Dan Moravec
Ad Jiří Vacek – Znovu „Mýty a fakta“ (a znovu a znovu….)
Víš, Jiří, jediné, co mě na tom všem ještě vůbec zajímalo, je, co všechno dokážeš udělat proto, abys nemusel odpovědět na jednoduchou otázku.
Není to nijak osobní, dávno ne, zůstal jen ten lehký zájem.
PROČ JSI LHAL O TOM, ŽE JSME SE TĚ NA ŠAKTIPÁT NEPTALI, KDYŽ JSEM SE TĚ PTAL A PROČ JSI PAK Z TOHO UDĚLAL TAKOVÝ SKANDÁL, KDYŽ TO NEMÁ PRAVDIVÝ ZÁKLAD?
Že by to byla zkouška, jak píšeš?
Takže jsi se schválně nevyjádřil, když jsem se tě na šaktipát ptal, pak jsi lživě napsal do knih, že si dělám, co chci a neřídím se tvými radami, totéž jsi mi opakovaně vytýkal, i když jsi žádnou radu nevydal, ani neřekl, ani nenaznačil, a vytrvale tvrdíš, že jsem se neptal, to tedy byla zkouška?
Když jsi napsal svému mistrovi panu Kočímu, že ještě nedošel ke konečné realizaci a pak jste se dopisově „škorpili“, to byla taky zkouška? Pro koho, pro pana Kočího? Nebo návod pro nás?
O Šrí Anandi Ma jsi napsal, že je možná podvodník, ačkoli o ní nic nevíš, to je taky zkouška? Pro koho, pro její žáky? Anebo návod, jak posuzovat ostatní mistry?
Když jsi poukazoval na vasány Nisargadatty Maharadže a Púndži, to byla taky zkouška? Pro koho, pro jejich žáky? Když tvůj zeť napíše o výroku Nisargadattova mistra, satgurua Šrí Siddharaméšwara Maharadže, který je skutečným satguruem, že lže a dokazuje neexistenci přímé zkušenosti advaity, to je taky zkouška? Anebo opět návod?
Když jsi psal do Ramanašramu, aby sis prolustroval V. V. Brahmama, to byla taky zkouška? Pro koho tentokrát?
Když z vedení Ramanašramu děláš hlupáky, kteří věří každé pomluvě a okamžitě podle ní jednají, to je taky zkouška? Pro pana prezidenta ášramu, nebo koho jsi zkoušel v tomto případě?
Tebou tak oblíbené téma Drtikol a komunisti – to je taky zkouška? Dodnes tomu pořádně nerozumím. Drtikol byl mistr tvého mistra J. Kočího, mimochodem také levicově zaměřeného. Když Drtikol podle tebe mistr není, kde pak „vzal“ mistrovství pan Kočí a od něho ty?
Jsi ze „stejné linie“. To je taky zkouška?
Když uvádíš, že Miloš Tomáš zneužívá matku, Eduard Tomáš zapřel celou svojí cestu zádušní mší a svého mistra, Mílu Tomášovou, jsi opustil, protože to byla prostě karma, to je taky zkouška? Jejich, tvoje? Koho tedy?
Když ses ve zlém rozešel s jedním slovenským realizátorem, to byla taky zkouška? Dva mistři a ve zlém rozešlí? Kohos to zkoušel tentokrát?
A tak by se dalo pokračovat dál.
Otázky jsou pouze řečnické, nejsem takový blázen, abych si myslel, že odpovíš.
Mýtus JV: Dan s Maruškou se na šaktipat neptali. Dělali si, co chtěli a ani je nenapadlo zeptat se mistra.
FAKT: Pavel Janda v emailu z 22.11. 2005 uvádí, cituji:
„ad šaktipat: Den před tím jsem byl s Ivetou, která mi o tom nadšeně vyprávěla a zmínila také, že o tom Jirka (Vacek – pozn. DM) věděl. (Jak to s tím „věděl“ opravdu bylo, mi teprve nedávno popsala Eva, které jsem říkal, jak jsem se s Tebou potkal.)“
Pavel Janda v emailu z 23.11.2005, cituji:
„ad Eva: nepamatuji si to doslova, takže to tak ber (info z druhé ruky): při odchodu z medi (možná už u dveří či mezi nimi) jsi zmínil Jirkovi šaktipat s tím, jestli ho to zajímá, příp. zda by tam také chtěl jet. Jirka odpověděl, že důležité teď je volit (byly zrovna volby) (přesně jak jsem to popisoval – pozn. DM). Eva říká, že už tehdy to vnímala jako volit mezi šaktipatem a jím nikoliv jako volby takové.“
1, Pokud přiznáš, žes o šaktipátu věděl (A BŮH VÍ, ŽES O NĚM VĚDĚL), přiznáš tak účelovou lež v knihách „Jak jsem hledal…“ a „Rady na cestu“, kde je obsažena. Můžeš psát dál o zkouškách, zlu atd., ale to nic nemění na tom, že informace a zachycení událostí ve tvých knihách jsou minimálně v tomto případě lživé. Nepřesné. Zkreslené.
Nemůžu věřit někomu (potažmo mistrovi), který nejen, že lže (i když, to jsem ještě schopný pochopit), ale ještě mě obviňuje z něčeho, co si sám vymyslel a pak, po 5ti letech mlčení to nazve zkouškou.
2, Anebo budeš dál mlčet k otázce své lži o šaktipátu a vymýšlet si dál zkoušky, dovětky o kazetách, uděláš z Dana padlého Ducha, nehodného Jidáše, nevděčníka a totálně nevěrohodnou osobu, pyšné a nafouklé ego apod.
OK, klidně si posluž. Neberu to osobně, nevadí mi to. Spoustu lidí to krásně tříbí.
K článku:
Mýtus JV: Z jeho projevů je zřejmé, co by se mu líbilo: čerpat bez omezení mistrovu pomoc a současně se neřídit jeho radami. Dokonce si snad myslí, že má nějaké právo docházet k nám do bytu dál.
Dal jasně znát, že si může dělat ve své duchovní praxi, co chce a nemíní se řídit mými radami.
FAKT: NE, NE a NE. Nemohl jsem se řídit radou, když žádná nebyla. To je to základní, o čem pořád píšu. Na šaktipát jsem se tě ptal. Zajímal mě názor mého mistra, abych něco nepokazil a chtěl jsem se i podělit o tu možnost. Proč jsi mě nezastavil, když jsem se tě ptal? Byl jsem naivní. Poté jsi řekl, že jsme šli ke KONKURENCI (co to je konkurence v Duchu, Jiří? Máš rád to slovo, viď?), že jsme se tě neptali, že si děláme, co chceme a že tak znevažujeme tvoji pomoc a že účastníci šaktipátu, když nás tam viděli, usoudí, že u Vacka nic není, když jeho žáci jezdí jinam a že jsme ty peníze měli dát tobě. Jenže já jsem se tě ptal. Ptal jsem se tě ve slepé důvěře, jestli je správné, abych jel. Tolik jsem ti věřil. A ptal jsem se i po šaktipátu, proč tě to tak popuzuje, když jsi věděl, že chceme jet? Co je na tom tak strašlivého? Proč je to takový problém? Neodpověděl jsi, jen ses vztekal. Takže:
Jak se mohu řídit radou mistra, když jsem žádnou nedostal??? Žádná rada neexistovala.
Ujišťuji tě, že si opravdu nemyslím, že mám právo docházet k vám do bytu (kdes to vzal? Co bych asi tak dělal u vás v bytě?) a hlavně bych NECHTĚL K VÁM DO BYTU. Opravdu ne. Když jsem k tobě naposledy jel a nepřijal jsi mě, na což máš plné právo, nechtěl jsem k vám do bytu (co furt máš s tím bytem?), ale mluvit s tebou, třeba na chodbě, to je jedno. Jenže ty komunikovat neumíš, a navíc se přímé komunikace zřejmě bojíš.
Jen píšeš, píšeš a píšeš…
Mýtus JV: Z vlastních Danových slov je zřejmé, že věděl o nepravdivosti dovětku, ale přesto proti němu neprotestoval a nechal jej otisknout.
Právě proto, že jsem věděl o nepravdivosti dovětku, tak abych předešel čemukoli ze všech stran, nechal jsem ten dovětek stáhnout jako nepravdivý. Proč bych protestoval? Rovnou jsem ho nechal vymazat! Na internetu se totiž netiskne, Jiří. Tím, že jsem nechal dovětek stáhnout jako nepřesný, jsem chtěl předejít veškerým dohadům. A tys to, jak je tvým dobrým zvykem, úplně obrátil.
Mýtus JV: Až do 17.7. o nepravdivosti dovětku mlčel a teprve po 4 měsících se přiznal, k jaké lži se propůjčil, ale hned ji popírá. Až do 17.7. většina lidí včetně mě o stažení dovětku nevěděla. Nikdo si také nepamatuje, že by vyšlo nějaké oznámení o jeho stažení a nepravdivosti. To není opomenutí, ale záměr: nechat lež co nejdéle veřejně působit. „Dobře“ promyšleno. Na jeho lži o kazetách vyráběných zdarma jsem odpověděl vzápětí. To vysvětluje, proč 4 měsíce mlčel. Byl to úmysl. Nějaká omluva Dana a KV za zveřejněnou lež ani nenapadne. Prostě se tváří, jako by dovětek neexistoval, což je pro ně příznačné.
Taková snůška konspirací a vykonstruovaných závěrů - kde se to ve tvé mysli bere?
On (dovětek) ale neexistuje, Jiří!!! Existoval JEDEN den a pak byl vymazán jako nepřesný. Ten dovětek NEEXISTUJE. Nikdo se tak netváří, on opravdu neexistuje, chápeš to? Evidentně ne. Neexistuje.
Každý, kdo se den po vydání článku podíval na příslušné internetové stránky zjistil, že tam žádný dovětek není. Od té doby tam není. Je to tak složité? Žádný záměr, žádný úmysl, žádné „dobře“ promyšleno. Pokud se ti uleví, omlouvám se za tu nepřesnost. Přiznávám, byla to chyba a jako takovou jsem ji nechal den po vydání rozhovoru odstranit. Zároveň ale většina lidí, o které píšeš, se mohla den po vydání rozhovoru podívat na net a zjistit, že žádný dovětek tam není. A od té doby tam nebyl. Nikdo s ním napracoval, nemanipuloval, nečerpal z něj – prostě byl den po vydání jako nepřesný stažen. Tak jednoduché to je. Nechal jsem dovětek ihned smazat, ale i to je ti málo. Celý dovětkový problém je jen a pouze chiméra ve tvé mysli.
A co tvoje lži o šaktipátu, dočkám se omluvy? Opět jsi neodpověděl. (To musí být úmysl! Dobře promyšlené, záměr, řekl bych, pokud bych posuzoval tvou konspirativní optikou plnou imaginárního ohrožení. Fakt, kam na to chodíš?)
Žertuji, žádnou omluvu samozřejmě nechci. Nezajímá mě a nemá smysl chtít nemožné.
JV: Je úděsné, že si někdo může myslet, že šaktipat je možné koupit za peníze. Daleko úděsnější je, když jej někdo hromadně prodává a uděluje bez jakýchkoliv předpokladů. Buď je naprosto nezodpovědný nebo podvodník. Možná dokonce obojí.
Je úděsné posuzovat něco bez dostatku informací. A co to nechat na Bohu, Jiří? Ten výběr a předpoklady… Stoupence Anandi Ma toto jistě bude zajímat. Udělal jsi z ní podvodníka. Pokud se ozvou, to zas bude článků o zlých stoupencích Anandi Ma, viď? Ale oni budou bránit svého mistra, přesně podle tvých proklamací, tvoji stoupenci budou bránit zase tebe jako svého mistra, to tedy bude pěkná mela. Kdo vás rozsoudí? (Mela naštěstí nebude, protože stoupenci Anandi Ma se nad Vackovými úvahami a články, tak jako v minulosti, maximálně zasmějí).
JV: Danovým neštěstím je jeho nedostatek pokory a silná pýcha. Ve vztahu k mistrovi vychází z postoje „já jsem Pán a vím lépe než mistr, co je dobré a co zlé. Povinností mistra je mně duchovně povznášet, já k němu žádné povinnosti a závazky nemám. Mohu si dělat, co chci, ať s tím mistr souhlasí nebo nikoliv. Nic mistrovi nedlužím, protože jsem mu pomohl nahrát pár kazet. Jsme tím vyrovnáni. Proto jsem oprávněn jej pomlouvat a znevažovat.
Práce pro mistra je všeobecně považována za velkou milost, která žáka také očišťuje a nikoliv za zásluhu. Nějaké zásluhy v ní může vidět jen zvrácený, zlem ovládaný rozum.
Pořád ta samá písnička. Ptal jsem se mistra a on mě obvinil, že jsem se neptal. To není zkouška, to je tvoje demagogie. A teď aktuálně ty kazety. Koukám, že nové oblíbené téma. Tak rád jsem ti pomáhal a tolik tě miloval. Nikdy bych si nemyslel, že ti něco splácím nějakými kazetami nebo jinou pomocí. Byla to radost pro tebe pracovat a nijak toho nelituji. Dělal jsem to dobrovolně a rád. (Ale když napíšeš dvě kazety, je to prostě lež. To není snaha upozornit na „mé zásluhy“, kašlu na něco takového, ale snaha o opravu překrucování skutečnosti. Jenže, jak je tvým dobrým zvykem, opět jsi to obrátil).
A s tím : „já jsem Pán a vím lépe než mistr, co je dobré a co zlé“ na mě vůbec nechoď. Laskavě zalov ve své paměti, pokud netrpí nějakou selektivní ztrátou, což bych se nedivil, jak ses choval ke svým mistrům ty. Že by taky zkouška?
TY JSI VEŘEJNĚ LHAL O MĚ. JAKO PRVNÍ. POMLUVIL JSI MĚ VE SVÝCH KNIHÁCH. KDYŽ JSEM SE TĚ PTAL, PROČ TO DĚLÁŠ, ŽE TOMU NEROZUMÍM, KŘIČEL JSI NA MĚ, ŽE NEUMÍM ROZLIŠOVAT. ROZLIŠOVAT CO? TOLIK JSEM TOUŽIL DOPÁTRAT SE PŘÍČINY TVÉHO VZTEKU A ZLOBY, ALE NIKDY JSI MI NEODPOVĚDĚL. Po těchto sporech jsem raději odešel. Po dlouhé době jsem napsal článek o tom, jak to bylo. Nazvals to očerňováním a pomluvou (Evě bylo týden špatně, ach). Dáno do souvislostí s tím, co všechno jsi už předtím k tomuto tématu lživě napsal ty - komické.
Ale hlavně. Hlavně. Dávno bych se na to, Jiří, vykašlal. Na celý šaktipát, na tvojí lež o událostech, které mu předcházely, na toto přiblblé veřejné vypisování, fakt jo. Dávno to není téma, kterým bych žil.
Ale když celou dobu sleduji, jak se chováš, jak si vymýšlíš, jak fňukáš, jak se lituješ, jak chceš za každý prd omluvu a sám kolem sebe bezohledně sekáš ve své povýšenosti, jak vrcholně úzkostlivý jsi na sebe a sám tak nepřiměřený vůči druhým. Jak píšeš o demokracii, komunistech, omluvách, slušnosti, cenzuře, vhodnosti kritiky, diskuzí a přitom toto všechno platí jen pro tebe, sám se jako komunista chováš, nepřipouštíš žádný jiný názor, kritika, i slušná, je vůči tobě nepřípustná, jak přizpůsobuješ Bhagavánovy pravdy svému rozhodně ne konečnému dosažení, a pokud se jen někdo zmíní nebo zeptá, jak je to možné, smeteš ho. Jaké ovoce v podobě sprostých, namyšlených žáků za tebou zůstává (zdaleka ne všichni, to bych jim křivdil). Jak se zaštiťuješ vedením Ramanášramu, když se ti to hodí (bývalé články) a jak z nich děláš hlupáky, protože ti vzali práva (už vidím tu scénku. Přijede někdo z Čech a řekne: Vacek píše kraviny o Ramanově učení. V ašramu řeknou: díky za upozornění, jasně, vezmeme mu práva). Jak ublížený a nedoceněný se pořád cítíš a za pomalu každou reakcí na sebe, která tě neoslavuje, vidíš zlo, konspirace, KONKURENCI, domýšlíš souvislosti, které neexistují, obviňuješ lidi z něčeho, co neexistuje, překrucuješ. A jak se bojíš.
(Nechtěj proboha věcné důkazy, stejně tě nikdy nezajímaly).
Není to nic osobního, ani zbla, dávno bych se na to vykašlal, ale když to tak celou dobu sleduji… Až tímto vším jsi mě naučil rozlišovat.
Díváš se do zrcadla a řveš, jak hrozný je to obraz.
Ale to je tvůj obraz, Jiří. Tvůj svět. Tvoje mysl. Není to legrační?
Každý kouká do zrcadla, jistě, ale proč tolik povyku? Pro ego, Jiří, jen a pouze pro ego.
Chápejme dobře: Jiří Vacek si v mysli utvoří vždycky nějakou konstrukci, vlastní interpretaci skutečných událostí a bez ohledu na pravdivost nebo nepravdivost této interpretace ji opakuje pořád dokola a snad jí dokonce i sám věří. A touto chimérou ovlivňuje ostatní. To je například dovětkový „problém“ s kazetami, ptaní se na šaktipát, nepřátelství a skupinové konspirace ostatních, podsouvání témat o konkurenci, ohrožení atd.
Jeden příklad za všechny: „Počínání následovníků Tomášových, jak opakovaně dokazuji, nesleduje vůbec nějaké duchovní cíle, ale je pouze honbou za prospěchem a nic víc. Jediné možné vysvětlení zádušní mše ve světle faktů je, že byla jen velkou, ale pochybnou reklamní akcí nakladatelství Avatar a nic víc.“ To je zase odhalení, páni, ovšem ne ve světle faktů, jak opakovaně dokazuješ (ach), ale ve stínu tvé mysli. Vždyť ty vůbec nevíš, jak to celé bylo, jen a jen a jen spekuluješ podle svého vlastního hodnotového a myšlenkového nastavení.
Proto opravdu nemá smysl J.Vackovi cokoli vysvětlovat, odpovídat mu na cokoli, nemají smysl věcné důkazy, ten muž se stejně bude vytáčet a vymýšlet si další a další konstrukce, protože už dávno ztratil smysl pro proporce.
Píšeš o zlé závisti. Ne, Jiří, opravdu ti nic, nic nezávidím.
Buď s Bohem, Jiří, doufám, že se ti někdy uleví. Vím, že to nejsi schopný pochopit, ten mechanismus jsi ztratil, ale i když mezi námi už není vůbec nic osobního, a i když o to vůbec nestojíš, mám tě pořád rád.
Přesto nebo právě proto. Ale to je moje věc.
Už ale nebudu hrát tu tvoji únavnou hru a nekonečně reagovat na nekonečné reakce nekonečně reagujících tiskových mluvčí Boha.
(Říkáte tomu boj proti zlu.) A že jich je, viď? Kdejaký vackovec ví nejlépe, koho a jak Bůh zatratí nebo přijímá. Samozvaní tiskoví mluvčí Boží, to už z historie dobře známe.
No tak si to užijte.
Dostávám hodně dopisů. Pár paranoiků mě zase obviní, že si je píšu sám – no tak ať si to myslí. Vím dobře, jestli si je píšu sám nebo ne, paranoiky přesvědčovat nemusím. Mávání dopisy jako argumenty mi přijde vrcholně ubohé. Přesto dávám na závěr k dispozici dva, které pěkně vystihují, proč podobnou rádobyduchovní internetovou realityshow nemá smysl dál řešit.
Ahoj Dane.
Stejně tak dlouho, jak to sleduju, tak si všímám stejně jako Ty, že na zásadní otázky pan Vacek neodpovídá a jen překrucuje naprosto nevýznamné věty a slova typu "množil a vyráběl". Tvé stálé vracení se k otázce šaktipatu mi připadá jedině správné, protože je to konkrétní a jasná lež, o které všichni vědí a také se všichni bojí na to reagovat. Myslím že si trochu dovedu představit atmosféru, která u Vacků převládá. I z vyprávění XY vím, že věcná diskuze, na kterou se JV stále odvolává a dožaduje se jí, u něj není možná, protože jiné názory se neuznávají a reaguje se na ně dusným tichem. Existují jen přátelé a odpůrci, nic mezi tím. I když vím, že to není Tvůj cíl, bylo by fajn, kdyby Tvoje snaha vyústila v to, že by se JV překonal a přiznal chybu, o které bezpochyby ví. Jsem v podstatě rád, že ta „internetová bitva“ probíhá, protože mnohé vztahy a názory se tříbí. Bohužel jsou tací, kteří se rozhodli stát na jedné straně bez ohledu na to, co hájí. Myšlenková síť upletená z účelově vybraných a někdy i překroucených výroků mistrů a z názorů JV (zakončených slovy "taková je pravda") je docela nepropustná pro jakékoli názorové vybočení.
Každopádně Ti přeju hodně síly při nastavování nepokrouceného zrcadla JV.
Ahoj Dane,
chtěl jsem Ti napsat svůj názor, jak postupovat s JV. Myslím, že je zbytečné na jeho nepěkné články reagovat, že účinnější bude nechat ho utonout ve vlastním močále. Víš, to, co je špatné, nakonec zanikne právě silou své špatné energie a je škoda se na tu nezdravou nepřirozenou energii jakkoliv napojovat a podporovat ji tak, třeba tou polemikou či vyjasňováním. Sám zbytečně pak ztrácíš - byť jen na chvíli - klid. A co je vzácnější? Je opravdu JV tak důležitý, stojí za to? I když je tvůj článek slušný a věcný, boj poctivosti s nepoctivostí je takovým způsobem marný a zbytečně se to dotkne nezatížených čtenářů. Kdo dnes věří JV? Jakou má skutečnou váhu v duchovním světě? Nedělejme mu žádnou reklamu a nedávejme žádný prostor. Žáci, kteří mají čisté srdce si brzy sami udělají obrázek a ti, kteří mají nečisté potřebují jeho lekci, v tom je on v pořádku.
Ano, ano.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
