Martin Pařík
Jedním z nejfrekventovanějších účelových výroků používaných, resp. zneužívaných, Jiřím Vackem je údajný apel Šrí Rámakrišny: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ viz např.:
„Ve sporu s Tomášovci se zachoval Marcel v naprostém rozporu s duchovní etikou, kterou jasně vyjádřil Rámakrišna: „Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň, nebo od něho s hanbou odejdi.“ (Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 14, str 57)
Dále v knize J. Vacka O jednotě a zlu ,str. 188, cituji: “Je příznačné, že někteří z těch, kteří rádi a horlivě čerpají duchovní pomoc (myslí se Vackovu), necítí potřebu, je-li napaden její zdroj, jej bránit pod záminkou povznešenosti a nezúčastněnosti. Odhalují tím jen svůj nepěkný charakter a nic víc.“
A tamtéž na str. 193: „ Navíc nebránit mistra je vážné duchovní provinění, před kterým varuje Ježíš, Rámakrišna i další.“
A ještě: „Nejen se neřídí Rámakrišnovým: ,Je-li tvůj mistr napaden, tak jej braň,‘ ale dokonce překáží jeho obraně. Má v řadách Tomášovců přátele, které si nechce rozházet... Nepopírám, že jsem mistrem ve smyslu, jak je výše uvedeno...“ (J. Vacek - Jak jsem hledal boha a nalezl sebe, díl 13., str. 243)
To jen namátkou. Těmito výzvami masíruje své žáky Jiří Vacek permanentně. Buď jej budou bránit před kritiky a oponenty, nebo by od něj měli s hanbou odejít. Tak si to Jiří Vacek představuje.
Nehledě na různé ústní výzvy v soukromí a na seminářích, koneckonců se o tom sám „satguru“ ve svých pamětech zmiňuje. Co potom chudákům čélům zbývá než chránit a opečovávat samolibé ego svého mistra.
S dehonestacemi Tomášových začal Jiří Vacek ve svých knihách prokazatelně dřív, než došlo k veřejné oponentuře a kritice jeho postojů a morálky. Ostatně, kdyby byl pravdivý a důsledný, musil by připustit, že jeho kritikové měli právo vystoupit na obranu bytostí, jichž si hluboce váží, na obranu svých mistrů, kteří již nejsou fyzicky přítomni. Vždyť vystoupili dokonce na obranu Vackovy duchovní učitelky, která kdyby měla možnost a potřebu se sama hájit, tak by tak učinila a neočekávala by to od někoho jiného.
Spor začal Jiří Vacek a postupně do něj, když sklidil za své pomluvy kritiku, zatáhl svými výzvami a vydíráním oddané příznivce, ačkoli tito s Vackovými dehonestacemi neměli nic společného. Neměli a nemají, pokud nechtějí od svého učitele s „hanbou“ odejít, jinou volbu než psát ony ostudné hanopisy. Jsou to příspěvky vynucené a na objednávku! Lžou, když tvrdí opak.
