Martin Pařík
Jedna paní, jež panu Vackovi dělala korekturu 13. dílu jeho pamětí, avizovala ve svém příspěvku na webu Jiří Vacek - Satguru, že jde o zatím nejkontroverznější díl, na který budou odpůrci pana Vacka reagovat pobouřeně. Dalo se tedy očekávat, že kniha bude obsahovat nové a ještě drsnější pomluvy, urážky, dehonestace, provokace atd. Nic z toho se příliš nekonalo, mám na mysli adjektiva „nové“ a „drsnější“. Tedy vše při starém: balík dokola se opakujících dehonestací, lží, spekulací, pomluv, sebelitování, malosti, škodolibosti, sebeobdivu, adorací, devótnosti, nudy, šedi, průměrnosti, vnějškovosti, dogmatismu, fundamentalismu, sektářství atd. Chudáku čtenáři se dostává do rukou kompilát až na drobné obměny a doplňky opět sestavený z Vackovy internetové tvorby, oslavných dopisů čélů, politických glos, útoků proti církvím, časopisu Dingir, panu Vojtíškovi, Tomášovým, Drtikolovi, Paříkovi, Dostálovi, Avataru aj. Aspoň že trochu utlumil kulinářské stupidity a omezil se na suchá „alžbětinskoptáčkovská“ konstatování, i když líčení, jak měl za války hrozné větry z chleba, je docela výživné. Fascinující je též kapitola „Již mě nebaví“, kde oslovuje čtenáře: „Milá ega!“ a pokračuje „Přestaňte si již jednou plést mistra s jeho osobností...“, jakoby mistr = Bůh něco měl, natož nějakou osobnost. Opravdové duchovno v této knize vskutku nenajdeme. Nějakým hlubším rozborem této slátaniny nemá cenu se vůbec zabývat, neboť samo dílo postrádá jakoukoli hloubku. Naštěstí vycházejí tituly opravdově duchovní, stojící za vážné studium, na některých z nich se podílejí nebo jsou jejich autory právě Ti, jež pan Vacek ošklivě pomlouvá a dehonestuje.
Jenom si dovolím pro ilustraci uvést, na kolika stránkách se Vacek zabývá dvěma jmény, přičemž nelze vyloučit, že na dalších stránkách jsem tato jména mohl ještě přehlédnout. Jméno Tomáš ve všech jeho modifikacích neuvádím, to se vyskytuje snad „ob řádku“ a jistěže zpravidla v nepěkných souvislostech.
Jméno Pařík se nejméně v jednom případě dostalo na str.: 5, 6, 7, 8, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 42, 48, 51, 52, 53, 57, 58, 60, 78, 80, 85, 98, 100, 102, 104, 107, 109, 113, 114, 115, 116, 130, 137, 138, 152, 153, 166 kapitola „Pan Pařík si nedá pokoj“, 167, 168, 169, 223 kapitola „Jak mě (zde paní korektorka přehlédla hrubku) pan Pařík dal za pravdu“, 224, 225, 238, 263, 265. Celkem nejméně na 46 stranách je uváděno toto jméno v nedobrém světle v knize jednoho výtečníka - pamětníka, jenž se má za mistra čili Boha. Ve skutečnosti má čtenář co dočinění se zamindrákovaným chudákem, se zkostnatělým, nafouklým, mravně retardovaným egem.
Jméno Drtikol se objevuje na str. 18, 44, 55, 56, 57, 82, 98, 99, 105, 106, 107, 108, 115, 125 kap. „Ještě F. Drtikol“, 126, 127, 138, 150, 160, 161, 169, 270. Přišlo mně komické, když Vacek do umdlení na řadě místech Drtikola masíruje, propírá a dehonestuje, aby posléze přičinil celou kapitolu „Ještě F. Drtikol“.
Tyto drobné statistiky myslím o něčem vypovídají a nepotřebují hlubší komentář. Snad přimějí i nejzavilejší zfanatizované členy Vackovy sekty k alespoň maličkému zamyšlení, komuže to vlastně tak bezmezně důvěřují.
