KV: Ahoj Miloši, jak se máš, co nového v Avataru, jak jsi strávil Vánoce:
MT: Ahoj, děkuji za optání, dobře.
KV: Ty nejsi zrovna dnes mnohomluvný, co znamená to tvoje „dobře“? Zeptala bych se Tě přeci jen na Avatar, a není-li tajemstvím, cos dělal o Vánocích. Byls na Půlnoční?
MT: Vždy je nějak, dobře. Tak jak má být, a tedy je dobře. V Avataru vyšly krátce před Vánocemi dvě knížky od Eduarda Tomáše, jedná se o povídku Veliké kouzlo, která vyšla v kapesní „srdcové“ edici a o knížku, obsahující tři přednášky dosud nevydané tiskem, nazvanou „Pohled z druhého břehu“ podle jedné z přednášek. Před tím vyšla, rovněž v kapesní edici Srdce, sbírka mystických básní Míly Tomášové „Průzračný svět“ a DVD o Tomášových „Život v Pravdě“ a na dvou DVD přednáškový cyklus Eduarda Tomáše: “Cesta uskutečnění“, k němuž je jako bonus připojen „GEN - Eduard Tomáš pohledem Viliama Poltikoviče“.
Vánoce jsem trávil tradičně sám v klidu domova, asi jako hodně lidí: uklízel jsem, jedl, relaxoval, poslouchal hudbu, hleděl se ztišit, na Půlnoční jsem nikde nebyl, poslouchal jsem hudbu a byl s Pánem Bohem doma, jsem rád sám a mám rád klid. Na Štěpána jsem sezval pár přátel ke společné procházce Prahou, aby zažili zvonění na katedrále a hlavně ke společné meditaci...
KV: A co pěkného posloucháš? Relaxuješ při hudbě?
MT: Děkuji, jsem odjakživa hudbymilovný tvor, na Štědrý den jsem poslouchal dlouho gregoriánský chorál, pak ale už přišel čas na změnu, tak jsem si pustil starou skvělou maďarskou Omegu, pak v televizi jsem zachytil trochu Bocelliho, pohádka byla letos dosti uhozená, a tak po večeři, když jsem vybalil dárky, přišel jsem tam na výborné DVD kytarového virtuosa Yngvie Malmsteena, tak jsem neodolal; je to fakt výborné. Jinak jsem si pouštěl Bacha a Vivaldiho.
KV: Též mám ráda Bacha i Vivaldiho. Jejich hudba dost uvnitřňuje. Je moc prima, že s přáteli meditujete, vím že v Avataru pořádáte jednou týdně společné meditace. Měla jsem to štěstí tam několikrát být. Líbilo se mi, jak to děláte, i meditace byla silná, děkuji.
MT: Taky děkuji. Fakt se ti to líbilo? Víš, jak to děláme? Necháváme to co nejvíc na Pánu Bohu.
KV: Ano, a výborná byla právě i Tvoje nedávná přednáška, kterou jsi měl na Hradčanech na téma odevzdanost a sebeodevzdání. Bylo na to téma řečeno něco zcela odlišného, než se dovídáme z povrchních článků o odevzdanosti z pera pana Vacka…
MT: Děkuji, ano přišlo dost ohlasů, jak se to lidem líbilo, i meditaci si chválili že byla velmi silná. Pár lidí mi přišlo poděkovat. Ano, máš pravdu, pan Vacek píše naprostou nepravdu; o odevzdanosti psal již dříve, že to znamená odevzdanost, či spíše oddanost žáků mistrovi, že to je prý ta cesta odevzdanosti, kterou učil Ramana Maháriši. Ano, to skutečně pan Vacek píše. A ve stejném smyslu psal o pokoře. Že by se měl žák zcela pokořit svému mistru, že to prý učil Ramana Maháriši. Buď záměrně lže, nebo to vážně nepochopil. V prvním případě by se měl omluvit, že lhal, pokud by šlo o druhý případ a je skutečně tak nevědomý, měl by si nechat poradit a přiznat barvu. Na to je ale příliš zpupný. V obou případech by měl upustit od nějakého vysvětlování a překládání Mahárišiho nauky. Však mu na to konečně v Ramanášramu přišli a vzkázali mu to. Tak má, byť se mu to nelíbí, pan rádoby mistr Vacek z ostudy kabát. Proto tak vztekle a zákeřně kope do svých odpůrců.
KV: Ta přednáška byla jistě velmi potřebná. Pan Vacek se snaží přesvědčovat, že Maháriši učil závislosti na své osobě a takovou závislost na své osobě podle pana Vacka prý vytvářel a to pan Vacek nazývá Mahárišiho cestou odevzdanosti; to pan Vacek píše, aby zdůvodňoval a hlavně pěstoval oddanost svých uctívačů vůči své osobě. Ani se nedivím, že jeho kniha, ale i chování vzbudilo v Ramanášramu značné rozčarování a nechtějí, aby již dále šířil Mahárišiho myšlenky. Vy prý chystáte vydat další Mahárišiho dílo? Půjde opět o překlad pana Jiřího Navrátila? Kdy se můžeme těšit?
MT: Ano, máme uzavřenou smlouvu na dílo Mahárišiho evangelium. Nevím, kdy vyjde, snad na jaře, ale trh je ještě poněkud nasycen překladem Jiřího Vacka a z nedávné doby xerokopiemi tohoto překladu, který bez mála čtvrt roku pan Vacek, ačkoliv mu již vypršela smlouva s Ramanášramem, pirátsky prodával. Ano, v případě naší edice půjde o překlad Jiřího Navrátila.
KV: Co jste dělali, když jste se dozvěděli, že pan Vacek porušuje autorské právo? Dali jste ho k soudu? To jste koneckonců mohli udělat již dávno kvůli jeho nactiutrhání, pomluvám, dehonestacím a poškozování obchodních zájmů…
MT: Ano, snad jsme to měli udělat už dávno. Ale pokud jde o dehonestace, ty nám neutečou - co je psáno, to je dáno; v pamětech pana Vacka, které jeden přesvědčený vackovec vtipně nazval „duchovní klenoty“ a jiný „perlami“, je toho na podání žaloby skutečně hojnost – ale je to špína; ty by ses v tom množství špíny babrala? Pokud jde o porušení autorského práva, dopustil se jej drobně pan Vacek již v minulosti, když bez souhlasu redakce Doteku namnožil článek Martina Paříka, aby k němu přidal svých čtyřicet stran dehonestací, vesměs sprostých lží a urážek, nechal namnožit, spíchl sešívačkou a vyslal své čély po knihkupcích s představou, že ten hnus budou prodávat. Zvrácený smysl pro normální lidskou etiku předvedl pan Vacek též v nejednom případě, kdy zveřejnil osobní dopis proti výslovnému přání autora dopis nezveřejňovat.
V případě knihy Maharšiho evangelium, na jejíž vydání uzavřel Avatar řádnou smlouvu již v říjnu, pan Jiří Vacek nabízel prodej xerokopií této knihy zhruba do 20. prosince, kdy ještě na svých webových stránkách se tímto prodejem počátkem prosince pochlubil. V polovině prosince dostal vyrozumění, že porušuje autorské právo, aby svůj prodej neprodleně stáhnul, jinak budeme nuceni postupovat podle práva. On nám odpověděl dopisem, kde mne oslovuje milý Miloši a napadl naše nároky na předchozí knihy Maharšiho, včetně knihy Jiřího Navrátila „V srdci skutečnosti“, s tím, že jsme to prý byli my, kdo porušil autorské právo v případě vydání oněch knih, a ať mu pošleme kopie smluv s Ramanášramem. On sám by to jistě považoval za naprosto nehoráznou drzost. Odpověděli jsme, že kopie smluv jsou k dispozici k nahlédnutí či přezkoumání v Avataru, neboť jde o dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Ramanášramem a Avatarem, nikoliv trojstranné dohody s účastí pana Vacka. Jelikož nám v roce 1992 sám pan Vacek, když jsme mu avízovali vydání knihy Jiřího Navrátila „V srdci skutečnosti“, dvakrát po sobě vyhrožoval soudem, objednali jsme se u právníka, který po řádném rozboru konstatoval, že dle zákona smlouvu o poskytnutí autorských práv na knihu „V srdci skutečnosti“ není třeba uzavírat, neboť kromě původního Navrátilova pojednání obsahuje vždy jen citace a výňatky. Přesto pan Navrátil knihu ještě více přepracoval, aby lépe vyhovovala autorskému zákonu a my jsme mezi tím i na tuto knihu smlouvu s Ramanášramem uzavřeli. Samozřejmě máme uzavřené smlouvy na všechny knihy, a panu Vackovi jsme v dopise uvedli data, kdy byly smlouvy uzavřeny. On nám napsal, že jako projev své dobré vůle pirátský prodej xerokopií stáhne. Napsali jsme mu, že je to jeho povinnost, nikoliv nám prokázaná milost. Zhruba ve stejné době, co nám ze strachu před právním postihem napsal svůj dopis - kde mne nazývá milým, píše, že mu onen spor neprospívá, a stahuje svůj pirátský prodej -, píše zlé články o spřažení Martina Paříka s komunisty a Miloše Dostála s StB, v předvečer Vánoc napíše i rádoby senzační článek, tradičně plný lží a podsouvání, nazvaný „Miloš Tomáš se nás ptá“, kde na konci nechybí vyhrůžka, že musíme počítat s „plnými důsledky“. Ve svém zlém Vánočním poselství však nepíše, o jaké důsledky jde a čím jsou naplněné. Dáme vám tuto korespondenci, jistěže není nijak soukromá, k dispozici, projevíte-li zájem, můžete si to uveřejnit. Dlužno dodat, že pan Vacek nadále nabízí několik xerokopií svých dalších překladů Mahárišiho, ačkoliv k tomu zjevně nemá souhlas Ramanášramu. Smlouvy se totiž uzavírají pouze na knižní podobu - „book form“. Stěží lze doufat, že za prodej těchto xeroxů odvádí licenční polatky majiteli práv.
KV: Jiří Vacek úzkostlivě dbá o to, aby snad někdo jiný neporušil autorské právo jemu, na obálkách svých knih nechává uvádět výrazně své jméno coby překladatele, ale sám autorská práva drze porušuje, viz např. ony obálky svých knih. U prvních svých knížek užíval pravidelně v různých barevných obměnách reprodukce obrázku šestého lotosu od Františka Drtikola. Nepřipadá ti to u Jiřího Vacka zvláštní?
MT: Zas až tolik zvlášní u člověka jeho formátu mi to nepřipadá. Mám za to, že jsem u něj doma takový obrázek Fráni Drtikola kdysi viděl. Fráňa Drtikol jich namaloval na to téma několik, jak mohli lidé vidět na výstavě v Rudolfinu; ostatně jeden takový obrázek mám jako památku na dědu Fráňu, jak jsme mu také říkali, a na svou mámu, doma. Jiřímu Vackovi jde od jakživa o kšeft a závist, proto také patří do jeho úzkého slovníku na čelní místo slovo konkurence. Proto také tak rád ve svých pamětech tzv. chudý důchodce srovnává výši vstupného na své a na cizí pořady.
A nikoliv proto, že byl František Drtikol komunistou, ale právě proto, že byl pro pana Vacka konkurencí, a to nesrovnatelně vyšší duchovní osobností, proto panu Vackovi ve skutečnosti vadí. Ale člověku, jako je pan Vacek, vůbec nevadí uvádět na své obálky bídné fotokopie obrázku člověka, na kterého plive a kydá pomluvy, i když jím je podle něj komunistický pučista a spolupodílník na vraždách z padesátých let. Koneckonců těch několik let, co chodil Jiří Vacek k mým rodičům, mu ani jednou nevadilo, že na zdi, kde sedával, visí několik obrazů od onoho komunisty, pučisty, spolupodílníka na vraždách. Ani mu tento komunista, spolupodílející na únorovém puči a spolupodílník na vraždách z padesátých let i na jeho neustálých výsleších a domovních prohlídkách, kterým prý čelil, nevadil, když patrně vlastnil jeho obraz a používal jej na obálky svých knížek.
KV: Na Jitřní zemi jsi na nejkřiklavějších případech prokázal, jak Jiří Vacek lže. Zajímá nás, jestli se za své lhaní a pomlouvání omluvil?
MT: Celou tu dobu, co jsme přispívali na Jitřní zemi, jsme byli a stále jsme nad věcí. V mém článku o rodičích jsem uvedl opravdu jen těch pár nejkřiklavějších případů, kdy pan Vacek prokazatelně lhal, když informoval, jako by mu do toho něco bylo, o dění v Národním domě v Praze na Vinohradech, kde jsem měl tu čest přečíst přednášku svého otce, které naslouchalo asi 600 lidí, nebo jeho nechutné spekulace o zádušní mši atd. Když pan Vacek píše, že při setkání s Tomášovými v Lucerně, které se dle pana Vacka konalo třikrát do roka, i když je prokazatelné, že to bylo pouze dvakrát do roka, se nemeditovalo, ačkoli zkušenost dvou a půl tisíc lidí byla opačná, je zřetelné, že pan Vacek lže. Takových jeho markantních výmyslů bychom našli v pamětech pana Vacka víc. Samozřejmě že se neomluvil, on nikdy nepřipustí, že lhal, byť prokazatelně. Naopak od té doby nejednou potvrdil, že vlastní obhajoba a výpady proti jeho kritikům jsou mu daleko více vlastní než uznání své vlastní špatnosti. Svědčí o tom štvaní proti různým lidem a například též věnování prostoru na svých internetových stránkách prokazatelně asociální osobě a její obhajoba.
KV: Ano, máš pravdu, z Vackových knih vím, jak překrucuje, lže, pomlouvá atd. Na jeho webových stránkách to není jiné. Počíná si často jako zloděj, co křičí: „Chyťte zloděje!“ Je to špína a kdo by se, byť „mistrovou“, špínou zabýval. Kdo lže, ten také krade, a pan Vacek prokázal, že je schopen všeho. Zvrácený smysl pro lidskou etiku prokazuje již téměř patnáct let tím, že v již nenormální míře lže, pomlouvá, překrucuje pravdu a lživě podsouvá a ke všemu je opakovaně strůjcem štvanice na lidi, vymáhá jejich udávání aj., v bláznivé domněnce, že si zachrání jakousi reputaci nedotknutelného mistra-boha pro hrstku svých fanatatických uctívačů. Domnívám se, že ve skutečnosti pro sebe, neboť je do sebe poněkud zamilován. U druhých rád užívá termíny jako goebelsismus, hitlerismus. Zajímalo by mne, nakolik se rozcházíte v interpretaci duchovních nauk.
MT. : O páně Vacka účelovém překrucování Mahárišiho učení bylo již napsáno hodně. Účelově překroucené jsou i jeho citáty jiných mistrů, např. u svatého Augustina doznala újmy jeho známá teze: „Miluj a dělej, co chceš“. Chci věřit, že jen z nepochopení předělal pan Vacek tento výrok na „Miluj a dělej si, co chceš“. Nebo v záhlaví svých internetových stránek Ježíšovo: „Já jsem pravda, cesta i život“ si přetvořil na: „Já jsem je pravda, cesta i život“. Hluboký výrok mistra Eckharta o "vzdání se Boha pro Boha" zase diletantsky označil za pouhý bonmot atd. Cokoliv napíše, byť je to překroucené, tak hned jeho věrní ve svých štvavých dopisech opakují, např. o jakýchsi učitelích neúsilí a propagátorech neškodnosti ega, což máme být my atd.
KV:Je mi líto, že zastrašuje či vyhrožuje. Čím jsou ony důsledky pana Vacka tedy plné? Patrně zla, o kterém rád píše. Doufejme, že u svých vyhrůžek a zastrašování skončí a vůbec že brzy již přestane; moc bych vám to přála.
MT: Děkuji, to bychom si také přáli. Pan Vacek mi napsal: „Jedno je jisté, spor neprospívá nikomu.“ Odpověděl jsem, že by spor měl ukončit veřejnou omluvou ten, kdo jej začal. Navíc jsme panu Vackovi popřáli hezké Vánoce a já upřímně napsal, že tak, jak máme rádi všechny lidi a přejeme štěstí a lásku všem, tak přejeme i jemu a jeho bližním. Vše, co jsme s přáteli a kolegy na jeho adresu kdy napsali, tak jsme mysleli k jeho dobru a prospěchu. Ale on mi stejně asi neuvěří.
KV: Kéž bych také dovedla takto upřímně přát štěstí a lásku všem. Tak tobě i tvým bližním přeji hodně štěstí a lásky, a všem. A v novém roce hodně klidu.
MT: Děkuji. Též tobě přeji, i vám všem a vůbec všem bytostem hodně štěstí, lásky a vnitřního klidu nejen v příštím roce.
KV: Miloši, děkuji za rozhovor.
(Připravujeme rozhovor se "Ctitelem Ramany Mahárišiho")
