Alexandr Popov
Pane Vacku,
ve svém (jako obvykle) agresivním pojednání „Znovu o oprávněnosti kritiky“ (je to trochu starší, ale ve vašem jekyllovsko-hydeovském „filozofickém“ konceptu docela aktuální) napadáte tazatele (jde o otázku, proč neustále kritizujete mistry), že „zřejmě vytrvale zaměňuje mistra za osobu.“ Podle toho, co čtenářům neúnavně předkládáte, tím, kdo se mýlí, jste Vy.
Jak má ubohý žáček, studující pilně svatá písma a snažící se pochopit, že vše je Bůh, Buddha, „To“, „Já“ apod., naložit s tvrzením, že Vy nekritizujete „mistra“, nýbrž jeho osobu, což musí být zřejmě někdo další. A kdo vlastně kritizuje? Ona jednota, kterou žijete (pardon, prožíváte ku svému prospěchu – á propos, kdo že ji vlastně žije?), jsa mistrem, satguruem (a nelžete, že jste to neříkal, že je to práce pana Křivého, stačí otevřít Vaše knihy!), nebo Vaše osoba? Tak kolik Vás vlastně je? Osoba a vedle ní jednota?
Jestli je jednota jako jediný mistr omezována jakousi osobou, která má právo o jednotě nic nevědět, a přece nějak záhadně „mistrovat“, pak to – jistě uznáte -jednoduše není jednota, ale hloupost, která se nafoukla a uvěřila, že je něco víc. Ale můžete být i zde klidný - i ta největší nabubřelost je ve skutečnosti, v hlubině bytosti, touhou po tom, co člověka přesahuje, po Bohu – jenže zoufale, zoufale pomýlenou; touhou zamířenou tam, kam směřuje mysl (zde do stvořeného, do vztahů, do osobního uspokojení).
Ale abych jenom nekritizoval, zkusím se znovu na něco zeptat - a znovu asi zbytečně, protože na duchovní otázky prostě neodpovídáte a raději se věnujete pomluvám, rýpání, překrucování a jiným projevům bezcharakternosti, tělesným požitkům a sebeglorifikaci. Takže:
Nebudeme teď opakovat, že jste prolhaný (třebaže jste prolhaný), když o lidech z Avataru mimo jiné tvrdíte, že propagují neúsilí (byť ho nepropagují; jen říkají, že všechno má svůj čas – úsilí i neúsilí). Když od toho abstrahujeme, zbude nám Vaše tvrzení, že kdo učí neúsilí, učí nesprávně. A dokládáte to výrokem Maharšiho: „Kdo nedělá átmavičáru, dělá lókavičáru.“ Dovolím si ocitovat z Vašeho překladu Maharšiho evangelia (str.18 dole). Na otázku, zda je možné prožívat samádhi a současně pracovat ve světě, Maharši říká: „(...) Pamatujte, kdo jste. Pak vás práce nebude poutat, bude pokračovat samočinně. Neusilujte ani o práci, ani o zřeknutí se. Vaše úsilí je otroctvím. (...) Proto ponechte vše vyšší moci. Není v našich silách podržet nebo ponechat si cokoliv.“
Tak jak má zájemce o duchovní práci, zmatený Vašimi nekompromisními tvrzeními o úsilí (znovu opakuji, že nepropaguji a nikdy jsem nepropagoval neúsilí), naložit s Maharšiho výzvou „Pamatujte, kdo jste“? Očividně to neříká „mistru“; tazatel odpověď nezná, tudíž (dle vašeho slovníku) „jím plně vládne jeho ego“ a měl by usilovat ostošest a nemyslet si, že by snad mohl být „To“. A přece Maharši vyzve tazatele, aby „pamatoval, kdo je“ (viz „Ty jsi To“) a odložil úsilí, které je otroctvím. Není to od něho také mýlka, vy neomylný pane Vacku? A jestliže to mýlka není, proč hlásáte pravý opak a vydáváte to za učení Šrí Ramany Maharšiho? Odpovíte na to, nebo (jako vždy) otázku mlčky přejdete a chytnete se čehokoliv jiného a budete donekonečna pomlouvat a urážet, abyste odvedl pozornost od problému a Vaše domnělá velikost zůstala (jak doufáte) nedotčena?
S pozdravem A. Popov
mailto:kauza.vacek@gmail.com
