Vážené dámy a vážení pánové,
je velice dobře, že vždy – tedy alespoň vy, kteří jste panu Vackovi blízcí - zavčas přispěcháte seznámit svého gurua s čerstvými důkazy o jeho lžích, pomluvách aj. jeho prohřešcích. To proto, že on stále má potřebu tvrdit, že se s těmito důkazy neobtěžujeme. Aspoň (i když opakovaně) vidí, že se obtěžujeme a že tyto důkazy skutečně existují. Tak vám, kteří jste panu Vackovi nablízku a provádíte tuto záslužnou práci, patří dík nejen od pana Vacka, ale i z naší strany. Neboť jak pan Vacek sám prohlásil: „Jedno je jisté, spor neprospívá nikomu“ a k ukončení sporu je nanejvýš vhodné, namísto jeho eskalace, přinést (a jelikož pan Vacek dělá hloupého, tak spíš přinášet) důkazy o jeho amorálním jednání. To, že jednal a jedná amorálně, to je také jisté. Bylo by ovšem dobré vždy zachovat správnou interpretaci (např., když ctitel Maharšiho panu Vackovi napíše „V lásce a úctě ...“ a navíc v otevřeném dopise, tak to nedeformovat např. na: „V nelásce a neúctě“ atp.
Již jsem napsal panu Rýznarovi v odpovědi na jeho dopis, že je mi velice líto, že jde o jeho přítele, kamaráda, člověka jemu blízkého, kterého má za gurua. Tak cítím s vámi všemi. Je mi to opravdu velice líto, zejména proto, když se u tak vám blízkého člověka prokáže jeho amorální chování, totiž že lže, pomlouvá, překrucuje a nebo též že se dopouští zcizování práv jiných lidí a jedná tak v rozporu se zákonem. Samozřejmě je nám líto i samotného pana Vacka. Navíc, když ve své bláznivé snaze se ze všeho vylhat cítí svoji záchranu, a je-li obviněn, tak ihned napadá z tohoto prohřešku druhého. Jak zbabělé. Zde a na mnoha jiných příkladech je možno vidět páně Vacka zbabělost (tradičně jej mají potřebu bránit jeho bližní, tj. přátelé, Vy sami). Toto jednání, kdy ihned obvinění vrací, odkud přišlo (samozřejmě s důkazy se neobtěžuje), je příznačné pro jednodušší (a to velmi) děti kolem desátého roku života. Nevidím proto ani nenormálním, že starého pána někdo brání (ač nemá správné informace, často toho, před kterým „mistra“ brání ani nezná atd.), ale to není jen obrana, nýbrž útok s následným vychvalováním osoby „mistra“ (ačkoliv on prý už jím není) - pana Vacka. Nenormální mj. je to, že o sobě píše v množném čísle, schovává se za své oddané, které pod heslem „zaměřme se na ně“, při společných seancích se svými nejbližšími vybízí ke štvaní, nebo chcete-li k obraně. To, co iniciuje pan Vacek, není obrana, to je poštvávání proti někomu. To není učení Maharšiho, Rámakrišny, Ježíše ani žádných jiných pravých mistrů. To není meditace, ale černá magie. Ti, co jej již takto nebrání (ať pro to měli jakýkoli důvod), patrně od něj s hanbou odešli (podle toho, jak nás prý nabádá Rámakrišna). Je zajímavé, že ti, co znám (a nejedná se jen o Dana Moravce), neodešli s žádnou hanbou. Naopak, moc se jim ulevilo. Moc. Baží po tom být oddáni všudypřítomnému Bohu, kterého mají v sobě, nikoli amorálnímu pánovi. Zbavili se okovů sekty, kterou si její amorální vůdce ku svému prospěchu vydržuje. Jestli by se tedy měl někdo hanbit, tak je to jistě Jiří Vacek. Nejen za toto, ale též za horší prohřešky. Možná, že někdo bude mít i výčitky, že od něj neodešel dříve. Ti, co dosud neodešli, jsou střídáni novými. Tak se zdá, že na postu dřívějšího hlavního obránce (ideologa), který o nás psal, že prý stále jen žvaníme o jednotě, a prožíval se jako cosi, dnes sedí již páně Vackův příbuzný, který, ač si často protiřečí, plete si světlo s tmou, a ač mu vadí otře-li se, byť v dobrém, někdo o jeho ženu, naváží se do druhých lidí se samozřejmostí a drzostí sobě vlastní. Výraz „žvanění“ dřívějšího Vackova ideologa by spíš patřila jemu, neboť se pasoval na vykladače a interpreta Vackovy demagogie. Pan Blažek se svými nadávkami typu „Avateřistů“ neuspěl. Mimochodem pan Vacek také užívá občas nadávek: „Terezák“, „Ivák“, nebo „...oba avatáři...“ atd. Jistě máme všichni vědět, koho tím myslí. Pan Vacek opakovaně tvrdí, že nepodáváme důkazy o tom, že lže. Rozbor pár jeho knížek z jeho cyklu „Jak jsem ....“ od ctitele Ramany Maharšiho a dvanáctého dílu téhož cyklu ode mne, jakož i mistrovské paradoxy a další texty na kauze Vacek jsou dostatečnými důkazy o tom, že lže, pomlouvá, uráží, překrucuje pravdu, neboť zde jsou odkazy na příslušné strany nevybíravého Vackova díla s přesnými citacemi. Je tedy dobře, vážené dámy a vážení pánové, že mu tyto důkazy o jeho amorálním jednání předáváte. V neposlední řadě mu poslouží jako materiál k jeho sprostým článkům, v nichž se snaží vylhat. Jelikož však pan Vacek asi zapomíná, že opakovaně tvrdí, že důkazy o jeho amorálním chování neexistují (ač jsou tak markantní a vidí je i slepý, např. o tom, jak přistupuje k autorským právům druhých), měly by se mu tudíž připomínat co nejčastěji, klidně několikrát za den. Ten rozbor jeho díla (nyní např. onoho 12. dílu a „mistrovské paradoxy“ k tomu) po jednotlivých stranách (či, jak má v oblibě, formou začernalých xerokopií secvaklých sešívačkou) by mu mohl být trvale k dispozici u postele, aby hned jak se vzbudí, viděl, kde chyboval. Snad by si to i oblíbil, neboť by zíral na svůj vlastní text. A netvrdil by, že důkazy o jeho lhaní, pomluvách a urážkách neexistují. A nebo by raději stále lhal? Mějte krásné jaro a buďte s Bohem.
Miloš Tomáš
mailto:kauza.vacek@gmail.com
