Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
Ekonomické myšlenky
„Každý má u mne [tj. u Jiřího Vacka] naprostou svobodu.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 82)
x
„Dan i Maruška …měli možnost pobývat v přítomnosti satgurua (Vacka, pozn. red.) a čerpat neomezeně jeho pomoc a její účinky … toto vše, tato milost se jim zdála málo. Jen zaslechli, že do Čech přijedou dvě ženy v oranžovém rouchu udělovat šaktipad za 108 dolarů, ihned bez mého souhlasu na setkání odjeli si jej koupit… prokázali naprosté nepochopení nauky, základní nedostatky v rozlišování a naprostou neúctu až pohrdání k Já sadgurua. Nejen se nezeptali na můj názor, ale byli přesvědčeni, že se na něj ani nemusí ptát… protože si mohou dělat, co chtějí… Marušku ani Dana nenapadlo, když mají tolik peněz nazbyt, aby podpořili svého mistra ve vydávání duchovní literatury, kterou vydávám vlastním nákladem a prakticky bez sponzorů, ač by taková pomoc vlastnímu mistrovi měla být samozřejmostí a na prvém místě.“
(Rady na cestu, str. 190-191)
***
„ Opět jsem si ověřil, jak jsou naše týdenní semináře levné… a přece se některým výtečníkům zdají být drahé… a šťourají se v ekonomických záležitostech, ač jim do nich nic není.“
(Jak jsem hledal… 6, str. 114)
x
„Samozřejmě , ti co dávají přednost meditaci před povídáním, by Lucernu nenaplnili… ekonomický pohled je zřejmý: na straně jedné 80 meditujících, na straně druhé 2500 účastníků za dvojnásobné vstupné…“
(Jak jsem hledal … 6, str. 74)
***
„Zájem o naše knihy se stále udržuje značný, takže můžeme v jejich vydávání pokračovat dále. Musím zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že nejsem podnikatel, nemám podnik, ale autor, který vydává své práce vlastním nákladem. Také se chováme značně „neprofesionálně“… Knihy čtenářům neposíláme na dobírku, přikládáme složenku na zaplacení… To jsou ty naše „nekalé praktiky“, jak píše pan Pařík.“
(Jak jsem hledal… 10, str. 125 , pro přesnost: Pařík napsal „jeho podivuhodné ekonomické jednání“, a to ve zcela jiné souvislosti.)
***
„Tak se pro některé hledající stává odběr mých knih kamenem úrazu. Jim je líto dát za ně do roka pár korun, mně je opět líto jim pomáhat. Každý si ponecháme své. Oni své peníze, Já své Já.
(Jak jsem hledal… 11, str. 111)
***
„Mirka...si uvědomila, jak je voda drahá. A začala počítat: k Vackům chodí týdně asi 40 lidí na meditaci, za měsíc přes 160, spotřeba vody (WC, mytí rukou, mytí nádobí, vaření čaje, mytí zablácené předsíně) odhadla, vynásobila cenou a vyšlo jí pár set korun za měsíc. Mimochodem toaletní papír není také zadarmo a doplňujeme jej často. Jsou i další věci.“ [Když už si pan Vacek musí stěžovat, co všechno jej jeho žáci stojí, měl by pro vyváženost dodat, že mnozí z jeho návštěvníků u něj v bytě nakupují knihy a nahrávky, zdarma mu pomáhají s růzými pracemi – vymalování bytu, stěhování knih z auta, práce na jeho chatě atd. To snad za těch pár toaleťáků stojí. Pozn. red.]
(Jak jsem hledal… 11, str. 146 nahoře)
***
„Jakou lepší karmu by si hledající mohl přát, než dostat knihu přímo od mistra nabitou duchovní energií? Ale jak si přeje, vyškrtneme ji ze seznamu neboli vyškrtneme ji z působení mistra.“
(Odpověď Evy Krutinové na žádost jedné ženy, která nechtěla, aby jí byly zasílány knihy, které si neobjednala, a aby byla zařazena na seznam automatických odběratelů. Jak jsem hledal... 10, str. 203 )
(na str. 205, Jak jsem hledal... 10, Jiří Vacek reaguje dopisem Marcelu Křivému:)
„…Každý má však přesně to, co zvolí. Pokud zvolí nesprávně, ať si stěžuje sám na sebe. Divím se, že ti vysvětlení Evy nestačilo. Dělá jen to, co rozhodnu.“
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
