Vážení přátelé,
pan Vacek soustavně tvrdí, že lžu a že prý „vyvrátil lži M. Paříka a Miloše Tomáše“, zatímco opak je pravdou. Nejednou byly totiž vyvráceny lži jeho, což mu ovšem nebránilo a nebrání v tom, aby své dehonestující smyšlenky stále v útočných článcích opakoval dokola, nehorázně nám podsouval jakousi prý „goebbelsovštinu“ a vyzýval pod záminkou „obrany mistra“ k takovémuto nehoráznému podsouvání i své čély. Ve svých pamětech lže o tom, že prý zásadně nepomlouval a nikoho nekritizoval. Taktéž nebyl nikdy schopen zodpovědět jedinou mu položenou nepříjemnou otázku. Pokud je schopen na ni vůbec reagovat, tak pouze bezpředmětnou otázkou: „Copak neumí číst?“ nebo daleko raději zbabělým obviňováním druhého s podlým pojistným dovětkem „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Činí tak proto, aby si zachránil reputaci „duchovního mistra“. I proto např. nyní šíří, jak se mu hodí, další lež o vzniku přídomku satguru. Kroutí se, že prý osoba není mistr, Jiří Vacek není mistr, ale mistr je jen jeden, a právě ten ("To") z jeho osoby jakožto „vědomí já jsem“, ve skutečnosti ego, tryská. Přesto se nechává se oslovovat „Drahý Mistře“ apod.
Je tudíž žádoucí prokázat pravdu. Na konkrétních příkladech věcně dokázat a doložit, že pan Vacek skutečně uráží, pomlouvá, lživě podsouvá. Prostě že šíří lži a urážky.
Že pan Jiří Vacek lže, dokazují články a rozhovory (s panem Vackem dehonestovanými osobami, které zde mohou otevřeně vypovědět, jak to ve skutečnosti je a bylo) na tomto blogu. Že je to panu Vackovi a těm, co jej mají v oblibě, nepříjemné, není divu. Pravda bolí zvláště toho, kdo se provinil a provinění je mu prokázáno. A tak pan Jiří Vacek sklízí, co zasel.
Vedle pravdivých výpovědí a článků panem Vackem dehonestovaných osob a rozporuplných citací z jeho knih poslouží jako další důkaz páně Vackova lhaní, pomlouvání, lživého podsouvání a nehorázných výpadů rozbor posledního, tj. dvanáctého, dílu jeho „pamětí“ „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. Podobně jako dříve článek Martina Paříka v Doteku a především otevřený dopis panu Vackovi od ctitele Ramany Maharišiho (který po zkušenostech se sprostou, panem Vackem ziniciovanou štvanicí - od anonymů, hrubých, vulgárních, fanatických i minima slušnějších osob - na M. Paříka a hrubým dehonestováním pana Dostála, neuvedl ani své jméno) by měl posloužit i tento rozbor dvanáctého dílu Vackových pamětí. Mj. i proto, že se zde jedná o dehonestování mých rodičů, přátel i osoby mojí.
1) Proč na str. 18 píše „Nejde o mou osobu, o mou obranu…“, když před tím jinde uvádí, že Rámakrišna hovoří o tom, že je nutno bránit mistra, nebo od něj s ostudou odejít? Zřekl se pan Vacek své obrany? Nebo jde zas o jeho chytračení ve stylu: „Už tehdy jsem byl mistrem“, „Jak jsem byl udělán mistrem“, „Nejsem mistr. Jiří Vacek není mistr. Mistr je jen jeden“? Že se nesmí bránit nikdo, co vím, nevyslovil. To nám zase podsunul lež.
2) Jak a čím dokázal pan Vacek panu Paříkovi a Milošovi Tomášovi, že lžou? Ať uvede konkrétně, kde a jak jsem lhal. Ať nám tuto sprostotu přijde říct do očí. Pokud se touto sprostotou obhajuje (jak je mu vlastní) z nařčení, že lhal on, já to mohu dokázat a také to dokazuji. Ať bez podlého napadání to dokáže on. Když mu bylo prokázáno, že téměř čtvrtrok nezákonně šířil dílo, na které neměl právo, obvinil dle své zbabělé a podlé nátury hned nás z porušování práv. Když mu je dokázáno, že si přisvojil přídomek „satguru“ nezávisle na vzniku webu Marcela Křivého, obemílá stále dokola svou lež a navíc srovnává nesrovnatelné a sprostě podsouvá, že prý představitelé Avataru se mají za avatáry. Má pro svá sprostá tvrzení důkaz?
3) Prý Avatar a Jitřní země rozpoutali nějakou vřavu? Jakou? Kde? Vím jen, že to pan Vacek před časem konstatoval a nyní to opakuje. V Avataru k žádné vřavě nedošlo. Že by opět pomluva? Pokud ne pomluva, tak alespoň mylná představa neklidného ega (nebo páně Vacka mluvou: „vědomí Já jsem“). Každopádně dehonestace.
4) Proč píše, že nekritizoval osoby, když nelze přehlédnout, že kritizoval a kritizuje za něco pana Paříka, Terezu Vackovou, Drtikola, Mílu Tomášovou, Eduarda Tomáše a další?
5) Proč lže, že „Nenávist a nepřátelství od Avataru jsem sklidil za obhajobu…tvrzení“. Od Avataru jistě nic nesklidil za obhajobu nějakých tvrzení, ale za šíření dehonestací. Nactiutrhání, urážky, pomluvy, podsouvání, překrucování, sprosté slovní útoky i poštvávaní svých stoupenců proti konkrétním osobám, to vše je pro pana Vacka pouze obhajoba tvrzení? Nikdo z Avataru necítí vůči Vackovi ani nepřátelství, ani nenávist. Spíš se jedná o aktivní snahu čelit nepravdám a hájit nauku a čest napadených a pomlouvaných lidí.
6) Tvrzení ze str. 65 dole „Čím víc jsem obhajoval výše uvedené věčné pravdy, tím větší se proti nim zvedal odpor“ je lež, žádné „věčné pravdy“ pan Vacek nikdy neobhajoval. A jistě by se nezvedl odpor proti věčným pravdám. Věčné pravdy, jak hovoří důkazy, překrucoval. Překrucoval, lhal, pomlouval, zastrašoval, podsouval, poštvával proti svým kritikům. Pro toto, pro jeho způsoby a nelze se divit, že patrně i k jeho osobě se zvedal odpor. Odpor se zvedal proti jeho urážení, lhaní, pomluvám, podsouvání atd.
Jistě k žádnému obhajování věčných pravd by nikdo žádný odpor neměl. Tak co hanebně lže? Pan Vacek píše: „... tím větší se PROTI NIM (tj. věčným pravdám) zvedal odpor...“ Proti pravdám se rozhodně žádný odpor nezvedal a pokud jde o Avatar, ani nezvedne; problém je v tom, že pan Vacek neobhajuje žádné věčné pravdy, nýbrž sebe.
7) Pokračuje:„Naivně jsem si myslel, že v této diskusi půjde …o snahu dobrat se pravdy, což byl velký omyl.“ Zde snad pan Vacek mluví za druhou stranu. Ta měla zájem o diskusi, což bylo na stránkách Jiřího Vacka zcela vyloučeno, navíc ten se v diskusi na Jitřní zemi zbaběle schovával za houf svých čélů, kteří se zde k uspokojení požadavků mistra na jeho obranu střídali v útočných dvojicích a trojicích. Pan Vacek hovoří o snaze dobrat se pravdy, a přitom jeho snahou je skutečnou pravdu udusit donekonečna opakovanou lží. Hovoří o goebbelsizmu, aby kauzu otočil. O tom svědčí mj. téměř celý tento dvanáctý díl jeho pamětí.
8) Str. 66 - „Pan Pařík neodpověděl na jedinou konkrétní námitku.“ Na jaké konkrétní námitky, komu a kde měl pan Pařík odpovídat? Připustil snad autokraticky a totalitně jednající pan Vacek někdy na svém webu diskuzi se svými oponenty? Názory, ohlasy, komentáře byly a jsou zásadně vždy v jeho prospěch. Jako v padesátých letech komunisté. Oponenty tak může beztrestně dehonestovat, zastrašovat a ještě k tomu nabádá své obdivovatele. Pan Vacek jemu konkrétní námitky a dotazy zodpověděl? Jakoukoliv mu položenou, pro něj nepříjemnou, otázku? Ač mnohokrát již usvědčen ze lži, stále tyto opakuje a trapně podsouvá druhým jakýsi (svůj) goebbelsizmus.
9) Str. 71 – „Tomu všemu“, co se dělo v květnovém povstání 1945 prý „se pan Pařík posmívá“. Pan Vacek překypuje lží a nenávistí. Kde konkrétně se pan Pařík tomu všemu posmívá? Ať to dokáže přesnou citací! Jde o markantní účelovou lež. Zde snad navazuje na další nesmysly o panu Paříkovi („Takoví lidé jako pan Pařík vraždí, upalují“ aj.)
10) K panu Popovovi: „ Když kritizujete mé učení, kritizujete učení Ramany Mahárišiho, protože nic jiného neučím.“- str.72 - To je drzá lež. Vždyť právě pan Popov mj. v dopise panu Vackovi dokázal, kde a jak překrucuje nauku Ramany Mahárišiho a učí něco místy odlišného. To byla právě ta snaha po diskusi (viz bod 11) ze strany ing. Popova.
11) Na str. 80, v pasáži o Drtikolovi se pan Vacek ptá: „Může zdravý rozum věřit, že toto vše je úplně v pořádku, že nejsou žádné rozpory ani nic zlého?“
Může zdravý rozum věřit tomu, že na celou svou edici, nabubřele pojmenovanou „Nejvyšší jóga a mystika“ (ač sám prokazatelně neví, co to je) užívá v barevných obměnách xerokopie díla, podle něj spoluvraha, pučisty, jenž uvrhl naši zem na několik let do záhuby, kvůli němuž čelil výslechům, soudům, domovním prohlídkám, vyhazovům z práce a vlastnímu strachu při sepisování a šíření těch sta anonymních samizdatů, které se na rozdíl od Eduarda Tomáše bál podepsat.
Vyjednáním svolení k použití uvedeného výtvarného díla, čímž by aspoň částečně mohl očistit své ruce, si pan Vacek hlavu neláme.
Pan Vacek má pravdu, rozpory jsou. Ať nám dokáže svoje tvrzení, že jsme spojeni s komunisty. Nejsme spojeni s komunisty, zdaleka ne tak jako on. Obrázek komunisty jsme nikde neuvedli.
12) Proč se pouští do výkladu myšlenek Mistra Eckharta, když odhaluje, že jim zcela nerozumí? Jako vykladač Eckhartových myšlenek pan Vacek na str. 80-83 selhal, navíc si nemůže odpustit lživou dehonestaci proti M. Paříkovi. I to by si alespoň vykladač Eckartových myšlenek („Vzdát se Boha pro Boha je Eckhartův bonmot.“) mohl odpustit.
Zde Jiří Vacek podal nejen názorný důkaz, že neporozuměl Eckhartově zkušenosti, ale že sám Boha nepoznal. Závěr učiněný Jiřím Vackem na str. 83 „Milujme Boha pro Boha, pro něho samého a nikoliv pro náš prospěch. Chceme-li tajemství, tak toto je jedno z nejvyšších. Milovat Boha pro Boha a nikoliv jeho dary. Kdo tak činí, získává Boha takového, jaký jest sám o sobě a sám sobě; božský.“ Milovat Boha pro Boha, pro Něho samého a nikoliv pro náš prospěch, nikoliv Jeho dary…to by mělo být zcela přirozené. Neustálou přirozeností. Žádným z nejvyšších tajemství. Je v tom jakési magické kouzlo, které je tajemstvím, ale samozřejmá nepřetržitá praxe toho, by měla patřit k životu duchovního člověka. Myslím, že Jiří Vacek si ani toto plně neuvědomuje.
Především však :
A) žádným milováním Boha (i když na cestě k Němu je láska k Němu jediný majetek, který si člověk smí ponechat, jak je psáno např. v Řeholi sv. Benedikta), prostě sebedokonalejším vztahem k Němu (či nějakým snad „nezávislým pozorováním“) jej nepoznáme. „Láska k Němu je jediný majetek, který si může řeholník ponechat na cestě k Němu.“ „...na cestě...“ Podobně scestně (rozdílně od učení Maharišiho) učí pan Vacek i atmávičáru. Pokud se stále zabývá (jeho mysl) vnějšími věcmi, provádí lókavičáru. „...nikoliv jeho dary...“ Zde by, pokud na Něj pan Vacek opravdu věří (jeho mnohokrát prokázané a prokazatelné nepoznání Boha, nezakryté provádění lókavičáry a tím jeho zjevný materializmus, vzbuzují pochybnosti), neměl psát v souvislosti s Bohem jednou velké, jindy malé písmeno „Něho“, „Jeho“. A otázka: Proč před meditací pan Vacek jí tlačenku a vyžaduje od lidí uherák?
B) Bůh se rozhodně nezískává (Když už, tak On získává nás, pokud má jít vůbec o nějaké získávání, nehledě na to, že už Jej odnepaměti „máme“; to asi pan Vacek ovšem neví.) tím, že jej budeme milovat, aspoň ve smyslu získat Boha = poznat Boha. Ve smyslu získat Boha = naklonit si Jej na svou stranu, tak to rozhodně. Ale nikoliv poznat. Pan Vacek zde tedy ukazuje že:
a) Boha nepoznal,
b) Eckhartově myšlence (onomu „bonmotu“, jak se nejapně vyjádřil) neporozuměl a
c) nezvládl ani závěr atmavičáry.
13) Na str. 89 vyzývá přátele k obraně a ještě je lehce vydírá. „….by se měli zamyslet i všichni naši přátelé, aby i oni dobře pochopili, oč jde a zda chtějí k těmto snahám o naši likvidaci jen nečinně přihlížet. Pokud by se podařila, nebudou společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa. Budou s tím spokojeni?“ Jakým „…snahám o naši likvidaci…“ a hlavně čí „likvidaci“. Co znamená slovo „naši“? Pan Vacek často používá zájmena „my“nebo „nás“, „naše“, „naší“ atd. Podle toho, co se skrývá pod pojmem „naše“. Pod pojmem „naši“ může pan Vacek rozumět pomnožný titul „satgurua“, pana Vacka samotného (jako např. naše velkodušnost, naše blahorodí apod.), pana Vacka s jeho rodinou anebo, což je nejpravděpodobnější, zahrnuje celou svou sektu. Myšlenky o likvidaci své osoby podsouval svými výroky pan Vacek sám – „…cíl je jasný, zlikvidovat Vacka za jakoukoli cenu, třeba i za cenu těch nejšpinavějších prostředků“. Proč by nebyly společné meditace, semináře, ani levné, ale hodnotné duchovní knihy, zvukové nahrávky a videa? Když by nedocházelo k porušování žádných paragrafů (jako např. jsou žalovatelné pomluvy, urážky a nactiutrhání, porušování obchodních zájmů či autorských práv a nekalá reklama, štvaní proti jednotlivci atd.), tak by jistě nebyl důvod, aby „i všichni jejich přátelé“ byli nespokojeni.
14) Na str. 103 se pokouší obhajovat: „Tereza Vacková opět bezostyšně lže: „Vacek překrucuje učení Mahárišiho“. Neobtěžuje se podat jediný důkaz.“ Tereza Vacková možná ne, ale důkazů, že pan Vacek překrucuje učení Mahárišiho bylo podáno již dostatek. Ctitelem Ramany Mahárišiho a především panem ing. Popovem, ale i dalšími lidmi. Proč si myslí, že jej nazývali na Jitřní zemi lžiguruem? K vyvrácení další páně Vacka lži je třeba dodat, že pánové Pařík i Moravec znají nauku Ramany Mahárišiho velmi dobře a nemají potřebu ji překrucovat, jak o nich tvrdí a jako to činí pan Vacek.
15) Opakovaná lež na str. 145: „Miloš Tomáš to říká jasně, já bráním památku svých rodičů“. To je opakovaná lež, ve skutečnosti jsem napsal: „Urážet si rodiče nenechám“. O jejich památce nepadla ode mne ani zmínka. Proč Jiří Vacek opakovaně překrucuje (to je přece abnormální), co kdo řekl, a opakovaně lže?
16) Na str. 147 se ptá, z jakého důvodu jsem napsal, že jeho dílo je literární brak? Samozřejmě jsem se tak vyslovil pouze o jeho pamětech „Jak jsem hledal Boha a našel sebe“, nikoliv o celém jeho díle. Zde lže, jako v případě mého vyslovení se o jeho samizdatech. Zde asi panu Vackovi nepomůže odpovědět otázkou: „Copak neumí číst?“ (ve svých memoárech samozřejmě), ale je to třeba lépe rozebrat. Podle nekritických čélů jde samozřejmě ze 190 % o „duchovní klenoty“. Podle zběžné analýzy páně Vacka pamětí „Jak jsem…“ dle mého skromného odhadu (ale též podle ostatních „nezávislých pozorovatelů“) texty tvoří zhruba ze 60 % dehonestace, lži, pomluvy (některé díly z 93%), adorativní dopisy, 35% neduchovní klišé ve formě glos, reportáží, komentářů atd. typu, co jsem měl kde k jídlu a jaké to bylo, a z 5% účelově dezinterpretovaná duchovní nauka. Když je tento chudičký, povrchní a nemravný obsah polygraficky zpracován do knižní podoby ( první knihy z poč. 90. let mají mnohdy xeroxovanou obálku, podřadnou kvalitu papíru, nízkou grafickou úpravu, brožura je třebas jen secvaklá sešívačkou atd.), máme před sebou dílko s přehledem spadající do kategorie „braková literatura“. To není nic proti ničemu. Je to normálnější než hospodská atmosféra, která prý panovala v Lucerně během přednášky Tomášových.
17) Na str. 148 si pan Vacek vzpomněl, že dostal dopis, který byl podepsaný: „Abych nezapomněl. I my jsme obdrželi dopis….podepsaný.“ Proč má potřebu zdůrazňovat, že dostali podepsaný dopis. Co by se tak důležitého stalo, kdyby na to pan Vacek zapomněl? Nebo ostatní dopisy bývají nepodepsané? Asi byl onen podepsaný odesílatel důležitý. Pokud byl ten dopis podepsaný třeba Julií Kadleckou či Jiřinou Dostálovou, nebo dokonce snad „paní maríči“, tak se jednalo též o anonym. Pokud odesílatelem byla Zuzana Takáczová, tak o anonym nešlo. V žádném z těchto případů však rozhodně není čím se chlubit. Navíc když jde ve všech případech o jednu a tu samou, ke všemu silně psychicky narušenou asociální osobu. Dokonce příležitostně přítelkyni pana Vacka (jednou jí za přítelkyni otevřeně považuje, jindy to popírá). To snad jen pro ty, co jsou zaúkolováni odhalováním anonymů. Pokud jde o pana Popova, ten své věci podepisuje (např. v dopise, kde porovnáním odhalil lživou páně Vacka dezinterpretaci Mahárišiho učení). Můj táta i za komunistů své věci podepisoval.
18) Z čeho pan Vacek vyvozuje na str. 148, že „Dan Moravec na sobě nemusí pracovat, nemá v sobě co zlepšovat, ale musí hledat chyby na mistrovi?“ Tento omyl, či spíš ironie (jak známe pana Vacka, pokus o mistra nehodné zesměšnění, degradaci) vychází snad z toho, že jde o bývalého Vackova žáka, ale myslím si, že chyby na mistrovi hledat nemusí. Jednak to není příliš etické ani zábavné a navíc by ho to připravilo o spoustu času, a hlavně na panu Vackovi ani tolik netřeba chyby hledat, ony jsou tak markantní (především jak jedná a jednal pan Vacek amorálně), že není možno je soudným úsudkem přehlédnout. Jen zaslepený mozek oddaností k němu je ochoten jeho chyby přehlédnout. A mnoho jeho chyb již bylo nalezeno a prokázáno. Pan Vacek se stále však zaplétá do svých lží, ze kterých není úniku. Ony chyby již nemůže vyspravit žádný oddaný žák.
19) Jakou „…pomoc čerpali a čerpají Dan a ostatní na návštěvách“ u Vackových, když je jen a jen na mistrovi, zda a komu ji poskytne?“ (str. 148). Na jakém mistrovi je, zda a komu onu pomoc poskytne? Jde o osobu, a pokud ano, jde v tom případě o pomoc vyzařováním z osoby mistra, anebo o mistra jako pouhé vyzařování z osoby Já jsem? Pokud je Mistr jen jeden (zde užívám na rozdíl od pana Vacka velkého písmene), je jedno, kde se Dan Moravec nachází; pomoc Mistra může čerpat na návštěvě u Vackových, ale i jinde, např. když se odebere jinam. Třeba i na šaktipat.
20) Na str. 149 jde o vyložené popření teze, že mistr je Bůh: „Pokud jí poskytne, je to jeho dobrá vůle a milost a nikoliv povinnost. Mnoho mistrů tuto milost neposkytuje …..pokud se mistr někoho takto ujme, právem předpokládá, že dotyčný se …bude chovat v souladu s jeho pokyny….“ Tímto i předchozím tvrzením pan Vacek nepřímo popírá, že mistr je Bůh. Mistrovi jsou přisuzovány lidské vlastnosti: „Je jen a jen na mistrovi, zda a komu poskytne pomoc“, „Pokud ji poskytne…“, …jeho dobrá vůle a milost, nikoliv povinnost“. Mistr tedy uděluje milost jen někomu. Jako vladař nebo prezident, prostě ten, kdo disponuje mocí. Mistr je tedy mocipán s lidskými vlastnostmi. Čili ne Bůh, jehož veškeré působení je milost. Jiná milost než ta, co je udělovaná lidmi, kteří disponují mocí. Jaké pokyny zde má pan Vacek na mysli, jestli jde o ona pravidla, jež vypracoval pan Ries, nebo jiná pravidle, se zde nedozvídáme. Pan Vacek zde popírá i svoje vlastní slova o mistrovi.
21) Dále na téže straně je vyčítáno „Danovi a jemu podobným“ (kolik asi je podobných Danovi?), že „osobují si právo chovat se k mistrovi, jak se jim zlíbí“. Jak se jim zlíbí? Neposkytnout 108 dolarů, což by měla být dle pana Vacka samozřejmost, je velmi těžký prohřešek proti mistrovi? Vždyť co jiného opravdu udělal? Že se pana Vacka nezeptal, je naprostá lež. Není pan Vacek poněkud namyšlený, zpupný a nepovyšuje se? Dokazuje zde, že ano. On si neosobuje právo chovat se ke druhým, jak se mu zlíbí? Zde z něj zpupnost, namyšlenost a povýšenost zcela „čiší“.
22) Na str. 149 uveden další prohřešek Dana Moravce. Pan Vacek si stěžuje: „Na mou obranu nenapsal snad nic.“ Trapné. Vida, tak on pan Vacek chtěl, aby jeho přátelé psali na jeho obranu. Pěkné, že se k tomu umí přiznat. Je však obecně známo, že vyzýval všechny přátele k reakcím na obranu své osoby. Byla tedy podle pana Vacka povinnost Dana Moravce napsat něco na jeho obranu, pročež musí nyní samolibé ego páně Vacka tak kňourat? Co by si pan Vacek přál napsat od Dana? Něco nehorázných lživých útoků proti kritikům a adoraci své osoby čili důkaz věrnosti, loajality? Toho nemá pan Vacek dost od ostatních čélů?
Ale obrana ve smyslu Rámakrišnova výroku se vztahuje na mistra („Braň svého mistra, nebo od něj s hanbou odejdi“) , a pan Vacek, který si zde na Dana stěžuje, je Jiří Vacek a ten podle nových prohlášení není mistr („Jiří Vacek není mistr“). Takže Dan Moravec jednal správně a zcela v souladu s novými směrnicemi pana Vacka („Mistr je vyzařování Já jsem“, a to bránit nelze).
23) Na str. 150 pan Vacek nepřímo uvádí, že jej Dan Moravec zapřel před lidmi, což se při velké Danově úctě k panu Vackovi zdá nepravděpodobné. Proč by jinak psal Ježíšův výrok „Kdo mne zapře před lidmi, toho Já zapřu před Bohem?“ Jiří Vacek se zcela a) nesmyslně staví do role Ježíše, b) oprávněně se bojí o svoji reputaci. Mimochodem další důkaz Vackova lživého překrucování duchovní nauky a demagogie. Velké písmeno „J“ ve slově „Já“, má měnit smysl, Ježíš by nikdy, když by hovořil o sobě (ani nikdo z apoštolů) neuvedl „Já“. Navíc zde nepřímo pan Vacek přiznává, že není Bohem (a ani Ho nenašel). Copak by Bůh zapřel někoho před Bohem? Proč a jak?
24) Na téže straně dále pokračují dehonestace Dana Moravce. Že se prý Dan bojí, že dopadne jako Brunton? V důsledku čeho? Ten taky nedal coby „samozřejmost“ Mahárišimu dar 108 dolarů, pročež spustil proti němu jeho mistr lživou kampaň? Pan Vacek zde píše: „Chyba je vždy v žácích, nikoliv v mistrovi“. To by ještě chybělo, aby byla chyba v mistrovi, aby „jako samozřejmost“ měl poskytovat žákům dary. Opět další poukaz na chybu Dana Moravce. Jakou? Že neposkytl coby „samozřejmost“ panu Vackovi 108 dolarů za šaktipat. Jinak by měl své neomezené, často nehorázné měření dvojím metrem pan Vacek objasnit.
25) Dehonestacemi Dana Moravce není pan Vacek dosud uspokojen (stále na str. 150) : „Dan a jemu podobní…se…za pomoc odměňují jen svým blátem, které házejí po mistrech, kteří jsou jejich nadějí na spásu.“ Po kterých mistrech? Po osobě Jiřího Vacka + vyzařování Já jsem z jeho osoby? Po těch obou? Nebo hází své bláto ještě po jiných „mistrech“? Odkdy jsou tito „mistři“ jeho jedinou nadějí na spásu? Pan Vacek zde proklamuje své sektářství. On a jedinou nadějí Dana Moravce! A to Dan svou jedinou naději na spásu vidí v jediném Mistru, mistru nad mistry, v Pánu Bohu....
26) Na str. 151 článek „O důležitosti pokory“, díky naprosto dezinterpretujícímu komentáři autora k výrokům Ramany Mahárišiho je lživý.
27) Str. 152 - „Paní nebo slečnu Mariči osobně neznám a nejsem s ní ve styku ani poštovním. O jejím případu jsem se dozvěděl až z dopisu, který mi zaslala….“ Zaslání dopisu není poštovním stykem? Že je panu Vackovi milejší lež než pravda, jen když poslouží jemu, je známo. Když „paní nebo slečnu Maríči“ (zde mu samozřejmě pseudonym nevadí) nezná, proč se jí tak zastává a poskytuje jí mimořádný prostor na svých internetových stránkách v rubrice „příspěvky našich přátel“? Když ji nezná, proč jí tedy řadí mezi své přátele a jak ona mohla vědět, jak sama napsala, co „…se lidé u Vacka dozvěděli…“. Že pan Vacek, tolik dbající, aby někdo nebyl anonymem, si neověřil její tvrzení nebo jméno, když věděl, že vystupuje pod jmény jako Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Maríči, Zuzana Takáczová? A že právě ji tolik obhajuje. Prostě využil asociální osobu brojící proti Míle Tomášové a Avataru.
Dodává (str. 152): „…..Maríči …..v dopisu, který mi zaslala, ani neuvedla svou adresu.“ Tedy se „v zásadě jedná o anonym a tudíž o pomlouvače“ (jak tehdy reagoval Jiří Vacek na podepsaný dopis pana Dostála jen proto, že pan Dostál mu něco pro něj nepříjemného sděloval, což znamenalo počátek sporu mezi oběma). V případě asociální „paní nebo slečny Maríči“ mu to nevadí. Pozurohodné.
Je příznačné pro pana Vacka a jemu podobné psát: „Zveřejnění jejího jména redakcí proto považuji za vrcholně neetické a bezohledné, když uvážím, kolik sprostě se vyjadřujících anonymů kryje.“ Pod kolika sprostě se vyjadřujícími jmény se kryje Zuzana Takáczová? Za kolika sprostě se vyjadřujícími jmény (i anonymy) se skrýval a skrývá Jiří Vacek a jeho Rýznarové a jiní čélové. Měl by spíš uvážit svou neetickou a bezohlednou činnost, a zejména jak jenom on vymáhá zveřejnění a udávání jmen svých kritiků, aby na ně mohl uspořádat štvanici svých čélů.
Skuteční duchovní mistrové nemají tolik másla na hlavě a neměří dvojím metrem.
