Z nových omylů „mistra“ Vacka

Miloš Tomáš

Jiří Vacek zásadně účelově zaměňuje:

a) mistra v těle, tj. svou osobu, sebe – údajného duchovního mistra v těle (nejen za to, co z jeho osoby tryská či vyzařuje, příp. za jakéhosi Ducha v něm) - za nejvyššího mistra, tj. Boha,

b) nauku, tj. svou (!) nauku, za duchovní nauku vůbec,
c) společenství, tj. společenství duchovních lidí a duchovně hledajících vůbec, za společenství svých uctívačů.

Jinak by si nemohl účelově „přihřívat svou kaši“ tvrzením, že když odejde mistr v těle, zůstává nauka a společenství. Měl by tedy správně napsat, když odejde mistr v těle, zůstává jeho (!) nauka a společenství jeho (!) uctívačů. Duchovní principy, duchovní nauka jako taková, byly i před mistrem v těle (panem Vackem) a zůstává nezávisle na něm (i na jeho účelovém překrucování), zrovna tak společenství duchovně orientovaných lidí a hledajících.

Pan Vacek píše články a celé ediční řady o nejvyšší vivéce a mystice, a sám přitom jak vidno není schopen alespoň základního rozlišování.

Jiří Vacek má velikou potřebu udržet společenství svoje a dělá pro to, co dobře umí, co je mu vlastní. Lže a překrucuje. Opět a stále. Znovu a znovu pan Vacek lže. Proč? Aby tak balamutil „maličké“, kterým dělá (a aby jim mohl nadále dělat) spolu se svými bližními gurua, že? Tímto způsobem (ani skrytým žebráním o příspěvky a o úctu k provozovatelům jemu zasvěcených meditačních center, ba ani agresivním a zpupným počínáním jeho nejoddanějších) nevytáhne meditační klubovnu z finanční tísně ani svou „skupinu“ z morální šlamastiky.

Když Ježíš prohlásil, že „jsou-li dva, je on mezi nimi“, určitě to nevyřkl kvůli zachování (snad svého) společenství, ale aby sdělil, že je mezi nimi – s nimi – vnitřně. Že Bůh je přítomen, i pokud se vyskytuje jakákoli oddělenost.

Škoda že pan Vacek není dost duchovním člověkem (natož nějakým prý „pravým mistrem“, na kterého má potřebu si hrát), byl by k duchovním – nikoliv zevním – věcem otevřenější a chápavější. Skutečně mu v tom velmi brání jeho pýcha a nemorálnost.