pondělí 16. dubna 2007

Z díla Ing. Jiřího Vacka: Mistrovské dehonestace 3. část

Úvádíme třetí pokračování dehonestací, o kterých "mistrovská" osoba pana Vacka tvrdí, že nikdy nebyly a nejsou.

Bez komentáře:
Vybrali jsme pro Vás z díla Jiřího Vacka:
Mistrovské dehonestace 3. část



Já však nikoho nekritizuji, tím méně odsuzuji. Nepíši kritiku, ale vlastní životopis…“
(Jak jsem hledal... 6, str. 221 nahoře)

X

„Míla (Tomášová) zřejmě zavádí nová měřítka na chození s Bohem. Není jím dosažený duchovní stupeň, ale souhlas nebo nesouhlas s názory rodiny Tomášových. Uvědomuje si, co vlastně říká? Také zavádí nový slovník: nesouhlasný názor s Tomášovými = pomluva nebo nepěkná polemika. Osoba, která nesouhlasí = nepřítel, duchovní nula… Přednášky včetně duchovních působí zcela opačně: víří mysl místo, aby ji utišovaly. Proto Ramana Maháriši opakovaně tvrdí, že lidé z nich odcházejí takoví, jací na ně přišli, aniž by se nějak změnili. Jestliže zdůrazňuji tyto pravdy, nevím, proč všichni Tomášovi se na mne proto zlobí tím spíše, že se k Mahárišimu hlásí.. Proč se místo zlobení neřídí jeho učením? I kdyby byla pravda, že na jejich přednáškách účastníci meditují, což ve shodě s mými zkušenostmi není pravda, pak je pronášená přednáška jen ruší, protože je nutí k myšlení a ke ztrátě pozornosti a soustředění… Souhlasím s Mílou, že stále lépe snad často s něčím bojuji. Bodejť by ne, když mám Marta, boha válečníků v horoskopu v prvém domě…“ (Jak jsem hledal... 7, str. 243-244)

„Vnitřní pramen jsem ještě nečetl. Jen jsem v něm listoval. A hle, co jsem našel: „Máme se vzdát Átman, abychom dosáhli Brahma“ (správně brahman)… Proč bychom se jej měli vzdávat? Právě naopak… Nechci posuzovat, jestli Míla toto ví nebo ne. Posuzuji pouze výrok, který stojí v knize a který nepochybně tak, jak je vytištěn, je nepřesný, nesprávný a pokud jej hledající vezmou doslova jako pokyn pro praxi, pak je jen zmate a zavede. Navíc jej opakuje ještě na straně 75, nejde proto o náhodu… Takových výroků v knihách Edy a Míly je bohužel dost: jednou je ego neškodné, jindy se máme vzdát úsilí před dosažením a podobně…
…za mnou přišel Petr Kouba: „Musí mně něco říct, již to nemůže vydržet.“ Tak jsem se dozvěděl, co se odehrálo na setkání Avataru v Národním domě na Vinohradech v sobotu 21. září, kde Petr byl. Petr vyprávěl toto. ..Miloš Tomáš začal delší projev o „autorovi rozsáhlé biografie“. Mluvil, jak si Petr pamatuje, v tomto duchu: „Autor je podvodník a lhář, proti kterému se moji rodiče nemohou bránit, protože jsou po smrti. Je to nafoukaný podvodník, který si hraje na duchovního mistra…Miloš nikoho nejmenoval, a proto nemám potřebu odpovídat osobně. Jen všeobecně: toto je způsob, který využívají lidé, kteří chtějí někoho poškodit, ale nejsou ochotni nést následky svého jednání. Nikoho nejmenují, ale vyjadřují se tak, že každý ví, koho myslí. .. Původce je znám, oběť je „anonymní“, i když ji každý pozná. Tím se původce vyhne možnosti právního postihu a vezme oběti možnost obrany… Opět ryze obecně, ač nikoho nepomlouvám. Tvrzení o „nebohých rodičích, kteří se nemohou bránit“, je jen demagogický útok, jehož cílem je vyvolat nekriticky sentimentální soucit… Po tomto „duchovním“ úvodu Miloš přečetl Edovu poslední přednášku. Následovaly odpovědi na dotazy. Mnohé z nich Miloš nezodpověděl. Například na dotaz“ „Stále jednám pod vlivem svých zlých sklonů, ač nechci. Co mám dělat?“ Odpověď zněla: “Jsme lidé hříšní, odevzdejte to“. Na otázku po prázdnotě odpověděl jen vytáčkami. Pokud neznáme odpovědi na tak základní otázky nauky, je velmi nerozvážné s tak nedostatečnými znalostmi posuzovat, kdo je mistr nebo nikoliv…. Měli bychom si být také vědomi tvrdé zákonitosti, o které mluví Ježíš: „Běda tomu, kdo pohorší jednoho z těch mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali kámen kolem krku a utopili jej“… Kdo odradí začátečníka od mistra, dopouští se těžkého duchovního provinění. Jaké má následky, Ježíš jasně naznačuje. ..Pořad skončil ještě před 16. hodinou potleskem pro Miloše. I takovým výlevům zloby se na duchovních shromážděních tleská. Za to vše zaplatili účastníci, bylo jich asi 250, polovina sálu, 190 Kč…. Na naše společné veřejné meditace bylo až do září nejvyšší vstupné 80 Kč. Srovnání jistě výmluvné. … Pokud se na setkáních již bez Míly a Edy nemeditovalo a byla to skutečně „hospodská“ atmosféra ve smyslu, že tam vířily mysli účastníků, což je pravý opak duchovnosti, není důvod se proto zlobit na mne. „Přísnost“, s jakou jsem Tomášovými posuzován, kontrastuje s jejich slepým obdivem ve vztahu k Fráňovi Drtikolovi.“
(Jak jsem hledal... 7, str. 243 -247)

***

(Jak jsem hledal... = Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe)