Kdysi v mládí snad šlechtil Jiřího Vacka upřímný zájem o duchovní nauky. Trudná současnost této podivné figury svědčí spíše o jiné než duchovní orientaci, byť by si lecjaký naivní čéla mohl podle některých Vackových veřejných aktivit namlouvat, že jde o poctivého duchoborce. Nadto lze s klidným svědomím konstatovat, že si pan Vacek neprávem usurpuje duchovní postavení, jehož není hoden a jež mu přináší neoprávněný materiální zisk a vliv mezi některými hledajícími. Bylo opakovaně prokázáno, že Jiří Vacek obcházel autorský zákon, prodával nelegálně své překlady a neodváděl za ně poplatky Ramanášramu. Dále se vyhnul platbě za multiplikování obrazu Františka Drtikola na tisících exemplářích knih ze své řady Nejvyšší jóga a mystika. Zcela v rozporu se skutečností užívá titulatury z duchovního světa, např. satguru, mistr, Šiva, a nechává se bezostyšně adorovat svými příznivci, u nichž cíleně pěstuje závislost na své osobě.
Co mě k jednoznačnému tvrzení v nadpisu vede? Prostá úvaha: člověk, který prokazatelně opakovaně lže, zcizuje, pomlouvá, dehonestuje, podsouvá, poštvává proti druhým, vyučuje plytkou duální nauku, již označuje za nejvyšší („Neučím nic jiného, než učil Buddha, Kristus, Maháriši a jiní opravdoví mistři.“), a z toho všeho materiálně (finance za prodej knih obsahujících pomluvy a dezinterpretace nauk, dary, bezplatná výpomoc žáků) a morálně (nadřazené postavení, gloriola duchovního mistra, manipulace žáky, povinnost jeho žáků řídících meditační setkání uvádět, že jde o meditace podle Jiřího Vacka, protože prý je to něco jako obchodní značka, jinak je oheň na střeše. Mimochodem átmavičára ani pránájáma ani žádný jiný způsob praktikování a řízení jógových cvičení není vlastnictvím nikoho, tedy ani Vacka, ten si to jen nestydatě přisvojuje, ostatně co je to za praxi, když mistr nutí své žáky lhát a pomlouvat – atd.), těží, není ničím jiným než parazitem na duchovních naukách.
Myslím, že je třeba otevřeně poukazovat na takovéto podvodné, kvaziduchovní persony ingraty a jejich neblahé veřejné působení.
Z Vackova článku „Co na sebe prozrazují“
z 29.07.2009, publikovaném na jeho webu, vyjímám pro ilustraci několik pasáží:
„...neustále počítají naše zisky, co kdo nám dělá údajně zadarmo a dokonce nás křivě obviňují, že někoho šidíme. Nemají k těmto výpočtům vůbec žádné podklady ani dostatečné vzdělání. Pletou si stále tržby a zisk, neznají něco jako daně...“
Ano, pane Vacku, ošidil jste minimálně Ramanášram (prodával jste svůj překlad Maharšiho evangelia, ačkoli jste neměl autorské svolení) a dědice Františka Drtikola (sám jste přiznal, že jste neměl od majitelů práv svolení ke komerční multiplikaci obrazu toho Drtikola, kterého neustále haníte – navíc dost trapný rozpor, nehodný mistra, že?).
Když jsem příkladně vypočítával kolik vám vynesl prodej našeho vydání obrazové publikace o Maharšim (abych vyvrátil vaše prohlášení, že jste převodem práv na tuto knihu nic nezískal), vycházel jsem z přesných, doložitelných dokladů – totiž faktur, o žádných tržbách nebylo řeči, nýbrž pouze o vašem rabatu. O daních věru jisté znalosti máme, ostatně, dva pracovníci Avataru mají vysokoškolské vzdělání ekonomického směru a rovněž autor tohoto příspěvku skládal zkoušku z ekonomie na VŠ. Tržby a zisk si nepleteme, pokud chcete tvrdit, že ano, doložte to!
Také jste sám v minulosti přiznal, že Vám, nikoli údajně, zadarmo pomáhají vaši příznivci s nakladatelskou činností – přepisují texty, dělají korektury, pomáhají s prodejem a s transportem knih atd. Jistě by se toho našlo víc, že? Jednou jste napsal, že jste prováděl spolu se svými obětavými příznivci karmajógu, když jste skládali balíky s právě vyšlými vašimi knihami. Oni snad ano, ale vy jste rozhodně žádnou karmajógu nedělal. Vy netušíte, co je podstatou karmajógy. Cokoli konáte, konáte s očekáváním nějakého profitu pro sebe či pro svou rodinu. Napsal jste, že s lidmi, jako je Dan Moravec a podobní, nic nezískáváte. To snad má být postoj sadgurua, nebo aspoň karmajógina?
„Proč, když mají takové starosti, se nezabývají například příjmem za vstupenky do přeplněné Lucerny, kde lidé museli pro nedostatek míst k sezení sedět na zemi. Zde je výpočet úplně jednoduchý podle veřejně známých údajů. Počet míst vyprodané Lucerny (2500) krát cena vstupenky (ze začátku asi 220 Kč). Výsledek ať si každý spočte sám a pořádání nejméně dvě přednášky do roka.
Nikdy by mě o tom ani nenapadlo psát, kdyby s tím naši nepřátelé nezačali sami. Donutili mě k tomu oni. Je od nich velmi nevhodné takové otázky nastolovat, ale pokud v tom budou pokračovat, ještě přitvrdím.
Proč se starají o něco, do čeho jim vůbec nic není a k čemu nemají vůbec právo?"
Zde opět Vacek lže, jako když pan Pettinger tiskne, cena vstupenky nikdy nepřesáhla 190 Kč, zpočátku byla 90 Kč, poté 120, pak 150 Kč, ke konci zmíněných 190 Kč. Mohl by nám některý z jeho obdivovatelů laskavě sdělit, kde vzal Vacek 220 Kč? Najde se nějaký pamětník, který dosvědčí tuto částku? Od „mistra“ se samozřejmě odpovědi nedočkáme. Co má dále znamenat onen násobek 2500 x 220 (?), to jako zisk nebo tržbu? Neplete si tyto ekonomické kategorie naopak pan inženýr?
Nejnehoráznější lží je ovšem Vackovo tvrzení, že jeho „nepřátelé“ s tím začali sami, jeho by o tom ani nenapadlo psát:
Takže: V 6. díle Vackových pamětí Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, vydaném v roce 2002 se na straně 74 dočteme:
„ Samozřejmě, ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili, jak vtipně poznamenal jeden přítel. Ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné, než je na meditaci.“
Zdá se, že to ještě Vackovi sloužila trošku paměť, když odhadl vstupné do Lucerny na 160 Kč. Sám, kdyby lístky nedostal zadarmo, by jistě takovou částku do své učitelky neinvestoval.
Podstatné a prokazatelné ovšem je, že první kritickou reakcí z řad. tzv. tomášovců na Vackovy pomluvy byl článek Martina Paříka, který vyšel v časopise Dotek v prosinci 2003.
Zde je tedy podán jasný důkaz Vackova lhaní. Vacek se zabýval hospodářským výsledkem „konkurence“ vzešlým z prodeje vstupenek do Lucerny prokazatelně dříve, než vyšla první kritika jeho knižních dehonestací.
„To, jak brání komunisty a očerňují nestraníky protestují proti odhalování zla, jasně vypovídá, na které straně stojí ....
Soustřeďují se na mé paměti „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a vytvářejí dojem, že existují pouze ony a nepíšu o ničem jiném než o sporu s Tomášovci. O tom je prvá zmínka až někdy ve 4. díle a věnuji mu pouze malou část knih.“
Zde by měl Vacek uvést konkrétně, které komunisty bráníme! To, že jsem se zastal duchovních kvalit Františka Drtikola, přece neznamená, že bráníme komunisty. To jen chorá mysl Jiřího Vacka domýšlí takovéto absurdnosti. A které nestraníky očerňujeme? Ani Vacka neočerňujeme, pouze se bráníme jeho podlým lžím a nactiutrhání a hájíme čest bytostí, které Vacek ostouzí.
Mimochodem Jidáš byl také nekomunista a kdo by stál na jeho straně, že, pane Vacku?
Vacek lže, že „sporu s tomášovci“ věnuje pouze malou část svých pamětí. V článku na KV http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/07/pamtnkovy-dehonestace-potinct.html dokazuji lživost tohoto tvrzení na příkladě 13. dílu této řady:
„Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem. Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Jiří Vacek začal s otevřeným pomlouváním a dehonestováním autorů a pracovníků Avataru od 6. dílu svých pamětí Jak jsem hledal..., přičemž některé nejapné poznámky na adresu Tomášových se vyskytly i v dílech předchozích. Suma sumárum: Zmíněné Vackovy pomluvy a dehonestace tvoří významný podíl v osmi dílech jeho pamětí, dále jsou zastoupeny též v těchto Vackových knihách:
Jak si uvědomit své Já
O podstatě stezky
Rady na cestu
O jednotě a zlu
Chození s Bohem
Život a učení Ramany Mahárišiho (věřte nevěřte - i v této knize!)
Uvedený výčet hovoří za vše. Je trvalým svědectvím o Vackově lhaní a darebáctví. Tyto knihy jsou pořádným blokem másla na jeho hlavě. A to možná bylo ledacos z jeho „díla“ opomenuto – nahrávky, videa, další knihy, kdo ví?
Jak z toho chce chudák vybřednout?
A tak by to šlo pořád dokola. Nakonec i parazita přijde člověku líto, ale obrana před ním je namístě.
Martin Pařík
