Vážený pane,
děkuji za Váš dopis, který si beru k srdci jako vážné upozornění pro sebe ke svému zpokornění. Prošel jsem si stránkami blogu Jiří Vacek-Satguru, tou neuvěřitelnou spoustou sprostých útoků pana Vacka a jeho bližních a jejich lživého podsouvání (jen o kolik jich je více než reakcí na blogu kauza Jiří Vacek), za které se sotvakdo dočká nějaké omluvy. Přitom normálního člověka nutně musí napadnout otázky, proč tomu tak je a čím že tyto stránky jsou vlastně duchovní? Co se týká Vašich příspěvků, jsem nucen konstatovat, že žádný z nich není možno označit za udavačský. Zmýlil jsem se.
Přijměte proto prosím moji omluvu. Je mi to skutečně velmi líto. Váš dopis do Ramanášramu nebyl udavačský, jak jsem uvedl. Neuvedl jsem však, že jste „udavač“, jak píšete. Napsal jsem mylně o Vašem „udávání“, ale v žádném případě jsem neužil slovo „udavač“.
Naprosto s Vámi souhlasím, že udávání, donášení patří k praktikám nedemokratických společností a jako takové je naprosto neetické. Ano, kdo udává, mohl by být označen za udavače, kdo donáší, za donašeče apod.. Např. pan Jiří Vacek vyžadoval po Danu Moravcovi, aby mu udal jméno redaktorky píšící pod iniciálami K. V. atd. Mnozí oddaní panu Vackovi se zase předhánějí v tom, aby mu mohli donášet na tzv. „naše (rozumějme jeho) nepřátele“ (viz „odhalení“ Josefa Štastného, že přátelský dopis panu Vackovi podepsaný pseudonymem „Ctitel Maháršiho“ údajně „poslal Popov“ aj.). Dopis do Ramanášramu podepsaný Mgr. J. Šilhánovou ml., Mgr. J. Šilhánovou st., Mgr. M. Tomešem, ing. K. Bešornou a Mgr. J. Vomelou možno označit za udavačský, či spíš pomlouvačný. Samí vysokoškoláci a jistě rádoby duchovní lidé! Jejich společný dopis obsahuje lživá tvrzení a nehorázné pomluvy o nakladatelství Avatar a jmenovitě o pánech Paříkovi a Dostálovi. Podobně jako onen sprostý pomlouvačný čtyřicetistránkový elaborát, vyložený hnus, který o nakladatelství Avatar a panu Paříkovi sepsal před lety Jiří Vacek a nechal šířit svými čély po knihkupcích v různých městech. To bylo udávání, navíc vylhané a sprosté. A sám má rád reference o svých tzv. „našich nepřátelích“. Je to snad v rámci jeho obrany pod jeho heslem „zaměřme se na ně“ a navíc mu pak pomluvami nabývají jeho „paměti“.
Vždyť ono donášení na „naše nepřátele“, tj. klepy, pomluvy atd., jako zdroj informací může posloužit jako materiál k dalším dílům „pamětí“, kde se pak z pera pana Vacka (v jeho pamětech a na jeho blogu - prý „pro naše poučení“) dozvídáme, např. že prý „takoví lidé jako pan Pařík vraždí, upalují“, že prý „pan Pařík vraždí maličké“, prý „má obdiv ke komunistům“, prý „Miloš Tomáš je spojen s BIS“, prý „zneužíval svou matku“, oba jsou prý „spojeni s komunisty“, Miloš Tomáš prý měl „přednášku o padlém guruovi“, anebo kdy prý na nás přijde pan Dostál se svými estébáky?“, prý „cíl (těchto tří jmenovaných) je jasný, zlikvidovat Vacka za každou cenu, třeba i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“, jindy zas „pomocí tajné policie“, že prý „se řídíme pravidly nacistů a komunistů“ apod. Takové nesmysly a nehorázné sprostoty nám pan Jiří Vacek ve svých pamětech podsouvá. Myslíte, že to vše je pravda, že se něčeho takového někdo z nás dopustil? Že jsem např. zneužíval svou matku? Že jsem někoho chtěl nějak (jakkoliv) „zlikvidovat“? Jste schopen tomu uvěřit? Dost možná ano. Protože to napsal Jiří Vacek. Je to vše odporné a jsou to Vackovy sprosté výmysly (mimochodem termín „likvidace“ nebo „zlikvidovat“ někoho pochází právě z těch totalitních společností). Nikdy nic z toho nedokáže, jelikož to jsou sprosté urážlivé lži. Omluví se někdy pan Vacek někomu za něco? Třeba za to, že začal tento celý spor urážením mých rodičů a vtáhl do něj spoustu nezasvěcených cizích lidí? Jak jen se již naurážel Mílu a Eduarda Tomášovi, pány Paříka, Dostála a další. Paní (nebo slečnu Ivu) bezhlavě urážel, jen když jej zdvořile upozornila, že od něj dostala nevyžádané knihy dvakrát. A co jeho porušování listovního tajemství (jež vyplývá z jeho pamětí) a firemních a autorských práv? A co ono zcizování autorských práv Ramanášramu, Drtikolovým dědicům, Avataru….? Můžete jej také požádat o omluvu. Anebo aspoň o nějaké pokání. Myslíte, že je toho schopen? Nebo myslíte, že se ničeho (i když je to prokázané a dobře prokazatelné) nedopustil?
Dodnes se neomluvili ani pan Vacek, ani jeho přátelé za sprosté urážení a napadání. Slečna Zuzana Takáczová za bezdůvodné opakované fyzické napadení mé matky (která byla tehdy ve věku pana Vacka) na veřejnosti a za šíření pomluv, pan Josef Šťastný za to že v čele tříčlenné Vackovy delegace čélů přišel inzultovat pana Paříka (ač ten by mohl být jeho otcem) k němu do firmy, pan Filip Blažek za hrubé urážení, vyhrožování fyzickým násilím a šíření pomluv, pan Pavel Dymanus za hrubé urážení a napadání a další. Asociální chování v zájmu zbabělé, podlé a zákeřné obrany pana Vacka, který to ke všemu po druhých vyžaduje. Omluva od nikoho z nich žádná.
Vážený pane Hipši, v naší vzájemné korespondenci (uvádíte na sebe nyní adresu do Bratislavy a před tím do Zaježové, věřím tedy, že jde o stále jednoho pana Juraje Hipše) jsem napsal - cituji: „Dopis zveřejněný na blogu Jiří Vacek-Satguru a podepsaný „manžely Hipšovými“ adresovaný do Ramanášramu udával nakladatelství Avatar a jeho pracovníky (buďte ujištěn, že jsem si Vaše jméno z prstu nevycucal).“ Mrzí mne to. Nikoliv však, jak uvádíte „….udával (jste) nakladatelství Avatar a jeho pracovníky…“, jak píšete. Nikoliv, že Vy, ale že Váš dopis udával, jsem napsal. Hluboce tohoto svého provinění lituji.
V závěru bych Vás rád též ubezpečil, že jak jsem nejednou napsal, mým zájmem i zájmem mých přátel je usmíření se, ukončení celého tohoto sporu s panem Vackem a jeho bližními, ustat v jakémkoli hašteření a žít v pokoji a přátelství. Je mi srdečně jedno, zda pan Vacek zneužije tento dopis ke svému opětovnému útoku na mou osobu. Za svůj omyl jsem se omluvil v jeho úvodu.
Ať máte krásné dny. S přátelským pozdravem a s přáním štěstí všem bytostem
Miloš Tomáš
