Pro ty, kteří snad nečetli dílo Jiřího Vacka dost pozorně či vůbec a mají zájem poznat rub jeho veřejného působení, jsme připravili opakování cyklu výroků tohoto muže, jenž se považuje za duchovního mistra.
O skromnosti, pokoře, soucítění, nezištnosti a odevzdanosti
„ Je pozoruhodné, že Marcel, který nám sám od sebe zřídil internetové stránky, rovněž sám od sebe do naší adresy vložil „satguru“. Tak někdy šakti poučuje…“
(Rady na cestu, str. 186)
„Za prvé: když jsem se dozvěděl o Ammě, byl jsem již mistrem. Měl jsem poznání sebe.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 185 – 186)
„Na Morávce se ke mně také konečně přihlásil fotograf, který na jedné Aldeje pořídil snímek mých očí, ze kterých vychází zřetelně světlo… Těšil jsem se, že konečně dostanu negativ. Velmi mě (Jiří Černý ze Stříbra, pozn. red.) zklamal: „Nebyl jsem si jist, zda jsem při fotografování neudělal nějakou chybu, tak jsem dal negativ k přezkoumání jednomu výzkumnému ústavu a oni jej ztratili.“ Jaká škoda. Důkaz o skutečném zázraku se ztratil.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 193)
„Za tohoto stavu nevidím důvod, proč takovým lidem pomáhat. Škoda síly, času, námahy i únavy. Koho by bavilo namáhat se zbytečně?“
(Jak jsem hledal... 7, str. 205)
„Tak celý seminář jen potvrdil, co říkám. Kdo upřímně hledá pravdu…má u nás v knihách, ve společných meditacích a seminářích, vše, co k praxi potřebuje a je naprosto zbytečné a dokonce škodlivé (!), pokud se rozptyluje hledáním jinde s nadějí, že snad nalezne „něco lepšího.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 256)
„Karel Kreizel … říká, že za vše dluží mé pomoci. Takový vděk a skromnost mě těší… není mnoho těch, kteří takto jasně chápou a jsou ochotni se i jasně vyjádřit…Karel je dalším důkazem, jak je důležité vzít mistra takového, jaký je, nekritizovat jej, jedno zda oprávněně nebo nikoliv…“
(Jak jsem hledal... 9, str. 47 nahoře)
„Působím již dost dlouho, aby každý, kdo upřímně hledá, věděl, oč jde. Když neví, pak jen proto, že jej ovládají síly nepřátelské Bohu.“
(Jak jsem hledal... 9, str. 210)
„Po skončení Morávky jsem se dozvěděl, že jedné účastnici bylo líto, že se ke mně nechodí po kolenech pro požehnání…a navrhovala něco takového zavést na Morávce. Netoužím, aby někdo ke mně přistupoval po kolenech, ale ani nerad sám před někým klečím… Dobrý a přátelský vztah k mistrovi a otevřenost k jeho vyzařování jsou rovněž nezbytností… v opačném případě nic nečekejme… Kdo si neváží mistra a jeho pomoci, neváží si ani Boha a sám se odsuzuje do vlády nebožského ega nad sebou…Pro takové platí plně: nejsou mě hodni a berou nehodně. Tím se vylučují z mého království. Všichni takoví a zejména ti, kteří mistra místo vděčnosti očerňují, jsou doslova zvrácení…“
(Jak jsem hledal... 11, str.168 - 169)
„Jak jsem byl udělán mistrem .(název kapitoly)…Nikdy mě nenapadlo, že někdy budu takovou „vzácnou bytostí“, i když někteří v mém okolí již v období mého hledání něco takového tušili. Vzpomínám si, jak mě jednou Jirka Navrátil na jeden dotaz odbyl: „To není důležité“. Pan Čech mu odpověděl: „Pro toho, kdo jednou bude mistrem, je důležité to vědět“… Nikdy jsem netoužil být mistrem… Jak vím, že jsem onou „vzácnou bytostí“, skrze kterou se projevuje šakti? Vnitřně jsem šakti využíván, jak říkám, jako „komín“, kterým někdy procházejí odtělené bytosti k Bohu. Zevně šakti mi organizuje společné meditace a semináře. Nabídky na ně přicházejí samovolně bez mého popudu. Takové činnosti organizuje šakti za mne a já jen často udiveně přihlížím, co vše si dokáže vymyslet. Nejpodstatnější samozřejmě je vnitřní působení na naše přátele… mou osobnost šakti používá k jejich poučování a vedení… Ti, kterým je toto působení šakti trnem v oku, jejich líčení (písemná svědectví čélů o jejich duchovních zážitcích s Vackem ve snech, vizích a při meditaci) posměšně nazývají „vynucenými dopisy“. Tím odhalují své nepřátelství k šakti... Jsem mistrem a současně jím nejsem. Jakýkoli pocit „já jsem mistr a druzí jsou žáci“, já jsem výš a oni níž, chybí…“
(Jak jsem hledal... 10, str. 180-181)
„Nejsem na svých příznivcích existenčně závislý ani nepotřebuji nějaké klanění. Kdybych chtěl, mohl bych je již dávno zavést.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 183 dole)
„Panu Paříkovi se nelíbí, že zveřejňuji dopisy přátel s jejich duchovními zkušenostmi. Nazývá je „vynucenými“. Pravda je, že většina dopisů přichází z popudu hledajících…“
(Logicky tedy alespoň část adorativních a obranných dopisů přichází z popudu Jiřího Vacka – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 187)
„Na poslední srpnové Morávce Pavla M. přede mnou při závěrečném loučení přede všemi poklekla. Je velmi vnitřně citlivá a to co ve mně zahlédla již dříve, ji přivedlo k úžasu, jak málo lidé zevně oceňují, co jim moje osobnost přináší. Proto ono pokleknutí.“
(Jak jsem hledal... 10, str. 200-201)
„...nikde jsem se nedočetl, že by někde dokázalo společně 2 hodiny meditovat tolik lidí a s tak vysokou duchovní úrovní. Něco takového je zcela výjimečné v celém světě.“ (skromně o meditaci na Novotného lávce, jíž se zúčastnilo 120 lidí – pozn. red.)
(Jak jsem hledal... 11, str. 52)
„Nevěřte učitelům, kteří soucit s trpícími a pomoc jim prohlašují za naši nejpřednější povinnost. Není pravda, že trpí nespravedlivě a že jsme povinni tuto nespravedlnost napravovat. Pravda je přesně opačná: utrpení každé bytosti je dáno její vlastní karmou… Rozhodně není naší povinností vzdát se vlastního oprávněného prospěchu ve jménu pomoci druhým .“
(Rady na cestu, str. 236 - 237)
„Nemám žáky, protože zde není žádné moje, ale pouze duchovní přátele, se kterými se dělím o své zkušenosti a které vystavuji vyzařování Já.“
(Rady na cestu, str. 240)
„Přicházejí nemoce, jsme vykrádáni, něco se nezdaří, ale to vše nějak více či méně zapadá do Já.“ (A co zapadá do Já méně? – pozn. red.)
(Rady na cestu str. 240)
„Milovat druhé více než sebe je nemoudré, a také se nevyplácí a to nejen nám, ale ani druhým.“
(Hlavně, že se to vyplácí J. Vackovi – pozn. tred.)
(Jak jsem hledal... 6, str. 35)
„Přiznám se bez mučení, že slovo „odevzdanost“ nemám příliš rád a na rady, že „máme vše odevzdat“, se dívám s podezřením.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 259)
„Jste největším mistrem, který kdy v této zemi žil. A těžko najít někoho s tak praktickým a ostrým rozlišováním i mimo naši zemi.“
(Pavel G. na adresu Vacka, Jak jsem hledal... 11, str. 67)
„Nejúčinnějším prvkem zůstává mistrovo vyzařování. Bez jeho přítomnosti a osobní poslušnosti je jen těžko uskutečnitelná. Odevzdanost v tomto případě chápejme doslova jako naprostou poslušnost bez uplatňování vlastní vůle. Pouhý obecný postoj odevzdanosti je málo.“
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 79)
„Stezka je boj až do samého konce, ve kterém se milost nedává.“
(A co „vyzařování Já“ satgurua Vacka? – to není milostí? – A nebo: „Působení šakti v mé blízkosti je obzvlášť silné“, pozn. red.)
(Život a učení Ramany Mahárišiho, str. 98)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)
