aneb kdo je hlavním rozkladným činitelem Vackovy sekty?
Martin Pařík
Jiří Krutina nevědomky svým destruktivním vlivem ve skupině „vnitřního náboženství“ Jiřího Vacka prospívá některým jejím členům, neboť jim usnadňuje cestu k vnitřní i vnější emancipaci, k uvolnění sektářských pout. Není žádným tajemstvím, že pan Krutina, víceméně oficiálně ustanovený hlavní pokračovatel svého unaveného tchána, je pro část přívrženců J.Vacka těžko akceptovatelným věrozvěstem. Jednak kvůli poněkud násilnému prosazování kašmírského šivaismu, jednak, a to zejména, některé Vackovy přívržence znechucuje sebestředností, ctižádostivostí a povýšeností, s nimiž usedl na následnický trůn po bok svého slovutnějšího rodinného příslušníka. Leckteré posluchače či čtenáře odrazují Krutinovy afektované projevy a komplikované výklady, jimž prostě nerozumějí (a to pomíjím duchovní scestnost jeho výplodů). Nelze se divit, že hradba obdivovatelů Jiřího Vacka chránící jeho satguruovství doznala díky vynucenému Krutinovu sebeustanovení puklin, které se povážlivě rozrůstají, což ostatně vyplývá ze stmelovacích výzev obou pánů. Boží mlýny pracují, trhliny ve „zdi“ se zvětšují a k jejich zacelení je zapotřebí vyhledávat nové bojovné čély, což není tak jednoduché. Pravda dříve či později vyjde na povrch. Koneckonců se tak děje i v souladu s učením Ramany Maharšiho, a nejen jeho, že vše, co vzniklo, musí zaniknout, jen Nezrozené trvá.
Vzestup a působení Jiřího Krutiny je pro udržení Vackovy skupiny asi tou nejhorší alternativou, pro odhalení pravdy o nahém králi je ovšem zřejmým požehnáním.
