Co Vackovi nedá spát aneb svíravé myšlenky záhadologa

Martin Pařík

Pana Vacka mučí některé "nevyřešené záhady", např. staronově tato:

„Proč právě tato církev (rozuměj katolická) musela za učitele jógy E. Tomáše sloužit mši za jeho duši, zůstává záhadou“ [viz článek Stručný deník (červen – červenec 2007) na www. Jiří Vacek – Satguru z 14.08.2007].

Od času odchodu Eduarda Tomáše není dílu Vackových memoárů, v němž by pamětník tuto „záhadu“, mnohdy na několika místech, neventiloval. A kolikrát jen tuto událost glosoval na svém webu – to se snad ani nedá spočítat. Chudák pan inženýr, vždyť on asi na nic jiného nemyslí. Před tlačenkou i po tlačence, resp. před meditací i po ní a moc bych za to nedal, že i během meditačního úsilí zaobírají se jeho mozkové závity pro něj nepochopitelnými otazníky, jako je shora uvedený, dále pak jak je možné, že František Drtikol ač komunista dospěl duchovně mnohem dál než on, čím to, že Ramanášram vyšel v otázkách autorských práv vstříc „nepřátelskému, zlému“ nakladatelství a jej ignoruje apod. Prostě samá záhadologie.

Ale teď vážně: Je naprostým nesmyslem a hrubou pomluvou vyvozovat ze zádušní mše za Eduarda Tomáše jakékoli pochybení jmenovaného („že zradil jógu, nevěřil tomu, co učil“ apod.), tím spíše, že on sám se tímto posmrtným aktem vůbec nezabýval a netušil, že by se mohl konat, stejně jako budoucí organizátoři tuto akci nikterak předem neplánovali. Rozhodnutí o konání mše vzniklo zcela spontánně na základě nabídky Tomáše Halíka, jenž si Eduarda Tomáše vážil a měl jej rád. Samotná mše byla důstojným spirituálním počinem, tichým rozloučením s velkou duchovní osobností. Sotvakdo z účastníků s tím měl nějaký problém. Ne tak náš hnidopišský záhadolog a jeho věrní. Ti ostatně mají problém kde s čím.

Vyvstala-li kdy ve spojitosti se zádušní mší nějaká opodstatněná otázka, pak jedině tato:
Co je Vackovi a jeho obdivovatelům do toho?! Proč strkají nos do něčeho, co nejsou, jati závistí a nevkusnou averzí, stejně s to pochopit?!



mailto:kauza.vacek@gmail.com