Martin Pařík
Od jisté doby vystupuje Jiří Krutina jako hlavní pokračovatel Jiřího Vacka. Co jej předurčilo, aby se stal arcinásledníkem čili první z čelních „mistrovských osob“ putujících v „satguruových“ šlépějích? Je natolik duchovně fundovaný? Nebo snad natolik respektovaný a oblíbený žactvem pana Vacka? Co v tom asi vězí?
V knize Rady na cestu v kapitole Moje poslední duchovní vůle vyjmenovává Jiří Vacek „dostatečně vyspělé“ přívržence, kteří by mohli po něm převzít štafetu: "Hynek Ries, Roman Miesler, Vláďa Cepek, Zuzana Janotová, Mirek Hruška, Miluška, Eva, Pavel Janda". Jiří Krutina v tomto výčtu nefiguruje. Pozornému čtenáři ovšem neujde Vackovo následné připodotknutí: „Možná jsem i na někoho zapomněl.“ Jiří Krutina patrně spadá do oné množiny zapomenutých, nebo v té době ještě pana Vacka neznal a nezakusil mistrovo „ozáření“ (lze předpokládat, že mistr uštědřil svému vyvolenému masivní protekční dávku "becquerelů“dodatečně). Na předchozí straně totiž pan Vacek píše: „Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“ (Toto prohlášení ovšem, kromě neuvěřitelného "vystavování", obsahuje další nesmysl - Vacek tvrdí, že nemá žáky, protože prý není žádné "moje", ale má přátele - a ti snad nejsou "jeho - moji"?)
Vkrádá se otázka, proč satguruovskou štafetu nepřevzal někdo z vyjmenovaných? Proč to musil být zrovna záhadný JK? Že by jeho hvězda jen tak zprudka vyletěla a ostatní zastínila? Nebo že by se v knize Rady na cestu jednalo o předposlední Vackovu vůli? Odkud pramení aprobace pana Krutiny pro tuto „vznešenou“ funkci? Jistě nejsem sám, kdo si podobné otázky klade? Prostí obdivovatelé, závislí na mistrově ozařování, netroufají si vyslovit takové otázky nahlas. Zahrnuti Krutinovými mnohaslovnými, nepřehlednými poryvy na různá ezoterní témata, zděšeni suverenitou a arogancí nového vůdce, krčí se bezradně v pozadí. Zaslouží si, aby tyto otázky někdo za ně zformuloval, mají na to právo.
Je pan Krutina opravdu až tak výjimečný duchoborec, nebo mu následnickou způsobilost zajistil klíč od rodinného krbu a majetkové propojení? Byl by pan Krutina „mistrovskou osobou“, kdyby si Evu vzal příkladně (čistě hypoteticky) Filip Blažek (pokud by na rozdíl od ostatních, podle pana Vacka, jeho „přátel nejbližších, Hynka, Sáry“, byl nezadán a současně dobře situovaný)? Filip Blažek mohl být za jistých okolností klidně sám „mistrovskou osobou“, ale takhle je pouhým „obráncem“ „mistrovských osob“ čili Vackovým „maličkým“ (označení čéla, ač je neškodné a vystihující, nemá rád). Snad mu to i vyhovuje. Zrovna tak, jak mohla být Eva Vacková-Volfová Blažkovou, mohla být třeba i Šťastnou, Cepkovou, Hruškovou, Jandovou a tak dále.
Oponentovi se možná nabídne vnější situační podobnost s Milošem Tomášem jakožto synem slavných rodičů. Nicméně každý, kdo Tomášovy dobře znal, ví, že Miloš je duchovní autoritou, respektovanou blízkými, již od dětství. Ví to i pan Vacek, který ovšem cokoli, co by ohrozilo jeho status quo, zapře.
Možná panu Krutinovi pomáhá jakási, snad i hraná servilnost vůči tchánovi, ochota kopírovat jeho myšlenková schémata, kupř. na téma zlo, historky z cest (např. s holčičkami) včetně kulinářských zážitků atd. A hlavně se neštítí lhát, urážet a pomlouvat, i když možná o chlup sofistikovaněji než jeho mistr. Tím jeho kvalifikace v očích pana Vacka bezpochyby vzrostla. Jaký učitel, takový žák.
Uveďme namátkou pár Krutinových lží, dehonestací, neporozumění duchovní nauce a sprostot z jeho článku:
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/v-pasti-na-mamuty
Po působení pravých duchovních mistrů zůstává jejich působení dále skrze ty, které vedli. Nyní mi již nejsou záhadou reakce M. Tomášové na poukázání od svých přátel, že by měla své poznání dále rozvíjet překvapeným dotazem: „A ono to nějak roste?“ (A ono to, pane Krutino, nějak roste? Vám a Vašemu tchánovi asi ano – ego.) nebo nabádaní E. Tomáše k tomu, aby hledající přestali se svým úsilím těsně před realizací a i chápu jeho traktát o černém absolutnu (Máte, pane Krutino asi na mysli pojednání o tajemném absolutnu ve stejnojmenné knize. Ujišťuji Vás, že z této mimořádně hluboké knihy nechápete vůbec nic, jenom se ji snažíte pošpinit černotou vlastní mysli.).
Ukazuje se ve správném světle i nesprávně pochopený výrok tantrického buddhismu: „Nechť jsou všechny bytosti šťastné“, který se stal doslova mantrou v knihách Tomášových, který ukazuje jen na nevysvobozené emoční energie spojené se čtvrtou čakrou a solarem (To je Váš sice sofistikovaný, ale scestný a zlý výmysl. Eduard Tomáš na rozdíl od Vás a Vašeho tchána byl upřímný a opravdový a všem bytostem přál jen dobro. Asi si neumíte představit, že někdo takový může existovat.).
Působení těch, co po nich zůstali, však podtrhuje vše. Je pravým mistrem, který vede žáky k poznání a vysvobození ten, kdo se opět vrací do samsára? Jelikož i Míla poznala, že F. Drtikol se opět vrátil do samsára, lze tvrdit to samé i o jeho žácích. (Vy tomu opravdu vůbec nerozumíte, pro toho, kdo se prozřel v Pravdě, není žádného samsára ani nirvány, ani přicházení, ani odcházení – to jenom zlí jazykové snaží se zviditelnit svoji omezenost a nadutost, že, pane Krutino. )
Mistr může dovést své žáky pouze tam, kam sám došel. Nevysvobozené energie nabalené zejména na mateřské city a nekritický postoj ke svým dětem, který vede dokonce k tomu, že považujeme své děti dokonce za výjimečné duchovní mistry, jako v případě M. Tomášové a Miloše, je jen další ukázkou pravého stavu věcí. (To je prostě sprostá urážka a lež, kam chcete s takovou dojít? Tomášovy jste neznal, neznáte jejich syna, a přece o nich lžete a dehonestujete je.)
Tomášovi zůstali u svého mistra, někteří nakonec přirozeně odešli, jako například můj přítel Jirka Vacek. (Pokud vím, tak Vacek k Drtikolovi nechodil.) Nedivím se tomu. Dokonce mu M. Tomášová sdělovala, že dělá stále něco navíc, když realizoval. (Jenže když Vacek měl potřebu pořád něco duchovně dělat, tak zde byl konající - ego - čili žádná realizace, to si jen Váš tchán fandí.)
Také bych přirozeně odešel. Je to přirozená selekce na základě duchovního vývoje, přesně jak píše M. P. ve svém článku. (Ano, pro vážné zájemce o poznání Pravdy by bylo přirozené odejít od pana Vacka potažmo od jeho ambiciózního zeťe.)
Proč úděl, který na sebe Jiří Krutina vzal, je nelehký? Jednak proto, že mást a svádět důvěřivé posluchače a vůbec žít ve lži není ani snadné, ani záviděníhodné, a také proto, že bude, pokud se nenapraví, stejně jako jeho tchán nucen čelit nepříjemné, protože opodstatněné oponentuře jak z vlastních řad, tak i odjinud.
