Martin Pařík
Že prý pan Vacek za minulého režimu čelil neustálým výslechům, soudům, domovním prohlídkám a vyhazovům z práce, je čtenářům otloukáno o hlavu snad v každém díle jeho pamětí. Že údajně budoval a hlídal barikády za Pražského povstání v roce 1945, jsme tímto pánem rovněž obeznámeni z četných jeho textů. Že psal samizdaty se Státní bezpečností za zády, rovněž nesmlčel. Že své samizdaty ze strachu nepodepisoval, tím už se ovšem tolik nechlubí, stejně tak, že za totality volil komunisty a podával zlepšovací návrhy, aby pomohl vybudovat reálný socialismus.
Uvedené skutky se mu zdály zřejmě slabou kávou (Údajní nepřátelé pana Vacka prý jeho hrdinné počiny zlehčují.), a tak - aby získal na vážnosti - nasadil větší kalibr.
Podle jednoho z jeho nejnovějších vyjádření byl dokonce vězněn, z vidu nedokonavého lze usoudit, že opakovaně. Posuďte sami:
„Opět o tom píši pouze pro poučení. Přes 60 let v duchovním životě mě přesvědčilo, že někteří duchoborci jsou doslova všeho schopni. Hanit ty, co jim nezištně pomáhali nebo obhajovat vznešené ideály komunistů, kteří nás pronásledovali a zavírali a mnohého dalšího.“ viz
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/hledajici-prichazeji-a-odchazeji
Tato lakonická výpověď přímo vybízí k domýšlení událostí: Pan Vacek, byť uvádí množinu osob, jejímž je ovšem logickým prvkem, v pruhovaném mundúru na nádvoří pankrácké cely. Pana Vacka trápí větry ze špatné vězeňské stravy. Pan Vacek posílá ze své cely samizdaty ve formě motáků. Pan Vacek rýžákem šúruje vězeňskou chodbu, páchnoucí lyzolem. Pan Vacek nadzvedává kbelík („Nikdo nestaví své světlo pod kbelík.“) a údery světla tryskajícího z jeho mistrovské osoby vysvobozuje bachaře a spoluvězně z tenat nebožského světa.
Nyní zcela vážně: Nechť pan Vacek sdělí, kdy a kde byl zavírán!
Zdá se, že pan Vacek touží povýšit své legendární satguruovství o aspekt hrdinství nespravedlivě zavíraného režimního oponenta. Přání otcem myšlenky, třeba se toho kriminálu nakonec dočká, dělá pro to i s pomocí svých obdivovatelů opravdu hodně.
Že prý pan Vacek za minulého režimu čelil neustálým výslechům, soudům, domovním prohlídkám a vyhazovům z práce, je čtenářům otloukáno o hlavu snad v každém díle jeho pamětí. Že údajně budoval a hlídal barikády za Pražského povstání v roce 1945, jsme tímto pánem rovněž obeznámeni z četných jeho textů. Že psal samizdaty se Státní bezpečností za zády, rovněž nesmlčel. Že své samizdaty ze strachu nepodepisoval, tím už se ovšem tolik nechlubí, stejně tak, že za totality volil komunisty a podával zlepšovací návrhy, aby pomohl vybudovat reálný socialismus.
Uvedené skutky se mu zdály zřejmě slabou kávou (Údajní nepřátelé pana Vacka prý jeho hrdinné počiny zlehčují.), a tak - aby získal na vážnosti - nasadil větší kalibr.
Podle jednoho z jeho nejnovějších vyjádření byl dokonce vězněn, z vidu nedokonavého lze usoudit, že opakovaně. Posuďte sami:
„Opět o tom píši pouze pro poučení. Přes 60 let v duchovním životě mě přesvědčilo, že někteří duchoborci jsou doslova všeho schopni. Hanit ty, co jim nezištně pomáhali nebo obhajovat vznešené ideály komunistů, kteří nás pronásledovali a zavírali a mnohého dalšího.“ viz
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/hledajici-prichazeji-a-odchazeji
Tato lakonická výpověď přímo vybízí k domýšlení událostí: Pan Vacek, byť uvádí množinu osob, jejímž je ovšem logickým prvkem, v pruhovaném mundúru na nádvoří pankrácké cely. Pana Vacka trápí větry ze špatné vězeňské stravy. Pan Vacek posílá ze své cely samizdaty ve formě motáků. Pan Vacek rýžákem šúruje vězeňskou chodbu, páchnoucí lyzolem. Pan Vacek nadzvedává kbelík („Nikdo nestaví své světlo pod kbelík.“) a údery světla tryskajícího z jeho mistrovské osoby vysvobozuje bachaře a spoluvězně z tenat nebožského světa.
Nyní zcela vážně: Nechť pan Vacek sdělí, kdy a kde byl zavírán!
Zdá se, že pan Vacek touží povýšit své legendární satguruovství o aspekt hrdinství nespravedlivě zavíraného režimního oponenta. Přání otcem myšlenky, třeba se toho kriminálu nakonec dočká, dělá pro to i s pomocí svých obdivovatelů opravdu hodně.
