(Téměř) bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 6. část
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 6. část
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Totalitní myšlení nevymizelo ani dnes. Nacismus a komunismus jsou jeho výplody. Pan Pařík například dodnes představuje komunismus jako vznešenou ideu [s důkazy se pan Vacek, jak je jeho zvykem, neobtěžuje] a jeho oběti za zbabělce. Také on, Miloš Tomáš a jejich věrní si myslí, že mohou své osobní zájmy hájit všemi způsoby a nevidí v tom nic špatného. Přesně jako inkvizitoři či estébáci.“
X
„Totalitní myšlení nevymizelo ani dnes. Nacismus a komunismus jsou jeho výplody. Pan Pařík například dodnes představuje komunismus jako vznešenou ideu [s důkazy se pan Vacek, jak je jeho zvykem, neobtěžuje] a jeho oběti za zbabělce. Také on, Miloš Tomáš a jejich věrní si myslí, že mohou své osobní zájmy hájit všemi způsoby a nevidí v tom nic špatného. Přesně jako inkvizitoři či estébáci.“
(http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze- Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)
***
***
„Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
Inkviziční, totalitní způsob myšlení převzali bohužel i mnozí pseudointelektuálové a pošetilí umělci a dokonce i F. Drtikol, mnohými považovaný za duchovní autoritu. Ve skutečnosti svou příslušností ke komunistické straně na základě vlastního přesvědčení se všichni zařadili mezi podporovatele novodobé komunistické inkvizice StB ... „Ďábel zakládá komunistické strany, aby nalákal duše do svých spárů pomocí vidiny ráje ve hmotném světě bez Boha“.
X
Inkviziční, totalitní způsob myšlení převzali bohužel i mnozí pseudointelektuálové a pošetilí umělci a dokonce i F. Drtikol, mnohými považovaný za duchovní autoritu. Ve skutečnosti svou příslušností ke komunistické straně na základě vlastního přesvědčení se všichni zařadili mezi podporovatele novodobé komunistické inkvizice StB ... „Ďábel zakládá komunistické strany, aby nalákal duše do svých spárů pomocí vidiny ráje ve hmotném světě bez Boha“.
Běda tomu, kdo uvěří.
(http://www.jirivacek-satguru.cz/, Recenze- Jiří Chalupa: Inkvizice, 17.4. 2007, autor Jiří Vacek)
***
„ Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
***
„ Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji.“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)
X
„Tažení mých odpůrců nese všechny stopy demagogie… když shrneme jejich snahy a požadavky, tak zjistíme, že právě oni se staví do pozice absolutní autority, kterou musím bezpodmínečně poslechnout:
- nesmím kritizovat, svobodně vyjadřovat své názory
- nesmím se bránit
- musím zanechat všech svých činností a zničit celé své dílo
- musím přiznat svou špatnost
… Zcela propadli totalitnímu, autoritářskému způsobu myšlení, jaký je typický pro všechny totalitní skupiny. Názorně nám jej předváděli i Němci, komunisté i církev… Myslí z přesvědčení, že cokoliv řekli a udělali jejich učitelé, je neochvějná pravda a správné a o ničem z toho se nesmí pochybovat. Kdo bezvýhradně nesouhlasí, je nepřítel, který musí být umlčen, třeba i tajnou policií nebo dohnán psychickým terorem k odvolání. Dlouho jsem přemýšlel, kde se vzala jejich opakovaná lživá tvrzení o urážkách, dehonestaci. Až za dlouho jsem pochopil: největší urážkou pro ně je mít jiný názor než mají jejich autority. To je něco, co není možno pominout. Prostě myšlení inkvizitorů, gestapáků a komunistických estébáků. Já jim jejich názory neberu… Dobře vědí, čeho se bojí: pravdy. Jen si dobře všimněte, jak nenávidí i učení Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů, ze kterého důsledně vycházím. .. Tereza Vacková pak nestydatě lže, že Mahárišiho učení překrucuji;… To, že celé týdny obelhávala druhé, že není žena, ale nějaký pochybný Jirka, jí nebo jemu a dalším nevadí. Těžko říci, zda jsou tak zlí, že nejsou schopni vidět pravdu nebo ji proto nemohou přijmout. Vrcholem pak jsou jejich vyjádření: „Členství v komunistické straně není v rozporu s duchovní stezkou“.
X
„Tažení mých odpůrců nese všechny stopy demagogie… když shrneme jejich snahy a požadavky, tak zjistíme, že právě oni se staví do pozice absolutní autority, kterou musím bezpodmínečně poslechnout:
- nesmím kritizovat, svobodně vyjadřovat své názory
- nesmím se bránit
- musím zanechat všech svých činností a zničit celé své dílo
- musím přiznat svou špatnost
… Zcela propadli totalitnímu, autoritářskému způsobu myšlení, jaký je typický pro všechny totalitní skupiny. Názorně nám jej předváděli i Němci, komunisté i církev… Myslí z přesvědčení, že cokoliv řekli a udělali jejich učitelé, je neochvějná pravda a správné a o ničem z toho se nesmí pochybovat. Kdo bezvýhradně nesouhlasí, je nepřítel, který musí být umlčen, třeba i tajnou policií nebo dohnán psychickým terorem k odvolání. Dlouho jsem přemýšlel, kde se vzala jejich opakovaná lživá tvrzení o urážkách, dehonestaci. Až za dlouho jsem pochopil: největší urážkou pro ně je mít jiný názor než mají jejich autority. To je něco, co není možno pominout. Prostě myšlení inkvizitorů, gestapáků a komunistických estébáků. Já jim jejich názory neberu… Dobře vědí, čeho se bojí: pravdy. Jen si dobře všimněte, jak nenávidí i učení Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů, ze kterého důsledně vycházím. .. Tereza Vacková pak nestydatě lže, že Mahárišiho učení překrucuji;… To, že celé týdny obelhávala druhé, že není žena, ale nějaký pochybný Jirka, jí nebo jemu a dalším nevadí. Těžko říci, zda jsou tak zlí, že nejsou schopni vidět pravdu nebo ji proto nemohou přijmout. Vrcholem pak jsou jejich vyjádření: „Členství v komunistické straně není v rozporu s duchovní stezkou“.
To se již hledající mohou rovnou dát k nacistům…
Nenechme se zmást těmito útoky zla a obraťme pozornost na ně samé. [Toto je dle pana Vacka átmavičára? – pozn. red.] Přemýšlejme o jeho nositelích, o tom, co způsob jejich vyjadřování prozrazuje, co vlastně chtějí. Jedno jediné: abychom jim věřili bez přemýšlení jako nezpochybnitelné autoritě a bezvýhradně ji poslouchali… poučme se z toho dobře a volme svůj skutečný prospěch a nikoliv jejich. Ti, co váhají, ať se zeptají sama sebe: „Opravdu chci volit stranu pana Aura?“ To není spor dvou skupin, ale spor dobra se zlem… Ať si nikdo nemyslí, že toto nepatří do pojednání o Bhagavanovi. Patří, protože jeho učení je jimi popíráno pod pláštíkem boje proti Vackovi. Zatím se přímo na Mahárišiho neodvážili, ale pouze nepřímo přes mou osobu. Zpochybňovat jeho pokračovatele v Ramanašramu již ano…. Jen se nesmíme nechat ohromit jejich nehorázností, nenechat se zmást a ZAMĚŘIT POZORNOST NA NĚ SAMÉ…[opět Vackovo pojetí átmavičáry - pozn. red.] (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 84)
„Zaslepenost Fráni Drtikola, který věřil, že ve spojení s nevěřícími v Boha s materialisty a zločinci, jakými komunisté byli, přinese šťastný život všem občanům Československa, je patrná každému rozumně myslícímu člověku. Jen jemu ne… Nevěřil snad Budhovi a v nirvánu, že ji vyměnil za komunisty slibovaný blahobyt ega v hmotném od Boha odpadlém světě…
Velmi si vážím Jarky Kočího, Míly Tomášové a dokonce i Fráni Drtikola a oceňuji to, co vnitřně dosáhli [Jinde, pane Vacku, píšete, že Drtikol prodělal pád. Jak je to tedy: Prodělal pád, nebo něčeho významného vnitřně dosáhl? - pozn. red.], ale nemohu současně nevidět, že více či méně propadli přesvědčení o svém plném a dokonalém dosažení, že nemusí již o nic usilovat a že vše, co si myslí, je plná pravda. Zejména přestali rozlišovat a ovládat svou mysl, vracet ji Já, vytvářet bodhi. Zůstali ve své osobnosti a pod jejím vlivem, i když měli poznání Já. Jen pouhý náznak, že by měli dále usilovat a že není vše tak, jak si myslí, vyvolávalo v nich bouři odporu až nepřátelství. …Jarkovi Kočímu…by Ribhugíta velmi prospěla, aby pochopil, že má ještě oč usilovat. Když jsem jej přátelsky upozornil, že ještě není na konci stezky, tak se urazil a „vydědil mě“. Upadl jsem u něho v nemilost… S Mílou Tomášovou jsem dopadl obdobně. Když jsem poukázal na pravdu, že ego není neškodné a na podobné nešťastné výroky, bylo hned zle. Místo věcné diskuse výlevy nepřátelství typu: „On se o nás otírá [tento výrok je prokazatelně vylhaný - Srovnej Míla Tomášová Vnitřní pramen, kap. "O meditaci"], potrefená husa nejvíc kejhá“ … Bodejť by nekejhala, když dostane kamenem.“
Nenechme se zmást těmito útoky zla a obraťme pozornost na ně samé. [Toto je dle pana Vacka átmavičára? – pozn. red.] Přemýšlejme o jeho nositelích, o tom, co způsob jejich vyjadřování prozrazuje, co vlastně chtějí. Jedno jediné: abychom jim věřili bez přemýšlení jako nezpochybnitelné autoritě a bezvýhradně ji poslouchali… poučme se z toho dobře a volme svůj skutečný prospěch a nikoliv jejich. Ti, co váhají, ať se zeptají sama sebe: „Opravdu chci volit stranu pana Aura?“ To není spor dvou skupin, ale spor dobra se zlem… Ať si nikdo nemyslí, že toto nepatří do pojednání o Bhagavanovi. Patří, protože jeho učení je jimi popíráno pod pláštíkem boje proti Vackovi. Zatím se přímo na Mahárišiho neodvážili, ale pouze nepřímo přes mou osobu. Zpochybňovat jeho pokračovatele v Ramanašramu již ano…. Jen se nesmíme nechat ohromit jejich nehorázností, nenechat se zmást a ZAMĚŘIT POZORNOST NA NĚ SAMÉ…[opět Vackovo pojetí átmavičáry - pozn. red.] (Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 84)
„Zaslepenost Fráni Drtikola, který věřil, že ve spojení s nevěřícími v Boha s materialisty a zločinci, jakými komunisté byli, přinese šťastný život všem občanům Československa, je patrná každému rozumně myslícímu člověku. Jen jemu ne… Nevěřil snad Budhovi a v nirvánu, že ji vyměnil za komunisty slibovaný blahobyt ega v hmotném od Boha odpadlém světě…
Velmi si vážím Jarky Kočího, Míly Tomášové a dokonce i Fráni Drtikola a oceňuji to, co vnitřně dosáhli [Jinde, pane Vacku, píšete, že Drtikol prodělal pád. Jak je to tedy: Prodělal pád, nebo něčeho významného vnitřně dosáhl? - pozn. red.], ale nemohu současně nevidět, že více či méně propadli přesvědčení o svém plném a dokonalém dosažení, že nemusí již o nic usilovat a že vše, co si myslí, je plná pravda. Zejména přestali rozlišovat a ovládat svou mysl, vracet ji Já, vytvářet bodhi. Zůstali ve své osobnosti a pod jejím vlivem, i když měli poznání Já. Jen pouhý náznak, že by měli dále usilovat a že není vše tak, jak si myslí, vyvolávalo v nich bouři odporu až nepřátelství. …Jarkovi Kočímu…by Ribhugíta velmi prospěla, aby pochopil, že má ještě oč usilovat. Když jsem jej přátelsky upozornil, že ještě není na konci stezky, tak se urazil a „vydědil mě“. Upadl jsem u něho v nemilost… S Mílou Tomášovou jsem dopadl obdobně. Když jsem poukázal na pravdu, že ego není neškodné a na podobné nešťastné výroky, bylo hned zle. Místo věcné diskuse výlevy nepřátelství typu: „On se o nás otírá [tento výrok je prokazatelně vylhaný - Srovnej Míla Tomášová Vnitřní pramen, kap. "O meditaci"], potrefená husa nejvíc kejhá“ … Bodejť by nekejhala, když dostane kamenem.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98 uprostřed)
Kromě dvou citací na začátku jsou tyto výroky, věřte nevěřte, skutečně převzaty z knihy pana Vacka věnované Ramanovi Mahárišimu. Nelze se pak divit prezidentovi Ramanášramu, že s panem Vackem ukončil spolupráci.
Kromě dvou citací na začátku jsou tyto výroky, věřte nevěřte, skutečně převzaty z knihy pana Vacka věnované Ramanovi Mahárišimu. Nelze se pak divit prezidentovi Ramanášramu, že s panem Vackem ukončil spolupráci.
n
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
