Už léta se spekuluje, jestli je, nebo není Jiří Vacek zištným člověkem. Nechme promluvit samotného satgurua:
„Každý má u mne naprostou svobodu.“ (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82)
X
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“ (Rady na cestu, str. 190-191)
***
„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“ (Jak jsem hledal… 6, str. 114)
X
„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“ (Jak jsem hledal … 6, str. 74)
***
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“ (Jak jsem hledal… 10, str .125 nahoře, pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“ a Vackův výrok byl reakcí na Paříkovo upozornění, že si Vacek ve vzájemném obchodu s Avatarem vynucoval pro sebe výhodnější rabatové podmínky apod. Není známo, co s tím má společného posílání knih se složenkou, ostatně tuto praktiku převzal od Avataru.)
***
„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já. (Jak jsem hledal… 11, str. 111 dole)
***
„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ (Jak jsem hledal… 11, str. 146)
***
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“ (Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala a byla zařazena na seznam automatických odběratelů, Jak jsem hledal... 10, str. 203 nahoře)
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému) „…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
