Motto… „Jak jsem byl udělán mistrem… Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí.“ : „ Mistr je jen jeden, je jím Bůh.“
(Jiří Vacek - Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe 10. díl)
Existuje celá řada indicií i důkazů (např. na tomto blogu), že Jiří Vacek není mistrem duchovních nauk, že nerealizoval konečnou Pravdu života, že nechodí s Bohem (Potvrdila mu to koneckonců i jeho učitelka Míla Tomášová ve Vnitřním prameni v kapitole O meditaci).
Ačkoli ve svých úvahách a polemikách sám vychází z premisy, že je skutečným mistrem - z čehož jen jemu samému vyplývá, že jest nedotknutelným, neboť prý jen „mistr pozná mistra“ -, pravda je zcela jiná. Jiří Vacek prostě žádným duchovním mistrem není, i kdyby si to sebevíc přál a dokola to opakoval. Není! Velký egoista nemůže být mistrem, třebaže v hlubině jeho rozeklané, disharmonické mysli dlí onen Jediný. Zatím ovšem jen v latenci. Hříchy a falší rozedraná mysl není připravena k úplnému ztišení a zániku. A ani o to nemá ve skutečnosti zájem. Zatím.
Žádná dobrozdání či oslavné ódy zmanipulovaných čélů, žádné kvazi duchovní grafomanství ba ani bezostyšná sebechvála neučinily nikdy z omezence probuzenou bytost.
Bytost chodící s Bohem, resp. v Bohu, by nebyla s to lhát, podvádět, být zištná, sebestředná, samolibá, pyšná, plná záští atp.
Jiří Vacek nejenže není duchovním mistrem, on bohužel není ani upřímným, opravdovým hledajícím. Člověk, který má bytostnou potřebu lhát a klamat, nehledá Pravdu, ale v případě pana Vacka toliko dubiózní zevní prospěch, a to nejen ve smyslu materialismu duchovního, ale i těžko skrývaného profitu ekonomického, což je i s ohledem na jeho věk dosti nepochopitelné.
Pan Vacek není duchovním člověkem, třebaže prosedí hodiny se zavřenýma očima, není ani slušným, poctivým občanem, jakkoli o sobě sebevědomě tvrdí, že je satguru.
Čehože je tento zakaboněný muž tedy mistrem? Jistě byli před ním mnozí rafinovanější lžiguruové, vychytralejší podvodníci, bezcharakternější jedinci.
V čem tedy tkví páně Vackova výjimečnost? V ničem. Je to vpravdě chudák, nebožák, rytíř smutné postavy a ještě trudnějšího ducha, který se zoufale snaží zachránit svou tvář.
Je archetypem člověka, jenž obětoval své duchovní možnosti na oltář pochybného, protože nepravého božstva. Svým negativním příkladem může být poučením pro ty, kteří to s hledáním Pravdy myslí vážně, kteří mají zájem své ego rozpustit, nikoliv je pěstovat. Prozřetelnost nás všechny na příkladu pana Vacka nabádá k hlubší sebereflexi, jemnější bdělosti, k většímu zaujetí pro věci Ducha a Pravdy. A to je onen Boží otisk z druhé strany Vackovy mince.
