(aneb nade vší pochybnost)
Miloš Tomáš
Proč stále pan Vacek a spol. napadají, urážejí atd.?
Dnes je již každému – normálnímu (!) - člověku, který je do tohoto sporu zasvěcen, jasné, že pan Vacek je zbabělý a drzý člověk, který ve své chorobně žárlivé nenávisti a naduté samolibosti stůj co stůj musí sprostě urážet. Chorobná zášť, chorobná žárlivost atd. Nějak přebujelé ego. Na důkaz tohoto tvrzení si stačí přečíst jakýkoli text tohoto člověka týkající se lidí, s nimiž je v nějakém sporu. Urážek je schopno Vackovo ego vyplodit za bezmála desetiletí téměř celé knihy. Každý – normální – člověk zasvěcený do tohoto sporu ví, že na jeho prvopočátku bylo Vackovo urážení Míly a Eduarda Tomášových, jejich posluchačů v Lucerně, Františka Drtikola, Martina Paříka a dalších.
Já mohu tato svá tvrzení doložit, pan Vacek nikoliv. Jen lže. Ať podá důkazy on. Lhal, že něco vyvrátil. Že podal důkazy... Co čím vyvrátil, o čem podal jaké důkazy? Samé prázdné lži. Pane Vacku: Každému člověku? Skutečně každému? Vy si koledujete o to, aby skutečně každému člověku bylo cosi jasné (i Vašim nevědomým čélům). O Vás. A to, co podle Vás je jasné každému člověku, je pravda? Dokažte to. Dokažte, že nikdy o žádnou obranu Tomášových nešlo. Klidně to, Jiří Vacku, dokažte a prázdně nežvaňte (že pane Riesi, my také prý „stále žvaníme o jednotě“). Tentokrát bez lhaní, podlého podsouvání, podlého nabádání druhých ke své „obraně“. Bez zbabělosti (jestli to kdy Jiří Vacek svedl) a urážení ať Jiří Vacek něco z toho svého sprostého, lživého tvrzení dokáže.
Jiří Vacek nejen sprostě lže a uráží, ale i zcizuje. Na to byl podán nejeden důkaz
http://kauza-vacek.blogspot.com/2008/02/nekonen-pbh-vackovch-l-o-autorskch.html
a pravdu mu nepomůže zastřít či umlčet ani čím dál více prořídlý zástup jeho ke všemu odhodlaných fanatických uctívačů. Militantními asociálními excesy a zastrašováním, jako jsou např. trestné výpravy psychicky narušených čélů za účelem inzultovat některou z osob panu Vackovi nepříjemných (pod jeho zneužívanými hesly: „Braňte svého mistra...“, „Zaměřte se na ně, nebo dokonce na něj“, pozn. M. T.) či výhrůžné, sprosté telefonáty anonymů) pravdu nezakryjete.
Je to smutné, jak dopadl starý pán a jeho „skupina vnitřního náboženství“. Toto je nějaké vnitřní náboženství? Jistě je lépe takové náboženství praktikovat jinde než v psychiatrické léčebně nebo v kriminále, kam svým neustálým štvaním své oddané „satguru“ tlačí. A oni se přesto za mistrovo silně pošramocené renomé obětují. Myslí si, že je to správné. Mistrem by ale neměla být asociální a amorální osoba, ale Pán Bůh. Kdy to kdo vezme na vědomí? Na nevědomost (někdy silnou) takoví samozvaní „satguruové“ právě hrají.
Jednoznačně a prokazatelně – byť to bude pan Vacek chtít přelhávat a nenávist jeho a jemu oddaných bližních dosáhne v jejich asociálním a militantním jednání vrcholu – tento celý spor začal Jiří Vacek svým nehorázným urážením a amorálním jednáním. Namísto přiznání vlastní chyby, že přeci prohrál (sám píše o prohrávání) již dávno a dávno. Z toho by se měli probudit aspoň jeho bližní.
O pánech typu Krutiny či Indráka (viz Indrákovy husákovsko-normalizační stupidity - za každou cenu chce sprostě urážet, jako by byl za to placený, nebo jde vskutku o tak fanaticky silné hulvátství?) lze říci podobně. Zbabělí, drzí a namyšlení lidé, kteří, jak jsou namyšlení, tak jsou nevědomí. Kteří tak jak jednají, jednají ze své namyšlenosti a nevědomosti. Odpusťme jim, neboť nevědí, co činí.
