Miloš Tomáš
Pan Filip Blažek prý vyladěn milostí Šrí Maháršiho a swami Nitjánandy rozpoznal podle popsaných špatných vlastností (závist, žárlivost, poživačnost, povýšenost, nekritizovatelnost, mentorování, sebelítostivost, sebeobdiv, lhaní, zastrašování, nactiutrhání, podsouvání, zcizování, překrucování duchovní nauky atd.) svého gurua Jiřího Vacka. Jde o příklad naprosté nevyrovnanosti či diametrálního otočení Vackova praktikanta, anebo důkaz selhání ve „skupině“? Přičemž tento člověk je panem Vackem veden mezi přáteli z nejvěrnějších (vedle Sáry a Hynka), ještě z předkrutinovské éry. O jeho věrnosti panu Vackovi svědčí právě ono jeho identifikování pana Vacka pouze z popsaných špatných vlastností.
Pan Blažek napsal: „Miloš Tomáš….... chytře nejmenuje.“
Nevím, zda nejmenuji chytře, ale zřejmě tím chtěl autor říct, že pan Vacek a spol., pokud jmenují, jmenují hloupě.
Je zajímavé, že Vackův přítel z nejvěrnějších rozpozná pana Vacka podle jeho vlastností a tzv. maličcí (vzdálenější „satguruovi“), navzdory jeho opakovaným tvrzením, že jeho osoba není mistr a toho může rozpoznat zase jen mistr (i když to sám o sobě tvrdí), ho v devótních adoracích nazývají mistr a Mistr. Proč tedy tito tzv. maličcí, kteří evidentně žádnými mistry nejsou, si troufají identifikovat pana Vacka jako mistra či dokonce Mistra?
Kdyby alespoň pana Vacka pro přesnost nazývali „mistrovskou osobou“ jako jeho zetě a dceru. Ti podle pana Filipa Jelínka prý zas doslova strhávají duše, čemuž dle obsahu Krutinových článků, ve kterých rozvíjí Vackovy myšlenky, nelze nevěřit.
Paní Helena Kreizlová také označila „třinácté paměti“ „mistra“ Vacka (jako by měl třináct pamětí, kdežto mistr je třinácterák v jiném smyslu – má jedny paměti o třinácti dílech – byť tyto obsahují dokola obemílaná pseudoduchovní klišé a pomluvy) za velmi kontroverzní. Dokonce doslova zatím za „nejkontroverzněší“. To znamená, že předchozí díly Vackových pamětí uznala paní Kreizlová také za kontroverzní. Kdo má kontroverzní paměti, tzn. životopis, má kontroverzní život. Taková osoba bývá zpravidla sama kontroverzní. Pan Vacek je tedy korektorkou svého životopisu viděn jako kontroverzní osoba. Sám čtenář z pamětí pana Vacka vidí, že jeho život se z 80 procent skládá z pomlouvání druhých, z 13 ze zážitků z jídla a cestování a ze 7 procent z pokusů objasňovat (ve skutečnosti účelově překrucovat) duchovní nauku. To vše prý pro naše poučení.
Bylo by jistě vhodné, aby věrní přátelé - jestliže na nekritizovatelném panu Vackovi shledávají nedostatky - našli také cestu k jeho nápravě.
