Ctitel pravého učení Ramany Maharišiho
Jiří Vacek: Átmavičára je meditace, ve které nikoliv mysl, ale pozornost vědomí se zaměřuje na samotné vědomí a tak si uvědomujeme, že tímto vědomím jsme my sami, že je naším pravým Já.Tato meditace se podstatně liší od všech druhů soustředění, ve kterých se soustřeďujeme na nějaký předmět, například na mantru, čakru, pránu a podobně. V těchto meditacích zůstává samo vědomí, naše pravé Já, nepoznáno, protože mu nevěnujeme pozornost. Ta směřuje pouze k předmětům pozorovaným a vědomí samo, které se soustřeďuje, zůstává stranou a proto i nepoznáno. Zůstáváme proto v nevědomosti o sobě, o tom, kdo se soustřeďuje, co si v nás soustředění na zvolený předmět – mantru, čakru, pránu atd. uvědomuje. To je dvojnost.V átmavičáře se soustřeďujeme na samotné vědomí, což vede k jeho uvědomování jako našeho pravého Já, naší podstaty. To je jednota sebe si vědomého, inteligentního bytí.
http://www.jirivacek.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=382&Itemid
=26
Vichara is often confused with meditation. Meditation however requires subject and object whereas vichara eliminates the obsession with object completely. [1]
Vičara je často zaměňována s meditací. Meditacejako taková potřebuje subjekt a objekt, avšak vičara zcela eliminuje tuto posedlost objektem.
Základní nepochopení je tedy již v myšlence, že átmavičára je meditace. Pokusím se vysvětlit, proč je to nepochopení a jaké problémy z tohoto nepochopení mohou nositeli takového nepochopení vznikat.
Meditace je postavena na existenci subjektu a objektu. Átmavičára naopak zcela potírá potřebu objektu:
Ramana Maharshi said, "Dhyana [meditation] is concentration on an object. It fulfils the purpose of keeping away diverse thoughts and fixing the mind on a single thought, which must also disappear before Realisation. But Realisation is nothing new to be acquired. It is already there, but obstructed by a screen of thoughts. All our attempts are directed for lifting this screen and then Realisation is revealed.
If a true seeker is advised to meditate, many may go away satisfied with the advice. But someone among them may turn round and ask, “Who am I to meditate on an object?” Such a one must be told to find the Self. That is the finality. That is Vichara." (Talk 390) [2]
Ramana Mahariši řekl: Dhyana [meditace] je soustředění na nějaký objekt. Toto naplňuje záměr odstranit rozmanité myšlenky a fixuje mysl na myšlenku jedinou, která však musí také zcela zmizet před Realizací. Ale Realizace není nic nového, co má být dosaženo. Je stále tady, avšak je zatarasena clonou myšlenek. Všechny naše pokusy jsou vedeny k zvednutí této clony a teprve poté se Realizace odhalí.
Pokud jsou hledači pravdy vedeni k meditování, mnoho z nich odchází uspokojeno touto radou. Avšak někdo z nich se může otočit a zeptat se: „Kdo jsem já, meditující na nějaký objekt?“ takový hledač musí být veden k nalezení své pravé Podstaty. To je cílem, To je vičara. (Hovory 390)
Jaké jsou ale důsledky této záměny? Je jich několik, vesměs jsou ale kritické jen některé. Hlavním problémem je to, že mysl zůstává přítomna (je ukryta v rozlišení na subjekt „pozorovatele“ a objekt „pozorování“). Tím je jí umožněno fabulovat svou „neexistenci“, zastřít skutečnost, že je k „zaměření pozornosti“ použita vnitřní síla mysli – vůle, což dále vede na fabulaci cílového stavu Realizace, který je tak myslí zaměněn za její individuální identitu. Protože mysl se cíleně účastní celého procesu, projevuje se také jistá forma fanatické extáze, která je slovně zaměněna za stav blaženosti vědomí. Rozlišit zda jde o extázi mysli anebo o skutečnou blaženost je pro člověka postiženého extází velmi problematické, a to nejen proto, že mysl se cíleně snaží fabulacemi zamezit poznání této skutečnosti, ale také proto, protože takto postižený jedinec nemá zájem tento extatický stav měnit. Ve skutečnosti tento stav není nepodobný drogovému tripu, se všemi důsledky, jako jsou vznik závislosti na tomto stavu, jistá forma osamělosti (mysl se chrání před možným prohlédnutím své fikce v kontaktu s jinou myslí) vlivem neschopnosti odpoutat se od osobní individuality v prožívání i v sebereflexi, vlivem podvědomě vnímanému strachu z odhalení. Tato osamělost může dojít až do patologických stavů totální uzavřenosti vlivem nezvládnutého paranoického strachu před odhalením pravé skutečnosti v kontrastu s fabulací mysli. Z vnějšího pohledu je takto postižený jedinec charakteristický svou vyzývavou nadřazeností, požadavky na vnější odlišení této nadřazenosti skrze svou vlastní osobu, jak již titulováním, tak i formou ponižování jejího okolí, vynikajícím ukazatelem je neschopnost vést vyvážený dialog, absolutně nepřípustné pro takto postiženého člověka je připustit vlastní chybu.
Jak však takovému „přehmatu“ zabránit? Velice podstatnou složkou je odosobnění tazatele. Otázka „Kdo jsem já“ má být pouze vyslovena bez koncentrace na její obsah. V dozvuku takto položené otázky musí být nalezeno ticho ukryté za každým projevem. Pokud je toto ticho jakkoli zdrojem vnitřního napětí, je lépe jít raději chvíli sekat dřevo anebo umývat nádobí. Po dobře vykonané smysluplné práci je mysl automaticky naplněna jakousi vnitřní září a ticho v dozvuku otázky tuto vnitřní záři spíše zarovnává, než aby ji rušilo. A to je ten správný stav - jakási vnitřní okouzlenost hlubokým tichem jdoucím odněkud zevnitř a jemné čeření tohoto ticha automaticky a - jakoby bez osoby tazatele - položenou otázkou „kdo jsem já“ vyvolá ještě intenzivnější prohloubení ticha. Svět okolo se stane jedním velkým tichem, osoba i mysl tazatele se v tomto tichu zcela rozplyne. Tímto rozplynutím je zároveň i „zmizena“ ona clona, a Realizace jakoby jedním bleskem vyplní takto uvolněný „prostor“. On to vlastně již není ani už prostor, je to jen prostá skutečnost opravdového bytí. Jak mysl tak i individualita jsou zcela zapomenuty a dokud pro člověka ticho bude tou nejvyšší kvalitou, nikdy již nezaujmou své místo diktátora. Člověk prošedší skutečnou Realizací je na první pohled zcela neroznatelný od „tohotéž“ člověka před tím, jen jaksi v pozadí, když si toho všimneme, je jakási usměvavá laskavost, která, je-li „odhalena“ přitahuje až nezvladatelnou silou. Realizace však zanechá na člověku podobnou stopu, jako prožitek komatu či setkání s opravdovým Bohem. Člověk již nemá potřebu sebeprezentace, nemá potřebu se čehokoliv obávat, nemá potřebu se vyvyšovat (spíše naopak), nemá potřebu se čemukoliv bránit a velmi rád uhne komukoliv z cesty – on totiž ví, že není ani osobou, ani myslí, ani nějakou oddělenou entitou. On uhýbá z cesty vlastně sám sobě...
Atma Vichara - Instructions for the practice of Self-enquiry - All one needs to know, to begin, and end, is contained below.
Atma Vičara – Instrukce pro praktikování Sebe-dotazování. Vše, co můžete potřebovat, jak začít a skončit, je obsaženo dále.
A South Indian Sage advised, "Pursue the enquiry “Who am I?” relentlessly! Seek out the root of your personality! Find out wherefrom the I-thought arises! Turn the mind within. With practice, the current of thoughts will slow down and an unerring intuition will be felt. Yield to that intuition, let your thinking stop, and it will pull you to the goal.
Vichara is often confused with meditation. Meditation however requires subject and object whereas vichara eliminates the obsession with object completely.
Ramana Maharshi said, "Dhyana [meditation] is concentration on an object. It fulfils the purpose of keeping away diverse thoughts and fixing the mind on a single thought, which must also disappear before Realisation. But Realisation is nothing new to be acquired. It is already there, but obstructed by a screen of thoughts. All our attempts are directed for lifting this screen and then Realisation is revealed.
If a true seeker is advised to meditate, many may go away satisfied with the advice. But someone among them may turn round and ask, “Who am I to meditate on an object?” Such a one must be told to find the Self. That is the finality. That is Vichara." (Talk 390)
"Do not spread out the mind inquiring, 'Who may you be?' and 'Who is he?' Turn it inward questing, steadily, keenly, 'Who am I?'" (from Ramana Mandiram, Sri Ramanasramam, Tiruvannamalai - for ordering details and information on other publications see the official website)
atma-vichara (self enquiry) should not be considered as a mere yogic exercise to be done at certain times of the day and then forgotten until the next session, although that is certainly a valid way of introducing the mind to enquiry [but don't get lost in the introduction - how long does it take to shake hands?] Nor is vichara a hobby, it is a way of life. The vichara method focusses on the meditator (the thinker) from the very outset. It is radical.
When, through Self Enquiry, brought about by intense practice, thoughts subside, there stands revealed an unbroken, eternal awareness, 'I'-'I'. It is not a watched awareness. Who is the subject that can claim such dualistic nonsense! The snake in the rope will never see the rope. 'I'-'I' is both herald and death knoll.
"In the course of tracing ourselves back to our source, when all thoughts have vanished, there arises a throb from the Hridaya on the right, manifesting as 'Aham' 'Aham' 'I'-'I'. This is the sign that Pure Consciousness is beginning to reveal itself. But that is not the end in itself. Watch wherefrom this sphurana (throbbing) arises and wait attentively and continually for the revelation of the Self. Then comes the awareness, oneness of existence." (from a reply, approved by Bhagavan, which was sent to an English devotee; recorded in 'Moments Remembered' by V. Ganesan)
"Thoughts must cease and reason disappear for 'I'-'I' to rise up and be felt. Feeling is the prime factor and not reason." (Talk: 24)
"That which is does not even say 'I am'. For, does any doubt rise that 'I am not'. " (from Talk: 197)
Method
When other thoughts arise, one should not pursue them, but should inquire: ‘To whom do they arise?’ It does not matter how many thoughts arise. As each thought arises, one should inquire with diligence, “To whom has this thought arisen?”. The answer that would emerge would be “To me”. Thereupon if one inquires “Who am I?”, the mind will go back to its source; and the thought that arose will become quiescent. With repeated practice in this manner, the mind will develop the skill to stay in its source. (from "Who am I?" - available as a PDF download at the link given above)
Maharshi makes it very clear that there is no advanced method only maturation of the vichara. Vichara is the direct method. "There is nothing more to be known than what you find in books. No secret technique. It is all an open secret, in this system." (Day by Day, 8-10-46)
Jihoindický mudrc radí: „Provádějte nepřetržité dotazování „Kdo jsem já?“ ! Nalezněte kořeny vlastní osobnosti! nalezněte odkud se rodí myšlenka já. Veďte mysl dovnitř. Praktikováním se proud myšlenek zpomalí a bude vnímáno intuitivní bezpečí. Poddání se této intuici zastaví vaše přemýšlení a postrčí vás k cíli.
Vičara je často zaměňována s meditací. Meditace jako taková potřebuje subjekt a objekt, avšak vičara zcela eliminuje tuto posedlost objektem.
Ramana Mahariši řekl: Dhyana [meditace] je soustředění na nějaký objekt. Toto naplňuje záměr odstranit rozmanité myšlenky a fixuje mysl na myšlenku jedinou, která však musí také zcela zmizet před Realizací. Ale Realizace není nic nového, co má být dosaženo. Je stále tady, avšak je zatarasena clonou myšlenek. Všechny naše pokusy jsou vedeny k zvednutí této clony a teprve poté je odhalena Realizace.
Pokud je hledač pravdy veden k meditování, mnoho z nich odchází uspokojeno touto radou. Avšak někdo z nich se může otočit a zeptat se: „Kdo jsem já, meditující na nějaký objekt?“ takový hledač musí být veden k nalezení své podstaty. To je cílem, To je vičara. (Hovory 390)
„Nerozptylujte mysl dotazy „Kým vlastně můžeš být?“ a „On je kdo?“Veďte ji vnitřně k tázání, neustále, intenzivně, „Kdo jsem já?“ (od Ramana Mandiram)
Átma-vičára (sebedotazování, možná lépe přeloženo jako dotazování se po podstatě své pravé identity) by neměla být chápána jako pouhé jogické cvičení, které má být provedeno v určitém čase dne, a dále může být zapomenuto dokud nenastane čas dalšího kola cvičení, i když to je zajisté funkční metoda uvedení dotazování do mysli [ale, neztraťme se jen v tom uvádění – jak dlouho trvá potřesení rukou?] Vičára také není koníček – je to způsob existence. Metoda vičary zaostřuje na meditujícího (myslitele) již od samého počátku. Je radikální.
Když, skrze sebedotazování, přijde zesílení praxe, myšlení se zklidňuje, stane se odhaleno jako stálé, vnitřní uvědomění „já-já“ To není pozorovatelné uvědomění. Kdo je ten subjekt, který může tvrdit takový dualistický nesmysl. Had ve smyčce nikdy nemůře tuto smyčku uvidět. Toto „já-já“ je obé – výšina zrození i smrti.
„Ve směru stopování sama sebe zpět k našemu zdroji, tehdy, když všechny myšlenky zmizí, vyvstane zachvění ze Srdce napravo, projevující se jako „Aham“ „Aham“ (osobní individualita, personalita) „já-já“. To je znamení, že čisté vědomí počíná odkrývat samo sebe. Ale to ještě není vše. Sledováním vyvstávání tohoto chvění odkudkoli, s pozorným a trvalým vyčkáváním, nastane odkrytí vnitřní podstaty sama sebe. S tímto přichází uvědomění, jedinečnosti existence. (z odpovědi, potvrzené Bhagavanem, která byla zachycena v „Moments Remembered“ V. Ganešanem)
Myšlení musí ustat a intelekt zmizet pro to, aby „já-já“ mohlo povstat a být vnímáno citem. Vnímání, cítění je ten prvotní faktor, ne intelekt. (Hovory: 24)
Právě proto není ani řečeno „Já jsem“, Protože, bez jakékoli pochybnosti, vyvstane ono „já nejsem“. (Hovory: 197)
Metoda
Když vyvstanou jiné myšlenky, neměli bychom je stíhat, ale měli bychom pátrat: „Komu ony vyvstávají?“ Není podstatné, kolik myšlenek vyvstane. Zakaždé, když nějaká myšlenka vyvstane, měli bychom s vytrvalostí pátrat „Komu tato myšlenka vyvstala?“. Odpověď, která se vnucuje, může být „Mně“. Pokud se tehdy dotážeme „Kdo jsem já?“, mysl se vrátí do svého zdroje a myšlenky, které vyvstávaly, se stanou nehybnými. Opakováním této metody popsaným způsobem mysl nabude umu setrvávat ve svém zdroji. (Z „Who am I“).
Mahariši poukázal velice jasně, že není žádná další metoda, jen zrání metody vičary. Vičara je přímá metoda. Není zde nic více nutno znát, než to, co naleznete v knihách. Žádná tajná technika. Vše v tomto systému je jen otevřené tajemství. („Den za dnem“, 8-10-46)
The path of Self-enquiry is found difficult by those who have not acquired the necessary competence for it. The mind should first be rendered pure and one-pointed. This is done through meditation, etc. So, the various paths, in their secondary sense, are auxiliaries to the direct path which is Selfenquiry.
In this context, Bhagavan refers to three grades of aspirants: the highest, the medium, and the lowest. For the highest type of aspirants, the path prescribed is Vedanta enquiry; through this path, the mind becomes quiescent in the Self and finally ceases to be, leaving the pure Selfexperience untarnished and resplendent. The path for the medium is meditation on the Self; meditation consists in directing a continuous flow of the mind towards the same object; there are several modes of meditation; the best mode is that which is of the form ‘I am the Self’; this mode eventually culminates in Self-realization. For the lowest grade of aspirants, the discipline that is useful is breath-control which in turn results in mind control.
Realization of the Self can be gained in this very life. In fact, Self-realization is not something which is to be gained afresh. We are already the Self; the Self alone is. It is ignorance that makes us imagine that we have not realized the Self. When this ignorance is removed through Selfknowledge, we realize our eternal Self-nature. One who has gained this realization is called a jivan-mukta (liberated while living). To others, he may appear to continue to tenant a body. For the benefit of those others it is stated that the body will continue so long as the residue of the prarabdha-karma (that karma of the past which has begun to fructify in the shape of the present body) lasts, and that when the momentum is spent the body will fall and the jivan-mukta will become a videha-mukta. But from the standpoint of the absolute truth, there is no difference in mukti. What needs to be understood is that mukti or release is the inalienable nature of the Self.
Cesta sebedotazování je těmi, kdož pro ni nesplňují potřebné způsobilosti, označována jako těžká. Mysl by měla být zprvu učiněna čistá a jednobodová. Toho lze docílit skrze meditaci atd. takže, mnoho cest, ve svých dalších rovinách, napomáhá ustavení přímé cesty, kterou sebedotazování je.
V tomto kontextu Bhagavan se odkazuje na tři stupně adeptů: nejvyšší, střední a nízké. Pro nejvyšší adepty cestu ukazuje Vedantické pátrání, skrze ni se mysl stane klidnou v své vlastní podstatě a nakonec i ¨zaniká, ponechávajíc čistou zkušenost sebe sama neomezenou a zářivou. Cesta středních adeptů je v meditaci na Podstatu, meditace obsahuje vedení k plynulosti vůči jednomu objektu; je několik technik meditace; ta nejlepší je ve formě „Já jsem Podstata“; tato technika může, eventuálně, vyvrcholit realizací Podstaty. Pro nízké stupně adeptů je použitelná technika kontroly dechu, která vede ke kontrole mysli.
Realizace Podstaty může být zachycena v tomto životě. De facto, Realizace Podstaty není nic, co by bylo zachycováno od základu. My již jsme touto Podstatou, tato Podstata je jediná, co je. To jen ignorance nám vytváří zdání, že nejsme realizovanou Podstatou. Když je tato ignorance odstraněna skrze zkušenost Sama sebe, realizujeme vnitřní Pravou přirozenost. Ten, kdo toto realizoval je nazýván Džívánmuktou (osvobozeným za života). Pro ostatní se může zdát, že pokračuje v zajetí těla. Pro užitek těmto ostatním se jeví, jakoby tělo pokračovalo tak dlouho, dokud existují zbytky prarabha-karmy (minulá karma, jejíž plody jsou hranicemi tohoto nynějšího těla), a v okamžiku jejich vypotřebování tělo mizí a dřívan-mukta se stává videha-muktou. Ale z hlediska absolutní pravdy, nenexistuje žádný rozdíl v tom „osovobození“ (mukti).. To, co musí být pochopeno, je to, že mukti, neboli osvobození je neměnná přirozenost Podstaty.
(Anglické texty jsou převzaty ze stránek Ramanášramu a jím odkazovaných websites.)
mailto:kauza.vacek@gmail.com
