aneb medvědí služba Jaroslava Macháčka
Martin Pařík
Ano, pane Vacku, jste poznat po ovoci, podle vašich žáků neboli čélů, které demoralizujete, ohlupujete a využíváte na svoji obranu. Zároveň tím pod sebou podřezáváte větev - odhalujete se ve své nahotě, nevalné, nevábné.
Tentokráte jste povolal na svoji obranu (Přímo či nepřímo, to je jedno, minimálně na základě údajného výroku Rámakrišny, že „žák musí bránit svého mistra, nebo od něj s hanbou odejít“, jímž často manipulujete svými „maličkými“ neboli zfanatizovanými, zakomplexovanými, nemyslícími nohsledy. ) Jaroslava Macháčka, který se pokusil zachránit váš tlející kredit příspěvkem na vašem „satguruovském“ webu pod názvem
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/reakce-na-clanky-z-kv (23.11.09).
Svůj článek J. Macháček opírá o tuto „průkopnickou“ ideu:
„Škoda, že pan M. Tomáš (přes výši svého poznání, při kterém on může posuzovat výši jiných lidí) zapomněl na jednu z nejdůležitějších pouček, které se moc nezvýrazňují v duchovní literatuře (ale měla by se zviditelňovat), a to je ta, že když člověk mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě. Ať chceme nebo ne, posuzujeme okolí vždy podlé svého naučení (které jsme jen tak mimochodem nabyli do svých tří let života, pak už to jen rozvíjíme podle toho, kde a jak žijeme) a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládáme sami sebe. Nezávidím panu Tomášovi jeho pozici, nic méně prozřít (a napravit se) může nakonec každý, i ten největší lump (viz případ Máří Magdaleny). Když člověk ví, jak na to, je to vlastně jednoduché.“
Kdyby byl pan Macháček s to domýšlet věci, kdyby byl schopen normálně uvažovat, musel by přece vyvodit, že tato jím uváděná poučka, kterou se pokouší zpochybnit a degradovat argumentaci Miloše Tomáše, by musela mít všeobecnou platnost, tedy pokud je pravdivá, a vztahovat se stejně na Jiřího Vacka či Krutinu jakož i na Macháčka. Takže, je-li obecně pravdivá, bezezbytku platí tato tvrzení:
Jiří Vacek zradil jógu a nevěří tomu, co učí.
Jiří Vacek nevěří v Boha.
Jiří Vacek obdivuje komunismus, komunisty, možná se s nimi dokonce zapletl.
Takové a podobné závěry, jenom se jmény jiných osob, prezentuje Jiří Vacek ve svých knihách o druhých lidech. Podle pana Macháčka je tedy i Jiří Vacek determinován naučením, které nabyl do svých tří let života, pak už to jen rozvíjel podle toho, kde a jak žil. Jiří Vacek posuzuje okolí vždy podle svého naučení, a tudíž vždy zkresleně a vždy do takového hodnocení vkládá sám sebe. Jiří Vacek podle pana Macháčka „když mluví o druhých, tak vlastně mluví sám o sobě“.
Jiří Vacek je autor, který téměř neustále píše o svém okolí, soustavně kritizuje, posuzuje, dehonestuje různé duchovní osobnosti, směry, hnutí, skupiny, firmy atd.
V případě Jiřího Vacka (potažmo Krutiny) dejme panu Macháčkovi zapravdu: Jiří Vacek (Krutina) posuzuje okolí vždy zkresleně.
