Martin Pařík
Jiří Vacek, bývalý horlivý komunistický odborář a loajální občan socialistického státu (komunistických voleb se poslušně účastnil), si patrně myslí, že čtenáři jeho výplodů jsou dementní či jinak méněcenní, že nejsou s to samostatně a kvalifikovaně uvažovat, když jim předkládá argumenty, jako je tento:
„…Vydatně lžou při tom všichni. Pan Pařík, když napsal o komunismu, jaká je to ušlechtilá idea. Kde a kdy to napsal, čtenář nalezne v mých pamětech. Dnes vlastní slova zapírá.“ viz http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/popov-siri-komunisticke-lzi
Vícekrát jsem žádal ing. Vacka, aby doložil své soustavně opakované tvrzení, že Martin Pařík považuje komunismus za ušlechtilou ideu, konkrétní citací z věrohodného pramene. Nikdy tak neučinil. Jak by mohl, když takový autentický výrok neexistuje. Aby zamaskoval svou lež a nactiutrhání M. Paříka, odkázal pravdymilovné čtenáře na množinu svých knižních pamětí bez udání alespoň inkriminovaného dílu. Chudáci by se měli prokousávat marastem pomluv, lží a dezinterpretací a jiných nechutností, aby stejně nakonec žádný takový věrohodný citát nenašli. Vacek prostě počítá s tím, že se nikdo normální nebude touto sisyfovskou činností obtěžovat a tak nějak mu nezbude než Vackovi uvěřit. A pokud se odvážný a vytrvalý hledač pravdy najde, pak snad autor pamětí dokonce kalkuluje, že si nebohý badatel díky vloženému odkazu knihy zakoupí. Ano, v několika Vackových knihách pamětí se vyskytuje jakýsi výrok, ale vymyslel jej a do úst M. Paříka podsunul sám Jiří Vacek, nikdy nejde o citace z konkrétního pramene. Žádné pasáže z Vackových knih, v nichž mě údajně cituje, jsem neautorizoval. Pokud u nich není uveden zdroj, odkud je čerpal, jsou naprosto nehodnověrné a zpravidla jde o smyšlenky Jiřího Vacka implantované M. Paříkovi. Ostatně takto zákeřně si počíná i s jinými svými oponenty, které jakoby cituje nebo jejichž mínění interpretuje. Soudruh Vacek se očividně inspiroval manipulativními postupy a diskreditačními metodami komunistického Rudého práva či jinými bolševickými masmédii.
Nelze také vyloučit, že LSD, které J. Vacek v mládí pokusně užíval, mohlo zanechat neblahé stopy na jeho mozku, když prokazuje totální absenci mravnosti a sebereflexe i elementární nevíru ve schopnost racionálního uvažování u druhých lidí. Kdo ví, jaký vliv mohla mít droga také na stávající Vackovu etickou nezpůsobilost. Nebo byla na vině jeho etická nezpůsobilost pro beztak velmi rizikové experimenty s psychotropními látkami.
