Martin Pařík
Zkraje bych se rád omluvil roztomilé a veskrze sympatické literární a filmové figurce za to, že jsem si dovolil k ní přirovnat potemnělou personu profesionálního lháře, jímž nade vší pochybnost Jiří Vacek je. Vždyť si za své knižně vydané lži nechá platit tučným penízem a nadto ještě očekává uznání, nejlépe písemné.
Nakladatelství Krutina – Vacek vydalo 15. pokračování „pamětnické“ řady Jiřího Vacka Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe. Tentokráte pevná vazba – snad aby se lži, pomluvy a slabomyslné bláboly v textu obsažené lépe uchovaly. V tiráži, jak je to u Vacka obvyklé, není uveden odpovědný redaktor. Patrně se nenajde nikdo, kdo by chtěl nést tíhu odpovědnosti. Takže ta padá na hlavu jednak Vacka, jednak Jiřího Krutiny, a to v míře dost možná výraznější, neboť u starého pána lze prokazatelné obsahové prohřešky zčásti přičíst na vrub ztráty koncentrace a paměti.
Budu konkrétní a na několika málo příkladech (našlo by se jich neskonale více) se pokusím demonstrovat opodstatněnost výše uvedených tvrzení:
1) Na straně 220 se v kapitole „Miloš Tomáš znevažuje vlastní matku“ dočteme:
„Tak Miloš, ale i další jeho spojenci jen znevažují Mílu (rozuměj Tomášovou). Nejen ji nebrání, ale zneužívají ji pro své sobecké cíle jako zástěrku...“
O 50 stran dále, na str. 275, otiskl Jiří Vacek na svoji obhajobu příspěvek svého čély Martina Čapka pod názvem „Kauza Vacek: Styl Jiřího Vacka“, z nějž vyjímám doslova včetně chyb:
„Vážený pane Tomáši, pojďme si společně probrat Váš poslední příspěvek na Kauza-Vacek ,Styl Jiřího Vacka‘. Již v první větě příspěvku zásadně chybujete a (?) uváděním nepravdivé skutečnosti a pomlouváte. Jiří Vacek nenapsal, že zneužíváte svou matku. On napsal, že svou mámu znevažujete! Což je rozdíl. ... Co je pomluva? Dle slovníku pojmů je to ,trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit jinou vážnou újmu.‘“
Již jednou jsem na tuto rozporuplnost poukázal, a to v článku
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/06/dal-nestoudnost-vackova-obdivovatele.html,
což však panu Vackovi nebránilo v tom, aby své pomluvy znovu nepublikoval, tentokrát dokonce knižně, včetně drzého, vylhaného obvinění pana Čapka.
2) Na str. 24 Jiří Vacek píše:
„Pan Pařík si stěžuje, že mu podsouváme náklonnost ke komunistům.
Osvěžme mu proto paměť jeho výroky:
1. Komunismus (=hrubý materialismus, ateismus a hlásání třídní nenávisti a diktatury proletariátu) je vznešená idea.
Jde prý o Paříkův výrok. Vyvstává otázka: Kdy a kde byl tento výrok Paříkem vyřčen nebo publikován (nemusí být v doslovném znění, postačí když bude přesně obrážet smysl uvedeného)? Kdyby takový bibliografický podklad fakticky existoval, jistě by jej Vacek otiskl. Ve skutečnosti jde o výrok Jiřího Vacka, který jej přisoudil Paříkovi.
Jiří Vacek se ve své nadutosti nenamáhá s uváděním faktů a přesných údajů. Prostě si něco ad hoc vycucá s prstu a sesmolí a pak to do nekonečna opakuje v naději, že mu to čtenáři spolknou (dle svého oblíbeného pravidla o stokrát opakované lži). To je jeho myšlenkový svět a styl.
3) Na str. 191 se Vacek pokouší napravit reputaci ve věci autorských práv. Svá nehorázná porušování autorského zákona přechází či bagatelizuje a pozornost zaměřuje na avatarské vydání knihy V srdci skutečnosti:
„ Za tímto účelem, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv. Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku V srdci skutečnosti vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanášramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: Čtyřicet slok o jsoucím a třicet slok.“
Opakovaně bylo Vackovi vyvráceno, že šlo o celá díla. Ve skutečnosti bylo vynecháno 12 veršů, což si může každý ověřit. Podstatné ovšem je, že ačkoli Avatar nepotřeboval k vydání tohoto díla licenci, neboť šlo o autorskou práci Jiřího Navrátila doplněnou citacemi a ukázkami, přesto si Avatar zajistil písemné svolení Ramanášramu, má je a v minulosti se nabídl, že je případným zájemcům ukáže. Tak jako tak Vacek v této věci prokazatelně lže – důkazem budiž existující kniha a dokument z Ramanášramu.
Autorskoprávní kauze Jiřího Vacka se podrobně věnují níže uvedené články:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/03/vackova-argumentan-fale-ve-vcech.html
Takový už je Jiří Vacek. Na jedné straně horlivý (bohužel až) porevoluční antikomunista, na straně druhé předlistopadový dobrý soudruh, aktivní člen Revolučního odborového hnutí, podavatel zlepšovacích návrhů, jimiž si vylepšoval kádrový profil, poslušný účastník komunistických voleb, autor anonymních samizdatů (Chudák, bál se postihu, třeba ztráty teplého místečka.) a prznitel nauky Ramany Maharšiho. Eduard Tomáš, a nejen on, své samizdaty vždy podepisoval, jó to byl chlap.) Kromě toho také, jak bylo výše dokázáno, je Jiří Vacek pomlouvač a lhář, který se snaží ponížením ostatních povýšit sebe sama a upravováním vlastní minulosti zakrýt, že je pouhý zbabělec. Smutná karikatura soudruha „duchovního“ mistra.
