Miloš Tomáš
8. dubna t. r. vypustil Robík Pettinger na Vackově webu článek Jiřího Krutiny nazvaný "Neodvaita a zhoubnost její nevědomosti pro duchovní vývoj". Pomatení Jiřího Krutiny je patrné již v názvu. Copak neodvaita má nějakou svou nevědomost? Slyšeli jste někdo o tom, že by neoadvaita byla nevědomá? Možná nám chtěl pan Krutina říci, že advaita je vědomá (podle něj, na rozdíl od něj samého, dost možná "sebe si vědomá"). Ovšem ta v podání jeho a Jiřího Vacka je přímo lživá a hloupá. Proč? Protože je účelově překrucována. Jiří Vacek a jeho zeť Jiří Krutina mají, na rozdíl od jediného správného pojetí advaity, za to, že Bůh je jenom někde a jinde není.
Jiří Krutina jako upovídaný pseudofilozof se nám předvádí již v první větě, kde se snaží o jakousi definici (jako již nejednou): "Neodvaita je jev, který je výsledkem určité duchovní "anomálie", která je výsledkem nepochopení zákonitostí duchovní praxe.... " Jakými nesmysly nás to zase pan Krutina krmí... Neoadvaita je jev, který je výsledkem..., která je výsledkem... bzzz, bzzz.... Normální tupanství zabalené do nesmyslných plků. To je určitě přínosné pro pár nepřemýšlivých prosťáčků včetně pánů Pettingera (který takové nesmysly tiskne), Hudce (jenž si ve Vackově sektě léčí své komplexy patrně z dob, kdy v dohodě s komunistickými úředníky zařizoval jógu v Havířově), Dymanuse (který negativní obsah své mysli rádoby vtipně vylévá hned u vchodu do meditační klubovny - asi k naladění), Slávka (který leží panu Krutinovi u nohou a tím riskuje Krutinovo zakopnutí o něj) a jim podobných. Proč jenom někteří lidé naletí na takové nesmysly? Kdyby tak užívali vlastní rozum...
Z druhé Krutinovy věty, jež je tradičně motanicí pokroucených frází a blábolů se dozvíme, že je "projevem nedostatečného rozvoje vnitřní duchovní inteligence, která umožní egu...., která je pouze konceptem, kterou následně ego skutečně žije..." Tak to jsem tedy myslel, že ego, i když má být od Boha oddělené, tak bez Něj žít nemůže, že jakýkoli život bez Boha není možný... a ono ejhle, ego (Bohu vzdáleno) si samo žije. Pan Krutina zavedl pojem vnitřní duchovní inteligence. Podle něj je tedy možná i nějaká vnější duchovní inteligence, nebo též vnitřní neduchovní inteligence atd. No, je to filozof ten pan Krutina, který předčí v pseudonauce i svého tchána. Jestli však to vše pan Vacek stíhá sledovat.
Následuje hluboký vnor: "Navíc součástí této neodvaity je přesvědčení, že tomu tak skutečně je."
Skutečně myšlenka z nejhlubších. Pokračujeme ve čtení "moudrého" Krutinova textu: "Přece jsme "pochopili" dané koncepty a tak jsme poznali pravdu, že? Jak lákavé pro velmi vyvinutý rozum bez patřičných vlastností zbožnosti, pokory... nikoliv jejím vlastnění svým rozumem." Pan Krutina by mohl vysvětlit, jaké má zbožnost nebo pokora vlastnosti... On je jistě ten pravý, který to bude vědět. Ale pozor, jsou to základní duchovní věci, který by měl znát, zvláště, chce-li být veřejně činný!
Třeba za sebe zase nechá odpovědět nějakého pana Hudce, který to zodpoví tím, že byl kdysi kdesi členem jóga klubu, přesto, že (J. Krutina) s chorobnou samolibostí nevyrovnaného jedince napíše, že bude diskutovat se všemi a na roveň, ať se mu "podívají všichni do očí", ale že by "nevydrželi jeho pohled" apod. K tomu možno jen dodat, že těžko se diskutuje s člověkem, psychicky nevyrovnaným, silně zatíženým nějakými dogmaty, s myslí zakalenou záští a negacemi, navíc s fanaticky skelným, nesmlouvavým a nelaskavým výrazem v očích.
Jiří Krutina si nechal ztučnit další odstavec. Čteme: "Bůh je pozorovatelem mysli, tedy myslí nepoznatelná duchovní skutečnost, která je však naším vlastním vědomím. Jeho poznání a tedy poznání sebe se dosahuje správným přivrácením pozornosti k tomuto vědomí, což vede k uvědomění si sebe sama ve skutečnosti, jaká je. Nutné je odstranit naší nevědomost o sobě, abychom dosáhli toto uvědomění sebe sama. Hovoříme o Já nebo Bohu v nás."
Vezměme si tyto ztučněné (pro Jiřího Krutinu zřejmě důležité) věty popořádku.
1) "Bůh je pozorovatelem mysli...." Pomineme-li Krutinovo popírání všudypřítomnosti Boží, jak asi může Bůh něco pozorovat? Očima, nebo svým vnitřním zrakem?
2) "Bůh je myslí nepoznatelná duchovní skutečnost... " Kdo je podle pana Krutiny schopen poznávat, kdo poznává Boha? Podle Vacka Bůh poznává sama sebe. Ale skrze co...? Pánové Vacek a Krutina píší naučené fráze, kterým naprosto nerozumí! Navíc jim to uvažuje scestně a dualisticky a je evidentní, že hlubší mystickou zkušenost nikdy neprožili.
3) "....která je však naším vlastním vědomím." Čili ona myslí nepoznatelná duchovní skutečnost, Bůh, je naším vlastním vědomím. Bože, jak materialistické, uboze dualistické uvažování....
4) "Jeho poznání a tedy poznání sebe..." Poznání sebe = poznání Boha. Kdo poznává? Koho? Pro Vacka a členy jeho sekty ve skutečnosti poznání sebe, tj. poznání svého ega = poznání Boha. Tisíckrát budou papouškovat, jak je ego Bohu vzdáleno, přitom však budou omylem namísto Boha uctívat právě své ego. Tento omyl je zcela evidentní, když nahlédneme na chování Vacka a členů jeho sekty.
5) Poznání Boha (pro pana Krutinu a ostatní členy Vackovy sekty, to samé, co poznání sebe) "se dosahuje správným přivrácením pozornosti k tomuto vědomí...." Ale vždyť už toto "vědomí" je, jak píše p. Krutina v první větě, Bohem. Proč tedy chce k Bohu přivracet pozornost za účelem poznání Boha je zvláštní.... Tupanství na entou. Slávek u Krutivých nohou, pan Dymanus a spol. to jistě chápou, že? A i kdyby nešlo o "toto vědomí", ale o nějaké jiné, snad... sotva bude pan Krutina moci říkat, že nekáže dualisticky. Fakt tupanství...
6) "Hovoříme o Já nebo Bohu v nás." Bůh, jenž je mimo nás, není Já? A to pan Jiří Krutina o sobě píše, jakých prý nedosáhl duchovních zkušeností... na zvracení...
Se sebezapřením je možno číst další Krutinův text. Dozvídáme se, že: „Nevědomost spočívá ve třech druzích překážek:
1. ego, ....tedy samo neuvědomování se v JÁ." Vacek a spol se uvědomili v JÁ až příliš. Ale v jakém JÁ? Právě v egu, což nebylo jimi uvědomováno.
„2. nevědomá přesvědčení mysli vycházející z předcházející nevědomost a nedostatečná duchovní inteligence...(např. přesvědčení neodvaity)..." Pan Krutina zřejmě mluví ze své zkušenosti. Jaké má neodvaita asi přesvědčení?
„3. latentní příčiny nových zrodů a vzniku ega.
Tyto překážky bránící poznání a vysvobození lze odstranit pouze správným duchovním úsilím - meditací zkoumání sebe sama a očistou mysli...." Uzavírá pan Jiří Krutina. Jakpak asi on očišťuje mysl? Nejenom že ji, podle všeho, neočišťuje, ale pomluvami, lhaním, podsouváním, vysmíváním se atp. svou mysl ještě víc zakaluje a zatemňuje.
Jiří Krutina píše, že sice můžeme říkat, že vše je jedno (aby ne, říká to již např. Ježíš, svatý Pavel, Mistr Eckart, Lao-c´, Ramana Maharši z Arunáčaly a jiní), ale prý skutečnost i praxe nám plně ukazuje jinou skutečnost. Skutečnost i praxe pro pana Krutinu je prostě naprosto jiná než pro normálního pokročilejšího duchovního člověka či mystika.
Krutinův traktát o tzv. neodvaitě, plný účelově zkompilovaných frází, nesmyslů a sebeobdivu nemá smysl dál číst. Možno se na závěr pozastavit nad slovy, nad kterými si každý sám může udělat obrázek o duchovním (a duševním) stavu tohoto autora duchovních fantazií. "Třebaže jsem se uvědomil zdánlivě po krátké době, co jsem začal meditovat, a ustálení poznání v přirozeném samádhi bylo otázkou pár let, tak to nebyla náhoda nebo nějaký nadpozemský talent. Stezku jsem jaksi znal ještě před tím, než jsem vůbec začal meditovat, o některých věcech jsem nemusel nikdy složitě bádat, jediné co mi chybělo, bylo právě poznání, přímá zkušenost, která byla velmi rychle obnovena díky působení Jirky Vacka a Ramany Maháršiho. Studovat, abych se dozvěděl něco nového o stezce, jsem také nemusel, spíše jsem čerpal sílu JÁ z čteného, pro vlastní meditaci."
Jak asi ta meditace vypadala, když „čtené“ pochází dle slov povedené „mistrovské“ dvojice Vacek-Krutina ze světa, který je ovšem nebožský a žádný Bůh (Já) v něm není, si můžeme snadno domyslet (ostatně výše uvedení to v mnoha svých výplodech jasně napsali): Jiří Krutina - ego, ego, ego.
Co dodat závěrem? Snad jen: Dejte šaškům rolničky...
