Alexandr Popov
Jóga je nijaká (kdyby nebyl nikdo, kdo by ji dělal, nebyla by vůbec), a tak aby nějakou byla, musí ji někdo dělat – a pak je přesně taková, jak (a jaký) člověk ji dělá. Je mnoho jóg, není jen jedna, je jich tolik, kolik je zájemců – navenek identickou metodu každý chtě nechtě praktikuje dle svých možností, schopností, chápání, dle (svého) vidění sebe a světa. Proč tedy myslíte, že jóga je nějaká konkrétní a že já tvrdím, že je blud? To je přece trapná, směšná lež. Jóga je bludem tehdy, když ji dělá někdo jako jste vy – notorický pomlouvač a lhář, člověk zahleděný do své domnělé důležitosti, nedotknutelný, nekritizovatelný, sebou opojený omezenec. Ano, omezenec. Konáte jeden špatný skutek za druhým, kdekomu vyhrožujete karmou – a na sebe nevidíte, sebe máte za vyloučeného (tj. nedotknutelného) z Božího řádu. Nebyl z něho vyřazen ani Gautama Buddha, i on – bez účasti – dožil svůj osud, aby se naplnila (vyrovnala) karma. Jak byste z něj mohl být vyčleněn vy, člověk plný negací, agresivity, plný aktivních lidských tužeb a sklonů?
U nekonečně propírané a vámi uměle vyvolané otázky zádušní mše za E. Tomáše pak rovnou napíšete (zalžete!), že jsem přiznal, že jsem ji objednal já, A. Popov. Nic jsem neobjednával a neorganizoval, ani nikdo další z Avataru, nebyl to ani náš nápad, bylo nám to (tak jak by to bylo zcela svobodnému E. Tomášovi) v podstatě jedno. Samozřejmě vím, koho to napadlo a proč ji celebroval (mimochodem zcela nekatolicky, s velikou úctou k zemřelému) T. Halík. Byla to docela nevinná, tichá akce, lidé přicházeli, pohrouženi, někdo položil kytičku, někdo chvíli poseděl, celebrující kněz řekl pár neformálních slov – byla to spontánní meditace, příležitost, aby se E. Tomášovi poklonili i ti, kteří nemohli být na jeho pohřbu. Jak to souvisí s vaším militantním, arogantním přístupem k E. Tomášovi a katolické církvi? A tohle nebyla akce katolické církve, bylo to setkání lidí na tradičním místě, pocta velikému člověku, který si nikdy neosoboval myšlení, že je mistr, který vždy uhnul ostatním, aby mohl být posledním. Chvála Bohu, že tam nikdo jako vy nebyl.
K ostatním pomluvám a lžím – ani se mi nechce psát a vyjmenovávat odstavec za odstavcem a upozorňovat: lež, překroucené tvrzení atd. atd. Když vašim příznivcům to, co děláte a tvrdíte, vyhovuje, když jim to dělá dobře, je to jejich věc, věc jejich prohloubenosti, charakteru. Boží svět je dokonalý, tak jako je dokonalý sám Tvůrce – vždyť je to On sám! Nic na tom nezmění vaše nechápání hlubiny jsoucnosti, odvracení se od ní k zevnímu – třebaže to označujete za duchovní. Kategorie, techniky, osobní vztahy, přirovnávání se ke komusi, odvolávání se na kohosi, antagonismy, sebeobhajoby a pomluvy, tedy vše, na čem je založeno vaše „učení“, jsou jen zevní projevy a okolnosti. Připomínáte lodivoda, který vytáhl svou loď na souš a veslaře (své přívržence) nechá usilovně veslovat v blátě; někteří občas pootočí hlavu k řece (důsledek jejich opravdovosti) a z dálky zahlédnou její vody – víc nic, dál je nepustíte. Přinutíte je děkovat vám za tuto zkušenost a tedy obrazně řečeno odvrátit hlavu od tiché řeky nekonečna.
A přece je Boží svět dokonalý. Vaše arogance, omezenost a zlá mysl, Buddhova nauka, spěchající lidé, bolest (i když se nám v tu chvíli nelíbí) a radost, vše je na svém místě, vše je On. Že to odmítáte chápat, je pouhá zpupnost. I ona je (v řádu věcí) dokonalá. Je mi vás líto.
P. S. Většina zkušeností vašich příznivců jsou jen (jak říkal jeden velký učitel) takové rachomejtle, soustředěná mysl prskne, aby překryla hlubší možnost – a odrazí se to do různé úrovně představ s trochou blaženosti. Vy ovšem nemáte ani to: „vyzdvihujete“ cosi, co zpupně označujete za Já, nad hlavu (jako by to byla nějaká věc, již může jedinec ovládat!) a obracíte se k tomu – přesně tak, jak to činí začátečníci nebo zkrachovanci hledající pomoc. Kdepak by notorický pomlouvač vzal duchovní zkušenosti!
