Jelikož pan Vacek stále tvrdí, že Kauza Jiří Vacek podává lživé informace a nepřináší žádné důkazy o jeho nekalé činnosti a amorálním jednání, uvádíme, jak jsme dříve slíbili, zásadní příspěvek představitelů nakladatelství Avatar, který usvědčuje pana Vacka ze lží a nelegálního jednání v otázce autorských práv.
Redakce
K článku pana Vacka O autorských právech z
15.05.2007
Miloš Tomáš a Martin Pařík
Nakladatelství Avatar
(kurzívou Jiří Vacek)
Ze současných projevů pana Paříka a spol je cítit jen nepřátelství, nenávist a závist spolu se záměrem co nejvíc nám uškodit a nic víc. Opustily již i tu slabou přetvářku duchovnosti, a zabývají se jen penězi a ziskem neboli pustý materialismus. O nic jiného nejde než urvat co nejvíc pro sebe na úkor druhých a ty zničit. To je jejich cíl a nikoliv šířit hodnotnou duchovní literaturu.
Za tímto účelem se naši nepřátelé neváhají spojovat i s těmi, kteří jógu a mystiku potírají, jako je evangelický farář Vojtíšek se svou Společností na potírání sekt i s představiteli katolicismu. Využívají proti nám i komunistické lži. Členy strany oslavují včetně jejich „vznešených ideálů“ a pro oběti komunistického útlaku mají jen nadávky zbabělců, protože se nenechali zavřít. Nevadí jim ani sprostota Aura ani vyhrožování „kolegy z ministerstva vnitra“ pana Dostála. To vše a mnohé další podle nich světí jejich účel: zničit konkurenci. Jediné čeho dosáhnou je, že zničí sami sebe. Spáchané zlo se obrátí proti nim.
(tučně Avatar)
Své subjektivní pocity a dohady pan Vacek prezentuje jako objektivní fakta. Chybí jakýkoliv důkaz. Důkazem usvědčujícím jej ze lhaní je naopak verifikovatelná skutečnost, že Avatar hodnotnou duchovní literaturu šíří a že nikoho neničí a ani ničit nemůže. A jak může být údajný duchovní mistr, za něhož se pan Vacek nepokrytě prohlašuje (byť o sobě píše v plurálu, např. "my", "nás"), zničen?
Pan doktor Vojtíšek je velmi tolerantní člověk, není známo, že by jógu, mystiku či sekty potíral, naopak jakožto seriózní badatel je zkoumá a studuje a své závěry prezentuje korektně a nepřeceňuje je.
Pan Vacek dále neuvedl, kdo a jak oslavuje členy strany, tím méně konkretizoval, jakým způsobem jeho nepřátelé „oslavují vznešené ideály komunistů“. Jednoduše proto, že si to vymyslel.
K tomu účelu, zničit nás, vytáhli otázku autorských práv.
Tak tady jsou holá fakta, která mluví sama za sebe. Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu, jak snadno zjistíme, když do ní nahlédneme. Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli. Porušení zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Třebaže dle vyjádření právníka znalého autorskoprávní problematiky nebylo třeba na toto dílo smlouvy, neboť šlo o autorské dílo J. Navrátila o Maharšim doplněné citacemi, Avatar si přesto zajistil v Ramanášramu písemné svolení - máme je k dispozici. Je pravdou, že jsme v knize neuvedli copyright Ramanášram - to proto, že se jednalo o autorské dílo Jiřího Navrátila (jak již bylo uvedeno). Dále je prokazatelnou nepravdou, že tam jsou otištěná celá dvě díla, jak píše Vacek výše, nýbrž pouze část, i když převážná - některé verše byly právě kvůli vyhovění zákonu vypuštěny (viz. sumarizace níže).
Z přátelství k Tomášovým jsme na toto porušení našich práv, které nás poškodilo, nereagovali. Ještě než Avatar tuto knihu vydal, vážně s námi jednal o tom, že vydá překlad můj a ne Navrátilův. Pak najednou bez jakékoliv informace, jednání přerušil. Nezávisle na nich jsem se dozvěděl, že již propagují vydání překladu J. Navrátila. Tehdy jsem jejich jednání považoval za pouhou neslušnost. Dnes jsem chytřejší - avataři chtěli docílit zdržení našeho vydání, aby nás na trhu předběhli, což se jim také podařilo.
Avatar měl od počátku zájem prioritně vydat velmi kvalitní samizdatovou práci Jiřího Navrátila. Ježto v podobě, v jaké samizdat existoval, nemohl kvůli rozsáhlejším přeloženým pasážím vyjít, byl pan Navrátil nucen své dílo přepracovat a přeložené části zredukovat, aby dílo nemuselo podléhat autorskoprávní ochraně. Z tohoto důvodu byly též vyjmuty některé verše z Vackem jmenovaných sbírek. Avatar vlastně vydal okleštěný a upravený starý samizdat pana Navrátila. ( Kompletní samizdaty pana Navrátila, nově přepracované a doplněné, vyšly nedávno pod názvy Učení a Poselství.) Přesto, znovu zdůrazňujeme, hlavně kvůli vyhrožujícímu panu Vackovi jsme zažádali Ramanášram o svolení a požehnání vydat tuto publikaci a toto svolení jsme písemně obdrželi a máme archivované.
Pak Avatar za námi přišel s prosbou, ať v rámci našich smluv s Ramanašramem umožníme, aby vydal knihu „Šrí Ramana Maháriši, život velkého mudrce z Arunáčaly v obrazech“. Prosbě jsme vyhověli. Ač nebylo zevně vzato v našem zájmu, chtěli jsme, aby se tato kniha dostala do rukou uctívatelům mistra. Licenci jsme Avataru pro dobro věci poskytli zdarma. Avatar za ni nic nezaplatil.
Zde pan Vacek opět hrubě zkresluje skutečnost. Pravda je taková, že by Jiří Vacek tuto knihu sám nevydal, protože jde o značně nákladnou záležitost. Kdyby měl zájem ji vydat, nepochybně by ji vydal na vlastní náklady. On sám za práva na ni Ramanášramu v té době podle všeho neplatil, takže by bylo hodně amorální chtít po Avataru peníze, když sám tuto knihu neměl zájem vydat. Ke cti mu může snad být, že prostě neblokoval její vydání.
Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl. Využil naši důvěřivost. Licence jej přišla bez jejího zaplacení, ale pouze na uvedené slevě, na celých 192 Kč. Kolik asi vydělal při výši ceny knihy, je zřejmé. My jsme z toho, zevně vzato, měli jen újmu, která se projevila menším odbytem našich knih. Český trh duchovní literatury není příliš velký. Ramanašram od Avataru také nic nedostal.
Jde opět o nakupení hrubých lží – Vackovi byl poskytnut rabat nikoli o 3, ale o 4% vyšší, takže navýšení slevy činilo u jedné knihy 12,80 Kč, nikoli 9,60 Kč. Vacek neodebral „asi“ 20 knih, ale minimálně dle účetních dokladů 114 ks. (velmi nesatguruovský odhad) Kniha se prodávala několik let – od roku 1997 do roku 2001 - a Vacek si po prvotních dvou odběrech po 30 ks průběžně odebíral po několika málo kusech, aby neriskoval a neležely mu v tom peníze - byl eufemisticky řečeno velmi opatrný. Po několika letech, když byla kniha téměř vyprodána a my jsme měli skladem několik kusů, přišel pan Vacek, že chce další, které jsme mu již nedali, protože jsme je uchovávali pro potřeby našeho zasilatelství. Tato kniha stála pouze 320 Kč - což je na velkoformátovou celobarevnou publikaci na křídovém papíře opravdu málo a pan Vacek jaksi opomněl do nákladové ceny zakalkulovat cenu tiskárny, grafické úpravy a sazby, což tvořilo podstatnou část z jím uvedené cifry. Dále Vacek srovnává nesrovnatelné - my jsme Ramanášram nepodvedli - Vacek nám udělil písemnou sublicenci. Jeho spekulace, že měl nějakou újmu kvůli této knize je absurdní. Dlužno připomenout Vackem prosazované nerovné podmínky při vzájemném obchodu mezi ním a Avatarem – zatímco Avatar jakožto plátce DPH mu poskytoval na své knihy rabat 27%, pan Vacek, s výjimkou krátké doby na konci spolupráce, Avataru za své tituly poskytoval jakožto neplátce DPH 28%, což je po odvodu DPH něco málo přes 23%. Nutno dodat, že v knižní branži platí nepsaný zákon, že neplátce DPH poskytuje plátci DPH rabat navýšený o oněch 5%, což pan Vacek odmítal pochopit a trval na svém, a tak Avatar po čase rezignoval na svůj oprávněný požadavek rovného obchodování, a to v zájmu nezhoršování vztahů .
Před více lety se vyprodalo naše vydání „Mahárišiho evangelia“. Když jsme chtěli pro uctívatele Mahárišiho tuto krásnou knížečku znovu vydat, někdo nás v ášramu pomluvil a vydání znemožnil. K tomuto anonymnímu udání se doposud nikdo neměl odvahu přihlásit. To přece není zbabělost. Kdo to mohl být, komu prospělo, je zřejmé. Na podzim roku 2006 nám Avatar dopisem oznámil, že na knihu získal výhradní právo a pokud budeme nabízet jeho xeroxové kopie, tak nás bude žalovat. Něco jako vděčnost Avataru neexistuje. Že kniha uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.
Zde pan Vacek přiznává, že mu skončila platnost smlouvy na Maharšiho evangelium před delší dobou, přesto dál prodával nelegálně jeho xerokopie. Teď už pro jistotu píše "někdo" (Někdo nás v ášramu pomluvil). Že někdo údajně pomluvil pana Vacka v Ramanášramu je dohad pana Vacka. Kdo seznámil vedení Ramanášramu s dezinterpretací učení Maharšiho panem Vackem vůbec zřejmé není. Čemu to prospělo je naopak víc než zřejmé – kvalitní, kvalifikované prezentaci Maharšiho učení. Dříve Vacek obviňoval z pomluv u vedení ášramu přímo Avatar. Avatar nemá důvodu být panu Vackovi za cokoliv vděčný, naopak má „tisíc“ důvodů bránit se jeho lžím a dehonestacím. Skuteční Maharšiho uctívatelé nemají důvod si stěžovat, neboť kniha se jim do rukou dostala včas a v rámci smluvního závazku Avataru. Pakliže má na mysli uctívatele typu pana Filipa Blažka, který její vydání předjímá takto „Jak říkám, Mahariši by o vás neopřel ani kolo, protože se sám zasazoval o to,aby jeho učení vycházelo v co nejlevnějších a nejdostupnějších knížkách, aby k nim mohl opravdu každý. To dělá Jiří Vacek a to vy v Avataru neděláte. Vaše publikace jsou sprostá krádež, kdy např. jen přepíšete přednášku uveřejněnou na kazetě už před mnoha lety, dáte ji do tvrdých desek, přidáte barevný obal a odpovídající přemrštěnou cenu a vydáváte vše za horkou novinku. Maharišiho Evangelium dopadne stejným způsobem“, je zřejmé, že jim rozhodně nechybí. Jak ovšem nazvat počínání Jiřího Vacka, který ač neměl licenci, prodával bez vědomí Ramanášramu xeroxy svých překladů vesele dál a pochopitelně neodváděl ze svého prodeje Ramanášramu žádná procenta?
Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.
Je hodně licoměrné po tolika dehonestacích nabízet nám spolupráci - to by musel Jiří Vacek hodně věcí odvolat. Že něčemu chceme zabránit, je hrubá lež a pomluva. Kniha vyšla v květnu 2007 (dva dny po tomto Vackově článku O autorských právech). Relativní zdržení vzniklo jednak pečlivou přípravou této knihy, jednak jinými edičními závazky. Kniha byla vydána v rámci časového limitu stanoveného smlouvou. Není známo, co je Vackovi do edičního plánu Avataru.
K otázce neoprávněných xeroxů pan Pařík tvrdí, že Ramanašram poskytuje licenci pouze na knižní podobu knih, na které nárokuje autorská práva. Neznám smlouvy, které uzavřel s jinými subjekty. V našich smlouvách se nic takového nenachází. Poskytuje, cituji: „právo překládat, vydávat a rozšiřovat díla Ramany Mahárišiho a o něm“ a to bez jakéhokoliv vymezení technologie výroby. To je rozhodující. Ve smlouvě není nic, co by vylučovalo xeroxová nebo jiná provedení. Omezení, na které se pan Pařík odvolává v našem případě neexistuje. Vše ostatní jsou jen nepravdivé výmysly s cílem nás poškodit.
Je zřejmé, že pan Vacek nabízí a prodává xerokopie s díly podléhajícími autorsko-právnímu schválení Ramanášramu nelegálně a neodvádí z nich licenční poplatek majiteli práv. V případě Maharšiho evangelia to je prokazatelné, v ostatních případech vysoce pravděpodobné. Jestliže je totiž náklad knihy rozebrán, je nutno na další dotisk, byť xeroxový, zakoupit licenci a mít řádnou smlouvu. Je vyloučeno, že by Ramanášram v současnosti poskytoval práva na xerokopie. V posledních letech poskytuje pouze na „book form“. Pan Vacek by měl přestat mlžit a otevřeně přiznat, zda vlastní nějakou platnou smlouvu s Ramanášramem na vydávání knih či xeroxů, na něž Ramanášram vlastní autorská práva. Je známo a sám to přiznává, že mu Ramanášram z důvodu dezinterpretace Maharšiho učení odmítá nová práva udělit. Je v zájmu Ramanášramu, čtenářů včetně žáků pana Vacka a dalších subjektů, aby pan Vacek poctivě uvedl, zda má na svou xeroxovou produkci maharšiovských textů z vlastnictví Ramanášramu platnou licenci. Jakékoli Vackovo zamlžující vyjádření v této věci bude jenom potvrzením jeho podvodného jednání.
Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá.
Na obrazech otištěných na obálkách 16 knih Vacka je zřetelný podpis Drtikol - čili použili nikoli motiv, ale celý jeho obraz, který zatónovali do různých barev, čímž ve své podstatě Drtikolovo dílo výtvarně znehodnotili. Tvrzení „jím inspirovaný motiv“ je lež a podvod. Co je panu Vackovi do toho, že se zastáváme Drtikola, kterého Vacek soustavně haní? (Další viz níže uvedená sumarizace Vackových lží)
Tvrdit, že použití motivu Drtikolova obrazu, na kterém je 6. čakra, je propagací komunismu, je stejně nesmyslné, jako tvrdit, že provozování her dramatika O. Wilda je propagace homosexuality, protože byl homosexuál. Nechce se mi věřit, že by se na takové nehoráznosti dal vůbec někdo nachytat, ale kdo ví. Lidská hloupost je nevyčerpatelná. Drtikolovi nevytýkám jeho duchovní činnosti, ale osobní účast na únorovém komunistickém puči v roce 1948. Ten způsobil, že veškeré duchovní dění bylo u nás na 40 let zakázáno a zákaz trestán tvrdým pronásledováním. Tuto Drtikolovu účast pan Pařík stále popírá, ač ji Drtikol sám vlastnoručně popsal ve svém životopise. Již z toho je zřejmé, že pan Pařík si s pravdou hlavu neláme.
Vackova demagogie a licoměrnost - jde přece o dílo, které vytvořil podle Vacka člověk nehodný, který prodělal pád, nevěřil tomu, co učil.
„Co si mají myslet žáci o učiteli, který sám nevěří tomu, co učí, je oprávněná otázka. Mají takoví lidé vůbec právo učit? Fráňa Drtikol je dalším případem takového zapření. (Jiří Vacek - Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 64)
„V čem je podstata Drtikolova pádu? V popření nauky. Kam vede, je zřejmé z jeho případu.“ (Jiří Vacek -Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 11, str. 65 )
„Jen těžko si můžeme představit větší popření buddhismu, než k jakému dospěl Drtikol na konci svého života.“ (Jiří Vacek) (Dále viz sumarizace Vackových lží)
Tak takové jsou výsledky naší vstřícnosti shovívavosti a dobré vůle ke spolupráci: jen naše škoda, pomluvy a hrozby soudem. Velmi poučné pro toho, kdo se poučit chce. Urážky, kterých se pan Pařík v této souvislosti dopustil, jsou přesným obrazem jeho charakteru. Posoudí je právníci.
Jen ať to posuzují. Pan Vacek by si měl ve svém vlastním zájmu zaplatit konzultaci s odborníkem na autorská práva.
Pan Pařík tuto odpověď několikrát neslušně vymáhal. Tak tady ji má. Má přesně, co chtěl. Já jsem nezačal.
Začal s tím pan Vacek naplno v r. 2002 (po smrti Tomášových, i když ještě za jejich života je svou nejapnou kritikou ponižoval) vydáním knihy plné dehonestací „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe, díl šestý“ , následně v r. 2003 sedmým pokračováním tohoto pomlouvačného cyklu. Teprve poté reagoval zástupce nakl. Avatar článkem v Doteku na sklonku r. 2003.
Sumarizace prokazatelných, okamžitě verifikovatelných lží Jiřího Vacka (Do tohoto výčtu nejsou zahrnuty lži, pomluvy a spekulace Jiřího Vacka, které vyžadují komplikovanější důkazní řízení, např. svědectví třetích osob, což ovšem nijak nesnižuje jejich negativní význam.) obsažených v jeho článku „O autorských právech“ (kurzívou citáty pana Vacka):
Lež č. 1: „Knížku „V srdci skutečnosti“ vydal Avatar bez vědomí i souhlasu Ramanašramu... Porušil tím autorská práva ášramu i naše, které jsme měli..“
Avatar je držitelem písemného svolení Ramanášramu (jehož, jak uvedeno výše, nebylo zapotřebí) k vydání této knihy, tudíž nic neporušil. Pan Vacek píše neurčitě o právech „našich“, kdo všechno se za zájmenem „naše“ skrývá? Kolik osob ta práva mělo, vlastnilo?
Ať pan Vacek laskavě předloží jakýkoliv písemný doklad o tom, že smlouva se týká krom něho ještě nějakých dalších osob.
Lež č.. 2: „Porušení (autorských práv) zejména spočívá v otištění dvou celých děl Mahárišiho: „Čtyřicet slok o jsoucím“ a „Třicet slok“.
Uvedená díla nejsou v monografii pana Navrátila o Maharšim otištěna celá, byly vypuštěny tyto verše: 9, 13, 17, 23, 24, 28, 31, 32, 33, resp. 4, 11, 15.
Lež č. 3: „Pouze jsme žádali rabat vyšší o 3% z ceny knihy než nám běžně dávali. Při ceně knihy tuším 320 Kč, „sleva“ dělala 9,6 Kč. Po odběru asi 20 knih nám Avatar sdělil, že nám již žádné další knihy nedodá. Prostě nás podvedl.“
Dle účetních dokladů možno doložit, že uvedená kniha se prodávala několik let – od r. 1997 do r. 2001 v průběhu těchto let odkoupil Jiří Vacek nikoli, jak uvádí, asi 20 ks, nýbrž dle účetních dokladů Avataru minimálně 114 ks ( v roce 1997 - 60 ks, v roce 1998 – 40 ks, v roce 1999 – 7 ks, v roce 2001 – 7 ks). Jiří Vacek si jí v průběhu několika let odebral tolik, kolik sám uznal za vhodné, aby netratil. Mohl si jí za ta léta nakoupit, kdyby býval chtěl, mnohem víc, třeba 1.000 ks, měl je k dispozici. Posledních několik kusů z celého nákladu si Avatar ponechal pro potřeby svého zasilatelství. Pan Vacek obdržel dle smlouvy rabat vyšší o 4 procenta, nikoli o 3, jak uvádí. Sleva tudíž činila 12,80 Kč. Rabat na jedné knize představoval 99 Kč. Při prodaných minimálně 114 ks činil hrubý zisk pana Vacka na této knize 11.286 Kč, přičemž nad rámec našeho recipročního rabatu to bylo 1.459 Kč. Avatar jej v žádném případě nepodvedl.
Lež č. 4: „Že kniha (Maharšiho evangelium) uctívatelům Mahárišiho chybí, je jim jedno. To je nezajímá.“
Kniha vyšla dva dny po publikování Vackova článku na jeho webu, a to v rámci smluvně daného časového horizontu.
Lež č. 5: „Naši nabídku na společné vydání díla s posměchem odmítl. Sám ji do dneška, psáno v květnu 2007, nevydal. Avataru nejde o rozšiřování díla Mahárišiho, ale právě naopak: snaží se mu zabránit.“
Kniha vyšla 17. května 2007
Lež. č. 6 a 7: „Zmiňovaný Drtikolův obraz vlastním a používám v rámci svých vlastnických práv. Na obálkách některých našich knih není jeho kopie, ale pouze jím inspirovaný motiv v různém barevném provedení. Na jeho použití se vztahoval v té době platný autorský zákon a nikoliv ten nový, dnešní. Autor obrazu je mrtev, jeho eventuelní vyjádření je proto bezpředmětné. Za těchto okolností nárok nějaké další osoby neexistuje. Navíc: co je panu Paříkovi do toho? Nic. Každá záminka k pomluvě je samozřejmě dobrá.
Ke lži č. 6: Dle Zákona č. 35/1965 Sb, par. 14, resp. Zákona č. 121/2000 Sb. par. 30 : v rámci vlastnických práv má pan Vacek právo užití tohoto obrazu pouze pro osobní potřebu, bez hospodářského zisku. Vydání knihy, coby publikace určené veřejnosti, není osobní potřebou. Užití záznamu obrazu F. Drtikola na přebalu knih podle obou zmíněných zákonných úprav vyžadovalo autorské svolení, tj. též svolení jiné osoby oprávněné k výkonu autorských práv (dědicové atd.). Držitel autorských práv měl vůči panu Vackovi nárok na autorskou odměnu nebo na upuštění od distribuce knih. Samotné autorské právo u nás trvá 50 , resp. 70 let od smrti autora.
Ke lži č. 7: V žádném případě se nejednalo o pouze jím (Drtikolem) inspirovaný motiv v různém barevném provedení, nýbrž o fotokopie obrazu F. Drtikola s jeho podpisem, různě zatónované. Navíc pan Vacek nesmí bez souhlasu vlastníka práv jakkoli předlohu upravovat, redukovat apod., neboť ji může znehodnotit, což se také v jeho případě nade vší pochybnost stalo.
Pan Vacek ve svých knihách otiskuje (ač to nebývá v našich podmínkách obvyklé – uvádí se zpravidla u copyrightu pouze jméno) vedle značky „copyright“ a svého jména tuto výhružnou formulku ke zdůraznění svého autorského vlastnictví: „Opisování a jakékoliv rozmnožování bez svolení autora není dovoleno a bude považováno za porušení autorských práv.“
Proč na jednu stranu ing. Jiří Vacek důrazně vyžaduje respekt ke svým vlastním právům a současně sám autorská práva jiných osob flagrantně porušuje, ignoruje či bagatelizuje, jak bylo výše dokázáno? Proč běžně ve svých knihách publikuje soukromé dopisy či texty různých osob bez jejich souhlasu (dokonce proti jejich vůli)?
Proč neměří sobě i jiným stejným metrem? Co jej vede k takovému křivému a bezohlednému jednání?
V tomto textu jsme předložili věcné, písemně zdokumentované důkazy usvědčující pana ing. Jiřího Vacka z opakovaných účelových lží.
Redakční poznámka:
Pana Vladimíra Cepka uspokojil Vackův článek „O autorských právech“ natolik, že mu za něj písemně poděkoval (http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-ii/podekovani-za-prispevek-pana-ing_-jiriho-vacka---o-autorskych-pravech):
„Vážený pane Vacek,
moc Vám děkuji za příspěvek O autorských právech, který mi vnesl jasno do skutečnosti ohledně autorských práv i ostatních zájmů vydavatelů duchovní literatury.“
Kolik ještě věcných důkazů je třeba, aby pan Cepek a jiní prohlédli?
mailto:kauza.vacek@gmail.com
