Pan Vacek si v průběhu svého „guruování“ vystavěl kolem své „vzácné osoby“ obrannou palisádu z řad svých nejvěrnějších oddaných. K lidským štítům, bezskrupulózně hájícím mistrův duchovní i světský byznys, patří i dva pánové Filipové. Jejich filipiky na http://www.jirivacek-satguru.cz/ nelze přehlédnout. Nejsou ovšem jediní, na paty jim šlapou další k ladacčemu odhodlaní jedinci. Nicméně se pozastavím nad několika momenty z příspěvků právě těchto pánů.
V článku „Reakce na web kauza-vacek“ první z nich krom jiných absurdit píše:
„...posíláte (určeno M. Tomášovi a Paříkovi) pomlouvače do Ramanášramu, aby (rozuměj J. Vacek) nemohl vydávat překlady Mahárišiho...nesvědčí o vaší duchovnosti, že se vám tato černá magie jinde naprosto neskrývaná, zde přímo rafinovaně a perverzně zvrácená ještě v plné míře nevrátila.“
K této obludné, nestoudné lži snad jen tolik: Nikdo z Avataru a jeho blízkých nikdy žádného pomlouvače do Ramanášramu neposlal. To je prokazatelná a verifikovatelná skutečnost. Příčinu nezájmu vedení Ramanášramu o spolupráci s panem Vackem by měl tento pán hledat v sobě, místo aby se pokoušel zcela vylhanými bizarními konstrukcemi svalovat vinu na druhé. Lžiguru je pojmenování pro učitele lhaní a náš pisatel je žákem nadmíru nadaným.
Jinou hrubou pomluvou je následující myšlenka: „Nevím, kde vzali manželé Tomášovi patent na absolutní neodvolatelnou pravdu a nedotknutelnost. A kde jste ji vy přejali. Toto počínání se shoduje s vykonáním zádušní mše pro p. E. Tomáše...“ I tato snad stokrát opakovaná lež vzešlá ze „satguruovské“ myšlenkové dílny nalezla poměrně snadno živnou půdu u Vackových epigonů.
Druhá filipika „Reakce na poslední aktivity Avatárovců“ staví na pokusu o motivační analýzu oponentů pana Vacka, využívaje slovních poryvů typu: „výlevy Avatařistů, duchovní Titanik, na kterém se vezou, na útocích ze strany Avatárgangu něco smrdí .“
Ještěže svou nepříliš šťastnou výpravu do myslí a srdcí kritiků svého gurua zakončuje autor zvoláním: „Děkujme za to, že se můžeme znovu pozvednout k opravdovému životu v Duchu a ukončit tak bídné živoření v egu.“ Pisatel by ale měl vědět, že život v Duchu předpokládá dobrý charakter a na něm je obzvlášť v jeho případě nutno hodně zapracovat. Zavděčit se mistrovi není na duchovní cestě opravdu to nejdůležitější.
Martin Pařík
mailto:kauza.vacek@gmail.com
