aneb na koho škaredí se Jidáš čili škarohlídovy vigilie
Martin Pařík
Senzitivní návštěvník webu Jiří Vacek-Satguru je hned u vchodu do těchto stránek vystaven nemilému ataku pichlavých, nerudných, výhrůžných očiček, která od jisté doby zcela příznačně nahradila laskavý, míruplný pohled velikého mudrce z Arunáčaly. Na Škaredou středu se prý Jidáš škaredil na Ježíše. Na koho se škaredí Jiří Vacek? Na všechny, bohužel, Ježíše nevyjímaje. Jak onen škarohlíd píše, tak hledí. Mysl těhotná zlými představami zrcadlí se v jeho zraku. Vždyť oči nelžou, jsou otiskem duše. Slovíčky lze před nevyzrálým čélou ledacos zamaskovat, i když mezisloví sebelépe vyšpekulovaného „mistrova“ textu lehce v autoru odhalí zakukleného nevraživého, neduchovního, mrzutého sofistu. Dlužno říci sofistu bez talentu – i ty jeho větičky mají s mystikou pramálo společného, spíše s účelovou demagogií.
Jsou zde velikonoční vigilie, šance k prohloubení, prozření, znovuzrození k Pravdě. „Buď tich a věz, že Já jsem, že JE“, nabádají mudrcové.
Z podobenky na webu zamračeně hrozí, spílá a klne dle vlastních slov údajný duplikát Ježíšův a jiných pravých mistrů. No, spíše jedna z modifikací Máry, již nespasí ani umělé světlo na hlavě.
Jako všechny bytosti a zejména trpící duše, zaslouží si naši účast a soucit i tento zbloudilý nešťastník, co pro pár stříbrňáků, tučných salámů a falešný věhlas zradil svého jediného Mistra. Kdesi vskrytu zoufalcovy duše, ztýrán a upozaděn myšlenkami zla, zakryt plátnem nevědomosti, tiše dlí Kristus.
