Vyhovujeme panu M. Tomášovi a přinášíme jeho příspěvek:
Jiří Vacek nezodpověděl dosud na jedinou otázku zde mu položenou, týkající se hlubších pravd, ani na žádnou otázku o vysvětlení jeho mnohých amorálností, natož aby se za něco omluvil. On naopak má o tom velice silnou potřebu stále lhát. Lži mu byly prokázány.
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý vyvrátil nějakou naši údajnou lež, tak lže sám. V čem jsem já nebo někdo z mých kolegů kdy lhali?! Ať Jiří Vacek napíše, v čem jsme lhali a co vyvrátil!! A ať sprostě nelže on!
Jestliže Jiří Vacek tvrdí, že prý odpověděl, ať uvede, kde a jak odpověděl. Jinak si sám snad, má-li soudnost (nebo chce-li, aby si to o něm mysleli druzí), musí připustit, že nemůže lhát o tom, co mu je prokázáno. Na čem pak je vystavěno jeho domnělé „satguruovství“? Na lži, nemorálnostech a bláznovství? Nebo na tom, co z této amorální osoby tryská? Vždyť je to to samé. Ze zlé, pyšné, amorální osoby může tryskat zas jen zlo, pýcha, amorálnost... No vážně.
K Stanislavovi Přikrylovi...
Nepíšu rád o někom a vůbec ne o sobě. Je smutné vidět, na jakou úroveň (styl, jež je prý i stylem p. Vacka) až to Vackovi oddaní čélové dopracovali. Jeden vyhrožuje osobním vyřízením účtů a píše o tom, že Avatar – v jeho podání „avateřisté“ nebo „vejlupci“ - ukradl knihu Eduarda Tomáše (ačkoliv jde o knihkupce a může vidět naše řádně uzavřené smlouvy nejen s tímto autorem), jiný čéla přijede z Moravy v čele trestné výpravy slovně se osopit, další (prý duchovní správce, člen nově vzniklé organizace MKDS) měl naději nabídnout možnost meditací všem, měl upřímný (věřím) zájem o poznání jiného názoru, dokud mu to p. Vacek nevymluvil, nešetří nadávkami „blbeček“ a „hovado“ – ani jméno s velkým počátečním písmenem napsat není schopen, natož před jméno napsat slůvko "pan" - to je ale duchovní správce Vackovy klubovny MKDS (připomíná ten název něco jako NSDAP, nebo NKVD) - když právě od duchovního správce by člověk čekal něco zcela jiného! Jakoby se zatlučením těch oken se zatloukl poslední zbytek střízlivého normálna. A další mnozí, co mají potřebu psát o nás prokazatelné nepravdy... Např. sprostá udání a lživé pomluvy paní a slečny Šilhánových, manželů Hibšových, pánů Bešorny, Vomely a dalších... To tedy byly hrozné sprostoty! A některé sprosté anonymy.... Prý jejich styl je podle p. Vacka stylem jeho. Je velmi smutné, kam až mohou lidé mající se za duchovní zajít. To by jistě nemělo být. Tedy by to chtělo opravdu změnit ten styl – zvláště když má jít o spolek duchovních lidí, nikoliv spolek namyšlených hulvátů.
Jakýsi pan Stanislav Přikryl nedávno napsal sprostý článek na web pana Vacka. Nevím, zda-li je tedy jeho kamarád (podle spoluautorství a stylu onoho sprostého článku se dá soudit že ano), ale můj rozhodně ne. Prý se kontaktoval s nějakými tomášovci – kdo jsou oni záhadní tomášovci, záhadný pane Přikryle? Mohl bych být za jednoho z nich někým hloupým považován – ale žádní tomášovci, tím méně tomášisté, neexistují (jen v neduchovním, zato nevymáchaném slovníku vašem, pana Vacka a pár jím na scestí svedených jedinců a především maríči alias Z. Takáčové). Ani já, ani nikdo z mých přátel vás nezná. Veškeré informace, které uvádíte, jsou naprosto lživé. Jsou to pomluvy. Mohl byste vůbec dokázat aspoň, že jsem se skutečně s někým kontaktoval? S kým a kde? Se Zuzanou Takáčovou, asociálně jednající osobou, která píše zrovna tak sprostě a nesmyslně lživě jako vy? Možná jen, že váš dopis pan Vacek jen zneužil a ony sprostoty v něm obsažené napsal sám. Někdo pak ale je jejich autorem, že.
Je celkem jedno, jestli článek napíše pan Vacek, Stanislav Přikryl, „paní Maríči alias Takáczová“ nebo Kocour v botách..., jde o to, jestli ten článek je napsán slušně a pravdivě, anebo sprostě a vylhaně (jako je bohužel ten váš). Jde přece o styl. Jinak tento styl Přikryla - rozhodně není to styl duchovního člověka, nýbrž styl hulváta - je možná stylem Vacka, maríči, duchovního správce Vackovy klubovny MKDS a jim podobných, ale rozhodně ne můj.
Jelikož dialog (polemika, nikoliv adorativní devótnosti vůči panu Vackovi) na webu pana Vacka spravovaného panem Pettingerem asi není možný a je obava, zda vzkaz byl předán, požádal jsem o laskavé uveřejnění svého vzkazu zde, tím spíš, že na příspěvky uveřejněné zde spíš pánové reagují.
Vážený pane Riesi,
nepochybně Váš referát, ve kterém obhajujete páně Vacka "kritiku" mých názorů, je napsán na jedničku a navíc jste jím jistě splnil svou povinnost. A Váš zájem o problematiku může člověka jedině potěšit. Ale má to jednu, a to dost zásadní chybu (jako u všech pokročilejších ve vaší skupině, včetně pana Vacka) –
Vy si pletete obsah duchovní cesty s její formou !!
(Na příkladu stavění a bourání domů se to markantně ukázalo. Ano, Milarepa byl oddán - a z lásky a oddanosti to dělal, ale proč? Proč mu to asi mistr nařídil? Co měl podle mistra v sobě vylepšit?). Buďte tak laskav a napište referát - ale duchovní - co bylo duchovního (!) na tom, že Milarepa stavěl domy? Vysvětlete, prosím, proč je vůbec stavěl? Co je, prosím, smyslem duchovní cesty? Snad podle Vás oddanost mistrovi (ke všemu dvounohému)?? A pak, trochu víc pokory by vůbec, pane Riesi, nebylo na škodu. Příklad Milarepy opravdu není mým a naopak, to platí i u Vás. Každý jsme holt poněkud jiný, svůj. Všichni jsme však dítka Boží. Tak ať máte pěkné dny.
M. Tomáš
