Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
O meditaci a duchovní praxi vůbec
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )
„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)
„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )
„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )
„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)
„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)
x
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
„Medituji,, jsem na stezce od roku 1945…“
(Jak jsem hledal… 11, str. 263)
„Meditace byla výborná a šátečky plněné špenátem rovněž. Na těch jsem si pochutnával ještě druhý den ráno k snídani.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 233 a 234 )
„Na prvém místě sed snažím držet zuby nehty ve světle a vědomí Já jsem. Zvláště mám málo bezprostředních zkušeností s dalšími světy kolem nás…“
(Jak jsem hledal… 6, str. 27)
„Paříkův článek vzbudil v mysli odezvu citovou i myšlenkovou. Jak se city a myšlenky objevovaly, tak jsem je zvedal do vědomí Já a nakonec jsem tam zvedl celou záležitost: odpovědět nebo nikoliv, co dělat? Odevzdal jsem vše vědomí Já a vyčkával.“
(Jak jsem hledal… 9, str. 205 )
„Posílal jsem šakti po cestě před námi, abychom šťastně dojeli.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 68 )
„Meditace s pokročilými je mnohem snadnější. Nemusím se tolik dřít.“
(Jak jsem hledal… 11, str. 52)
„Proto jsem dělal, co pravý učitel má dělat. Učil jsem druhé tichem. Meditoval jsem s nimi tak, že jsem spočíval ve vědomí Já jsem a čekal, zda pochopí. Nevím, jestli do sametové revoluce pochopil vůbec někdo. Kdo by také hledal mistra v nějakém Jirkovi..
Věren pravdě o učení tichem, jsem odmítl kariéru duchovního řečníka, kterého uctívají velké davy. Řídil jsem se pravdivým názorem Mahárišiho: „Lidé přicházejí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako přišli.“ Místo toho jsem trval na meditacích. Ty sice nepřinášejí velké finanční zisky jako populární přednášky ani obdiv davů…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Já jsem měl vždy největší zájem a radost získávat od svých učitelů… co nejvíce duchovního poučení a síly.“
(Rady na cestu, str. 192 )
„Nevěřte těm, kteří tvrdí, že každý má svou cestu. Je jen jedna cesta, která buď vede k Bohu nebo od Boha.“
(Rady na cestu, str. 232)
„Meditace není jen prostředek, ale cíl sám.“
(Rady na cestu, str. 245)
„Když je u nás meditace doma ve středu večer, také si pustím televizní zprávy. Nevím, proč bych měl o ně každou středu přicházet po celý rok… Nejsem na televizi závislý. Na seminářích ji nevidím celých 14 dní. V Praze patří k dennímu životu a je dobré vědět, v jakém světě žijeme. Do božskosti božího díla má velmi a velmi daleko. I to je důležité duchovní poučení: abychom nezapomněli, že žijeme v nebožském, od Boha odpadlém světě…
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 29)
„Meditace byly bezvadné. I po tlačence.
(Jak jsem hledal… 9, str. 180)
x
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
( Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal… 11, str. 67 )
(Jak jsem hledal… = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
