pondělí 8. února 2010

Pan Kos uchem jehly

Dr. Kamil John

Článek pana Kosa "Vzpomínky na Lucernu" http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/vzpominky-na-lucernu je těžko uvěřitelný a vnucuje myšlenku, že nejlepší by asi bylo nereagovat na něj. Není jasné, co je jeho účelem, pokud mu člověk rovnou nepřipíše dosti nízké důvody. Zkusme se však přemoci a pokusme se trochu porozumět alespoň některým věcem, o které tam asi jde.

Pan Kos tvrdí, že lidé z Avataru jsou sami dogmatičtí… Jen on je svobodný. Nevidí si však na špičku nosu: Např. vytýká přednáškám v Lucerně, že se tam meditovalo jen chvíli, pokud vůbec. A také tam, podle něj, nebyl vhodný prodej knih. Podle něj Avatar a Miloš T. tradici Tomášových zneužívají. Z textu je zřejmé, že jeho ideálem by bylo, kdyby se tam po celou dobu ukázněně a v tichu meditovalo, o přestávkách nemluvilo atd.

Sezení v meditaci bez pohybu však není duchovním cílem, jak se asi domnívá. Lidé při Tomášových přednáškách meditovali opravdu, ale hlavně spontánně v tom dobrém slova smyslu, kdy meditací je setrvávání v tom nejlepším a nejopravdovějším, co člověk může. Pan Kos však rozlišuje meditaci (podle něj) a nemeditaci (podle něj) . Člověka by mohlo napadnout, že se pan Kos sám potácí v dogmatizmu a dualizmu a neuvědomuje si to. Již jeho odborné duchovní vyjadřování napoví, jak duchovně vyspělý pan Kos je.

Dále pan Kos sděluje, že přednášková činnost manželů Tomášových se mu líbila, dokud on a ostatní společnost byli v duchovních začátcích - tehdy by to snad s Tomášovými ještě šlo (podle něj). Ale když lidé vyspěli, jsou duchovní postoje Tomášů zastaralé.


Naskýtá se otázka, co by Tomášovi dělali, kdyby se dožili dneška. Jak nám to pan Kos vysvětlil, vypadá to tak, že buď by museli hodně přidat, nebo by panu Kosovi nestačili. Takový duchovní obr je pan Kos. Jak by to však se svou velikostí udělal, chtěl-li by proklouznout do království? Jak se bude protahovat uchem jehly? To jsou tajemství, která nám zůstanou skryta. A aby ne, když, jak pan Kos píše, duchovno není pro masy, které v Lucerně byly.

Taková hluboká tajemství text pana Kosa obsahuje. A což teprve souhlasné poznámky mistrovy! Na to nelze ani pomyslet.

My jsme si však ve své naivitě Lucerny opravdu užili a rádi na ně dodnes vzpomínáme. Ano, podle potřeby jsme si tam koupili i knihy. A dobře nám tak, patří nám to, že máme doma zastaralou nauku, jak nám pan Kos vysvětlil. My to však ve své prostotě nevidíme a jsme za ty knihy rádi. Ve své malosti si budeme číst v odkazu manželů Tomášových i jejich „zneužitele“ Miloše a budeme se z jejich knih radovat. Také se jednoduše domníváme, že duchovní pravdy nezastarávají a ani se neobjevují nějaké „nové pravdy“. Snad jen jiné zabarvení jejich podání.