Miloš Tomáš
28) Na str. 153 se zcestně, přesto ve snaze dehonestovat, pozastavuje nad tím, že některým „příspívatelům“ JZ (?) nevadí vulgarismy užité na adresu skupiny pana Vacka a „důvtipně“ z toho vyvozuje, že tito „přispívatelé“ se domnívají, že svým ignorováním oněch vulgárních příměrů přispívají památce Tomášových. (Pan Dostál tuto věc trefně komentoval: Auro je sprostý na povrchu, Jiří Vacek uvnitř.) Nikdo z mých přátel, tím méně já, si nic takového nemyslíme a sami Tomášovi by vulgarizmy (byť užité k jejich obraně) odsoudili. Ti žili a uvažovali velice mravně, slušně a zdvořile. Jistě by se o jiné lidi ani v nejmenším zle neotírali, nedehonestovali by nikoho, nevylhávali by se. Proč naopak tímto stylem má potřebu psát pan Vacek, je zřejmé. Chce ponižovat a urážet přátele a ctitele manželů Tomášových. Užívá při tom s klidem lží a ostatních hanebných prostředků.
29) Na str. 153-4 se čtenářů ptá (jako by ti to mohli vědět): „Jsou tito zaměstnanci (Ministerstva vnitra) oněmi vlivnými známostmi, kteří již mají dost mého působení a chystají se mě zlikvidovat, jak mi vyhrožují?“ Nevím, a asi i většina čtenářů také ne, že někdo panu Vackovi vyhrožuje. A jak by asi mohli čtenáři takovou otázku panu Vackovi zodpovědět? Ten zde ani není konkrétní, jestli si ony výhružky zaměstnanců Ministerstva vnitra také nevylhal. Měl by uvést důkaz. Jedno je jisté. Pan Vacek se bojí o svou osobu. Tvrzení : „….jedním z účastníků útoků StB na nás byl i …Jiří Navrátil,…“ by měl rozvést.
Jiří Navrátil se ale třeba bojí lží pana Vacka, jako např. že to byl on, Jiří Vacek, kdo uvedl Maharišiho do českého prostředí, že prý to byl on, kdo seznámil Tomášovy s Maharišim, že před tím od Maharišiho nic neměli.
30) Na str. 154 uvádí, že nepíše svým nepřátelům. Koho tedy zastrašuje? Proč třeba se obrací k pánům Paříkovi a Dostálovi slovy: „Nuže pane Paříku, Dostále“, nebo takto k Tereze Vackové aj., které jistě nepovažuje za své přátele. Lže zde, že se neobrací ke svým nepřátelům, když o nich píše, např. „naši nepřátelé“. A samozřejmě ne pouze nepřátelé jeho, ale jestliže píše „naši“, tak jejich. Koho všeho vlastně?
31) Musím se opravdu smát, až za břicho popadat, když na str. 156 čtu další lež Jiřího Vacka: „Nikdy jsem nepsal, že jsem chudý důchodce.“ A kdo opakovaně psal: „Jsme jenom chudí důchodci…“ To nepsal pan Vacek, ale jeho vyzařování Já jsem?
Už ho vidím po Morávce vybalovat z auta klobásy a uheráky či peněžní dary, když dále čtu: „Duchovnost nás neživí na rozdíl od mnoha jiných.“ Opravdu neživí. Jeho živí dehonestace, lži, pomluvy atd., na což mu přispívají jeho důvěřiví obdivovatelé. Kdyby nedělal mistra, patrně by nebyly žádné bonboniéry, uheráky, langoše, ba ani nezbytné ptáčky u paní Alžběty.
32) Na téže straně čtu hanebný nesmysl (jak jinak než lež), je to páně inženýra perla první velikosti, skutečný klenot – pro některé čély tzv. věčná pravda: „Nejsem podnikatelem, zdůrazňuji proto, že podnikatel podniká pro zisk a je ze svého podnikání živ na rozdíl od autora, který vydává své práce vlastním nákladem“ (čili podniká).
33) Proč pan Vacek na str. 157 píše, že je za své vydávání špiněn stoupenci Tomášových? Není ta zaujatost vůči Tomášovým a jejich „stoupencům“ posedlostí? Tudíž nejedná se vážně o chorobu? Za žádné vydávání nikdo nikoho nešpiní. Za nactiutrhání, pomluvy, lži ale nikdo nemůže být pochválen. Termín „stoupenci Tomášových“ je pro zbabělce, jako je Jiří Vacek a jemu podobní, velmi praktický – dostatečně může dehonestovat, prakticky jak chce, a přitom nejde o nikoho konkrétního. Jako např. v dalším případě.
Kdo ze „stoupenců Tomášových“ oslavuje komunisty? Takové nehorázné obvinění by měl Jiří Vacek dokázat. Který ze stoupenců Tomášových oslavuje komunisty? Co kdyby mi to přišel říct přímo do očí. Jestlipak on s nimi nespolupracoval, když napsal 100 samizdatů prakticky za jejich asistence, když čelil neustálým výslechům, domovním prohlídkám, sledování, vyhazovům z práce, soudům atd. Pokud skutečně tomu všemu tak bylo, jak se rád chlubí, že čelil všem těm věcem, tak byl velmi sledován a psal ony samizdaty s estébáky za zády. Anebo mu to umožnili?
34) Prý „….pan Dostál …píše, že se…hodlá spojit s StB, aby nás zničil.“ Dá se pochybovat o tom, že by pan Dostál toto napsal, StB totiž už není. O tom, že Jiří Vacek sprostě lže, je však nepochybné. Možná se to panu Vackovi zdálo, nebo to pan Dostál panu Vackovi psal, ještě když vytvářel ty samizdaty. Ono napsat 100 samizdatů, když člověk chodí do práce, sedí u soudu pro rušení socialistického soužití, nebo u výslechu, věnuje se estébákům během domovní prohlídky, ví, že jej sledují, hledá si nové zaměstnání atd…..to přinejmenším po několik let nespí. To pak ta meditace musí vypadat! A koho že by „nás zničil“? Náš národ, nebo pana Vacka a jeho rodinu, nebo jeho sektu?
35) A už zase posedlost Tomášovými (na str. 157). Proč, když pan Dostál o nich vůbec nepsal? „Skoro to vypadá, že si myslí, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků…..pomlouvají a lžou…soudnému člověku…..“ Pan Vacek soudný není. Vypadá to skoro spíš jako pomatenost, posedlost. A hle, najednou ví, že estébáci jsou bývalí? Má pan Vacek nějaký racionální důvod psát, že by si někdo mohl myslet, že Tomášovi potřebují pomoc bývalých estébáků? Asi by se měl mistr sprostot i za toto omluvit. Už nejen Tomášovým, ale i panu Dostálovi.
36) Na str. 159 zmiňuje emigraci „paní nebo slečny Maríči“, alias Julie Kadlecké alias Jiřiny Dostálové alias Zuzany Takáczové. Kde asi byla v oné emigraci? V psychiatrické léčebně nebo ve vězení?
Na téže stránce se dočkáme ještě další perly, která by se však vůbec neměla brát na lehkou váhu: „…útoky mají právě tento cíl: Zastrašit a zlikvidovat ty, kteří mají jiné názory než oni.“ Má toto být další skrytá výhrůžka? Tak proto mi vyhrožoval „plnými důsledky“ v rámci cíle svého útoku. Proto ono nabádání přátel, iniciování útoků. To je vlastně pravda, zastrašování zřejmě bylo předzvěstí těchto útoků. Ještě štěstí, že se mne pan Vacek třeba pomocí ochotných čélů nepokusil zlikvidovat; kdysi napsal: „Co není, může být; můžu být rád, že mne ještě nepřišli zbít.“ Je mi jeho mozku líto, nechtěl bych takto uvažovat.
A aby toho nebylo málo, přidá doušku. Chcete zřetelnou lživou pomluvu? Tady je: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů bylo kolem Tomášových víc.“ Z jakého doslechu, jakých konfliktů? Nebylo jich víc, ale nejméně o jednom se pan Vacek nemusel dozvídat z doslechu; byl jeho aktérem. Mimochodem zůstal po něm (po vyměňování žárovky - a to byl ještě zaměstnán v žárovkárně Tesla Holešovice) v bytě mých rodičů dosud rozbitý skleněný lustr.
37) Na str. 162 má potřebu autor uvádět, že „…pan Pařík není z Boha.“ K tomu není ani třeba komentáře. Z čeho tedy je?
38) Na str. 163 dává najevo, jaký je láskyplný učitel, šiřitel šakti a Božího světla: „Se zlými lidmi, jako jste vy, je bezúčelné se o nauce bavit….“ Účelné je však rovnou dehonestovat, psát o nich celé kapitoly lží a pomluv. Jak je vidět, o nauce mu to tolik nejde. Kolik ty paměti, vydávané vlastním nákladem, budou mít dílů? Jen aby mu na to stačily finanční prostředky! Není to riskantní podnik pro člověka, který není podnikatel, ale autor, který vydává vlastním nákladem?
39) Str. 168, už je to tady: „Z čeho bych platil náklady na vydávání knih….je to zřejmě moje starost.“ A koho jiného? No právě, proto je třeba shánět peněžní dary, jako měla být např. ona „samozřejmost“ 108 dolarů od Dana Moravce. Pan Vacek píše: „Nejsem podnikatel“, „Jiří Vacek není mistr“, „Zásadně nepomlouvám“, „Nikdy jsem nikoho nekritizoval“, „ Nic nechci, nic nepotřebuji a nic nepožaduji“, a přitom ale prokazatelně podniká, mistruje („Mistrování je těžké, guruování není legrace“), pomlouvá, kritizuje, chce, potřebuje, požaduje atd. Kdo je tedy tím podnikatelem, mistrem…..? Kdo? A jak dlouho bude ještě Jiří Vacek lhát, jak se mu zrovna hodí?
Všichni příznivci pana Vacka by se měli zamyslet, nač jdou jejich peněžní dary. Na dehonestace, pomluvy, lživá podsouvání….Není to škoda? Nemělo by být v knihách více duchovních textů?
40) Na str. 170 zase dehonestuje a lže: „Taktika Tomášovců…..jelikož nemají věcné důvody….“ Ale mají. Jistě jsem také oním Tomášovcem. Věcné důvody mám. K tomu, abych se bránil. Proti šíření pomluv, nactiutrhání, lhaní, podsouvání lží a lživých spekulací, překrucování a zkreslování, urážkám, ponižování…. Důvodů mám, jak je vidět, dost. A mí přátelé též. To buďte bez obav.
Navíc tyto naše věcné důvody byly vícekrát panu Vackovi předloženy a jak přibývá jeho sprostých útoků proti nám, tak úměrně tomu přibývá též oněch našich důvodů. Bylo by pošetilé si myslet něco jiného. Tak ať sprostě nelže.
41) Na téže straně mu opět nedá spát zádušní mše za Eduarda Tomáše. Chudák pan Vacek je tím už posedlý, ale přitom krajně drzý. Eduard Tomáš nepotřeboval za sebe nechat sloužit zádušní mši a nikdo z jeho přátel si to nemyslí. Ti, co sloužení oné mše dohodli, nejsou hlupáci, aby si mysleli, že zádušní mši sloužit E. Tomáš potřeboval, jak nehorázně pan Vacek podsouvá. Takové sprosté spekulace by si mohl odpustit. Co mu je stále po tom? Jak to, že se té zbytečné a hloupé vásany dosud nezbavil? Neměl by se raděj starat o to, až zemře on, co mu připraví jeho uctívači? Jak se s ním asi rozloučí?
42) Pan Vacek píše: „Mistr není osoba, ale vědomí já jsem.“ Proč se uctívači pana Vacka obracejí k jeho osobě jako k mistrovi? A on si to nechá líbit? Dokonce si v takových adoracích libuje. „Drahý mistře Vacku“ píší jeho obdivovatelé. Proč o sobě jinde tvrdí, že je mistrem („Jak jsem byl udělán mistrem“, „…již tehdy jsem byl mistr“, „mistrování je těžké“ apod. )?
43) Na str. 202 dokazuje, že on tím mistrem opravdu není. „Nevím, proč někteří mistři se zdráhají použít své síly na zlepšení svého tělesného zdraví…“. Chápu, že takovou otázku někde pan Vacek dostal a člověk na zevnější duchovní úrovni, tzn. méně duchovně vyspělý, na ni odpověď nezná. Ano, plno duchovních mistrů bylo vážně nemocných a nepomohli si (Maháriši, Rámakrišna, Terezie z Lisieux, Drtikol…). Odpověď na otázku však není složitá. Protože téměř pozbyli ego (jejich ego nemělo již žádnou sílu něco chtít), aby si ve svůj prospěch cokoli přivlastnili, nezáleží jim již tolik na jejich těle. Nejsou tělem. Nejsou již k němu (jeho potřebám, či snad žádostem) připoutáni. Pan Vacek si možná vzpomene na Mahárišiho slova: „Nejsem tělo“. Zároveň ruku v ruce, co se rozpouští ego, se vybíjí jejich karma. Jsou, žijí, v Bohu.
Jo, to byli mistři.
Tak jak je psáno v upanišadách: „Jím toho, kdo jí“, tak Rámakrišna jedl ústy všech bytostí, čili vzal na sebe jejich karmu (a tím lze též vysvětlit jeho fyzický stav na konci jeho života). Souvisí to s poznáním. Až pan Vacek správně pochopí a bude umět vyložit Eckhartova slova anebo třeba onen zen-buddhistický kóan „Jak zní tlesknutí jedné ruky“, tak tomu porozumí. To by bylo krásné, jistě bychom mu to a vám všem všichni přáli. Ale jak je psáno: „Bez pokory do Božího domu vstoupit nelze“, a to, jak píše, o žádné pokoře nevypovídá.
44) Na str. 219 se má pan Vacek potřebu vylhávat: „Neustále lžou i o urážkách Tomášových. Žádné nebyly a nejsou.“ To se mám smát, nebo protestovat? Je to trapné. Už jen když se dočteme o pár řádků zpět: „Z doslechu vím, že podobných konfliktů (jako snad údajné usilování o život jakési paní, nebo slečny „Maríči“) bylo kolem Tomášových víc“, nebo podsouvat někomu, že si může myslet, že se neobešli bez pomoci estébáků. Copak by Tomášovy taková sprostá lež neurážela? To si myslí? Stačí prolistovat tímto nebo jiným dílem pomlouvačného cyklu „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“ a pozorný čtenář, co znal Tomášovy, ony četné lži a urážky nepřehlédne. Je mi upřímně líto, že pan Vacek Boha nenašel a věřím, že se najde jednou v sobě.
45) Na str. 220 má pan Vacek opět potřebu lživě překrucovat moje dřívější vyjádření. Lehce jsem zpochybnil, že jeho samizdatů nemuselo být rovných sto, jak uváděl. On z toho udělal, že jsem se prý vyjádřil, že vůbec neexistují. Čili ješitného páně Vacka sprostá lež. Nyní má potřebu (po těch letech jeho chlubení) uvádět tabulku svých samizdatů, a jak je vidět, samozřejmě jich sto nebylo. Tak lhal. Lhal v případě, když uváděl, že jich je sto, a lže i v případě, když tvrdí, že jsem popíral jejich existenci. Mimochodem, v přehledu samizdatů Jiřího Vacka, zveřejněném až 16 a půl roku po listopadové revoluci v r. 1989 (?), jsou až nyní uvedeny letopočty, které tehdy uvedeny nebyly. Letopočty by prý „usnadnily StB vysledovat autora“…(?)
46) Proč píše na str. 226 za tabulkou s výčtem svých knih: „Toto vše podle pánů Dostála a Tomáše neexistuje.“ Vždyť nikdo nic takového nikdy netvrdil?? Proč to o nás šíří? Záští k nám a obdivem k sobě a ke svému dílu zatemnělý mozek. O mně a zřejmě i o panu Dostálovi je opět šířena lež.
47) Proč nás na str. 227 nazývá „Avataristé.“ Copak se neumí lépe vyjadřovat? Nejsme Avataristé ani akvaristé, a také ne páni z „Avatára“, nebo z „Avateru“, tím méně „Avátára“. To vše je (jen doufejme) při vědomí páně Vacka správném názvu, lživá reklama, na což je paragraf. Pan Blažek se svými „Avateřisty“ taky ukázal, co v něm dříme. A tak díky anonymní paní či slečně „maríči“(na „stránkách našich přátel“ zřízených evidentně pro její sprosté výlevy) a nyní i zásluhou pánů Blažka a Vacka lze také o serveru Jiří Vacek-Satguru hovořit jako pokleslém, na povrchu i uvnitř vulgárním..
Proč má potřebu celou kapitolku ještě nazvat: „Nedůvěryhodnost pana Paříka“, když dehonestacím pana Paříka věnuje zhruba polovinu textu ve svých pamětech? Neudělal jej snad dosti nedůvěryhodným? A navíc, nedůvěryhodnost pana Paříka nebyla prokázána, ale je již několik let prokazována (je prokazováno že lže, uráží, podsouvá atd.) nedůvěryhodnost pana Vacka.
48) Ježíšův citát: „Pokušení (zlo, utrpení) musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází.“ Je na pana Vacka a jemu podobné jako ušitý. Zkrátka, kdo seje vítr, sklízí bouři. To si skutečně pan Vacek myslel a patrně dosud myslí, že mu všechny jeho hanebnosti projdou? Následující slova pana Vacka jsou rovněž jak ušitá pro autora samého a jemu podobné. „…lhářům a pomlouvačům….pomůže už jen velké utrpení, které si sami připomínají.“ Ach, proto si stále pan Vacek stěžuje, vzdychá, projevuje nespokojenost, rozhořčení….? On si to sám připomíná. Já mohu jen připomenout, že termín „pomlouvač“ (poprvé jsem jej ve slovníku pana Vacka zaznamenal, když řádně podepsaného M. Dostála pod záminkou, že na sebe neuvedl adresu a telefon, obvinil, že je anonym a tudíž pomlouvač) naposledy užívali (kromě pana Paroubka) komunisté do poloviny 60. let a pak dočasně v normalizaci 70. let 20. století.
Pak ještě pan Vacek přidá moudro, jistěže o svých nepřátelích: „Pochopit, že zdrojem všeho zla jsou oni sami a nikoliv svět či Bůh, nejsou schopni.“ Zabedněnci.
49) Úvod kapitolky „Ego a odevzdanost“ začíná ihned výkladem nauky. Jde o hluboké moudro: „Odevzdat se znamená na prvém místě vzdát se toho, co není odevzdané Bohu a co odevzdanosti ega proto brání, což je samo ego.“ A duchovní učitel (pan Vacek) ihned navazuje: „Proč? Protože ego je totéž, co naprosté zrušení spojení s Bohem a odvrat od něho neboli opak odevzdanosti – naprostá neodevzdanost.“ Kdo navazuje spojení s Bohem?
50) Otázku ze str. 242 by si měli položit všichni příznivci Jiřího Vacka (včetně oné „paní nebo slečny Maríči“ alias Zuzany Takáczové, neboť od počátku dávala najevo, že je jeho velkou příznivkyní a ač pod různými pseudonymy, vždy byla u páně Vacka ve veliké milosti), především dámy Sobalová, Koubová, Pettingerová, pánové Ries, Rýznar, Kouba, Blažek a jim podobní, neboť se jich to týká, a taktéž by si svá slova měl zapsat pan ing. J. Vacek sám. „Co je vlastně jejich vůdce naučil, že se chovají takovým způsobem? Proč na sobě raději neuskutečňují jejich nauku místo projevování nepřátelství k druhým? Proč vidí zlo zevně, ale nikoliv tam kde je, v nich samých?“
V tomto poučení formou hádanky (klasická metoda výuky už od Sókrata) pan Vacek několikrát dokazuje, že jde o jeho skupinu. Stojí za povšimnutí 1) „vůdce“, který učí, 2) „jejich“ nauku – o „vůdci“ hovoří v množném čísle (což v evropském prostoru je v dnešní době již naprosto ojedinělé), 3) Projevování nepřátelství k druhým namísto uskutečňování nauky Ramany Mahárišiho a všech pravých mistrů. Jo, pane Vacku, kdybyste tu nauku Ramany Mahárišiho a pravých mistrů aspoň učil, ale jak, když jí nerozumíte a máte potřebu neustále sprostě dehonestovat druhé. Když „vůdce“, jak se nyní pan Vacek nazval (koho, to všichni víme), šíří lži a pomluvy, tak čélové cítí povinnost to také rozšiřovat. Ramana Maháriši by jistě neučil nějaké nepřátelství vůči druhým, nevylhával by, nepomlouval by…. Nabízí se otázky: Co skutečně tedy Jiří Vacek učí? Kdo je, jaký ve skutečnosti je Jiří Vacek? Nauku, kterou učil Ježíš, Maháriši a praví mistři v žádném případě neučí. Mistr, bůh…? Nesmysl.
51) Sprostota vůči Tomášovým ze str. 246: „Zda Tomášovi některé přispěvatele Jitřní země nenaučili nic jiného, lepšího než hlídat zabedněná okna v klubovně či bolesti Markéty?“ Je zřejmé, že Tomášovi ve své době neznali nějakou Jitřní zemi, natož její přispěvatele. Avšak poznali zřejmě nemálo osob, které později přispívaly na Jitřní zemi. Jednou z nich byla i Zuzana Takáczová (na Jitřní zemi Maríči nebo Julie Kadlecká, Jiřina Dostálová, Růžena Paříková a další) která Mílu Tomášovou (které v té době bylo tolik, jako je dnes panu Vackovi) opakovaně před svědky fyzicky napadla. „…..hlídat zabedněná okna či bolesti Markéty?“. Bzzz….nerozumím. Nevím a nezajímá mne, kdo je Markéta. Rozhodně jí přeji, aby jí ty bolesti přestaly a hodně zdraví. Proč by to Tomášovi dělali? Ti ani žádnou Markétu neznali, tím méně věděli o jejích bolestech. Pan Vacek často klade zcela absurdní otázky. Nejenom okna bývají zabedněná…. “Dejte dobrý pozor, abyste nebyli překvapeni, že se ze svých lží budete zodpovídat.“ Toto páně Vacka zastrašování, výhrůžka, je dalším z vrcholů jeho sprostých nehorázností. Dobře ví, že lže on. Tuto výhrůžku by mu věrní čélové měli vytisknout a v rámu pověsit nad postel. Zajímalo by mne, koho a jaké lži konkrétně měl na mysli.
mailto:kauza.vacek@gmail.com