Martin Pařík
Ve svém článku „Ad KV: M. Pařík, 17. 4. 2008, o tom, jak se chmuřím 02.06.2008“ Jiří Vacek uvádí:
„Pan Pařík líčí, jak mně s manželkou potkal v parku. Jelikož nás - mně a Mílu (Správnější by jistě bylo "Mílu a mně". Upřednostňování sebe na úkor manželky je nejen neslušné, ale svědčí to i o přezíravém vztahu J. Vacka ke své ženě. Pozn. M. P.) - nepozdravil, tak jsme si jej nevšimli.“
Pane Vacku, jak to víte, že to bylo v parku? Místo kontaktu jsem ve svém článku vůbec nespecifikoval, napsal jsem toto:
„Byl jsem se synkem na procházce. Kde se vzal tu se vzal, proti nám kráčí sám „satguru“ s chotí. Když nás míjeli, místo udělení světelných ran (jak je dle vlastních pamětí uděluje např. Jánovi Č.) a výronu mistrovy zničující síly (jíž zastrašuje ve svých memoárech), nastalo velké „satguruovo“ klopení zraků. Proč? Tíha zlého svědomí.“
Jakpak může pan Vacek vědět, kde jsme se potkali, když si nás ani on, ani jeho manželka prý nevšimli? Řečeno mluvou páně Vacka: to je opravdová záhada.
Nebo že by přece jen Paříka se synem zahlédli, načež sklopili a odvrátili zraky, aby se vyhnuli konfrontaci, a teď se z toho snaží jako obvykle vykroutit slovním atakem dle hesla, že nejlepší obranou je útok?
Jak rád se tento zasmušilý bývalý revoluční odborář (soudruh), volič KSČ, podavatel zlepšovacích návrhů za totality a anonymní (čili zbabělý) autor samizdatů přirovnává k Ježíši. Tak moc by si přál, aby byl vnímán jako Ježíš...
Normální úctu by si pan Vacek vydobyl „pouhým“ masarykovským „nebát se a nekrást“ a řeklo by se též nelhat. Zdánlivě obyčejné požadavky, a jak je pro někoho obtížné jim vyhovět, že, pane Vacku.
Mílu Tomášovou pan Vacek údajně považuje za svou učitelku. Ta si Františka Drtikola vážila, třebaže byl komunista. Často jej s manželem a synem navštěvovali. Společně hluboce meditovali a rozmlouvali. Lidé čisté mysli a pronikavého ducha. Sešli se v průzračné duchovní atmosféře, o níž se panu Vackovi nezdá. Závist mu totiž kalí zrak. Stejná závist jako při plných Lucernách na setkáních s Tomášovými, televizních seriálech s E. Tomášem atd.
Pan (podle J. V. s otazníkem) Pařík prý obhajuje komunisty. Mohl by je Jiří Vacek vyjmenovat? Tak to máme: Drtikol a pak Drtikol a zase Drtikol, a kdo další, pane Vacku? To je lež jako věž, co říkáte?!
Aby bylo jasno, opakování matka moudrosti, nikdy jsem neobhajoval Drtikolovo stranictví, nýbrž jeho duchovní kvality. Ono bývá časté, že v přítomnosti duchovních osobností číhají na nepozorné a neopravdové zájemce různé nástrahy. Míla Tomášová tomu říkávala „pasti na mamuty“ čili na velká ega. Někdo se nachytá třeba na to, že dotyčný mystik kouří viržínka nebo je komunista nebo je třeba na ženy nebo používá nějaké to jadrnější výrazivo či má jiné tzv. (čistému vše čisté) nectnosti. Ty pak mohou adepty s povrchnějším zájmem o prozření odradit a dochází tak k přirozené selekci. Ti opravdoví zůstanou, nezviklá je nějaké povrchové vlnění, nepřikládají tomu váhu. Pan Vacek opakovaně uvízl v takových pastech na mamuty, a snad také i proto je duchovně i lidsky tam, kde je. Ve sféře lži a nepoctivosti, již ovšem sám prohlašuje za duchovní mistrovství. Jakpak by s takovouto začmouzenou myslí mohl vidět do druhých. A tak mu nezbývá, než se stále víc a víc zamotávat do dalšího vylhávání, klamání a dehonestování.
