztotožněn s odleskem Skutečného bytí, který mylně nazývá „sám sebou“...

Prosím napište mi, jak mám správně postupovat na stezce?

Máte-li potřebu někam po nějaké stezce „postupovat“, a hlavně to přece musí být jen „správně“, je možné, že Vaším cílem je překročení povrchní hmotné existence tady a teď, například (odhaduji) pomocí metody Sebedotazování (Atmavičary). Avšak ve smé mysli stále dělíte vše na já a zbytek. Kde však je místo pro nějaké rozdíly mezi „já“ a „ty“, které se vztahují jen a pouze k tělu? Když tedy obrátíte mysl do nitra a hledáte zdroj myšlenek, kde je „já“ a kde je „ty“? Zkuste tedy hledat a být ono „Já“, které zahrnuje vše. A pokud se shodneme, že ono „Já“ zahrnuje vše, nic jiného již nepotřebujete a nikdy již potřebovat ani nebudete – ani někam postupovat, ani něco hodnotit.

Jaká má být náplň mé denní formální praxe meditace?

Pokud ještě udržujete představu, že meditaci je potřeba něčím naplňovat zkuste to, například, následovným způsobem:
Musíte se zbavit myšlenky, že jste bez Poznání, neosvícený, a že jste „Já“ dosud nerealizoval. Vy jste „Já“. Byla snad někdy doba, kdy jste si nebyl vědom tohoto „Já“? Je zde snad někdo, kdo si není vědom „Já“? Ať použijete jakékoli prostředky, vždy se musíte nakonec vrátit k onomu „Já“ - proč tedy nezůstávat v „Já“ hned tady a teď? K nazírání na svět, i k přemýšlení o něm je nezbytné ono „Já“. Proto svět není od tohoto „Já“ odlišný. A tak i zcela nevědomý člověk, když vidí předměty a objekty, ve skutečnosti vidí pouze „Já“.

Co mám přesně v meditaci dělat či nedělat?

Zcela nejpodstatnější je se neztotožňovat s předměty a jevy mysli. Pokud ale přijmete můj pohled na meditaci, která je vlastně hlavně jen formálním pojmenováním stavu klidu mysli, můžete ve vnitřním tichu mlčet, Mlčení je stav meditace bez duševní činnosti. Podmanění mysli je meditace; hluboká meditace je věčnou řečí. Ticho je neustále promlouvající, věčná řeč. Je to věčný proud řeči. Ano, je přerušován mluvením, protože slova překáží této němé řeči. Člověk se může přednáškami bavit po dlouhé hodiny, avšak sám se nezmění. Mluvená nauka není tak výmluvná jako mlčení. Mlčení je tou nejlepší meditací.

Co mám cvičit?


Z výše napsaného by to již mohlo být zcela jasné, ale pro jistotu to tedy zopakujme.
Hlavní a nejzákladnější je vnitřní neztotožnění se s nějakým vztahem k dějům a činnostem. V takto – zpočátku i uměle – vytvářeném odstupu jsou najednou zřetelné všechny ty nitky, které by bez oné odtažitosti nebyly vůbec postřehnuty a jejichž neznalost vede na mylnou představu, že „to přece činím a konám já“, s troškou znalosti mystiky spíše ve formě „to přece konám Já“.
Dalším neobejitelným pravidlem by mohlo být pravidlo hledání neutrálního bodu, jógově by se toto pravidlo mohlo nazvat Asparsa – nadhled nad protiklady. Jde o to, nenechat se unést vlastní myslí k jednoznačnému závěru je to tak a tak, ale pokusit se nalézt také i protipól k tomuto závěru a teprve poté zaujmout anebo nezaujmout nějaké konkrétní stanovisko.
Pokud je pro vás vše výše napsané velmi složité, zkuste velice prostou a jednoduchou formu opakování jména Božího, takzvanou džapu. I když je to metoda velice prostá, je-li prováděna správně, funguje naprosto dokonale, obdobně jako metody mnohem složitější. Opakujte neustále jméno Boží, kdykoli a kdekoli. Důležité je, abyste to činil s plným odevzdáním se, bez nároku na nějakou „odměnu“. Po nějaké době zjistíte, že opakování jména Božího probíhá zcela automaticky, bez vašeho přičinění. Dnešní vaše pochyby jsou vytvářeny na podkladě mylného ztotožnění se s myslí, například i v tom „konání“ džapy. Ustavení automatického opakování by vám mohlo objasnit vztah vás a vaší mysli. Džapa totiž znamená podržení jedné jediné myšlenky s vyloučením všech ostatních myšlenek. To je její účel. Taková situace vede okamžitě k hlubokému pohroužení, které končí realizací Já.

Jak mám meditovat v činnosti?

Ta otázka vede na otázku, co je to meditace. Meditace rozhodně není sezení v nějakém sedu. Naopak, meditace je stav vědomí, v ideálním případě je tento stav zcela nezávislý na nějaké pozici těla. Na druhou stranu, hlavně v situaci, kdy není možné navodit samovolně meditativní stav mysli, může být nějaká forma stabilizace těla nápomocna navození meditativního stavu vědomí jako celku. Velice dobrou formou stabilizace těla jsou asány z hathajógy (opravdu všechny!), které vždy mají svou stabilní část. Stejně dobře může zafungovat pomalá a vědomá chůze, stejně dobře může zafungovat i zcela přirozená denní činnost těla.
Vaše otázka má ale podtext, který ukazuje, že existují jakési nedostatky v pochopení. Hlavně asi jde o ten fakt, že si stále spojujete činnost těla s činností vědomí. Jsou to naprosto rozdílné „činnosti“, takže bych spíše z počátku doporučil věnovat se přednostně tomuto bodu a teprve po jeho vyřešení se zabývat nějakou meditací. Pokud totiž neexistuje jasná hranice mezi vědomím a tělem, není možné navodit ani klid mysli, který je zcela podstatnou součástí každé meditace, protože spojování vědomí s tělem vede na neustálé vnímání rušení onoho klidu právě existencí těla, například už jeho dýcháním, prouděním krve atd. Pokuste se udržet myšlenku, že vše se jen děje, že nevystupujete jako činitel ani konatel. Nejprve je potřeba úsilí, abyste si to stále pamatoval, po chvíli ale tato potřeba úsilí zmizí. Stane se to přirozenou a spojitou praxí. Činnost bude pokračovat sama od sebe a váš klid nebude rušen. Meditace je naší pravou podstatou. Nyní to nazýváme meditací, protože vás vaše myšlenky ruší. Když jsou tyto myšlenky rozptýleny, zůstanete pouze vy, prost všech myšlenek, a to je vaše pravá přirozenost, kterou se nyní snažíte ulovit odmítáním jiných myšlenek. Když se ale v praxi ne-konajícího utvrdíte, pravá podstata se objeví jako opravdová meditace zcela sama.

Jak si mám poradit s myslí, abych jí uklidnil a spojil s Já?

Zde je patrna jakási zeď ve vašem myšlení. Pokud chcete svou mysl spojovat s Já, pravděpodobně se dostáváte na rovinu, která není ani přirozená a není ani opravdová. Ve skutečnosti nic mimo ono Já neexistuje, takže už jen představa nějakého nuceného spojování se musí zákonitě zakládat na neskutečné představě oddělenosti od Já. Ten klíčový bod je totiž v tom, že nepoužíváte své vědomí, ale naopak preferujete mysl k tomu, aby poznávala sama sebe. To je ale velice častý problém, který není až tak jednoduché rozseknout. Základem je uvědomění si, že mysl je pouze jedna z forem projevu vědomí a tedy – jako každá forma – je ve své podstatě zcela neskutečná. Chcete-li zklidnit mysl, je potřeba abyste ji přestal dodávat energii k její existenci. Tato energie je zjednodušeně popsána jako zaměření pozornosti na předměty mysli, respektive i na mysl samu. Jakýkoli pokus o slovní popis je takovým zaměřením pozornosti, jakékoli ztotožnění se s předmětem mysli vede k zaměření pozornosti také. To je ta nejtěžší cesta.
Existuje však zkratka, která nevede jen ke zklidnění mysli, ale k uvědomění si mysli jako formy projevu vědomí a následně i k jejímu neprojevování. Tato cesta je velmi prostá, jeden starý pán ji vysvětloval slovy „přejít cestu dlouhou třicet centimetrů“.
Stačí, abyste těžiště své existence vědomě začal přemisťovat ze středu čela do středu hrudníku. Není až tak důležité „kam“ přesně. Zkusíte-li to, to „správné“ místo se projeví zcela samo. Ve své prapůvodní podstatě totiž mysl neexistuje. Je-li uvědoměno Já, pak neexistuje mysl, která by měla být ovládnuta. Já září stále, i když mysl pomine. Ať mysl osoby, která uskutečnila Já, je činná anebo je v klidu, existuje pouze Já. Mysl, tělo, svět, nejsou mimo toto Já. Mohou snad být něčím jiným, než Já? Když jsme si vědomi Já, proč se trápit ještě nějakými stíny?

Jak poznám svoji pravou podstatu?

Pravděpodobně nijak. Pokud ji neznáte teď, a myslíte si, že musíte něco vykonat, abyste ji poznal, tak pravděpodobně nijak. Bez své pravé podstaty nemůžete existovat, avšak vaše pravá podstata není jen „vaše“. Položte si tu otázku jinak: Jak poznám pravou podstatu? A hned bude jasné to, co jsem napsal na začátku odstavce. Pravá podstata je zde, a pokud existuje tento svět není možné, aby nebyla. Pravou podstatu nemůžete „poznat“ - jako oddělená entita – pravou podstatu můžete pouze přijmout – jako její vlastní projev. A přijmout ji musíte takovou jaká je, bez pokusů o její změnu či opravu. Tak to prostě je a jinak to nikdy nebude. Největší překážkou je představa, že nejste spojen s Já, se svou pravou podstatou. Prostě jen představa, že jste nerealizoval. Musíte se této myšlenky zbavit. Vy jste Já – byla snad někdy doba, kdy jste si nebyl vědom toho Já?

Jak mám ovládnout sexuální pud?

Na to je mnoho technik, žádná však nebude fungovat, dokud si neodpovíte na otázku „proč vlastně chci ovládat sexuální pud?“
Sexuální pud je vlastností těla, práce s energiemi těla vede ke ztotožnění se s tělem, se vznikem zvyku tělo používat a odvozovat od něj svou vlastní existenci. Otázka „proč to vlastně chci“ je tedy velmi podstatná.
Se sexuálním pudem, jakožto i s jakýmkoli pudem, je to stejné, jako se zklidňováním mysli. Čím více se jím zabýváme, tím je silnější. Sílí z energie naším vědomím mu věnované...
Sexuální pud není však nic jiného, než jinak formovaná touha po blaženosti zkušenosti Já. Cítíme se šťastni, je-li mysl ve styku s příjemnými věcmi. Je to blaženost vlastní Já a kromě ní jiné není. Není ani cizí ani vzdálená. Automaticky se noříte do Já ve chvílích, které považujete za příjemné – toto ponoření vrcholí v Já samojediném. Avšak myšlenkovou asociací ztotožňujeme tuto blaženost s věcmi či událostmi. Ve skutečností je v nás, je naší podstatou, protože jsme v těchto chvílích nevědomky v Já pohrouženi. Stane-li se tak vědomě a s přesvědčením, které pramení ze zkušenosti, že jste vlastně Já, které je zdrojem veškeré blaženosti. Já se pak stane onou jedinou zkušeností, a tento stav nazýváme uskutečnění. Mnoho učitelů i Mistrů chce jen jediné – aby se jejich žáci vědomě ponořili do svého Já, do svého srdce. Takto ponořeni nebudou se již více zabývat nějakými problémy se sebeovládáním, zmatkem z různých informačních zdrojů – jsou totiž přímo u pramene...

Jak stále spočívat v Já, v sahadža samádhi?

Vaše podstata je neustále ve stavu, který pojmenováváte jako „samadhi“. Pouze vaše zaměření se na jevy v mysli vyvolává pocit odloučenosti od své vlastní podstaty a tedy i neuvědomění si onoho spočívání v tomto samadhi.
Člověka nejvíce vytrhává s pohroužení jeho připoutanost k projevu, k činnosti, o které se domnívá, že ji provádí on sám, respektive, že ji provádí svým tělem. Již pocit „činím“ je zábranou. Tažte se neustále sama sebe „Kdo činí?“. Neustále pamatujte, kdo ve své podstatě jste. Pak vás činnost nebude poutat, bude pokračovat zcela samočinně. Neusilujte ani o činnost ale zároveň ani o zřeknutí se činnosti. Vaše úsilí je totiž otroctvím. Co je určeno, aby se stalo, to se také stane. Ponechte vše Vyšší moci.

Ctitel pravého učení Ramany Maharšiho


mailto:kauza.vacek@gmail.com