Martin Pařík
Ve snaze odvrátit provalení totální nekompetentnosti k úloze satgurua, již si sám přisoudil, chrlí Jiří Vacek různé štvavé články, předstíraje, že obsahují pravdivou, věcnou a slušnou argumentaci.
V příspěvku http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/aktuality/ad_-kv_-m_-parik_-9_-8_-2010_-zaskodnik-j_-vacek, který je reakcí na článek M. Paříka http://kauza-vacek.blogspot.com/2010/08/zaskodnik-aneb-komu-skodi-jiri-vacek.html tvrdí Jiří Vacek následující:
„KV ve svém úvodním prohlášení slibuje, že „bude bránit čtenáře proti mé desinterpretaci učení duchovních mistrů a lžím“.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Jen si vymýšlí pomluvy mé osoby a věcnou diskusi bez urážek o nauce nezveřejnili ještě ani jednu. Například tvrdí (rozuměj M. Pařík), že jsem se bál kritizovat Tomášovy, dokud žili. To je podle nich obrana učení duchovních mistrů. Navíc lžou, neboť jak si může snadno každý ověřit, své rozdílné názory na některé výroky Tomášových, jsem zveřejnil vícekrát ještě v průběhu jejich života..“
M. Pařík ovšem napsal něco principiálně jiného:
„Kdyby E. Tomáš žil v době, kdy J. Vacek začal s jeho dehonestacemi a hlavně s dehonestacemi Míly Tomášové, Drtikola aj., nepochybuji, že by si to šel při své rovné povaze s Vackem vyřídit osobně a rázně, pokud by to dříve neudělala paní Míla. Zde hledejme pravý důvod, proč pan Vacek začal s dehonestacemi manželů Tomášových až po jejich smrti. Během života by si nic takového nedovolil, na to je příliš zbabělý.“
Jestliže v některých knihách vydaných za života Tomášových Jiří Vacek publikoval své některé kritické výhrady vůči názorům Tomášových, jednalo se sice o nejapné a diletantské názory, ale měly formálně charakter spíše kritiky. V dílech šestém, který vyšel v roce 2002, kdy E. Tomáš odešel (Míla již rok nebyla na světě) a hlavně v díle sedmém a dalších se jednalo o zcela otevřené dehonestace čili o urážky, pomluvy a zneuctění, což jsou významy slova dehonestace, viz. kupř. že údajně Eduard Tomáš zradil jógu a nevěřil tomu, co učil. Že v Lucerně bez účasti E. Tomáše vládla prý „hospodská atmosféra“ – tuto pomluvu přejal od svého donašeče, protože Vacek sám v Lucerně tehdy nebyl, jelikož přestal od Míly Tomášové dostávat zdarma vstupenky. Další dehonestace jsou zachyceny ve výborech z Vackových citátů otištěných na KV.
Ve stejném článku ještě Vacek píše:
„Pan Pařík pomlouvá i Edu Tomáše, když mu podsouvá, cituji „že by si to šels Vackem vyřídit osobně a rázně“. Podsouvá nám Edu jako násilníka, který si to s oponenty svých názorů vyřizuje „ručně“. Pevně věřím, že Eda nebyl nesnášenlivým násilníkem, jak jej Pařík líčí, ale snášenlivým, slušným člověkem. To, že Eda ani Míla nepřišli si to se mnou „vyřídit“, což Paříka opět usvědčuje ze lhaní!“
Zde Vacek rovněž překrucuje skutečnost. Z „osobně a rázně“ udělá „ručně“ a je dost pravděpodobné, že v příštím článku napíše rovnou jen „ručně“ a když se ohradím, že jsem toto nenapsal, řekne, že to čtenář najde někde ve Vackových pamětech (jako např. domnělé Paříkovo tvrzení, že „komunismus je ušlechtilá idea“), a když se to nenajde, napíše, že se Pařík točí na tom, ať Vacek ukáže, „kde to řekl“, ale že to nakonec není podstatné, koneckonců je možné, že to napsal kdosi jiný.
Toto jsou další dva příklady demagogie a zkreslování faktů v podání pana Vacka, které vyúsťují do zcela regulérních pomluv a dehonestací.
