Miloš Tomáš
„Takže dobré odpoledne a tak dále...“ - „Satguruovo antré“ k setkání s jeho moravskými obdivovateli - „...hned se do toho pustíme, začneme prosbou o milost.“ Bez okolků po satguruově „a tak dále“ se hned „do toho“ pustil a začal prosbou o milost (jako by to převzal od samotné Míly Tomášové). Jiří Vacek prosí o milost!!! Skutečně? Zná význam těch slov? Prosí, nebo aspoň chce prosit o milost. To je pro něj moc dobře. Měl by se ale před tím omluvit všem těm, na nichž se jakkoli provinil. Pokořit se a omluvit se. Poprosit za odpuštění. A už je to zde: „Takže prosme a velmi pokorně.“ Jirka Vacek prosí spolu se svými roduvěrnými o milost a k tomu velmi pokorně! Neuvěřitelné. Je to vůbec on?
Navazuje: „Uvědomme si, že sami jsme nic, že vůbec nic nezmůžeme. Jakmile začneme spoléhat sami na sebe, tak je to velká nevýhoda pro nás samé, protože se ukáže, že naše síly jsou víc než omezené. To je právě důležitost pokory, že se vidíme takový jací jsme a protože se vidíme, jací jsme tak jsme ochotni přijímat pomoc zhůry.“ Pan Vacek vyzývá k uvědomění, že sami jsme nic (jako v Avataru) a shledává, že není dobré spoléhat sám na sebe; jde o prý o velkou nevýhodu (jelikož se ukáže, že naše síly jsou víc než omezené). „To je právě důležitost pokory“, prý. Proto je prý pokora důležitá. Zkrátka, pokora je důležitá proto, abychom nespoléhali jen sami na sebe, neboť je to velká nevýhoda. Jsme prý ochotni přijímat pomoc shůry, když vidíme, jací jsme. Ani pan Vacek, ani nikdo z jeho okolí, jací jsou, však nevidí. Kdyby viděli, spatřili by naprostého egoistu. Kdyby spoléhání na sebe nebylo, jak „mistr“ Vacek tvrdí, „velká nevýhoda“, zřejmě by ani pokora nebyla důležitá.
„...To je právě důležitost pokory, že se vidíme takový (proč třeba ne takoví?) jací jsme a protože se vidíme, jací jsme, tak jsme ochotni přijímat pomoc zhůry.“ Zvláštní odůvodnění (jak to zřejmě nemůže vidět nikdo jiný než „satguru“ Jiří Vacek). „...že se vidíme takový, jací jsme, a protože se vidíme, jací jsme...“ Jací „se vidíme takoví, jací jsme“ a přitom „jací jsme“? „Takový“?
Takový nebo makový, je třeba prosit o milost. Podle pana Vacka samozřejmě prosit o milost tzv. mistra čili to, co z pana Vacka tryská nebo v něm sídlí jako „Duch vědomí Já jsem“. Je tedy velmi nevýhodné spoléhat sám na sebe (protože se ukáže, že naše síly jsou víc než omezené). Proto je prý důležitá pokora.
„Kdo tuhle ochotu a otevřenost nemá, tak toho moc pěkných věcí na stezce nečeká....A to jsou drahé lekce, můžu vám to říct z vlastní zkušenosti.“ Pan Vacek neví, že bez úplné a opravdové pokory (pokoření se) se cíle duchovní stezky dosáhnou nedá. Nestačí jen ochota a otevřenost. Pan Vacek měl asi na mysli opravdovost. Bez opravdovosti, tzn. neupřímně, též nelze postupovat k Bohu (dobře, že si to pan Vacek uvědomil). Chudý důchodce („důchoborec“) Jirka Vacek by měl raději levné lekce. Pořád lepší, když mluví o „drahých lekcích z vlastní zkušenosti“, než když vzpomíná, jak jej komunisté věznili, nebo dokonce pomlouvá druhé.
Pan Vacek má oči a uši zřejmě všude, na rozdíl od svých posluchačů, takže „satguru“ musí volit někdy tón, jako kdyby mluvil k zabedněncům. Jak řekl v úvodu, tak se také stalo. Hned se do toho pustil: „Podle toho co vidím, slyším, kolem sebe, tak je mi zřejmé, že většina z vás pořádně nezaslechla to, co do omrzení opakuji.“ Do „satguruova“ omrzení je třeba posluchačům cosi opakovat, a stejně prý odejdou takoví, jako přišli.
A obul se do posluchačů, aby náhodou nedali na své „tvořivé síly mysli“ - rozumějme na své myšlenky: „Místo toho si většina z vás myslí, že cokoliv vás napadne, tak je pravdivé, správné, spravedlivé, oprávněné a aniž byste byli v pozorovateli, tak se stáváte otroky vlastních tvořivých sil mysli, které jsou, protože jsme ve stavu ega, velmi a velmi nedobré a nespásné. To se pak projevuje i ve vztazích mezi vámi. Neustále koukáte na druhé velmi nepříznivě až nepřátelsky, zcela malicherně se urážíte nad titěrnostmi, děláte z toho aféry, „spravedlivě“ se rozhořčujete a hněváte, jako byste nevěděli, že žádné spravedlivé rozhořčení nebo hněv neexistuje. Všecky negativní city, o kterých si myslíte, jak jsou důležité, jak vás brání, jak jsou oprávněné, jsou naprosto zlé, nesprávné, neoprávněné. Už to jednou ve vlastním zájmu pochopte.“
Od posluchačů se vyžaduje, aby neměli své vlastní myšlenky, aby si nevytvořili svůj vlastní úsudek. Jiří Vacek nabádá posluchače, ať nemají negativní myšlenky (jen co jich někteří jemu oddaní ze sebe chrlí ve snaze se zavděčit), ale sám je má, velmi často je jimi zcela ovládán a přiznává, že „jsme ve stavu ega“, „v moci zla, zlých sil“, což vztahuje i na sebe a plně to platí i pro něj. Dál otcovsky směrem k Moravanům hřmí „Tak už to jednou pořádně zaslechněte“ a dodává: „Za tímto účelem jsem napsal dost rozsáhlý článek, kde se tím zabývám, jmenuje se „Dopis všem přátelům a každému zvlášť...“. Mohl by se také třeba jmenovat „O potřebě stmelení naší sekty“. Netají se se svým záměrem: „Bude to co nejdříve na internetu... S tím souvisí váš vztah k naší duchovní skupině.“ O to Jiřímu Vackovi jde především. Někdy to ani neskrývá. Posluchači pozor! Pan Vacek říká: „Váš vztah k naší...skupině“. Vy nejste členy jeho „skupiny“, ale máte k ní mít nějaký vztah. Proč říká „naše skupina“ a proč „váš vztah k naší...skupině“? Posluchači mají mít vztah ke „skupině“ Jiřího Vacka (kde on se zbaběle schovává do množiny osob), tak jak si on přeje a nemají mít vlastní názor. To je hitlerismus.
Proč asi Jiřímu Vackovi jde o to, aby jeho posluchači nebyli otroky své mysli, čili aby si neutvářeli svůj vlastní názor?
Na vytýkání a výzvu k potlačení vlastního myšlení a utvoření si vlastního názoru přes vztah k jeho „skupině“ navazuje oznámením „Málo si uvědomujete, jaký je to doslova obrovský poklad mít možnost se zúčastňovat takovýchto setkání, jakou pomoc z toho získáváte a jaký prospěch.“
Co to Jiří Vacek povídá?
1. Jakých „takovýchto setkání“? Setkání s Jiřím Vackem a jeho skupinou?
2. Jaký „doslova obrovský poklad“? Nechat se přivádět na scestí panem Vackem a jeho epigony?
3. Jakou „pomoc“ a „jaký prospěch“ z toho kdo získá?
Pan Vacek - platící a závislé posluchače? A oni? Jsou obelháváni.
Prý o tom Jirka Vacek „taky napsal článek“ (O čem Jirka článek nenapsal? Nebyl to zas jeho fámyzdat?), bude se prý teprve opisovat, je dost dlouhý, tak s ním nechce tady zdržovat, ale pár vět z něho přečte. A hned vyžaduje po posluchačích, že si mají dobře zapamatovat jeho slova: „A dobře si pamatujte, co uslyšíte, protože je to pro vás důležité...“ a připomíná posluchačům: „...ne v tom smyslu, že by vaše myšlenky, city, představy nejsou správné, spravedlivé a podobně“. Tak běda, jak by někdo z posluchačů měl své myšlenky, city, představy a podobně. Opravdu zvláštní, že?
Dále citujme Jiřího Vacka: „Nehledejte také žádnou spravedlnost, protože nic než spravedlnost nemáte.“ Jiří Vacek zde říká: Nemáte nic než spravedlnost, proto ji nehledejte. Ale jakou máte spravedlnost, pro niž nemáte spravedlnost hledat (a navíc bez vlastního myšlení, bez vlastního úsudku, citu, atd.)? Tu Vackovu? Proč byste jinak neměli spravedlnost hledat a byli jste nabádáni, že ji nemáte hledat (a nemít své myšlenky, názory, city, atd.). Jiří Vacek pokračuje:
„Podle zákona karmy máme všichni přesně to, co jsme si vysloužili a jestli někdo prosí Pána Boha o spravedlnost, tak ať je rád, že ho ten Pán Bůh nevyslyší, protože kdyby tu spravedlnost dostal, tak by tu tíhu utrpení, které by si zasloužil neunesl. Prosit Boha o spravedlnost, to je největší nevědomost a opovážlivost.“ A že tedy není pan Vacek smířen s karmou a stále si na něco stěžuje, stále je s něčím nespokojený, něco požaduje? Zná zákon karmy, a není s ním smířen? A proč se chová tolik amorálně? Takový má být duchovní mistr?
A co si myslet o tom, že: „.....tak ať je rád, že ho ten Pán Bůh nevyslyší, protože kdyby tu spravedlnost dostal....“ Vždyť jsme se právě dozvěděli, že ji má a podle zákona karmy má každý spravedlivě?
Prý kdyby tu spravedlnost dostal – takže ji zřejmě nemá – „tak by tu tíhu utrpení, které by si zasloužil neunesl.“
Vskutku „zasvěcené“ nesmysly, což. Pan Vacek už asi neví, co mluví. Normálně myslící člověk shledá, že jde o protiřečící si nelogičnosti.
Jakou tíhu utrpení by si zasloužil a hlavně proč? To je názor pana Vacka? A jistě i jeho pár nejoddanějších epigonů. A když by ji neunesl, co by se s ním pak stalo? Autorovy nespásné vásany a síly zla působí, že?
Jiří Vacek pokračuje ve svých scestných poučkách: „Prosit Boha o spravedlnost, to je největší nevědomost a opovážlivost. Na egu není vůbec nic spravedlivého.“ Proč? Proč prosit Boha o spravedlnost je největší nevědomost a opovážlivost? Je vidět, že Jiří Vacek Boha nepoznal a ani mu o to zřejmě ve skutečnosti nešlo. Bůh je největší spravedlnost, je všudypřítomný, a přesto prosit jej o spravedlnost je velmi dobré. Jeho spravedlnost není zevním ziskem. Zrození Ježíše předcházely též prosby o spravedlnost, o seslání Spravedlivého, tj. mesiáše, a tyto prosby byly vyslyšeny, což pan Vacek zřejmě neví. Proč tedy na počátku promluvy prosil o milost? Koho? Svou velkou nevědomost a opovážlivost (jako již tolikrát) ukazuje jen Jiří Vacek.
Když na egu není vůbec nic spravedlivého, proč píše pan Vacek o zákonu karmy? Ta se přece týká především lidí, co mají ego. Důkaz Vackova nepochopení Boží spravedlnosti. „Sama jeho existence je naprosto nespravedlivá, tak si to pamatujte,“ pokračuje v kázání nesmířený (ukřivděný, nepokorný) pan Vacek. A tak tedy je karma spravedlivá, je spravedlností, anebo není? Asi jak se to panu Vackovi hodí, že?
„Jedině co spravedlivého může ego udělat...“ Je tedy na něm něco spravedlivého, nebo „vůbec nic“? Tak přeci jen ego je něco schopno udělat...
Prý je „Buddha neboli mistr, samozřejmě jakýkoli mistr...“. Pan Vacek už asi myslel na sebe. Už by se snad chtěl nechat nazývat „Buddhou“.
Pan Vacek dále píše: "Duchovní zákony platí obecně a proto důležitost těchto tří klenotů je všeobecná....“ Tyto tři klenoty, mezi které patří „...mistr, samozřejmě jakýkoliv mistr...“, jsou asi duchovními zákony, či od nich vztaženy. Pan Vacek, který se má za mistra, je duchovním zákonem, eventuálně dost možná klenotem? Co to vykládá za blábol? Vedle toho „sangha“ (další klenot a podle pana Vacka asi další duchovní zákon) je společenství mnichů, mnišek a laických stoupenců. Proč o tom asi pan Vacek mluví? Proč nemluví rovnou o členech své (jejich) „skupiny“ včetně tzv. mistrovských osob a o jejich laických stoupencích?
Následuje další „moudro“ ve Vackově polévce, rovněž účelově: „Společenství hledajících je totiž mnohem víc než pouhým součtem jeho jednotlivých členů.....tvoří neviditelnou církev, která je opravdu svatá, vytváří svým hledáním duchovní světlo, které pomáhá všem členům tohoto řádu, kteří se k němu obracejí s důvěrou jako ke svému útočišti.“
Jakým „členům tohoto řádu“? Jakého řádu? Jakým členům? Vackových obdivovatelů? Společenství hledajících nemusí být, pane Vacku, organizováno v žádném (a ke všemu jednom) řádu. Hledající nemusí být (hodně) zdaleka vaším obdivovatelem. K jakému řádu by se měli obracet? K tomu pana Dymanuse, resp. Vašemu? Prý už v meditační klubovně Duchovní srdce odpadly dotazníky? Reforma klubovny?
K přijetí útočiště se prý vztahuje Ježíšovo: „Kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém, tam já jsem, vědomí já jsem, uprostřed nich“ a máme to brát doslova, ale prý může těch lidí být i více. Jenže Ježíš neřekl žádné vědomí já jsem. On nemluvil scestně. Navíc on to vůbec nevztahoval k přijetí útočiště, jak pan Vacek posluchačům účelově lže.
Pan Vacek při vědomí svého vyčerpávání a možné nepřítomnosti na satsangu uvádí: „Není nutné, aby byl vždy přítomen mistr“ a protiřečí si tak, když dříve zdůrazňoval nutnost mistra v těle.
A už to říká naplno (hledajícími hledí manipulovat jak stádem nemyslících ovcí) a začíná opět stejným slovem jako celou přednášku: „Takže snad jste aspoň částečně pochopili, jaké milosti jste účastni, když máte nauku, mistra a duchovní společenství neboli řád, sanghu.“ Jen aby po „aspoň částečném pochopení“ neodešli stejní, jako přišli.
Zasvěcený a myslící posluchač se musel smát, až se za břicho popadal: „To není náhoda ani samozřejmost, to je obrovská milost, kterou jsme si museli zasloužit tím, že jsme vytvářeli po celá vtělení dobrou karmu.“ Kdo tomu, pane Vacek, uvěří? Prý pan Vacek se svými oddanými vytvářel po celá vtělení dobrou karmu... a kam to dotáhl. Už mu evidentně chybí soudnost. A proč stále opakuje dokola, že přijmout společenství (i když jejich „skupina“ je agresivní sektou), mít mistra (i když Jiří Vacek skutečným mistrem není) a mít nauku (i když ta jeho je scestná dezinterpretace) je obrovská milost? Proč mu tolik jde o získávání uctívačů a o uctívání?
Nejvíc mu jde o společenství. O jeho společenství. „Přispívejte do tohoto společenství ze všech sil a neničte ho hloupými rozmíškami, pomlouváním jednoho druhého, nevražením jednoho na druhého a podobným zlem.“ Mluví již evidentně o společenství jejich. To potřebuje přispívat, meditační klubovna Duchovní srdce chátrá zřejmě zvenčí i zevnitř. To jsou „mistrovské osoby“, když u nich dochází k hloupým rozmíškám, pomlouvání, když jeden na druhého nevraží? Proč asi? Nadutá, namyšlená, žárlivá a patrně zamindrákovaná ega, neschopná sebereflexe a pokory? Namyšlenost a agresivní hulvátství. Jaké je „mistr“ vychoval, takoví jsou; jablka padlá nedaleko stromu. A pokud chce pan Vacek někoho ještě vycepovat, cítí dobře, že je hodina dvanáctá. V jeho „skupině“ či „společenství“ by měli jít příkladem, což se zdaleka neděje (viz projevy pýchy a zášti u pánů Krutiny, Blažka, Dymanuse aj.).
Komu jinému než paním a slečnám „maríči“ Takáczové, Šilhánovým, Sobalové, Pettingerové aj., a především pánům Blažkovi, Krutinovi, Šťastnému, Riesovi, Rýznarovi, Dymanusovi, Koubovi, Kosovi, Bešornovi, Vomelovi, Přikrylovi, Szabó a jim podobným důrazně na závěr své přednášky pan Vacek vzkázal: „Pamatujte si, že vy sami nejste dokonalí... Proto vždycky, když máte něco proti tomu druhému....uvědomte si, že jakákoli reakce, nepřátelská, nenávistná, závistná, zlostná, je sama o sobě hříchem, neboli proviněním jak proti tomu bližnímu, tak proti vám samým a to v prvé řadě. Nevím jak je to možné, že studujete nauku a nechápete svou odpovědnost za všecko, co myslíte, cítíte a samozřejmě i děláte....že si myslíte, že nějaká karma nebo odezva neexistuje.“
Tak se pánové a dámy račte už konečně dle toho chovat. Nebo jste opět po promluvě odešli nezměnění?