Miloš Tomáš
8. dubna t. r. vypustil Robík Pettinger na Vackově webu článek Jiřího Krutiny nazvaný "Neodvaita a zhoubnost její nevědomosti pro duchovní vývoj". Pomatení Jiřího Krutiny je patrné již v názvu. Copak neodvaita má nějakou svou nevědomost? Slyšeli jste někdo o tom, že by neoadvaita byla nevědomá? Možná nám chtěl pan Krutina říci, že advaita je vědomá (podle něj, na rozdíl od něj samého, dost možná "sebe si vědomá"). Ovšem ta v podání jeho a Jiřího Vacka je přímo lživá a hloupá. Proč? Protože je účelově překrucována. Jiří Vacek a jeho zeť Jiří Krutina mají, na rozdíl od jediného správného pojetí advaity, za to, že Bůh je jenom někde a jinde není.
Jiří Krutina jako upovídaný pseudofilozof se nám předvádí již v první větě, kde se snaží o jakousi definici (jako již nejednou): "Neodvaita je jev, který je výsledkem určité duchovní "anomálie", která je výsledkem nepochopení zákonitostí duchovní praxe.... " Jakými nesmysly nás to zase pan Krutina krmí... Neoadvaita je jev, který je výsledkem..., která je výsledkem... bzzz, bzzz.... Normální tupanství zabalené do nesmyslných plků. To je určitě přínosné pro pár nepřemýšlivých prosťáčků včetně pánů Pettingera (který takové nesmysly tiskne), Hudce (jenž si ve Vackově sektě léčí své komplexy patrně z dob, kdy v dohodě s komunistickými úředníky zařizoval jógu v Havířově), Dymanuse (který negativní obsah své mysli rádoby vtipně vylévá hned u vchodu do meditační klubovny - asi k naladění), Slávka (který leží panu Krutinovi u nohou a tím riskuje Krutinovo zakopnutí o něj) a jim podobných. Proč jenom někteří lidé naletí na takové nesmysly? Kdyby tak užívali vlastní rozum...
Z druhé Krutinovy věty, jež je tradičně motanicí pokroucených frází a blábolů se dozvíme, že je "projevem nedostatečného rozvoje vnitřní duchovní inteligence, která umožní egu...., která je pouze konceptem, kterou následně ego skutečně žije..." Tak to jsem tedy myslel, že ego, i když má být od Boha oddělené, tak bez Něj žít nemůže, že jakýkoli život bez Boha není možný... a ono ejhle, ego (Bohu vzdáleno) si samo žije. Pan Krutina zavedl pojem vnitřní duchovní inteligence. Podle něj je tedy možná i nějaká vnější duchovní inteligence, nebo též vnitřní neduchovní inteligence atd. No, je to filozof ten pan Krutina, který předčí v pseudonauce i svého tchána. Jestli však to vše pan Vacek stíhá sledovat.
Následuje hluboký vnor: "Navíc součástí této neodvaity je přesvědčení, že tomu tak skutečně je."
Skutečně myšlenka z nejhlubších. Pokračujeme ve čtení "moudrého" Krutinova textu: "Přece jsme "pochopili" dané koncepty a tak jsme poznali pravdu, že? Jak lákavé pro velmi vyvinutý rozum bez patřičných vlastností zbožnosti, pokory... nikoliv jejím vlastnění svým rozumem." Pan Krutina by mohl vysvětlit, jaké má zbožnost nebo pokora vlastnosti... On je jistě ten pravý, který to bude vědět. Ale pozor, jsou to základní duchovní věci, který by měl znát, zvláště, chce-li být veřejně činný!
Třeba za sebe zase nechá odpovědět nějakého pana Hudce, který to zodpoví tím, že byl kdysi kdesi členem jóga klubu, přesto, že (J. Krutina) s chorobnou samolibostí nevyrovnaného jedince napíše, že bude diskutovat se všemi a na roveň, ať se mu "podívají všichni do očí", ale že by "nevydrželi jeho pohled" apod. K tomu možno jen dodat, že těžko se diskutuje s člověkem, psychicky nevyrovnaným, silně zatíženým nějakými dogmaty, s myslí zakalenou záští a negacemi, navíc s fanaticky skelným, nesmlouvavým a nelaskavým výrazem v očích.
Jiří Krutina si nechal ztučnit další odstavec. Čteme: "Bůh je pozorovatelem mysli, tedy myslí nepoznatelná duchovní skutečnost, která je však naším vlastním vědomím. Jeho poznání a tedy poznání sebe se dosahuje správným přivrácením pozornosti k tomuto vědomí, což vede k uvědomění si sebe sama ve skutečnosti, jaká je. Nutné je odstranit naší nevědomost o sobě, abychom dosáhli toto uvědomění sebe sama. Hovoříme o Já nebo Bohu v nás."
Vezměme si tyto ztučněné (pro Jiřího Krutinu zřejmě důležité) věty popořádku.
1) "Bůh je pozorovatelem mysli...." Pomineme-li Krutinovo popírání všudypřítomnosti Boží, jak asi může Bůh něco pozorovat? Očima, nebo svým vnitřním zrakem?
2) "Bůh je myslí nepoznatelná duchovní skutečnost... " Kdo je podle pana Krutiny schopen poznávat, kdo poznává Boha? Podle Vacka Bůh poznává sama sebe. Ale skrze co...? Pánové Vacek a Krutina píší naučené fráze, kterým naprosto nerozumí! Navíc jim to uvažuje scestně a dualisticky a je evidentní, že hlubší mystickou zkušenost nikdy neprožili.
3) "....která je však naším vlastním vědomím." Čili ona myslí nepoznatelná duchovní skutečnost, Bůh, je naším vlastním vědomím. Bože, jak materialistické, uboze dualistické uvažování....
4) "Jeho poznání a tedy poznání sebe..." Poznání sebe = poznání Boha. Kdo poznává? Koho? Pro Vacka a členy jeho sekty ve skutečnosti poznání sebe, tj. poznání svého ega = poznání Boha. Tisíckrát budou papouškovat, jak je ego Bohu vzdáleno, přitom však budou omylem namísto Boha uctívat právě své ego. Tento omyl je zcela evidentní, když nahlédneme na chování Vacka a členů jeho sekty.
5) Poznání Boha (pro pana Krutinu a ostatní členy Vackovy sekty, to samé, co poznání sebe) "se dosahuje správným přivrácením pozornosti k tomuto vědomí...." Ale vždyť už toto "vědomí" je, jak píše p. Krutina v první větě, Bohem. Proč tedy chce k Bohu přivracet pozornost za účelem poznání Boha je zvláštní.... Tupanství na entou. Slávek u Krutivých nohou, pan Dymanus a spol. to jistě chápou, že? A i kdyby nešlo o "toto vědomí", ale o nějaké jiné, snad... sotva bude pan Krutina moci říkat, že nekáže dualisticky. Fakt tupanství...
6) "Hovoříme o Já nebo Bohu v nás." Bůh, jenž je mimo nás, není Já? A to pan Jiří Krutina o sobě píše, jakých prý nedosáhl duchovních zkušeností... na zvracení...
Se sebezapřením je možno číst další Krutinův text. Dozvídáme se, že: „Nevědomost spočívá ve třech druzích překážek:
1. ego, ....tedy samo neuvědomování se v JÁ." Vacek a spol se uvědomili v JÁ až příliš. Ale v jakém JÁ? Právě v egu, což nebylo jimi uvědomováno.
„2. nevědomá přesvědčení mysli vycházející z předcházející nevědomost a nedostatečná duchovní inteligence...(např. přesvědčení neodvaity)..." Pan Krutina zřejmě mluví ze své zkušenosti. Jaké má neodvaita asi přesvědčení?
„3. latentní příčiny nových zrodů a vzniku ega.
Tyto překážky bránící poznání a vysvobození lze odstranit pouze správným duchovním úsilím - meditací zkoumání sebe sama a očistou mysli...." Uzavírá pan Jiří Krutina. Jakpak asi on očišťuje mysl? Nejenom že ji, podle všeho, neočišťuje, ale pomluvami, lhaním, podsouváním, vysmíváním se atp. svou mysl ještě víc zakaluje a zatemňuje.
Jiří Krutina píše, že sice můžeme říkat, že vše je jedno (aby ne, říká to již např. Ježíš, svatý Pavel, Mistr Eckart, Lao-c´, Ramana Maharši z Arunáčaly a jiní), ale prý skutečnost i praxe nám plně ukazuje jinou skutečnost. Skutečnost i praxe pro pana Krutinu je prostě naprosto jiná než pro normálního pokročilejšího duchovního člověka či mystika.
Krutinův traktát o tzv. neodvaitě, plný účelově zkompilovaných frází, nesmyslů a sebeobdivu nemá smysl dál číst. Možno se na závěr pozastavit nad slovy, nad kterými si každý sám může udělat obrázek o duchovním (a duševním) stavu tohoto autora duchovních fantazií. "Třebaže jsem se uvědomil zdánlivě po krátké době, co jsem začal meditovat, a ustálení poznání v přirozeném samádhi bylo otázkou pár let, tak to nebyla náhoda nebo nějaký nadpozemský talent. Stezku jsem jaksi znal ještě před tím, než jsem vůbec začal meditovat, o některých věcech jsem nemusel nikdy složitě bádat, jediné co mi chybělo, bylo právě poznání, přímá zkušenost, která byla velmi rychle obnovena díky působení Jirky Vacka a Ramany Maháršiho. Studovat, abych se dozvěděl něco nového o stezce, jsem také nemusel, spíše jsem čerpal sílu JÁ z čteného, pro vlastní meditaci."
Jak asi ta meditace vypadala, když „čtené“ pochází dle slov povedené „mistrovské“ dvojice Vacek-Krutina ze světa, který je ovšem nebožský a žádný Bůh (Já) v něm není, si můžeme snadno domyslet (ostatně výše uvedení to v mnoha svých výplodech jasně napsali): Jiří Krutina - ego, ego, ego.
Co dodat závěrem? Snad jen: Dejte šaškům rolničky...
středa 23. června 2010
čtvrtek 17. června 2010
Podle Jiřího Krutiny je pravá láska výhradně to, co říká Jiří Krutina
Martin Pařík
Pan Krutina mílovými kroky dohání věhlas českého génia a polyhistora Járy da Cimrmana, alespoň na poli věd paranormálních. No, buďme spravedliví, existují indicie, že Krutina svým pronikavým vhledem do celého „projevu“ záhy přesvítí zář Járova všeumělství v celém jeho spektru. V posledním svém díle „Světlo a zákonitost projevu“ totiž Jiří Krutina podává dle vlastních slov „přehled všech zákonů, kterými se řídí celý projev“. Takový je to gigant ducha. A to zdaleka není vše.
Představme si namátkou pár nových Krutinových myšlenek, v nichž dokazuje, jaký je formát.
„Pravá láska není ani soucit s trpícími bytostmi, jak se snaží namluvit někteří učitelé buddhismu, ale výhradně co říkám.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-s-21-prateli-z-uzsiho-kruhu-v-jindrichove-
A basta! Diskuse se nepřipouští, alespoň v řadách Vacko-Krutinovy sekty. My si dovolme oponovat. Ať je tento výrok opřen o jakýkoli předchozí argument, vzbuzuje apriorní pochybnost, neboť je nepřípustně kategorický a svědčí spíše o duševní omezenosti kombinované s pýchou jeho původce.
„Navíc, když meditujete se zavřenýma očima, tak jste schopni meditovat tak 4 minuty a pak spíte. To jsem neřekl já, ale to jsem si nedávno přečetl v jedné knížce od mistra Chinmoye, ten tvrdí to samé. Lidi se zavřenýma očima spí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-s-21-prateli-z-uzsiho-kruhu-v-jindrichove-
Hm, prý to neřekl Krutina, ale napsal Chinmoy, který ovšem tvrdí to samé co Krutina. Co tedy řekl Krutina, který nic neřekl? No přeci to samé co Chinmoy.
Pokud si tedy můžeme troufnout autorství tvrzení přisoudit též Krutinovi, pak podle tohoto velikána všichni buddhové, bódhisattvové, jógini a mystikové zobrazovaní se zavřenýma očima jsou buďto zachyceni v prvních vteřinách svého pohroužení, dokud je ještě nezmohly myšlenky na spánek, anebo pohlceni sněním, předstírají kontemplaci či meditaci. Anebo je to všechno jinak. Třeba toto tvrzení platí pouze pro členy Vacko-Krutinovy skupiny „vnitřního náboženství“, kteří sotva zavřou oči, ihned chrápou. Anebo si pan Krutina prostě nevidí do úst a plácá nesmysly.
Finis coronat opus. Závěrečná Krutinova idea tohoto výběru je opravdu korunní:
„A je nutné tu energii vést vzhůru, nejlépe tím centrálním nádí. Tak jedině se zlepšuje náš charakter a mysl se zbavuje a očišťuje od negativních energií.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-v-jindrichove_-2_-dil-
Nelze se divit, že stav charakteru a mysli Jiřího Krutiny je takový, jaký je, když má pro své ovečky takováto omezená a omezující ponaučení, když místo opravdové práce na vlastním sebezlepšení a produchovnění (třeba karmajógou a átmavičárou), místo pěstování pokory a odevzdanosti, stále diletantsky poučuje druhé.
Zlatý Jára, ten měl aspoň kouzlo osobnosti a smysl pro humor.
Pan Krutina mílovými kroky dohání věhlas českého génia a polyhistora Járy da Cimrmana, alespoň na poli věd paranormálních. No, buďme spravedliví, existují indicie, že Krutina svým pronikavým vhledem do celého „projevu“ záhy přesvítí zář Járova všeumělství v celém jeho spektru. V posledním svém díle „Světlo a zákonitost projevu“ totiž Jiří Krutina podává dle vlastních slov „přehled všech zákonů, kterými se řídí celý projev“. Takový je to gigant ducha. A to zdaleka není vše.
Představme si namátkou pár nových Krutinových myšlenek, v nichž dokazuje, jaký je formát.
„Pravá láska není ani soucit s trpícími bytostmi, jak se snaží namluvit někteří učitelé buddhismu, ale výhradně co říkám.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-s-21-prateli-z-uzsiho-kruhu-v-jindrichove-
A basta! Diskuse se nepřipouští, alespoň v řadách Vacko-Krutinovy sekty. My si dovolme oponovat. Ať je tento výrok opřen o jakýkoli předchozí argument, vzbuzuje apriorní pochybnost, neboť je nepřípustně kategorický a svědčí spíše o duševní omezenosti kombinované s pýchou jeho původce.
„Navíc, když meditujete se zavřenýma očima, tak jste schopni meditovat tak 4 minuty a pak spíte. To jsem neřekl já, ale to jsem si nedávno přečetl v jedné knížce od mistra Chinmoye, ten tvrdí to samé. Lidi se zavřenýma očima spí.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-s-21-prateli-z-uzsiho-kruhu-v-jindrichove-
Hm, prý to neřekl Krutina, ale napsal Chinmoy, který ovšem tvrdí to samé co Krutina. Co tedy řekl Krutina, který nic neřekl? No přeci to samé co Chinmoy.
Pokud si tedy můžeme troufnout autorství tvrzení přisoudit též Krutinovi, pak podle tohoto velikána všichni buddhové, bódhisattvové, jógini a mystikové zobrazovaní se zavřenýma očima jsou buďto zachyceni v prvních vteřinách svého pohroužení, dokud je ještě nezmohly myšlenky na spánek, anebo pohlceni sněním, předstírají kontemplaci či meditaci. Anebo je to všechno jinak. Třeba toto tvrzení platí pouze pro členy Vacko-Krutinovy skupiny „vnitřního náboženství“, kteří sotva zavřou oči, ihned chrápou. Anebo si pan Krutina prostě nevidí do úst a plácá nesmysly.
Finis coronat opus. Závěrečná Krutinova idea tohoto výběru je opravdu korunní:
„A je nutné tu energii vést vzhůru, nejlépe tím centrálním nádí. Tak jedině se zlepšuje náš charakter a mysl se zbavuje a očišťuje od negativních energií.“
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/meditacni-retreat-28_---31_-1_-2010-v-jindrichove_-2_-dil-
Nelze se divit, že stav charakteru a mysli Jiřího Krutiny je takový, jaký je, když má pro své ovečky takováto omezená a omezující ponaučení, když místo opravdové práce na vlastním sebezlepšení a produchovnění (třeba karmajógou a átmavičárou), místo pěstování pokory a odevzdanosti, stále diletantsky poučuje druhé.
Zlatý Jára, ten měl aspoň kouzlo osobnosti a smysl pro humor.
pondělí 7. června 2010
J.Vacek a J.Krutina aneb velká ega odevzdanost odmítají
Alena Knápková
Nedivím se pánům Krutinovi, Vackovi a dalším z jejich skupiny, že je toto téma neoslovuje. Dle jejich vlastního vyjádření odevzdanost nepatří do jejich praxe, ve svém úsilí ji pomíjí. Přitom ale stále píší o mystické smrti a o svém stavu jako o Jednotě s Bohem. Píší také hojně o zlu, ďáblu, pekle, karmě, Márovi, nenávisti, snaze jim uškodit. Milošovi Tomášovi je doporučována účast na jejich seminářích, aby pokročil na duchovní cestě, protože dle nich je nemyslitelné, že by v Bohu mohl trvale žít. Pan Kamil John je za své laskavé názory napadán, ale co když jde o Váš život pane Dymanusi, co když to jste Vy, kdo si něco tvoří, co když je to naopak?
Ptám se, je možné, aby člověk ve své snaze poznat Boha pominul odevzdanost? Je možné, aby člověk, který se v meditaci soustředí a usiluje, se v určitém okamžiku neodevzdal? Dovoluji si odpovědět, že není. Není to možné, protože by tak Bohu svým úsilím překážel a nemohlo by dojít k rozpouštění vlastností ega, k pohlcení Bohem a očistě. Výsledkem pak je zbytnění oněch vlastností a záleží na charakteru člověka, jaké to jsou. To pak někdo vidí svět jako samé zlo. A mystická smrt? Když nedojde k odevzdání, tak jak to učinil Ježíš, jak by mohla nastat? Takhle nikdy. Mystická smrt není poznání átmana – Já, jak pan Vacek píše, je to proces, jehož výsledkem je splynutí átmana s brahma. To ale nastává jedině po naprostém odevzdání se, skrze Spasitele, Jeho milostí. A je to poslední stupeň, největší zkouška.
Pan Vacek ani pan Krutina odevzdanost neučí, učí jen úsilí, protože Maháriši prohlásil, že átmavičára je cestou od začátku do konce. Pokud ale vnímám, že Bůh ve mně mi po onom úsilí odpovídá, tak snad předám iniciativu Jemu, Jeho působení a není to již člověk, kdo má zde co dělat. Ten se má sklonit, odevzdat. Toto je ten konec, jejž měl Maháriši na mysli. Nesnižuji práci pana Vacka a Krutiny pro druhé, mohou ale vzhledem k výše napsanému být ve stavu Jednoty? Miloš Tomáš, Púndža, manželé Tomášovi, Drtikol a jiní píší o neúsilí v Jednotě. Proč? Protože tento stav je bytím, tam žádné úsilí není možné, pane Vacku a Krutino. Pokud byste byli v Jednotě, tak jak o sobě prohlašujete, nebyli byste v rozporu. Pak by na Vašich stránkách nebyly kritické články vůči těmto duchovním autoritám a nebyly by ani na KV vůči Vám.
Nedivím se pánům Krutinovi, Vackovi a dalším z jejich skupiny, že je toto téma neoslovuje. Dle jejich vlastního vyjádření odevzdanost nepatří do jejich praxe, ve svém úsilí ji pomíjí. Přitom ale stále píší o mystické smrti a o svém stavu jako o Jednotě s Bohem. Píší také hojně o zlu, ďáblu, pekle, karmě, Márovi, nenávisti, snaze jim uškodit. Milošovi Tomášovi je doporučována účast na jejich seminářích, aby pokročil na duchovní cestě, protože dle nich je nemyslitelné, že by v Bohu mohl trvale žít. Pan Kamil John je za své laskavé názory napadán, ale co když jde o Váš život pane Dymanusi, co když to jste Vy, kdo si něco tvoří, co když je to naopak?
Ptám se, je možné, aby člověk ve své snaze poznat Boha pominul odevzdanost? Je možné, aby člověk, který se v meditaci soustředí a usiluje, se v určitém okamžiku neodevzdal? Dovoluji si odpovědět, že není. Není to možné, protože by tak Bohu svým úsilím překážel a nemohlo by dojít k rozpouštění vlastností ega, k pohlcení Bohem a očistě. Výsledkem pak je zbytnění oněch vlastností a záleží na charakteru člověka, jaké to jsou. To pak někdo vidí svět jako samé zlo. A mystická smrt? Když nedojde k odevzdání, tak jak to učinil Ježíš, jak by mohla nastat? Takhle nikdy. Mystická smrt není poznání átmana – Já, jak pan Vacek píše, je to proces, jehož výsledkem je splynutí átmana s brahma. To ale nastává jedině po naprostém odevzdání se, skrze Spasitele, Jeho milostí. A je to poslední stupeň, největší zkouška.
Pan Vacek ani pan Krutina odevzdanost neučí, učí jen úsilí, protože Maháriši prohlásil, že átmavičára je cestou od začátku do konce. Pokud ale vnímám, že Bůh ve mně mi po onom úsilí odpovídá, tak snad předám iniciativu Jemu, Jeho působení a není to již člověk, kdo má zde co dělat. Ten se má sklonit, odevzdat. Toto je ten konec, jejž měl Maháriši na mysli. Nesnižuji práci pana Vacka a Krutiny pro druhé, mohou ale vzhledem k výše napsanému být ve stavu Jednoty? Miloš Tomáš, Púndža, manželé Tomášovi, Drtikol a jiní píší o neúsilí v Jednotě. Proč? Protože tento stav je bytím, tam žádné úsilí není možné, pane Vacku a Krutino. Pokud byste byli v Jednotě, tak jak o sobě prohlašujete, nebyli byste v rozporu. Pak by na Vašich stránkách nebyly kritické články vůči těmto duchovním autoritám a nebyly by ani na KV vůči Vám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)