Martin Pařík
Jiří Vacek mne ve svém článku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/uslechtily-komunismus otevřeně vyzývá:
„Takže pane Pařík neuhýbejte, odložte svou vychytralost, za kterou skrýváte svou zbabělost a zachovejte se jednou jako chlap a napište zcela jasně a bez vytáček svůj názor na komunismus a komunisty. Pokud nebude příliš dlouhý a samé vytáčky, ale jasný a srozumitelný, slibuji, že jej otisknu. Zatím jste své názory jen zbaběle zakrýval a vytáčel se říci, co si opravdu myslíte. Pokud jste nešířil rovnou komunistickou propagandu.“
a zároveň předjímá a napovídá:
„Kdo chce znát Paříkovy politické názory, ať si přečte jeho článek na Jitřní zemi z 16. 2. 2006: „K záhadě Drtikolova partajnictví“ a bude mít jasno. Jsou typickým komunistickým postojem.“
Mezitím J. Vacek nelenil a v rámci své dlouholeté pomlouvačné kampaně článek přetiskl na svých satguruovských stránkách ve své nové nestoudné difamaci http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/komunisticke-nazory-m_-parika a opatřil jej naprosto demagogickým komentářem, jejž snad ani nemá cenu glosovat. Diskutovat s Vackem je bezpředmětné, tento člověk není ochoten ani o píď slevit ze sebe. Vždy si myslí, že má pravdu, a to bez ohledu na předkládané důkazy, jež jej usvědčují ze lží.
Je podivuhodné, že satgurua tolik zajímají politické názory lidí. Člověk by předpokládal, že mu jde hlavně o věci duchovní. Sám přitom tvrdí, že se mistr nemá posuzovat podle vnějších faktorů a vlastností - a co jiného je politické přesvědčení?
Vzhledem k tomu, že na Jitřní zemi, kde byl můj příspěvek otištěn, se jednalo o diskusní fórum, následovala i debata k tématu; dovolil jsem si níže přetisknout jak článek, tak i mé příspěvky do diskuse, které precizují můj pohled na celý problém, ačkoli je to problém hlavně pro nevyrovnanou osobu Jiřího Vacka.
„Milí přátelé, předkládám k diskusi skrovný, dosti subjektivní příspěvek k objasnění záhady Drtikolova členství v KSČ. Jak asi víte, umělci a intelektuálové bývají obvykle levicověji orientovaní. Před válkou jich u komunistů byla celá řádka, Vančura, Olbracht aj. Někteří ne, byli konzervativnější, např. K. Čapek. Ona ta První republika - ne že bych byl až takový pamětník, ale stačí sledovat staré filmy - nebyla vůbec žádný med, sociální rozdíly byly ostřejší než dnes, byl to samý velkouzenář, vrchní rada, na druhou stranu služky, pacholci atd. Ponižování chudáků, servilnost vůči nadřízeným, patriarchální vztahy v rodinách. Umělec se sociálním cítěním a hlubším vnímáním typu Drtikola toto jasně viděl a bylo mu to z duše protivné, ačkoli kdyby chtěl a nevzdal se materiálního blahobytu, mohl být movitým a vysoce postaveným člověkem. Myšlenka sociální rovnosti a spravedlnosti jej natolik nadchla, že prostě do té partaje vlezl, a jako byl opravdovým mystikem, tak se snažil být i opravdovým komunistou. On byl spíše idealistou či utopistou a altruistou než reálným komunistou. Vedla jej idea lepšího řádu, a kdyby byli všichni mravně čistí jako on, jistě by našla konkrétní vyjádření v harmonické občanské pospolitosti. Měl právo takto smýšlet. Šel za myšlenkou a obstrahoval od trudné komunistické praxe. Nevěřím, že by jednotlivě někomu ublížil. Nevím, proč to pana Vacka tolik trápí, když sám chodil ke komunistickým volbám a házel do urny volební lístky s kandidátkou této zločinecké partaje. Aby bylo jasno, tento pokus o pochopení Drtikolova členství v KSČ neznamená, že s ním souhlasím. Motivy lidí k partajnictví byly rozličné - od zištných, fanatických až po utopistické důvody. Neuznávám princip kolektivní viny, toť vše.
...
Přiznám se, že atmosféru První republiky mám rád a levicový jsem nikdy nebyl. Znám tu dobu zprostředkovaně - existoval rozvinutý demokratický systém, hospodářství fungovalo dobře, kultura byla na výši, kolik skvělých literátů a jiných umělců působilo v té době, a přesto se tolik lidí mělo potřebu radikalizovat, nějak se vymezit vůči tehdejšímu pokrytectví, zištnosti, utilitarismu a nevím vůči čemu ještě. Je dobré umět nazírat vše v Božím řádu. Pokud je to v mých silách, pokoušet se ovlivnit, co se dá, pokud nikoli, přijmout běh věcí, smířit se s ním. Především změnit, zlepšit, produchovnit sám sebe, s pomocí Boží přirozeně. Nerad bych na tomto vlákně jitřil nějaké politické antagonismy, o to mi nešlo. Pouze jsem se pokusil vcítit do Drtikolova politického vidění. Možná blbě. Ona to popravdě není otázka k nějakému řešení. Podstatný je Fráňův duchovní odkaz, jeho opravdovost, zanícenost, věrohodnost, vnitřní čistota a prozřelost. To mu žádnej Vacek neodpáře, i kdyby spolykal tuny bůčku a langošů paní Čuňové. Hezký den.
...
Přátelé, přiznejme si, že žijeme ve věku železném, kde vládne chamtivost, zištnost a sobectví. A ideu vnější rovnosti nepřinesli mudrcové, neboť jim byl znám zákon karmy. Spíš to byli snílci nebo excentrici jako Marx, nebo fanatici jako Lenin, ale ten ideu jen "aplikoval" v praxi. Přece však čas od času lidé radikálněji zatouží po jakési vnější spravedlnosti. Nějak ten vývoj musí jít dopředu, proto ty revoluce a války, proto to utrpení, aby se ega umenšila a bylo více světla. Ono je to zakoušené dobro a zlo jaksi ambivalentní. Jak se lidé prozírají, hranice mezi těmito zprvu protichůdnými kategoriemi se stírají, vyhlazují. Vůbec jakékoliv protiklady a omezení, ježto jsou mentálního původu - jak jinak-, se rozpuštějí a světlo vědomí nabývá vrchu. Kde pak hledat nepřátele? Kde reálné zlo atd? Hezký podvečer. M.P.
Jestli někdo nadobude z uvedených příspěvků přesvědčení, že jejich autor má komunistické smýšlení, je buďto slabomyslný nebo jej chce užitím naprosto demagogických a scestných argumentů za každou cenu diskreditovat. Souběh obou alternativ nelze vyloučit.
