Redakce
Zda Jiří Vacek za minulého režimu komunistům udával tedy nevíme, to by se musila přihlásit oběť takové jeho činnosti. Jisté však je, pokud je pravda to, co o sobě tvrdí, že byl s StB v těsném spojení. Je s podivem, že spojení s komunisty a StB podsouvá druhým a opakovaně prokazatelně šíří pomluvy a udává. Přitom se chová jako zákeřný a podlý zbabělec a za své lži si nechá platit.
V té době komunista Drtikol, učitel jeho učitele Kočího, mu nevadil. Zřejmě tedy ne toliko ze zištných důvodů, nýbrž z úcty (měl, jak podsouvá lidem z Avataru, obdiv ke komunistům?) si již před tím opatřil Jiří Vacek obrázek svého nepřímého učitele – „mistra“, který si pověsil doma nade dveře, aby naň návštěvníci dobře viděli. Jistě ne ze zištných důvodů (nebo snad již v té době ano?), nýbrž z úcty k Drtikolovi opatřil Jiří Vacek barevně odlišenými fotokopiemi onoho obrázku mistra Drtikola celou svou ediční řadu, kterou nazval „Nejvyšší jóga a mystika“, jež čítá nyní již bezmála 17 svazků. Jenže, ouha…Jiří Vacek si opomněl nebo nechtěl (snad z úcty či neúcty ke svému nepřímému učiteli, komunistovi Drtikolovi, nikoliv snad ze zištnosti) zajistit autorská práva na reprodukování onoho mistrova obrázku. Čili dopustil se zcizování.
Jiří Vacek začal dehonestovat Františka Drtikola, až když se rozhodl, že mu vadí jeho popularita. Do té doby choval k tomuto komunistovi, spoluvrahovi a pučistovi a jedné z našich nejvýznamnějších osobností přinejmenším neutrální postoj, ne-li úctu a obdiv. Drtikol vadí Jiřímu Vackovi z důvodu jeho značné duchovní výše a popularity.
Poté, co panu Vackovi prokazatelně hrozilo obvinění a soudní jednání v souvislosti s jeho porušováním autorských práv Ramanášramu a nakladatelství Avatar (jež získalo zákonnou cestou licenci na vydávání díla Ramany Maháršiho), prodává pan Vacek své ušmudlané xerokopie protiprávně dál. Případné soudní jednání by, stejně tak jako v případě jeho poškozování obchodních zájmů a lživé reklamy a rovněž pro urážení a pomlouvání, zcela evidentně prohrál. Jiří Vacek reagoval tak, jak je mu podobné. Podle svého oblíbeného pravidla zloděje, jenž křičí: „Chyťte zloděje“ obvinil nakladatelství Avatar ze zcizování autorských práv v případě titulu V srdci skutečnosti a jiné vlastnictví (např. Poselství) v tomto smyslu zpochybnil, ačkoli nakladatelství Avatar má vydání všech svých titulů smluvně a náležitě právně ošetřeno. Poštval na vedoucího nakladatelství Avatar psychicky labilního, agresivně vystupujícího svého obdivovatele (nactiutrhání, výhrožování i fyzickým násilím), který ač knihkupec mj. nazval vydání knihy Eduarda Tomáše v nakladatelství Avatar „sprostou krádeží“, aniž by měl nějaký důkaz. Dále inicioval sprosté dopisy a petice členů své sekty, jak on rád říká „naší skupiny“ (paní a slečna Šilhánová, pánové Bešorna, Vomela), lživě pomlouvající nakladatelství Avatar.
M. Tomáš k tomu dodává: „Poté, co byl majiteli nakladatelství Avatar pan Vacek upozorněn, že se dopouští porušování autorského práva a vyzván aby svého protiprávního počínání zanechal, zareagoval lživým obviněním, že v případě některých námi vydaných knih, jež se týkají Ramany Maháršiho, jsme prý porušili autorská práva. Odepsali jsme panu Vackovi, že vše můžeme dokladovat řádně uzavřenými smlouvami. Nejen se Jiří Vacek neomluvil, ale napsal na svém veřejném webu o mé mámě Míle Tomášové, že prý jej učila krást brambory, pak napsal lživý udavačský dopis (zdaleka nebyl první), obviňující nakladatelství Avatar, a inicioval sprosté pomlouvačné petice svých oddaných namířené proti nakladatelství Avatar, čímž se ještě pochlubil na svém webu. Nějakou paní ani slečnu Šilhánovy neznám, a pány Bešornu a Vomelu také ne a od špíny a sprostot v jejich udavačských dopisech se plně já i všichni mí kolegové zcela distancujeme. Jejich lživá udání a všech, kteří jsou pod lživým udáváním podepsáni, stejně tak jako lži, urážky, nactiutrhání a pomluvy Jiřího Vacka – jež nemá pro své pomluvy důkazy, jakož i urážky pánů Blažka, Dymanuse aj. mohou být projednávaným předmětem případného soudního sporu. Samozřejmě největší morální odpovědnost zůstává na panu Vackovi. On však své prokázané lži opakuje dál.“
Patrně duševně narušený Jiří Vacek (možná znaky paranoidní schizofrenie s projevy sebelítosti, narcismu a agresivity, není vyloučeno, že se projevilo několikaleté užívání LSD) není sám, ale z některých jeho labilních a psychicky nevyrovnaných obdivovatelů se podle všeho stali a stávají agresivní psychopati se sklony k asociálnímu chování. To je z psychologického hlediska zjevné. Je příznačné, že Vackovi věrní se nezdráhají dopouštět amorálního, asociálního, útočného jednání v rámci tzv. obrany svého gurua Vacka proti jeho odpůrcům, aniž by tito Vackovi odpůrci je vůbec znali, kontaktovali je a měli s nimi jakýkoliv spor či vůbec vztah. Copak nějaký opravdový duchovní člověk, opravdový duchovní mistr, mudrc, by něco takového podnikal? Jen takový člověk, jak smýšlí sám a jaký je sám, vede své bližní k tomu samému. Knihkupec, jednající s veřejností, obviňuje bez důkazů nakladatelství Avatar (jehož pracovníky nenazve jinak než „avateřisté“ či „vejlupkové“, přičemž jej nikdo z takto jím oslovených nezná) z krádeže autorských práv a vyhrožuje „osobním vyřizováním účtů“ vedoucímu onoho nakladatelství, jindy správce meditační klubovny (jakési Vackovy organizace nazvané MKDS), jež by zřejmě měl být duchovní osobností, píše na adresu M. Tomáše „blbeček“ a „hovado“, zřejmě jenom proto, že M. Tomáš brání své rodiče před Vackovými dehonestacemi (čímž celý spor prokazatelně započal), přičemž píše nepříjemnou pravdu o panu Vackovi a onoho „správce MKDS“ vůbec nezná. K takovému amorálnímu a asociálnímu jednání a útokům Jiří Vacek své nejbližší vede. Proč? Protože sám je takový.
Jiří Vacek, který nejednou zastrašuje a planě (neboť věděl, že by spor prohrál), podle našich informací, vyhrožoval pracovníkům nakladatelství Avatar soudem, se prokazatelně (!) v nejednom případě dopustil zcizování a lživého pomlouvání a inicioval sprosté pomluvy. To vše dohromady s předchozím, s jeho amorálnostmi, křivou, nečestnou, podlou a zbabělou povahou, spolupráci s komunistickou StB sice přímo neprokazuje (archivy v tomto směru zatím nepromluvily, což ale také může znamenat, že o žádnou „oběť komunistického režimu“ nejde; možná, že čas odhalí víc), ale připouští. Co je Jiří Vacek zač, je však naprosto zjevné a pomocí věcných nezvratných důkazů prokázáno. Pokud je Jiří Vacek něčí obětí, tak jen a jen své vlastní nevědomosti, pošetilostí a křiváctví, svého darebáctví. Nikomu jinému než sobě nemůže dávat vinu. Jak říká M. Tomáš: „Důležité je, co je člověk zač, jaký doopravdy je. Opravdový mistr by nebyl takový vzdychající a přitom podlý a zákeřný ubožák, který zastrašuje, vyhrožuje a něco ze sebe dělá. Přinesená lidská oběť vypadá jinak, znamená čistotu charakteru nebo má-li přinést vykoupení, tak jeho očištění. Nikoli darebáctví, nikoli amorální a asociální chování. Který opravdový duchovní mistr by inicioval štvavou kampaň svých obdivovatelů proti nějakému člověku? A když už tito jeho obdivovatelé popustí otěže své amorální a v některých případech až asociální agresivitě, vůbec je nezajímá, že se vkládají do sporu, který není jejich sporem a bojují za pana Vacka proti lidem, které vůbec neznají a oni neznají je a ani je nezajímá, že spor s těmito lidmi vyvolal a stále jitří pan Vacek. Dokonce někteří mají tolik drzosti psát ve svých sprostých útocích ještě dotazy: „Co by tomu řekli Tomášovi?“ A na to, že by bylo třeba lepší vyjít spolu se všemi v dobrém, většina ani nepomyslí. Proč? Protože to lepší, co je v nich, co by naopak měli v sobě pěstovat, je zakryto nevědomostí, hloupostí a třeba i fanatismem a v některých případech záští a agresivitou. To je bohužel velmi na škodu. Zvláště u duchovních lidí. Ani nevědí, jak si sami sobě mnoho škodí. Nebo jde konkrétně o podlého člověka, který navštěvoval Tomášovy a nyní zverbován panem Vackem, se přidává na jeho stranu, jakoby ani nevěděl a nechtěl vědět, že spor začal pan Vacek.“
