RNDr. Kamil John, DrSc.
Pan Šťastný tvrdí, že když někdo píše o zlu, ještě to neznamená, že má mysl plnou zla. Jistě, nemusí to znamenat, ale čeho je moc, toho je příliš. A pak už to něco znamená. Podíváme-li se na dílo a články Jiřího Vacka, pak vidíme, že se velmi často pohybuje v úrovni nesmiřitelné kritiky a zášti vůči někomu, vůči nějakému názoru, vůči nějakému postoji, smýšlení či ideologii. Namátkou lze jmenovat zášť vůči Tomášovým, Avataru, Drtikolovi, vůči katolické církvi, vůči komunistům, vůči těm, kteří nehoří nenávistí k egu, vůči těm, kteří jsou smířliví, vůči těm, kteří mu snad nastavují zrcadlo.
Myslím, že pan Šťastný nepochopil to jednoduché poselství z knihy Jiřího Langera, jež citoval pan Pařík.
Pan Šťastný dále dospívá k myšlence, že snášet osud s pokorou, láskou a odevzdáním, k vysvobození nevede. Ale vždyť opravdové snášení osudu je vlastně postojem bez ega. Je to vlastně i obsahem uvedeného poselství z knihy Jiřího Langera.
Čteme-li dále v příspěvku pana Šťastného, budeme vedeni k „neslučitelným entitám“. Nehledě k tomu, že to připomíná jimi tolik kritizovanou komunistickou ideologii antagonistických rozporů. Ukazuje to, že pan Šťastný je dobrý žák svého Satgurua a rád se pohybuje ve světě duality.
Poznámka redakce:
Dodejme jen, že pan Šťastný byl oním Vackovým čélou, který přišel (při vší pravděpodobností přímo) od pana Vacka v čele tříčlenné výpravy do Avataru s cílem pana Paříka inzultovat.
