"Ctitel opravdového učení Bhagavána Ramany Maharišiho" zareagoval již podruhé na pokračující snahy pana Vacka o rozparcelování "nedělitelného" a postižení "nepostižitelného" následujícím komentářem (KV):
Dobrého dne přeji, pane Vacku,
jak jsem pochopil, nemíníte komunikovat otevřeně, na duhou stranu ale zjevně odpovídáte na polemiku uveřejněnou zde: http://kauza-vacek.blogspot.com/2007/04/nejkrat-cesta-do-pekla-mrtvoln-pustoty.html, takže si dovoluji vám tímto zprostředkovat další pomocné body při vašem mapování obsahu pojmu Jednota.
Chápu, že se, ve vašem případě, nelze vzdát celoživotního názoru bezbolestně, a proto vám držím palce. Následující komentáře tedy, prosím, berte jako upřímně míněný obdiv, že jste se odhodlal do takové změny vůbec pustit a také poděkování za snahu doupřesnit pojmy tak, aby se pro vás staly i významy, nejen prázdnými slovy.
Zlo není totéž co dobro
06.05.2007
http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktualni-clanky/zlo-neni-totez-co-dobro
Zlo není totéž co dobro a to ani podstatně. Zásadně nesouhlasím s prohlášením typu: „Zlo a dobro mají stejnou podstatu a v jednotě není ani dobro, ani zlo“.
* pokud budeme brát jednotu jako Jednotu (ve smyslu výkladu filosofie jógy), musíme se pozastavit nad definicí „dobra“ a „zla“, které pochází z rozlišení mysli. Podle obsahu mysli samé mysl definuje ono „dobro“ a „zlo“. Často se pak stává, že změnou obsahu mysli se posunou významy „dobra“ a „zla“, často až tak, že si vymění své pozice. Tak například to, že dostanu z fyziky od učitele pětku, protože neumím látku, je nepochybně pro mne zlé, stane-li se to však spouštěcím impulzem k tomu, aby byla látka fyziky osvojena, předtím vnímané zlo se najednou stane dobrem. Vlastní děj, oznámkování mých nedokonalých znalostí z fyziky, ta změna ohodnocení nijak nepozměnila – změnil se pouze pohled na skutečnou situaci v mé mysli. Dobro a zlo je tedy vnímáno myslí pouze na podkladě omezeného pohledu na Skutečnost. V Jednotě však nelze uvažovat o omezeném pohledu, takže v Jednotě nelze ani uvažovat o rozlišení na Dobro a Zlo. Také je tím odpovězeno na otázku podstaty – podstata rozlišení „Dobro“ a „Zlo“ je v omezení pohledu individuální mysli…
Taková přesvědčení pocházejí zřejmě z představy, že jednota je jakási mrtvá, nevědomá a nerozlišená kaše, ve které je opravdu vše jedno.
* sám víte, že to tak není. Jednota je Jednota, a tím, že si o ní vaše mysl vytváří své vlastní interpretace, se Jednota nijak nezmění.
Tak tomu není. Jednota je Bůh, živá, sebe si vědomá existence, která je i nejvyšším, absolutním Dobrem. Tak je v jednotě nejen Dobro, ale ona je přímo sama Dobrem.
V tom se mnou souhlasí i mistři, jako je například neznámý autor „Theologie Deutsch“. Část 30 svého pojednání uvádí takto:
„30. Kterak je Bůh pravé, jednoduché, dokonalé Dobro a kterak je světlem, rozumem a všemi ctnostmi; i jak je třeba toto nejvyšší a nejlepší Dobro ze všeho nejvíc milovat“.
* zde jste si dovolil trošku ilegální trik s formálním zápisem slova a tedy i předpokládaným obsahem tohoto slova. Jste si jist, že byste se dohodl s křesťany na obsahu slova Dobro? Zde ale zjevně křesťanským obsahem se snažíte dokázat svůj ne zcela křesťanský názor na Jednotu, pojem, který křesťanství již z principu této nauky, nezná…
Zlo naproti tomu je bezpodstatné.
* toto je ve vašich textech úplná novinka – zatím jste zlu přikládal velice podstatnou roli, dokonce až takovou, že zabírá více než polovinu všech vašich textů. Tato novinka ale ještě nezaručuje pravdivost tohoto tvrzení. Výše byly vypsány zdůvodnění.
Je nepřítomností tohoto dobra ve smyslu jeho neuvědomování. Tvrdit, že podstatou zla je jednota, je totéž, jako když bychom tvrdili, že Bůh je podstatou zla. Není. Je podstatou Dobra a víc Dobro samo.
* Bůh, jakožto kategorie Jednoty již z principu nemůže být vydělován, a tedy stojí mimo vydělitelné kategorie Dobra a Zla. Zde je ale patrna ještě jedna zcela nová myšlenka, dříve ve vašich projevech neviděná: Zlo jakožto samostatná kategorie „najednou“ neexistuje. Je to „vlastně“ nedostatek dobra. Vezmeme-li k tomu to, že Jednota je tedy 100% tohoto „nového typu“ Dobra, „nový typ“ Zla je tedy jen pojmenování onoho vakua, které doplňuje oněch 100% v případě, že Dobra je méně než 100%. Je-li to tak, nelze nijak zdůvodnit, že jste proti něčemu takovému bezpodstatnému téměř celý život brojil...
Podstata Jednoty, Boha, je dobrá a víc je sama dobrem a nikoliv něčím neutrálním.
* ano, zde je již naplno patrný posun ve významech pojmenování Dobro a Zlo. Dobro je tedy vše projevené, a tedy předchozí Neutrálnost je „ponovu“ nazývána Dobrem, takže vaše předchozí rozlišení na Dobré a Zlé tedy zcela ztratilo jak odůvodnění, tak i smysl. Bude v budoucnu velmi zajímavé, jak to budete svazovat do nějaké kontinuality. Mnohem lepší by bylo pro vaši budoucnost naplno říci, že Vacek změnil pohled a tedy žádná kontinualita se nekoná. Navíc, zdá se, že pod tlakem okolností to je i pravda.
Vše je Bůh, protože nic než on neexistuje, ale neplatí, že cokoliv z toho všeho je celý Bůh ani, že se každá věc a bytost nachází v božském stavu z jejího pohledu a stavu.
* ano, přesně to tak je. Otázkou ale zůstává, zda existence oné věci či bytosti je na Bohu nezávislá. Pokud nezávislá není, nemá smysl vůbec uvažovat o reálné skutečnosti z jejího pohledu, pokud nezávislá je, Jednota pozbývá významu. Doposud jste zastával velice tvrdě stanovisko, že ta existence je víceméně nezávislá, s posunem významu Dobra k Neutralitě bude zajímavé, jak pojmete tuto existenci „ponovu“.
Některé soudy z této oblasti platí pouze všeobecně, jiné jsou pouze jednosměrné; nelze je obracet, jako je tomu v matematice, kde obě strany rovnice jsou si skutečně rovny, jedno zda jde o stranu pravou či levou.
a + b = c + d platí plně pro obě strany.
Vše je Bůh. V tomto smyslu, ale jen v tomto smyslu platí
pařez = Bůh.
Již vůbec neplatí
Bůh = pařez.
* pokud jsme u té matematiky, mnohem lépe pochopíme, když vyjdeme z toho, že Jednota (a tedy i Bůh) je nekonečná. Potom ale lze zapsat:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
a je ihned po jakémkoliv problému s rozlišováním.
Ještě jinak: Hlad je dobrý kuchař, ale dobrý kuchař není totéž, co hlad. Obracet takové vztahy, jak můžeme vidět, není možné.
* zde je krásně zobrazena vaše lekce z demagogie – „dobrý kuchař“ v prvním a „dobrý kuchař“ v druhém tvrzení jsou sice stejně zapsané popisy, ale obsahy jsou v těch dvou tvrzeních zcela odlišné. Doufám, že si to alespoň dokážete sám přiznat.
Pařez, každá jednotlivá věc a bytost jsou Bohem pouze tak, že jsou jeho částí, nacházejí se v Bohu a jsou jím pronikány, ale proto ještě nejsou Bohem celým.
* ano, přesně kvůli tomu jsem výše vypsal ono matematické:
nekonečno + nekonečno + nekonečno = nekonečno
Protože nemůžeme mít nekonečna „menší“ a „větší“, chtě nechtě musíme připustit, že to tak, jak to popisujete, prostě být nemůže. Jediné, co můžeme využít k popisu, je omezené vnímání Božství jednotlivými projevenými formami. A pokud to popíšeme takto, je zcela zřetelné, co se snažíte svým popisem popsat.
Navíc, pokud se nacházejí v projevu, mohou být od Boha odpadlé, nevědomé si jeho, a tak i své pravé existence.
* tady jste zase vypadl z konceptu – je-li Bůh Jednota, váš popis „odpadlé od Boha“ by znamenalo, že je to mimo Boha, což již z principu kontextu pojmenování Jednota je holý nesmysl. Ne, tuhle myšlenku prostě ve vztahu s pokusy popsat Jednotu prostě neprosadíte.
Jednota, nejvyšší Skutečnost, je jen jedna. Nejsou dvě Skutečnosti, což Indové označují pojmem a-dvaita, ne-dva.
* tady zase píšete přesně tak, jak to je. Bohužel, zjevně je to jen opsáno z knih jiných.
Z toho nevyplývá nerozlišenost, neexistence rozdílů, ale neoddělenost, spojení všeho v jednom celku, v jednotě.
* tady jste zase kousek poodešel – jakmile se objeví byť jen náznak rozlišitelnosti, Jednota se zcela ztrácí. Pokud budeme uvažovat rozlišitelnost a existenci rozdílů, nejsme v Jednotě, ale jsme v dialektice. A mezi těmi dvěma popisy je opravdu propastný rozdíl.
Nejvyšší Skutečnost, Bůh, Jednota existují ve stavu jak nerozlišeném, tak i rozlišeném, aniž by její projev, činnost byla oddělena od nečinného neprojevu.
* Tohle zase je jen popis dialektiky, hojně užívaný Aristotelovskou filosofií a dovršený díly Marxe a Exgelse.
Projev opět existuje jak – vzato z pohledu stvoření – ve stavu božském i nebožském.
* zde to dokonce i přiznáváte – z „pohledu stvoření“ totiž neznamená nic jiného než z pohledu omezeného vědomí, omezeného ztotožněním se s individuální myslí.
Božský projev je vědomou existencí v nejvyšší Skutečnosti, v jednotě ve smyslu vědomého života a spojení s ní. To je onen ráj, či nebe, ze kterého byly bytosti odpadlé svým vědomím od Boha, vypuzeny do projevu nebožského.
* kategorie „nebožského projevu“ a Jednota? Tady jste již zcela otevřeně naznačil, že něco může existovat mimo Boha (ne-božský má právě takový význam) a tím jste pro danou chvíli zcela popřel ty slibné myšlenky uchopení Jednoty v počátečních odstavcích.
V božském projevu existuje jak dobro relativní, tak i absolutní. Poslední je zdrojem dobra relativního.
* docela by mne zajímalo, k čemu vztahujete onu „relativitu“ dobra. Naneštěstí tuto velice důležitou položku vůbec nevysvětlujete. Vypadá to tedy, že je to jen nějaký pomocný pojem, jakési lepidlo, kterým se snažíte usilovně propojit kontext Jednoty a kontext Dialektiky. To se vám ale ve skutečnosti nemůže nikdy podařit – ty pojmy vyjadřují antagonistický popis. Je to vážně zcela marná práce.
Zde zlo opravdu neexistuje a samozřejmě neexistuje ani v neprojeveném Bohu. Relativní dobro v neprojevu existuje jako možnost absolutního Dobra projevit se v božském světě.
Do božského světa a dále do neprojeveného božství vede výhradně dobro ať relativní nebo absolutní, ale zásadně nikdy zlo.
* pokud je stále Dobro chápáno jako nový popis pro Neutrálnost, máte plnou pravdu.
Zlo ve všech svých projevech musí nejprve zmizet, protože do božského stavu ať projevu či neprojevu, nemá přístup. Jedno vylučuje druhé.
* Jedno vylučuje druhé? V pokusu o popis Jednoty? To snad ani nemůžete myslet zcela vážně, to nás jen zkoušíte, že ano…
Relativní dobro naopak nejen v božském světě nemizí, ale existuje dále. Rozvíjí se a směřuje ke své podstatě, jíž je sám Bůh.
* stále není zcela jasné, co si pod tím pojmem relativní dobro představujete, hlavně to, co jej činí relativním a k čemu je ta relativita vztažena.
Proto jen nevědomé ego může tvrdit, že v jednotě není dobro, a že je shodné podstaty se zlem.
* nová dávka demagogie, protože pokud v Jednotě není Dobro (nikdo nic takového nikdy netvrdil, vždy všichni Mistři tvrdili, že v Jednotě je obsaženo vše, jak Dobro tak i Zlo ve svých „obecně platných významech“, ale pouze jako jejich harmonické vyvážení – neboli jejich „deaktivace – vynulování - neutralita“, tak i ve vašem newspeaku ono Dobro, jako popis oné harmonické Neutrality, je součástí, ne-li přímo Jednota sama), tak nemá cenu hovořit ani o nějaké podstatě Dobra a případné shodnosti této podstaty se Zlem – protože zcela logicky musí v takovém typu popisu mít podstatu stejnou a to neexistenci.
Jednota je nejen prosta zla, ale ani zlo svou podstatou nevytváří. Její dobro se projevuje dobrem relativním a nikdy zlem, protože v ní ani neexistuje.
* zde je taková malá naděje, že byste onen nový a tajemný pojem „relativní dobro“ mohl chápat také jako vaše „předchozí Zlo“. Všechny vaše předchozí úvahy o „relativním dobru“ by tomu plně nasvědčovaly…
Zlo není výtvorem Dobra, ale bytostí odpadlých od Boha.
* ale zjevně potřebujete nějak uhájit svou minulou zaujatost v popisování zla, takže se tento pojem neustále snažíte vracet na scénu, a „relativní dobro“ tedy zákonitě musí zase zmizet do propadliště dějin...
Nemá podstatu, ale je projevem ega.
* tohle je zase pokus o demagogii – pokud existuje Jednota, a zlo je projevem ega, musí mít tedy jeho podstatu. Protože si tuto skutečnost uvědomujete, musel jste se znovu pokusit zastřít tento fakt poukázáním na „nepodstatnost“ zla. Vůbec ale není jasné, jak se – ve vztahu k Jednotě – potom vypořádáte s existencí Ega. Pokud Ego je projevem Boha (což by z hlediska Jednoty muselo být), muselo by mít Božskou podstatu (a to zcela jistě má), takže projev ega musí být téže podstaty, ergo-kladívko: Zlo musí být stejné podstaty jako Bůh, a nepomůže ani pokus o zmatení tím, že zlo nemá podstatu. Pokud ale budeme vycházet z toho, že ego nemá Božskou podstatu, tento fakt nám zcela zničí veškeré úsilí o popis Jednoty.
Ego vždycky rádo slyší, že „dobro a zlo jsou stejné podstaty“. Ihned si z toho odvodí, že být dobrý, či zlý je vlastně jedno, protože oboje v Jednotě neexistuje.
* víte, ten princip není v tom, co ego je či není. Ten princip je v ztotožňování či neztotožňování se s projevem, a tedy ani s Dobrem a Zlem (v onom „obecném“ slovním významu) ani s Egem jako takovým.
Tím spíš, že má sklon považovat jednotu za něco od Boha odlišného nebo jej dokonce z ní vyděluje a představuje si, že se ono samo jednoty nějak zmocní. Nezmocní, protože ono samo je bezpodstatným zlem.
* nějak jste se asi nechal unést – pravděpodobně asi nebudete schopen napsat zdroj, ze kterého vycházíte v myšlence, že ego považuje Jednotu za něco odlišného od Boha, pokud tedy nemáte najednou pod pojmem Bůh nějakou tu fousatou osobu sedící na obláčku a blahosklonně zasahující do běhu světa. Vycházíme-li z toho, že pod slovem Bůh máme stále i význam Bůh jako na počátku textu, neznám žádný zdroj - tedy kromě vás nyní - který by něco tak radikálního tvrdil.
* ve výše napsané kardinální myšlence o tom, co si ego osobuje považovat, by se mohla ztratit myšlenka, že nejen Zlo, ale i ego ve vašem newspeaku nemá podstatu. Hned je to mnohem jasnější, jen je s podivem, že těch mnoho let jste tvrdil něco zcela odlišného a nyní si tohoto faktu „nějak podivně“ nejste vůbec vědom.
Základem ega není podstata vědomí jednoty Já jsem, ale ztráta tohoto vědomí a jeho omezení na tělo a ztotožnění s ním. Právě toto je zlo zásadní a nejhorší, protože rozbíjí jednotu.
* chápu, proč jste najednou musel napsat slovo „základem“ - vždyť jste chvíli předtím přímo napsal, že ego nemá podstatu. Jenže vaše manipulace se slovy vás zahnala na scestí. Je-li něco základem něčeho, je to zároveň i jeho podstata.
* vůbec předchozí věty jsou výživné – co je to za Jednotu, která může být rozbita? To by znamenalo, že Zlo je více než tato Jednota, protože má moc Jednotu zničit. Ale to jste asi nechtěl napsat, to, že Zlo je více než Jednota, to vám jen tak v svatém zápalu „ujelo“, že ano…
* jako velmi pozitivní vnímám váš pokus začít popisovat ony vnitřní vazby pomocí pojmů ztotožnění. Ano, to je ta správná cesta, tudy se dá dojít nejen ke správnému popisu, ale dokonce i k pochopení, ba co více, k realizaci Jednoty.
Proto nás Ježíš varuje: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Toto spojení se samozřejmě odehrává, jak říká, „v nebi“.
* myslím, že velmi mnoho křesťanských mudrců současnosti i minulosti při této myšlence a jejím kontextu zírá s ústy dokořán, co že to píšete…
Velmi bychom se mýlili, kdybychom si mysleli, že učitelé advaity neučí o zlu a dobru, „protože v jednotě přece neexistují“. Často se mně stává, že když něco napíši a přemýšlím, zda nějakou otázku vykládám správně, dostane se mi v zápětí do ruky text, který s mými závěry souhlasí. Stalo se tak i při psaní této kapitoly.
Jakoby náhodou jsem otevřel „The Mountain Path“ a co jsem tam nenašel? Bhagavanovo učení o dobru a lásce k němu. Část cituji:
„Abyste mohl odmítnout zlo, musíte milovat dobro. V náležitém čase se toto dobro bude jevit jako překážka (cesty k Bohu) a bude odmítnuto. Proto musíte nezbytně nejprve milovat to, co je dobré. To znamená, že musíte nejprve milovat a pak odmítnout věc, kterou milujete. Když takto vše zamítnete, co zůstane, je samotné Já (Jednota). To je pravá láska. Kdo zná tajemství této lásky, shledá, že svět sám je pln vesmírné lásky.“
* škoda, že jste si tento text nepřečetl už na začátku tohoto vašeho traktátu. Možná byste se uchránil zoufalých pokusů o zavedení nových významů pojmů Dobro a Zlo, pravděpodobně byste také přestal tvrdit výše uvedené, že Bůh je pouze Dobro (Bhagaván sám zdůrazňuje, že v určitém čase musí být Dobro odmítnuto jako překážka na cestě k Bohu – ve vašem „výkladu“ by musel být odmítnut jak Bůh, tak i Jednota sama!!!). Také fakt, že Dobro se jeví jako překážka na cestě k Bohu, moc nepodporuje vaší teorii o tom, že Dobro je Bůh, dokonce ani naopak to nebude moc fungovat – ve formulaci Bůh je Dobro.
* zcela fascinujícím - se dle výše vypsaného - jeví váš závěr, že Bhagaván svou myšlenkou souhlasí s vašimi závěry. Myslím, že tohle by si nedovolil napsat ani pan Paroubek, u kterého jsme zvyklí už skoro na všechno…
* ve světle výše uvedených faktů se již jeví pochybení v tom, že Já je Jednota jako velmi podružné…
Pramen: Suri Nagamma, Letters from Sri Ramanashramam.
Jen na okraj: to, co „odmítáme“, lépe od čeho se odpoutáváme, jsou věci a bytosti, které milujeme láskou, která lpí na milovaném a poutá nás k němu. Neodříkáme se lásky samé, tím méně duchovní etiky.
* on to Bhagaván s tím odmítáním myslel úplně jinak, že ano, ale to by se vám nehodilo do krámku: Bhagaván upozorňuje, že do jisté doby je nutné zastabilizovat svou mysl do té formy, že ji lze zpředmětnit, třeba zrovna vnímáním lásky a dobra, ale ono je v podstatě jedno čím. V okamžiku možnosti zpředmětnění individuální mysli je nutné mysl jako takovou zcela odmítnout jako zdroj omezení vědomí, který je navíc i zpředmětováním vnímán již jako neskutečný. Jejím odmítnutím vyvstane ve vědomí již ničím neomezovaná Jednota, která zde stále byla, jen byla tou individuální myslí - a jevy v ní – více či méně překrývána…
Závěr
Jednota je jednotou jediného Dobra.
* před chvílí vám i Bhagaván Ramana Mahariši tvrdil něco zcela jiného, vy jste si toho nevšiml???
Představa, že v jednotě zlo zmizí, je naprosto nesprávná. Zlo nemůže do jednoty vůbec vstoupit. Nejprve musí zmizet, a co zůstane, je jediné Dobro a jeho jednota.
* tohle je také zcela neoprávněný závěr. Dle Bhagavánova vyjádření do Jednoty nemůže vstoupit nic, co vyvolává dojem oddělenosti. Dobro je potřeba odmítnout a teprve po jeho odmítnutí může vystoupit z „pozadí“ ona zkušenost Jednoty. Tolik Bhagavan.
Zla se musí vědomě odřeknout každá stvořená bytost sama a dobrovolně. Bez toho nelze nejen do jednoty vstoupit, ale ani pokročit na stezce. Nejen se musíme zla odřeknout, ale také je v sobě rozpustit, dokud po něm nezbude ani stopy. S dobrem relativním i absolutním, které takto dosáhneme, můžeme teprve vstoupit do Jednoty s Dobrem – Bohem.
* zase to samé – to, že se tak sveřepě držíte své interpretace i přes to, že Bhagavan říká něco zcela jiného, mne vede k závěru, že pan Ramanan asi má skutečné důvody k tomu vám přímo zakazovat překlady Maharišiho prací. Představa, že byste je překládal/interpretoval způsobem, který se vám daří zde, je opravdu děsivá.
Takže můj závěr zní – ano, je vidět, že se zcela opravdu snažíte téma Jednoty uchopit, ale více opravdovosti a méně sebeobrany svých názorů by rozhodně nezaškodilo. Také rozhodně nezaškodí přemýšlet i o tom, co čtete – ten pokus o to neskutečné překroucení slov Bhagavána a snaha o následné využití k sebeobraně, je opravdu alarmující.
Ctitel opravdového učení Bhagavána Ramany Maharišiho.
mailto:kauza.vacek@gmail.com
