Martin Pařík
Jiří Vacek byl opakovaně vyzván, aby zaujal chlapské stanovisko k důkazům, které jej usvědčují ze lhaní a podvádění viz:
http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/10/domeek-z-falench-karet-jiho-vacka.html .
Z uvedeného článku vyjímám přehled prokazatelných lží, aby si laskavý čtenář mohl ihned porovnat, na co pan Vacek ve svém novém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jeste-k-autorskym-pravum-viz-kv-28_12_2007 vlastně reaguje, resp. nereaguje.
Sumarizace prokazatelných, okamžitě verifikovatelných lží Jiřího Vacka (Do tohoto výčtu nejsou zahrnuty lži, pomluvy a spekulace Jiřího Vacka, které vyžadují komplikovanější důkazní řízení, např. svědectví třetích osob, což ovšem nijak nesnižuje jejich negativní význam.) obsažených v jeho článku „O autorských právech“ (kurzívou citáty pana Vacka):
Lež č. 1: „Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu... Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli..“
Avatar je držitelem písemného svolení Ramanášramu (jehož, jak uvedeno výše, nebylo zapotřebí) k vydání této knihy, tudíž nic neporušil. Pan Vacek píše neurčitě o právech „našich“, kdo všechno se za zájmenem „naše“ skrývá? Kolik osob ta práva mělo, vlastnilo?Ať pan Vacek laskavě předloží jakýkoliv písemný doklad o tom, že smlouva se týká krom něho ještě nějakých dalších osob.
Lež č. 2: „Porušení (autorských práv) zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Uvedená díla nejsou v monografii pana Navrátila o Maharšim otištěna celá, byly vypuštěny tyto verše: 9, 13, 17, 23, 24, 28, 31, 32, 33, resp. 4, 11, 15.
Lež č. 3: „Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl.“
Dle účetních dokladů možno doložit, že uvedená kniha se prodávala několik let – od r. 1997 do r. 2001. V průběhu těchto let odkoupil Jiří Vacek nikoli, jak uvádí, asi 20 ks, nýbrž dle účetních dokladů Avataru minimálně 114 ks ( v roce 1997 - 60 ks, v roce 1998 – 40 ks, v roce 1999 – 7 ks, v roce 2001 – 7 ks). Jiří Vacek si jí v průběhu několika let odebral tolik, kolik sám uznal za vhodné, aby netratil. Mohl si jí za ta léta nakoupit, kdyby býval chtěl, mnohem víc, třeba 1.000 ks, měl je k dispozici. Posledních několik kusů z celého nákladu si Avatar ponechal pro potřeby svého zasilatelství. Pan Vacek obdržel dle smlouvy rabat vyšší o 4 procenta, nikoli o 3, jak uvádí. Sleva tudíž činila 12,80 Kč. Rabat na jedné knize představoval 99 Kč. Při prodaných minimálně 114 ks činil hrubý zisk pana Vacka na této knize 11.286 Kč, přičemž nad rámec našeho recipročního rabatu to bylo 1.459 Kč. Avatar jej v žádném případě nepodvedl.
Lež č. 4: „Že kniha (Maharšiho evangelium) uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.“
Kniha vyšla dva dny po publikování Vackova článku na jeho webu, a to v rámci smluvně daného časového horizontu.
Lež č. 5: „Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.“
Kniha vyšla 17. května 2007
Lež. č. 6 a 7: „Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá."
Ke lži č. 6: Dle Zákona č. 35/1965 Sb, par. 14, resp. Zákona č. 121/2000 Sb. par. 30 : v rámci vlastnických práv má pan Vacek právo užití tohoto obrazu pouze pro osobní potřebu, bez hospodářského zisku. Vydání knihy, coby publikace určené veřejnosti, není osobní potřebou. Užití záznamu obrazu F. Drtikola na přebalu knih podle obou zmíněných zákonných úprav vyžadovalo autorské svolení, tj. též svolení jiné osoby oprávněné k výkonu autorských práv (dědicové atd.). Držitel autorských práv měl vůči panu Vackovi nárok na autorskou odměnu nebo na upuštění od distribuce knih. Samotné autorské právo u nás trvá 50 , resp. 70 let od smrti autora.
Ke lži č. 7: V žádném případě se nejednalo o pouze jím (Drtikolem) inspirovaný motiv v různém barevném provedení, nýbrž o fotokopie obrazu F. Drtikola s jeho podpisem, různě zatónované. Navíc pan Vacek nesmí bez souhlasu vlastníka práv jakkoli předlohu upravovat, redukovat apod., neboť ji může znehodnotit, což se také v jeho případě nade vší pochybnost stalo.
Pan Vacek ve svých knihách otiskuje (ač to nebývá v našich podmínkách obvyklé – uvádí se zpravidla u copyrightu pouze jméno) vedle značky „copyright“ a svého jména tuto výhružnou formulku ke zdůraznění svého autorského vlastnictví: „Opisování a jakékoliv rozmnožování bez svolení autora není dovoleno a bude považováno za porušení autorských práv.“
Proč na jednu stranu ing. Jiří Vacek důrazně vyžaduje respekt ke svým vlastním právům a současně sám autorská práva jiných osob flagrantně porušuje, ignoruje či bagatelizuje, jak bylo výše dokázáno? Proč běžně ve svých knihách publikuje soukromé dopisy či texty různých osob bez jejich souhlasu (dokonce proti jejich vůli)? Proč neměří sobě i jiným stejným metrem? Co jej vede k takovému křivému a bezohlednému jednání?
V tomto textu jsme předložili věcné, písemně zdokumentované důkazy usvědčující pana ing. Jiřího Vacka z opakovaných účelových lží.
Vackova odpověď:
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/jeste-k-autorskym-pravum-viz-kv-28_12_2007
Několik poznámek k Vackovu výplodu (kurzívou Jiří Vacek):
„Obecně vzato, veškeré pravé duchovní učení pochází přímo z Boha a nikoliv od lidí. Proto jakékoliv jeho přivlastňování si osobou nebo organizací je v zásadě nesprávné. Co je boží, patří všem a má být také volně všem přístupné.“
Zde si pan Vacek nenápadně pokouší vytvořit alibi pro nelegální prodeje některých svých oxeroxovaných překladů děl, jejichž autorská práva náleží Ramanášramu. Zajímavé je, že sám považuje své dílo za božské, proto by si je nikdo neměl dle jeho vlastních slov přivlastňovat, a zároveň si ho sám důrazně přisvojuje viz dovětek o copyrightu v jeho knihách.
„V praxi jsou určitá omezení v dostupnosti duchovního poučení přípustná s ohledem na návratnost vložených prostředků například do knižních vydání včetně přiměřené odměny za vynaloženou práci.
Rozhodně by však neměla převládat honba za ziskem, omezování dostupnosti duchovního poučení z ryze sobeckých důvodů nebo dokonce ničení konkurence, která je stejně zaměřená. Z tohoto pohledu je nutné posuzovat i otázku autorských práv a nikoliv se řídit pouze strohou literou zákona.“
Na tomto místě zcela popírá svoji předchozí tezi a hledá zdůvodnění pro vlastní obohacování se a přezíravý postoj k cizím autorským právům.
„Právě proto jsme nakladatelství Avatar přepustili naše práva na vydání obrazového životopisu Ramany Mahárišiho a nevyvodili jsme právní důsledky jejich neoprávněného vydání prvé knihy o Mahárišim, ač jsme v té době byli v ČR jediní, kteří měli právo je vydat. Nakladatelství Avatar má k vydávání duchovní literatury přístup přesně opačný. Snaží se naši konkurenci zničit a maximalizovat svůj zisk. Spustilo pomlouvačnou kampaň ve snaze dokázat, jak jim škodíme. Jak je vidět z uvedených příkladů, nemají pravdu. Je tomu přesně naopak: mají z našeho postoje značný zisk. Protože ve své kampani neustávají, uvádím jejich tvrzení na pravou míru. Toť vše.“
Proč si pan Vacek zajišťoval práva na dílo, které neplánoval sám vydat? Je známo, že v té době měl práva poskytnuta Ramanášramem zdarma čili by bylo nemravné znemožňovat jeho vydání. Vacek pouze dělá z nouze ctnost. Dále opakovaně lže o údajně neoprávněném vydání monografie pana Navrátila V srdci skutečnosti viz sumarizace jeho lží níže. Že něco uvedl na pravou míru je opravdu směšné.
„V otázce autorských práv jiných subjektů je k zastupování jejich práv nikdo nepověřil, a proto jim do toho také nic není. Nejde jim o spravedlnost, ale mají jen snahu nás co nejvíc pomluvit a uškodit. Pravdou je, že z našeho počínání měli jen prospěch a nikoliv škodu.“
Pan Vacek se prezentuje do značné míry jako veřejná duchovní osoba, a proto by měly být jeho činy a postoje transparentní. Jak si jej mohou lidé (zejména jeho žáci) vážit, když není s to své počínání obhájit. Zbabělým útěkem od odpovědnosti výrokem, že nám do toho (jeho pohrdání autorskými právy Ramanášramu a potomků Františka Drtikola) nic není, si opravdu nepomohl.
„Jen na okraj celé záležitosti. Když nám Avatar odmítl prodávat své knihy, odebírali jsme je od firmy Kosmas. A co se ukázalo? Tato firma nám dávala o 2 procenta vyšší rabat než Avatar. Takto nás Avatar skutečně poškozoval.“
Demagogové typu Vacka rádi odvádějí pozornost od vlastních neetických postupů podlým útokem na oponenta. Řeknou A, a neřeknou B. Je prokazatelné, že v dobách spolupráce Vacek poskytoval Avataru za své knihy faktických 23 procent rabatu (Avatar, jakožto plátce DPH, neplátci jsou v knižní branži naprostou výjimkou, odváděl z jeho 28 procent téměř pět procent státu), zatímco Avatar za své knihy poskytoval Vackovi čistých 27% čili téměř o 4% více než dával Vacek. Toto byla podle Vacka rovná spolupráce. V závěru spolupráce na opakovaná upozornění, že obchodování není spravedlivé, velmi neochotně zvýšil rabat o 2%. I tak to bylo nefér. Zdůrazňuji: obchodování mezi panem Vackem a Avatarem probíhalo na základě reciprocity - Vacek kupoval knihy Avataru, Avatar zase knihy Vackovy. Kdyby Avataru pan Vacek poskytl čistý rabat 30% (tj. jako neplátce DPH 35%), bezpochyby by mu Avatar poskytl stejné rabatové podmínky. Proč pan Vacek nectí rovné obchodní podmínky? Jsou dodavatelé, kteří by panu Vackovi poskytli vyšší rabat než Kosmas. V tom případě by podle Vackovy logiky Kosmas Vacka "skutečně poškozoval".
„Výpočty, které jsou neověřitelné a neodpovídají skutečnosti, dospěl pan Pařík k závěru, že nám za autorská práva na obrazovou publikaci o R. Mahárišim „zaplatil celých 1459 Kč“. Nezaplatil ani korunu, jen zvýšil nízký rabat, který nám na knihy poskytovali a který byl i tak nižší, než nám poskytoval velkoobchod Kosmas. Takže je autorská práva nestála nic a ještě jsme jim vydatně pomohli zvýšit zisk jednak tím, že jsme jim poskytli autorská práva a navíc jsme jim i část nákladu rozprodali. Tímto prodejem jsme pomohli my jim, ne oni nám. Jestliže sám pan Pařík uvádí, že jsem na distribuci této knihy vydělal 11.286 Kč (nikoliv 11.300 Kč!), tak je přesný. Avatar sám musel na prodeji této knihy vydělat nejméně 10 x víc, tj. nejméně 112.860 Kč. Jasné a logické počty. Za těch 1459 Kč, které ani nezaplatili, se to určitě vyplatilo. Tak taková je „škoda“ v oblasti autorských práv, kterou jsme Avataru způsobili – když vyjdeme z jejich výpočtů, tak jsme jim umožnili zisk cca 200.000 Kč. Taková je nesmlouvavá řeč čísel, se kterými pracuje pan Pařík.
Neudělal by lépe, kdyby mlčel a nenutil mě uvádět jeho výmysly na pravou míru?“
Závěr Vackova článku je docela šokující. Vacek drze lže, že naše výpočty jsou neověřitelné a neodpovídají skutečnosti. Jak k nim asi M. Pařík dospěl? Inu, shromáždil doklady (faktury) , na nichž svým podpisem Vacek stvrdil odběr uvedeného titulu, počty odebraných knih sečetl a výsledek publikoval. Tyto faktury jsou k dispozici. Co chce víc? Jsou to relevantní důkazy.
Dále, kde vzal výrok M. Paříka: „zaplatil celých 1.459 Kč“? Tento Paříkův údajný výrok si, jak je u Vacka běžné, vycucal z prstu, o čemž se laskavý čtenář může snadno přesvědčit v článku „Domeček z falešných karet Jiřího Vacka“. Vacek uvedenou knihu vydat zájem neměl, nebyl ochoten do ní investovat, patrně se bál rizika nejisté návratnosti vložených prostředků. Neměl-li je, mohl si je vypůjčit nebo prodat auto či chatu atd. Prostředky by se mu vrátily a ještě by vydělal. Investorem se stal Avatar, který nesl všechna případná rizika. Vacka to nestálo téměř nic, jenom vyřízení formalit ohledně poskytnutí sublicence. Odměnou kromě zmíněných 11.286 Kč na rabatu z prodaných knih mu jistě byla radost, že kniha vyšla a že její vydání neblokoval.
Pan Vacek má kolem sebe řadu vysokoškolsky vzdělaných příznivců, v neposlední řadě vzdělaného odborníka pana Krutinu. Proč se s nimi, dříve než vypustí takovou snůšku lží a absurdit, neporadí?
Snad se pan Vacek ještě zmuží a místo kupení záludných lží věcně a jasně zareaguje na jednotlivé shora uvedené body – Lži č. 1-7.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
